Monitoring článků

Shan L. Ward, Virginia Gildengorin, Stacey L. Valentine et al.

Cílem analýzy bylo zhodnotit vliv váhových extrémů na outcome pediatrických pacientů s ARDS. Do multicentrické analýzy bylo zahrnuto celkem 43 pediatrických ICU a celkem bylo do analýzy zahrnuto 711 pacientů s prospektivně diagnostikovaným ARDS. Pacienti ve věku >2 roky byli rozděleni do kategorií dle Center for Disease Control and Prevention body

mass index z score criteria:podváha (< –1.89), normální váha (–1.89 to +1.04), nadváha (+1.05 to +1.64) a obezita (≥ +1.65). Pacienti byli dále rozděleni na přímé/primární a nepřímé/sekundární ARDS. Primárním outcome byla nemocniční mortalita. U přeživších byl sledován sekundární outcome - délka umělé plicní ventilace a délka pobytu v intenzivní péči (ICU).  Celkem 331 pacientů splnilo inclusion kritéria z toho 12% bylo zařazeno do skupiny podváha, 50% do skupiny normální váha, 11% nadváha a 27% pacientů bylo zařazeno do skupiny obézní. Celková mortalita kohorty byla 20% a po statistické analýze byl body mass index (BMI) nezávisle asociován s mortalitou ((p = 0.004). Při adjustaci dle typu plicního poškození, nebyl detekován signifikantní rozdíl mezi váhovou kategorii a mortalitou u přímého plicního poškození. U nepřímého plicního poškození byla nicméně pravděpodobnost úmrtí u obézních jedinců signifikantně nižší ((odds ratio, 0.11; 95% CI, 0.02–0.84) ve srovnání se skupinou s normální váhou. U přeživších pacientů s přímým plicním poškozením nebyl identifikován rozdíl v délce umělé plicní ventilace mezi skupinami a délce pobytu v intenzivní péči, nicméně u nepřímého plicního poškození pacienti s nadváhou vyžadovali delší dobu umělé plicní ventilace ve srovnání s ostatníma skupinami (p < 0.001).

Závěrem: výsledky studie podporují paradox obezity u pediatrických pacientů s ARDS. Obézní pediatričtí pacienti s nepřímým plicním poškozením a ARDS vykazovali nižší mortalitu. U přeživších pacientů byla délka umělé plicní ventilace u pacientů s nepřímým plicním poškozením nejdelší u pacientů s nadváhou.

Crit Care Med 2016; 44:2052–2059