Monitoring článků

Laurence W. Busse, Xueyuan Shelly Wang, Divya M. Chalikonda

Angiotenzin II je endogenní hormon s vazopresorickou a endokrinní aktivitou. Cílem systematického review bylo zhodnotit bezpečnost intravenózní aplikace angiotenzinu II. Z celkového počtu vyhledaných studií 18 468 bylo do analýzy zahrnuto 1124 studií o vzorce 31 281 pacientů, kterým byl aplikován angiotenzin II (0.5–3,780 ng/kg/min). Nejčastějším účinkem, kromě cíleného vazopresorického, byla zvýšená plasmatická hladina aldosteronu, ovlivnění renální a kardiální funkce a změny hladin elektrolytů. Nežádoucí účinky byli zřídkavé a zahrňovali: bolesti hlavy, tlak na hrudi a ortostatické symptomy. Nejzávažnějším vedlejším účinkem byla exacerbace levostranného srdečního selhání u pacientů s chronickým srdečním selháním a bronchokonstrikcí. U jednoho pacienta se srdečním selháním došlo k úmrtí z důvodu refrakterního selhání levé srdeční komory. Refraktérní hypotenzní šok byl fatální u 55 z 115 pacientů léčených angiotenzinem u sérií případů, kohortových studiích a jedné randomizované placebem kontrolované studii. U jednoho pacienta došlo k úmrtí, kdy byl angiotenzin II aplikován kontinuálně po dobu 6 dnů. Výrazná heterogenita studií znemožnila výstup v podobě meta-analýzy.

Závěrem: Nežádoucí účinky spojené s intravenózním podáním angiotenzinu II byli málo frekventní, nicméně exacerbace astma bronchiale, exacerbace srdečního selhání a jeden případ fatálního intracerebrálního krvácení je aktuálně dokumentován. Výsledky systematického review nicméně potvrzují předpoklad, že intravenózní aplikace angiotenzinu II má akceptovatelný bezpečnostní profil v klinické praxi.

Crit Care Med ; XX:00–00