Publikace 2022 leden

E.B. Walter, K.R. Talaat, C. Sabharwal, et al.

Cílem této randomizované, probíhající studie je prozkoumat bezpečnost, imunogenicitu a účinnost dvou dávek BNT162b2 vakcíny, která byla podána s rozestupem 21 dní u dětí ve věku 6 měsíců až 11 let. Uváděny jsou výsledky pro děti ve věku 5 až 11 let. Ve fázi 2-3 této studie byli účastníci náhodně přiřazeni v poměru 2:1 k obdržení dvou dávek BNT162b2 vakcíny v dávce určené během fáze 1 této studie nebo k obdržení placeba. Jeden měsíc po druhé dávce BNT162b2 byly imunitní reakce porovnány se skupinou 16 až 25letých z klíčové studie, kteří obdrželi dvě 30μg dávky BNT162b2 vakcíny. Primárním sledovaným parametrem byla účinnost proti Covid-19 sedm nebo více dní po druhé dávce.

Výsledky: Ve fázi 1 obdrželo celkem 48 dětí ve věku 5 až 11 let 10 μg, 20 μg nebo 30 μg BNT162b2 vakcíny (16 dětí v každé dávce). Na základě reaktogenity a imunogenicity byla zvolena hladina 10 μg pro další studie. Ve fázi 2-3 studie bylo celkem 2268 dětí náhodně přiřazeno k obdržení BNT162b2 vakcíny (1517 dětí) nebo placeba (751 dětí). Medián sledování byl 2,3 měsíce. U 5 až 11letých, tak jako u ostatních věkových skupin, měla BNT162b2 vakcína příznivý bezpečnostní profil. V souvislosti s vakcínou nebyly zaznamenány žádné závažné nežádoucí účinky. Jeden měsíc po druhé dávce byl poměr geometrických průměrů titrů neutralizačních protilátek SARS-CoV-2  u 5 až 11letých k 16 až 25letým 1,04 (95% CI, 0,93 až 1,18), poměr splňující předem stanovené kritérium úspěšnosti imunogenicity (spodní hranice oboustranného 95% CI, > 0,67; odhad poměru geometrického průměru, ≥ 0,8). Propuknutí nemoci Covid-19 s nástupem 7 dní nebo více po druhé dávce bylo hlášeno u tří účastníků, kteří obdrželi BNT162b2 vakcínu a u 16 účastníků, kteří obdrželi placebo (účinnost vakcíny, 90,7 %; 95% CI; 67,7 až 98,3).

Závěr: Očkování proti Covid-19 skládající se ze dvou 10μg dávek BNT162b2 vakcíny, které byly podány s odstupem 21 dní, bylo shledáno bezpečné, imunogenní a účinné u dětí ve věku 5 až 11 let.

N Engl J Med 2022;386:35-46. DOI: 10.1056/NEJMoa2116298

Ronen Arbel, Ariel Hammerman, Ruslan Sergienko et al.

Účastníky studie měli 50 let, nebo více, a obdrželi dvě dávky BNT162b2 před alespoň 5 měsíci. Úmrtnost v důsledku Covid-19 mezi účastníky, kteří dostali booster během období studie (skupina s přeočkováním), byla porovnána s úmrtností mezi účastníky, kteří booster nedostali (skupina bez přeočkování). Coxův regresní model byl použit k odhadu spojení obdržení boosteru s úmrtím v důsledku Covid-19 s úpravou pro sociodemografické faktory a koexistující podmínky.

Výsledky:  Kritéria splnilo celkem 843 208 účastníků, z nichž 758 118 (90 %) dostalo booster během 54 denního období studie. K úmrtí na COVID-19 došlo u 65 účastníků ve skupině s přeočkováním (0,16 na 100 000 osob za den) a u 137 účastníků ve skupině bez přeočkování (2,98 na 100 000 osob za den). Upravený poměr rizik pro úmrtí v důsledku Covid-19 ve skupině s boostrem byl ve srovnání se skupinou bez boosteru 0,10 (95%CI, 0,07 až 0,14; P<0,001).

Závěr: Účastníci, kteří dostali přeočkování alespoň 5 měsíců po druhé dávce BNT162b2, měli o 90 % nižší úmrtnost na Covid-19 než účastníci, kteří přeočkování nedostali.

N Engl J Med 2021;385:2413-20. DOI: 10.1056/NEJMoa2115624

Yinon M. Bar On, Yair Goldberg, Micha Mandel, et al.

Z databáze byla extrahována data za období od 30. července do 10. října 2021 týkající se 4 696 865 osob ve věku 16 let nebo starších, které dostaly dvě dávky BNT162b2 před alespoň 5 měsíci. V primární analýze byla porovnávána míru potvrzeného onemocnění Covid-19, závažného onemocnění a úmrtí mezi těmi, kteří dostali posilovací dávku o alespoň 12 dní dříve (skupina s přeočkováním) s četnostmi mezi těmi, kteří ji nedostali (skupina bez přeočkování).

Výsledky: Míra potvrzené infekce byla ve skupině s přeočkováním nižší než ve skupině bez přeočkování přibližně 10 krát (rozsah mezi pěti věkovými skupinami, 9,0 až 17,2) a byla 4,9 krát až 17,2 krát nižší ve skupině s přeočkováním než ve skupině s časným přeočkováním. Upravený rozdíl četnosti se pohyboval od 57,0 do 89,5 infekcí na 100 000 osobo-dnů v primární analýze a od 34,4 do 38,3 v sekundární analýze. Četnost závažných onemocnění v primární a sekundární analýze byla nižší ve skupině s přeočkováním 17,9 krát (95% CI, 15,1 až 21,2) a 6,5 krát (95% CI, 5,1 až 8,2), v uvedeném pořadí. U osob nad 60 let a starších 21,7 krát (95% CI, 10,6 až 44,2) a 3,7 krát (95% CI, 1,3 až 10,2) mezi osobami ve věku 40 až 59 let. Upravený rozdíl v četnosti v primární a sekundární analýze byl 2,1 a 0,8 úmrtí na 100 000 osobo-dnů.

Závěr: Ve všech studovaných věkových skupinách byla míra potvrzeného Covid-19 a závažných komplikací podstatně nižší u účastníků, kteří dostali posilovací dávku vakcíny BNT162b2, než u těch, kteří ji nedostali.

N Engl J Med 2021;385:2421-30. DOI: 10.1056/NEJMoa2115926

T. Pilishvili, R. Gierke, K.E. Fleming et al.

Byla provedena test-negativní případově-kontrolní studie, zahrnující zdravotnický personál ve 25 státech USA. Případy byly definovány na základě pozitivní polymerázové řetězové reakce (PCR) nebo antigenního testu na SARS-CoV-2 a alespoň jednoho symptomu nemoci Covid-19. Pomocí podmíněné logistické regrese s úpravou podle věku, rasy a etnické skupiny, základních podmínek a expozice osobám s Covid-19, jsme odhadli účinnost vakcíny po částečném očkování (posuzováno 14 dní po obdržení první dávky až 6 dní po obdržení druhé dávky) a po kompletní vakcinaci (posuzováno ≥7 dní po podání druhé dávky).

Výsledky: Studie zahrnovala 1482 případových účastníků a 3449 účastníků kontroly. Účinnost vakcíny pro částečnou vakcinaci byla 77,6 % (95% CI, 70,9 až 82,7) u vakcíny BNT162b2 (Pfizer–BioNTech) a 88,9 % (95% CI, 78,7 až 94,2) u vakcíny mRNA-1273 (Moderna); po kompletní vakcinaci byla účinnost vakcín 88,8 % (95% CI, 84,6 až 91,8) a 96,3 % (95% CI, 91,3 až 98,4). Účinnost vakcíny byla podobná v podskupinách definovaných podle věku (< 50 let nebo ≥ 50 let), rasy a etnické skupiny, přítomnosti základních onemocnění a úrovně kontaktu s pacientem. Odhady účinnosti vakcíny byly nižší během týdnů 9 až 14 než během týdnů 3 až 8 po podání druhé dávky, ale intervaly spolehlivosti se široce překrývaly.

Závěr: Vakcíny BNT162b2 a mRNA-1273 byly v reálných podmínkách vysoce účinné při prevenci symptomatického onemocnění Covid-19 u zdravotnického personálu, včetně osob, které jsou ohroženy závažným průběhem Covid-19 a osob v rasových a etnických skupinách, které byly pandemií neúměrně postiženy.

N Engl J Med 2021;385:e90. DOI: 10.1056/NEJMoa2106599

Roshni C. Mansfield, Nandita Kaza, Anna Charalambous, et al.

Cílem této studie bylo analyzovat validitu neinvazivního monitorování srdečního výdeje pomocí elektrické bioimpedance v pediatrii ve srovnání se standartními metodami, jako je termodiluce a echokardiografie.

Výsledky: Do kvalitativní analýzy bylo zařazeno 29 z 649 identifikovaných studií a 25 studií do metaanalýzy. Nebyl nalezen žádný významný rozdíl mezi průměrnými hodnotami srdečního výdeje, tepového objemu a srdečního indexu, s výjimkou výhradně novorozeneckých/dětských studií, které uváděly údaje o tepového objemu (průměrný rozdíl 1,00 ml; 95% CI 0,23-1,77). Medián procentuální chyby ve studiích u dětí/dospívajících se blížil přijatelnosti (procentuální chyba menší nebo rovna 30 %) pro srdeční výdej v l/min (31 %; rozmezí 13-158 %) a pro srdeční výdej v l/min (31 %; rozmezí 13-158 %), tepový objem v ml (26 %; rozmezí 14-27 %), ale ne ve studiích novorozenců/kojenců (45 %; rozmezí 29-53 % a 45 %; rozmezí 28-70 %). Dvacet z 29 studií dospělo k závěru, že transtorakální elektrická velocimetrie/celotělová elektrická bioimpedance nebyla inferiorní. Transtorakální elektrická velocimetrie byla považována za horší metodu v šesti z devíti studií s heterogenních populací s vrozenými srdečními vadami.

Závěr: Meta-analýza neprokázala žádný významný rozdíl mezi použitými metodami (s výjimkou studií tepového objemu u novorozenců). Široké rozpětí procentuální chyby může být způsobeno heterogenitou studií, přístrojů a zahrnutých populací. Transtorakální elektrická velocimetrie/celotělová elektrická bioimpedance může být přijatelná pro dětskou/dospívající populaci, ale validita tohoto měření u novorozenců a pacientů s vrozenou srdeční vadou zůstává nejistá.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005144

Anahita Rouze, Elise Lemaitre, Ignacio Martin‑Loeches, et al.

Cílem této plánované doplňkové analýzy multicentrické retrospektivní evropské kohortové studie coVAPid bylo stanovit výskyt domnělé invazivní plicní aspergilózy (IPA) u kriticky nemocných pacientů se SARS-CoV-2 v porovnání s pacienty s chřipkou. Zařazeni byli dospělí pacienti vyžadující umělou plicní ventilaci na > 48 hodin kvůli SARS-CoV-2 pneumonii nebo chřipkové pneumonii. Primárním sledovaným parametrem byla 28denní kumulativní incidence domnělé IPA.

Výsledky: Bylo zahrnuto celkem 1047 pacientů (566 ve skupině se SARS-CoV-2 a 481 ve skupině s chřipkou). Incidence domnělé IPA byla nižší u skupiny se SARS-CoV-2 pneumonií (14, 2,5 %), než u skupiny s chřipkovou pneumonií (29, 6%), upravený poměr rizik podle příčiny (cHR) 3,29 (95% CI 1,53 – 7,02, p = 0,0006). Při kombinaci domnělé IPA a kolonizace respiračního traktu Aspergillem byla incidence také značně nižší u skupiny se SARS-CoV-2 v porovnání se skupinou s chřipkou (4,1 % vs. 10,2 %), upravený cHR 3,21 (95% CI 1,88 – 5,46; p < 0,0001). V celé studované populaci byla domnělá IPA spojena se signifikantním nárůstem 28denní mortality a délky pobytu na JIP v porovnání s kolonizovanými pacienty, nebo s těmi bez IPA nebo aspergilové kolonizace.

Závěr: Celkově byl výskyt domnělé IPA nízký. Její výskyt byl výrazně nižší u pacientů s SARS-CoV-2 pneumonií než u těch s chřipkovou pneumonií.

Rouzé et al. Critical Care (2022) 26:11

Sun‑Young Jung, Min‑Taek Lee, Moon Seong Baek, et al.

Cílem této celostátní populační studie bylo zjistit, zda samotný vitamin C podáván po dobu ≥ 5 dní nebo v kombinaci s kortikosteroidy a/nebo thiaminem je spojen se sníženou mortalitou napříč populacemi a subpopulacemi se sepsí. Primárním sledovaným parametrem byla nemocniční mortalita, sekundárním klíčovým sledovaným parametrem byla 90denní mortalita.

Výsledky: Celkem 384 282 dospělých pacientů se sepsí bylo přijato na jednotku intenzivní péče. Průměrný věk byl 69,0 (standardní odchylka 15,4) let, 57 % byli muži a 36 327 (9 %) obdrželo vitamin C a 347 955 pacientů vitamin C neobdrželo. Po propensity score matching zahrnovala každá skupina 36 327 pacientů. Nemocniční mortalita byla nižší o - 0,9 % u léčené skupiny (17,1 % vs. 18,0 %; 95%CI -1,3 až - 0,5 %;, p< 0,001), což je signifikantní, avšak extrémně malý rozdíl. Mortalita se však více snížila u pacientů, kteří obdrželi vitamin C po dobu ≥ 5 dnů (vs. 1-2 nebo 3-4 dny; 15,8 % vs. 18,8 % vs. 18,3 %; p < 0,001). Vitamin C byl dále spojen s nižší nemocniční mortalitou u pacientů s vyšším věkem, mnohočetnými komorbiditami, pneumonií, urogenitální infekcí, septickým šokem a na umělé plicní ventilaci. Konzistentní data byla zjištěna pro 90denní mortalitu. Navíc byl samotný vitamin C nebo v kombinaci s thiaminem signifikantně spojen se sníženou nemocniční mortalitou.

Závěr: Intravenózní vitamin C podáván po ≥ 5 dní byl signifikantně spojen se sníženou nemocniční a 90denní mortalitou u septických pacientů. Efekt vitamínu C v kombinaci s kortikosteroidy a/nebo thiaminem u specifických septických podskupin vyžaduje další výzkum.

Jung et al. Critical Care (2022) 26:3

Blair Wendlandt , Mary Kime, Shannon Carson

Cílem studie bylo získat informace o tom, jak omezení návštěv pacientů během pandemie COVID-19 ovlivnilo pracovní zkušenosti lékařů a sester na jednotce intenzivní péče a posoudit rozdíly podle profesí. Šetření probíhalo pomocí dotazníků obsahující uzavřené a otevřené otázky, byla použita kvantitativní i kvalitativní analýza výsledků.

Výsledky: Ze 74 respondentů bylo 29 (38 %) sester a 45 (62 %) lékařů. Sestry uváděly pozitivní změny ve smyslu více času a fyzického prostoru při každodenním poskytování zdravotní péče, zatímco lékaři uváděli negativní změny ve smyslu narušení komunikace při poskytování  každodenní zdravotní péče. Obě skupiny uváděly snížení porozumění a zvýšení úzkosti v rodinách a sníženou schopnost poskytovat péči v závěru života. Pro kvalitativní analýzu bylo vybráno osm témat: pokoj pacienta jako prostor, vytvoření nového prostoru prostřednictvím virtuální komunikace, čas, zvýšená komplexnost péče, problémy spojené s používáním technologií, změny v týmových rolích a odpovědností, přání, aby se rodiny vrátily a vnitřní napětí.

Závěr: Lékaři a sestry v intenzivní péči uváděli jak pozitivní, tak i negativní dopady omezení návštěv rodinných návštěvníků během pandemie COVID-19, s významnými rozdíly v závislosti na profesi. Obě skupiny vyjádřily obavy z celkového negativního dopadu omezení návštěv na zdravotnické pracovníky, pacienty a jejich rodiny.

Intensive &amp; Critical Care Nursing 68 (2022) 103123

Qiao-hong Yanga, Xia Lyuc, Qing-ran Linb, et. al.

Cílem studie bylo zhodnotit účinky vícesložkové intervence na zpomalení progrese mírné kognitivní poruchy u čínských pacientů.

Výsledky: Mírná kognitivní porucha postihuje v Číně 36 % lidí ve věku vyšším než je 65 let. U těchto lidí se do 3 let rozvine demence. Včasný zásah pomocí intervencí může zpomalit progresi onemocnění a oddálit nástup demence. Celkem se účastnilo 112 osob, některým byl přidělen 6měsíční program s vícesložkovými intervencemi a u zbytku byl režim běžné péče. Byly zjištěny rozdíly mezi skupinami, rozdíly byly signifikantnější s postupujícím časem.

Závěr: Tato studie prokázala pozitivní efekt vícesložkových intervencí na kognitivní funkce, symptomy deprese a kvalitu života.

International Journal of Nursing Studies 125 (2022) 104110

Akeau Unahalekhaka , Pareeya Butpan , Ratchanee Wongsaen, et al.

Cílem této průřezové studie bylo určit přítomnost patogenních a antimikrobiálně rezistentních bakterií na zubních kartáčcích používaných u pacientů na mechanické plicní ventilaci. Celkový počet bakterií na každém zubním kartáčku byl hodnocen kultivací na Trypticase soy agar (TSA). K identifikaci bakteriálních druhů bylo použito Gramovo barvení a chemické testování. Byla určována citlivost patogenních bakterií k ATB .

Výsledky: 35 zubních kartáčků (97%) bylo bakteriálně kontaminováno. Na 27 kartáčcích byly vykultivovány  dva bakteriální druhy a 13 zubních kartáčků obsahovalo antimikrobiálně odolné bakterie. Nejčastěji izolované bakterie byly Klebsiella spp. (21 %) a Acinetobacter baumannii (18 %). Pět izolátů A. baumannii , šest izolátů K. pneumoniae a dva izoláty Enterobacter cloacae byly multilékové rezistentní (MDR) kmeny. Čtyři izoláty K. pneumoniae byly identifikovány jako Extended Spectrum Beta-Lactamases (ESBL) a dva izoláty P. aeruginosa byly značně rezistentní vůči lékům (XDR). Průměrný celkový počet bakterií byl 10 4 – 10 5 CFU na hlavu zubního kartáčku.

Závěry: Na zubních kartáčcích byly zjištěny antimikrobiálně rezistentní bakterie. Praxe v péči o zubní kartáčky by proto měla být přehodnocena v souvislosti s udržováním ústní hygieny pacientů na umělé plicní ventilaci v rámci prevence ventilátorem asociované pneumonie.

Intensive &amp; Critical Care Nursing 68 (2022) 103120

L. Boutin, M. Legrand, M. Sadoune, et al.

Cílem této doplňkové studie k prospektivní observační multicentrické kohortové studii (FROG-ICU), bylo vyhodnotit prediktivní význam plazmatické hladiny galektinu-3 (gal-3) pro závažné renální nežádoucí události (Major Adverse Kidney Events, MAKE) a mortalitu 30 dní po přijetí na JIP napříč stádií AKI (Acute Kindey Injury). AKI bylo definováno pomocí KDIGO definice.

Výsledky: Plazmatická hladina gal-3 byla po přijetí na JIP změřena u 2076 pacientů. Z toho bylo 723 žen (34,8 %) a věkový medián byl 63 (51, 74) let. MAKE nastala u 807 (38,9 %) pacientů, 774 (37,3 %) pacientů mělo AKI a úmrtnost k 30. dni byla 22,4 % (N = 465). Pacienti, u kterých nastala MAKE, měli vyšší hladiny gal-3 při přijetí v porovnání s pacienty bez MAKE (30,2 (20,8; 49,2) ng/ml vs. 16,9 (12,7; 24,3) ng/ml, p < 0,001). Plocha pod ROC (Receiver Operating Characteristic) křivkou gal-3 pro predikci MAKE byla 0,76 CI95% (0,74–0,78), p < 0,001. Gal-3 měl spojitost s MAKE (OR 1,80 CI95% (1,68–1,93), p < 0,001, neadjustované a OR 1,37 CI95% (1,27–1,49), p < 0,001, adjustované).

Závěr: Plazmatické hladiny gal-3 byly silně spojeny s renálními funkcemi, se zvýšeným rizikem závažných nežádoucích událostí a smrti po přijetí na JIP.

Boutin et al. Critical Care (2022) 26:13

Marta Martin‑Fernandez, Maria Heredia‑Rodriguez, Irene Gonzalez‑Jimenez, et al.

Cílem této sekundární analýzy prospektivní observační studie bylo prozkoumat, zda je PaO2 spojen s rizikem smrti u dospělých pacientů se sepsí/septickým šokem po velké operaci. Celkem 454 pacientů, kteří podstoupili velkou operaci, bylo rozděleno do dvou skupin podle toho, zda měli hyperoxémii, definovanou jako PaO2  > 100 mmHg (n = 216), nebo PaO2 ≤ 100 mmHg (n = 238) v den začátku sepse/septického šoku podle SEPSIS-3 kritérií udržovaných během 48 hodin. Primárním sledovaným parametrem byla 90denní mortalita po diagnóze sepse. Sekundárními sledovanými parametry byla délka pobytu na JIP a doba do extubace.

Výsledky: U pacientů s PaO2 ≤ 100 mmHg byla pozorována prodloužená doba umělé plicní ventilace (2 (8) vs. 1 (4) dní, p < 0,001), delší pobyt na JIP (8 (13) vs. 5 (9) dní, p < 0,001), vyšší orgánová dysfunkce ohodnocena podle SOFA skóre  (9 (3) vs. 7 (5), p < 0,001), vyšší prevalence septického šoku (200/238, 84,0 % vs. 145/216, 67,1 %, p < 0,001) a vyšší 90denní mortalita (37,0 % (88) vs. 25,5 % (55), p = 0,008). Hyperoxémie byla spojena s vyšší pravděpodobností 90denního přežití v multivariační analýze (OR 0,61; 95%CI: 0,39–0,95, p = 0,029), nezávisle na věku, chronickém selhání ledvin, hladin prokalcitoninu a APACHE II skóre > 19. Tyto nálezy byly potvrzeny, když byli vyřazeni pacienti s těžkou hypoxémií v době zařazení do studie.

Závěr: Oxygenace s PaO2 nad 100 mmHg byla nezávisle spojena s nižší 90denní mortalitou, kratším pobytem na JIP a s kratší dobou intubace u kriticky nemocných pacientů s pooperační sepsí/septickým šokem. Naše poznatky otevírají nové možnosti pro navrhování klinických studií k ohodnocení hranic PaO2 u pooperačních pacientů se závažnými infekcemi.

Martin‑Fernandez et al. Critical Care (2022) 26: 4

Anoopindar K. Bhalla, Margaret J. Klein, Vicent Modesto I Alapont, et al.

Cílem této retrospektivní analýzy prospektivní observační mezinárodní kohortové studie bylo zhodnotit, zda je management umělé plicní ventilace s vysokou mechanickou energií spojen s menším počtem dní bez ventilace (ventilator-free days, VFD) u dětí se syndromem akutní respirační tísně (PARDS).

Výsledky: Bylo zahrnuto 306 děti z 55 dětských jednotek intenzivní péče. Vysoká mechanická síla byla spojena s nižším věkem, vyšším oxygenačním indexem, s komorbiditou bronchopulmonální dysplázie, vyšším dechovým objemem, vyšším delta tlakem (vrcholový inspirační tlak – pozitivní end-expirační tlak) a s vyšší dechovou frekvencí. Vyšší mechanická síla byla spojena s menším počtem VFD během 28 dní po kontrole zavádějících proměnných (na 0,1 J・min−1・Kg−1, Subdistribution Hazard Ratio (SHR) 0,93 (0,87; 0,98), p = 0,013). Nebyla spojena s vyšší mortalitou na jednotce intenzivní péče v multivariační analýze celého souboru (na 0,1 J・min−1・Kg−1  OR 1,12 (0,94; 1,32), p = 0,20), ale byla spojena s vyšší mortalitou, když se vyloučily děti, které zemřely z neurologických důvodů (na 0,1 J・min−1・Kg−1   OR 1,22 (1,01; 1,46), p = 0,036). V analýzách podskupin podle věku zůstala asociace mezi vyšší mechanickou silou a nižším počtem VFD během 28 dní pouze u dětí mladších 2 let (na 0,1 J・min−1・Kg−1  SHR 0,89 (0,82; 0,96), p = 0,005). Mladší děti byly ventilovány s menším dechovým objemem, vyšším delta tlakem, vyšší dechovou frekvencí, nižším pozitivním end-expiračním tlakem a vyšším PCO2 než starší děti. Žádná individuální složka managementu ventilátoru nezprostředkovala účinek mechanické energie na VFD během 28 dní.

Závěr: Vyšší mechanická síla je spojena s nižším počtem dní bez nutnosti umělé plicní ventilace během 28 dní u dětí s PARDS. Tato asociace je nejsilnější u dětí mladších 2 let, u kterých jsou patrné rozdíly v managementu umělé ventilace. I když je zapotřebí dalšího ověření, tato data poukazují na to, že management ventilátoru je spojen s výsledky u dětí s PARDS, a že mohou existovat podskupiny dětí s vyšším potencionálním benefitem ze strategií protektivní plicní ventilace.

Bhalla et al. Critical Care (2022) 26:2

Erwin Ista, Juliana Redivo, Paurav Kananur, et al.

Cílem těchto online průzkumů bylo zhodnotit současnou mezinárodní praxi na jednotkách intenzivní péče týkající se postupů ABCDEF – management bolesti (A), test spontánního probuzení a schopnosti spontánní ventilace (B), výběr sedace (C), monitoring a management deliria (D), časná mobilizace a fyzioterapie (E), zapojení rodiny do péče o pacienta (F).

Výsledky: Ze 161 zúčastněných pediatrických jednotek intenzivní péče, 83 % bylo ve fakultních nemocnicích a 42 % v samostatných dětských nemocnicích. Medián velikosti byl 16 lůžek (IQR 10-24 lůžek). Pouze 15 jednotek intenzivní péče (9 %) mělo začleněno všech šest složek balíčku ABCDEF do běžné praxe. Standardizované hodnocení bolesti (A) bylo nejběžnějším (91 %), následované zapojením rodiny (F, 88 %) a rutinním hodnocením sedace (C) pomocí validovaných škál (84 %). Protokoly pro testování připravenosti k extubaci, resp. provádění pokusů o spontánní dýchání (B) byly uvedeny v 57 %, přičemž 34 % uvedlo protokoly zabývající se odpojením od ventilátoru. Rutinní sledování deliria pomocí screeningového nástroje (D) uvedlo 44 % jednotek intenzivní péče a 26 % mělo směrnice, protokol, nebo zásady zahrnující časné cvičení/mobilitu (E). Postupy pro zajištění spontánního dýchání se lišily u 29 % kanadských jednotek intenzivní péče oproti více než 50 % v ostatních regionech. Monitorování deliria bylo nejméně praktikováno na brazilských jednotkách intenzivní péče (18 %) oproti více než 40 % v ostatních regionech a zapojení rodiny bylo hlášeno v 55 % případů evropských jednotek intenzivní péče oproti více než 90 % v ostatních regionech.

Závěr: Balíček postupů ABCDEF byly variabilně aplikovány v různých regionech, další výzkumy musí důkladně zhodnotit účinnost konkrétních kroků, se zaměřením na kroky B, D, E a celkovou implementaci postupů ABCDEF.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005168

Kristin Schwab, Russell G. Buhr, Anne V. Grossetreuer, et al.

Cílem této multicentrické kohortové studie bylo prozkoumat změny trendů v zajištění dýchacích cest během srdeční zástavy v letech 2001-2018 a v reakci na aktualizace národních doporučení. Do studie byli zařazeni dospělí pacienti, u kterých došlo k zástavě srdce v nemocnici a kteří nebyli před srdeční zástavou intubováni. Primárním sledovaným parametrem byla četnost intubace při zástavách srdce v letech 2001-2018. Hodnoceno bylo také načasování intubace vzhledem k nástupu bezpulzového stavu a k dalším opatřením při zástavě.

Výsledky: Do této studie bylo zahrnuto 1866 pacientů ze 797 nemocnic. Od roku 2001 do roku 2018 procento pacientů intubovaných během srdeční zástavy kleslo z 69 % na 55 % pro všechny rytmy, 73 % na 60 % u nedefibrilovatelných rytmů a z 58 % na 36 % u defibrilovatelných rytmů (p < 0,001 pro trend zahrnující všechny 3 skupiny). Medián doby od počátku bezpulzového stavu do intubace se prodloužil z 5 minut v roce 2001 (IQR 2-8 min) na 6 minut v roce 2018 (IQR 4-10 min) (p < 0,001 pro trend). Po aktualizaci doporučení v roce 2010 došlo k postupné změně v četnosti intubace ve srovnání s obdobím před intervencí (p < 0.001).

Závěr: Četnost endotracheálních intubací během srdeční zástavy v nemocnici se v průběhu času výrazně snížily, přičemž výraznější pokles nastal po aktualizovaných doporučeních z roku 2010, které upřednostňují stlačování hrudníku před zajištěním dýchacích cest.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005120

Maniraj Jeyaraju, Michael T. McCurdy, Andrea R. Levine, et al.

Cílem této prospektivní, observační kohortové studie bylo zhodnotit, zda změna koncentrace reninu v plazmě v průběhu času bude lépe předpovídat nemocniční mortalitu, než  změny koncentrace laktátu. Plazmatické koncentrace reninu byly měřeny při příjmu a po 24, 48 a 72 hodinách. Měření laktátu v plné krvi bylo prováděno dle standartní péče.  Tyto hodnoty byly měřeny u hypotenzních pacientů užívající vazopresory déle než 6 hodin k udržení středního arteriálního tlaku vyššího nebo rovného 65 mm Hg.

Výsledky: Studie zahrnovala 197 vzorků reninu a 148 vzorků laktátu odebraných od 53 pacientů. Sklon přirozené logaritmické hodnoty (ln) koncentrace reninu byl nezávisle spojen s mortalitou (upravené OR, 10,35; 95% CI, 1,40-76,34; p = 0,022), ale sklon koncentrace ln-laktátu s úmrtností nezávisle spojen nebyl (upravené OR4,78; 95% CI, 0,03-772,64; p = 0,55).  Analýza plochy pod křivkou (AUC) charakteristik ukázala, že počáteční koncentrace reninu mohla předpovídat nemocniční mortalitu s dostatečnou rozlišovací schopností (AUC, 0,682; 95% CI, 0,503-0,836; p = 0,05), ale počáteční koncentrace laktátu nikoli (AUC, 0,615; 95% CI, 0,413-0,803; p = 0,27). Vrcholová koncentrace reninu (AUC, 0,728; 95% CI, 0,547-0,888; p = 0,01) a vrcholová koncentrace laktátu (AUC, 0,746; 95% CI, 0,584-0,876; p = 0,01) vykazovaly střední diskriminaci. Nebyl zjištěn žádný významný rozdíl v diskriminační schopnosti mezi počáteční nebo vrcholovou koncentrací reninu a laktátu. V každém časovém bodě studie překračoval renin hranici normy (40 pg/ml) u osob, které nepřežily, než u osob, které přežily, tato asociace nebyla pro laktát významná.

Závěr: Zjištění naznačují, že kinetika plazmatického reninu může být lepší než kinetika laktátu při predikci mortality hypotenzních, kriticky nemocných pacientů.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005143

Marianne E. Nellis, Oliver Karam, Stacey L. Valentine, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu bylo stanovit doporučení založená na důkazech a v případě nedostatečnosti důkazů vypracovat odborná konsensuální prohlášení ohledně rozhodování o transfuzích plazmy a krevních destiček u kriticky nemocných dětských pacientů. Skupina expertů se zaměřila na osm podskupin kritických onemocnění (1, závažné trauma; 2, kardiopulmonální bypass operace; 3, extrakorporální membránová oxygenace; 4, onkologická diagnóza nebo transplantace hematopoetických kmenových buněk; 5, akutní jaterní selhání nebo transplantace jater; 6, nekardiologická operace; 7, invazivní zásah mimo operační sál; 8, sepse a/nebo diseminovaná intravaskulární koagulace).

Výsledky: Celkově se dospělo ke konsenzu na čtyřech doporučeních, pěti prohlášeních o správném postupu a 44 prohlášeních založených na konsenzu. Například podání plazmy u kriticky nemocných dětí jako volum expandéru není výhodné a při podávání destiček nebo plazmy u těchto pacientů je třeba monitorovat nejen hemostázu, ale i celkový klinický kontext (např. známky krvácení, fyziologické markry etc). Tyto výsledky byly dále rozpracovány do stromových diagramů pro klinické rozhodování ohledně transfuzí plazmy a krevních destiček u kriticky nemocných dětských pacientů.

Závěr: TAXI-CAB program poskytuje expertní konsensus pro pediatrické intenzivisty ohledně podávání transfuzí plazmy a/nebo krevních destiček u kriticky nemocných pediatrických pacientů. Je naléhavá potřeba primárního výzkumu pro poskytnutí více důkazů, které by naváděly lékaře v praxi.

Pediatr Crit Care Med . 2022 Jan 1;23(1):34-51. doi: 10.1097/PCC.0000000000002851

Aidan Magee, Rachel Deschamps, Carmel Delzoppo, et al.

Cílem této studie bylo zhodnotit souvislost mezi aplikací terapeutické hypotermie a kvalitou života u pacientů, kteří přežili srdeční zástavu, a také s celkovou  mortalitou. Do studie byly zahrnuty děti, které prodělaly nemocniční i mimonemocniční srdeční zástavu.. Pacienti byli rozděleni do dvou skupin – ti, kteří dostali terapeutickou hypotermii při teplotě nižší nebo rovné 35 °C, a ti, kteří nedostali terapeutickou hypotermii, ale u kterých byla cílena normotermie (36-36,5 °C). Primárním sledovaným parametrem bylo hodnocení kvality života a sekundárním sledovaným parametrem byla mortalita na jednotce intenzivní péče.

Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 239 dětí, 112 dětí (47 %) bylo zařazeno do skupiny s terapeutickou hypotermií. Medián dosažené nejnižší teploty během 48 hodin po srdeční zástavě ve skupině, jež obdržela terapeutickou hypotermii, byla 33°C (32,6-33,6 °C) ve srovnání s 35,4 °C (34,7-36,2 °C) ve skupině bez terapeutické hypotermie (p < 0,001). Při následném pozorování, 152 (64 %) pacientů přežilo a hodnocení kvality života bylo dokončeno u 128 osob. Použití terapeutické hypotermie bylo spojeno s výskytem vyšší hladiny laktátu a nižším pH, než tomu tak bylo na počátku studie. Po regresní úpravě byla skupina s terapeutickou hypotermií (na rozdíl od skupiny bez léčebné hypotermie) spojena s lepší fyzickou kondicí (průměrný rozdíl 15,8; 95% CI 3,5-27,9) a vyšším psychosociálním skórem (13,6 %) [5.8-21.5]). Tato pozorování zůstala zachována i v případě, že pacienti s teplotou vyšší než 37,5 °C byli vyloučeni ze studie. 

Závěr: Mimonemocniční nebo nemocniční srdeční zástava s následnou terapeutickou hypotermií byla spojena s vyšší kvalitou života navzdory její asociací s vyšší hladinou laktátu a nižším pH po resuscitaci. Nepodařilo se identifikovat souvislost mezi použitím terapeutické hypotermie a nižší úmrtností.

Pediatric Critical Care Medicine DOI: 10.1097/PCC.0000000000002821

Michelle W. Rudolph, Martin C. J. Kneyber, Lisa A. Asaro, et al.

Do analýzy byly zahrnuty děti ve věku 2 týdny až 17 let se středně těžkou až těžkou PARDS (Pediatric Acute Respiratory Distress Syndrome), které byly napojeny na umělou plicní ventilaci. Cílem této multicentrické kontrolní studie bylo porovnat výsledky pacientů s PARDS, kterým byla aplikována kontinuální neuromuskulární blokáda NMBA během prvních 48 hodin endotracheální intubace (časná NMBA) a pacienty, kteří NMBA neobdrželi.

Výsledky: Mezi 1 182 pacienty programu RESTORE se středně těžkým až těžkým PARDS obdrželo 196 (17 %) pacientů časnou NMBA po dobu s mediánem 50,0 % dnů na ventilaci (IQR 33,3-60,7 %). Propensity skóre model, předpovídající pravděpodobnost aplikace časné NMBA, zahrnoval vysokofrekvenční oscilační ventilaci ve dnech 0-2 (OR, 7,61; 95% CI, 4,75-12,21) a těžký PARDS ve dnech 0-1 (OR, 2,16; 95% CI, 1,50-3,12). Po korekci na rizikovou kategorii byla časná aplikace NMBA spojena s delším trváním umělé plicní ventilace (RR 0,57; 95% CI, 0,48-0,68; p < 0,0001), ale ne s úmrtím (OR, 1,62; 95% CI, 0,92-2,85; p = 0,096) v porovnání s případy pacientů, kterým nebyla podána časně NMBA.
Další výsledky zahrnující kognitivní, funkční a fyzické poruchy vyskytující se po 6 měsících od propuštění z JIP byly podobné. Výsledky se nelišily ani při porovnávání míst s vysokým a nízkým použitím NMBA nebo při stratifikaci pacientů podle výchozí hodnoty Pao2/Fio2 nižší než 150.

Závěr: Časné užívání NMBA bylo spojeno s delším trváním umělé plicní ventilace. Tato analýza zdůrazňuje potřebu randomizované kontrolované studie u pediatrické populace.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005426

Utpal S. Bhalala, Katja M. Gist, Sandeep Tripathi, et al.

Cílem této studie bylo rozšířit znalosti o charakteristice a outcomech hospitalizovaných dětí (<18let) s COVID 2019 v období od února 2019 do ledna 2021. Primárním sledovaným parametrem bylo přijetí na jednotku intenzivní péče, sekundárně sledované parametry zahrnovaly délku hospitalizace na jednotce intenzivní péče, v nemocnici a 28denní úmrtnost.

Výsledky: Celkem 874 dětí s COVID 2019 onemocněním bylo nahlášeno do univerzálního registru studií virových infekcí a respiračních onemocnění z 51 zúčastněných center, většinou ve Spojených státech. Medián věku byl 8 let (IQR 1,25-14 let) s poměrem chlapců: dívky 1:2. Většina byla nehispánského původu (492/874; 62,9 %). Medián indexu tělesné hmotnosti BMI (n = 817) byl 19,4 kg/m2 (16-25,8 kg/m2), přičemž 110 (13,4 %) osob mělo nadváhu a 300 (36,6 %) bylo obézních. Většina (67 %) měla horečku a 43,2 % trpělo komorbiditami. Celkem 238 z 838 pacientů (28,2 %) splňovalo požadavky Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (Centers for Disease Control and Prevention) pro multisystémový zánětlivý syndrom u dětí a 404 z 874 (46,2 %) pacientů bylo přijato na jednotku intenzivní péče. Ve vícerozměrné logistické regresi byli věk, horečka, multisystémový zánětlivý syndrom u dětí a již preexistující křečová porucha, spojeny s vyšší pravděpodobností přijetí na jednotku intenzivní péče. Nemocniční mortalita byla 16 z 874 (1,8 %). Medián (IQR) délky pobytu na jednotce intenzivní péče (n = 379) a v nemocnici (n = 857) byl 3,9 dne (2-7,7 d) a 4 dny (1,9-7,5 d). U pacientů s údaji za 28 dní,  679 ze 787 pacientů přežilo, tj. 86,3 %, přičemž 13,4 % pacientů již nebyli dále sledováni a 0,3 % pacientů zemřelo.

Závěr: Vyšší věk, horečka, multisystémový zánětlivý syndrom u dětí a preexistující onemocnění doprovázené křečemi, byli nezávisle spojeni s přijetím na jednotku intenzivní péče a úmrtnost byla u dětí nižší než úmrtnost u dospělých.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005232

Robert Russell, David F. Bauer, Susan M. Goobie, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu bylo předložit konsenzuální prohlášení a podpůrnou literaturu pro transfuze plazmy a krevních destiček u kriticky nemocných dětí s těžkým traumatem, traumatickým poraněním mozku a/nebo intrakraniálním krvácením.

Výsledky: Skupina osmi expertů stanovila odborná vyjádření pro transfuzi plazmy a krevních destiček u kriticky nemocných novorozenců a dětí s těžkým traumatem, traumatickým poraněním mozku a/nebo intrakraniálním krvácením. Tato vyjádření byla přezkoumána a ratifikována 29 TAXI-CAB experty. Bylo vytvořeno jedno prohlášení o správném postupu a šest odborných konsenzuálních prohlášení.

Závěr: Nedostatek důkazů znemožňuje navrhnout doporučení na monitorování koagulačního systému a podání plazmy a krevních destiček u kriticky nemocných pediatrických pacientů s těžkým traumatem, těžkým traumatickým poraněním mozku nebo s netraumatickým intrakraniálním krvácením.

Pediatr Crit Care Med . 2022 Jan 1;23(13 Suppl 1 1S):e14-e24. doi: 10.1097/PCC.0000000000002855.

Chaoxin Lu , Xiuwen Chen , Xiaochen Yan , Jiqun He, Zhifang Nie

Pooperační nevolnost a zvracení jsou časté nepříjemné příznaky, které pacienti pociťují. Kromě léků jsou k dispozici i nefarmakologické terapie, jako je léčba bylinami. Zázvor hraje terapeutickou roli u pacientů podstupujících chemoterapii a u těhotných žen, ale výsledky u pacientů po operaci jsou nekonzistentní. Cílem této studie bylo prozkoumat a zhodnotit preventivní účinek zázvoru na pooperační nevolnost a zvracení.

Metody: Systematický přehled a metaanalýza randomizovaných kontrolovaných studií. Dva nezávislí výzkumníci prohledali čínské a anglické databáze od data jejich vzniku do listopadu 2020. Čínskými databázemi byly CNKI a SinoMed a anglickými databázemi PubMed, Embase a Cochrane Library. Byly zahrnuty pouze randomizované kontrolované studie. Primárními výsledky byly skóre nevolnosti, prezentované jako standardní průměrný rozdíl, a počet epizod zvracení, prezentovaný jako poměr rizik. Sekundárními výsledky byly vedlejší účinky a použití antiemetik, prezentované jako poměr rizik. Byl použit model náhodných efektů.

Výsledky: Bylo shromážděno čtrnáct randomizovaných studií s celkovým počtem 1 506 pacientů. Kontrolní skupina měla vyšší výskyt postoperativní nevolnosti než experimentální skupina a rozdíly byly signifikantní mezi zázvorem a skupinou s placebem 12 h po operaci. S výjimkou dospávacího pokoje, kde nebyla nalezena žádná statisticky významná korelace mezi příjmem zázvoru a pooperačním zvracením, pooperační nevolností a mezi užíváním antiemetik a zvracením.

Závěr: Výsledky této metaanalýzy ukazují, že zázvor může snížit pooperační nevolnost, ale neprokázal žádný významný rozdíl v míře výskytu pooperačního zvracení, pooperační nevolnosti a zvracení a užívání antiemetik. K objasnění vztahu mezi užíváním zázvoru a snížením výskytu pooperační nevolnosti a zvracení je zapotřebí provést další vysoce kvalitní a důkladné studie.

International Journal of Nursing Studies 125 (2022) 104094