Monitoring článků

Diego Orbegozo, Fuhong Su, Carlos Santacruz et al.

Krystaloidní roztoky u septických pacientů jsou používané s cílem obnovení intravaskulární náplně, nicméně jednotlivé roztoky mají své rozdílné charakteristiky a limitace. Autoři na experimentálním animálním modelu sepse (21 ovcí) srovnávali efekt jednotlivých krystaloidních roztoků na hemodynamiku, orgánové funkce a přežití pacientů. U celkem 21 ovcí v celkové anestezii byla experimentální sepse indukována injekcí autologního faeces. Modely byli následně randomizovány do skupin: Ringer-laktát (LR), fyziologický roztok (NS – normal saline) a PlasmaLyte (PL) k tekutinové resuscitaci. Terapie NS byla asociována s hyperchloremickou acidózou, a zvířata léčeny NS měli nižší hodnoty cardiac indexu a stoke work indexu levé komory ve srovnání se zvířaty v LR skupině v době 8hod od iniciace sepse a nižší hodnoty středního arteriálního tlaku (MAP) v době 12 hod ve srování s LR skupinou. Zvířata v NS skupině vykazovali nižší procento perfundovaných cév ve srovnání s LR skupinou ve 12té hodině od začátku pokusu a heterogenita perfuze byla signifikantně vyšší v NS skupině ve srovnání s LR a PL skupinou v době 18 hod. Hodnoty svalové tkáňové saturace byli nižší v NS skupině (16tá hod.) se srování s LR a PL skupinou. Doba přežití zvířat v NS skupině byla signifikantně kratší ve srovnání s LR skupinou (17 [14 to 20] vs. 26 [23 to 29] h, P <0.01)  , nicméně srovnatelná s PL skupinou (20 [12 to 28] h, P = 0.74) .

Závěrem: na modelu experimentální animální abdominální sepsi byla resuscitace NS asociována s hyperchloremickou acidózou, větší hemodynamickou nestabilitou, větší alterací mikrocirkulace a výraznější orgánovou dysfunkcí ve srovnání s balancovanými roztoky. Přežití bylo nejdelší v LR skupině.

Anesthesiology 2016; 125:00-00