Cílem studie bylo zhodnotit postupy v intenzivní péči o pacienty na konci života během pandemie COVID-19 v České republice se zaměřením jejich vlivu na morální tíseň zdravotníků. Primárním sledovaným parametrem byla prožívaná morální tíseň zdravotníků a její příčiny. Sekundárními parametry pak rozdíly v postupech oproti normálnímu stavu. Pto tvorbu dotazníku byly použity AADEM A CHERRIES doporučení a checklist.
Výsledky: Celkem 313 (14.5% ze všech zdravotníků, kteří dotazník otevřeli) vyplnilo úplně dotazník. Výsledky ukázaly, že 51.8% (n = 162) respondentů bylo vystaveno morální tísni během pandemie COVID-19. 63.1% (n = 113) zdravotních sester a 71.6% (n = 96) lékařů mělo zkušenost s pocitem nevhodné péče. Pokud nabyli dojmu nevhodné péče, bylo riziko výskytu morální tísně vyšší (OR, 1.854; CI, 1.057–3.252; p = 0.0312). Pokud pacienti zemřeli důstojně, riziko zažité morální tísně bylo nižší (OR, 0.235; CI, 0.128–0.430; p < 0.001). Tři nejčastěji zmiňované rozdíly v praktikách paliativní péče během pandemie byly zahlcení zdravotnického systému, personální faktory a vlastnosti infekce COVID-19.
Závěr: Zdravotníci pracující na JIP zažili značnou morální tíseň během pandemie COVID-19 v České republice. Hlavními zdroji byla vnímaná nevhodná péče a nedůstojné umírání pacientů. Zlepšení rozhodovacího procesu a komunikace na sklonku života by mohlo vést k lepšímu etickému a bezpečnému prostředí.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 4
srpen
2022
Cílem této randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie bylo zjistit, zda nízké dávky methylprednisolonu zlepšují klinické outcome těžkých komunitních pneumonií vyžadujících hospitalizaci na jednotkách intenzivní péče. Primárním sledovaným parametrem byla 60denní povšechná mortalita a sekundárními parametry pak morbidita a mortalita do 1 roku sledování.
Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto a 584 pacientů. Nebyl zaznamenán žádný významný rozdíl v 60denní mortalitě mezi methylprednisolonovou skupinou a placebo skupinou (16% vs. 18%; upravené OR 0.90, 95% CI 0.57–1.40). Rovněž nebyly pozorovány rozdíly v sekundárních parametrech mezi skupinami.
Závěr: U pacientů s těžkou komunitní pneumonií nevedla léčba nízko dávkovaným methylprednisolonem k významnému snížení mortality. Léčba nebyla spojena s vyšší mírou komplikací.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
srpen
2022
Cílem této studie bylo porovnat středočárový a paramediální přístup pro ultrazvukově asistovanou spinální anestezii u dospělých ortopedických pacientů. Do studie bylo zařazeno sto dvanáct pacientů podstupujících ortopedickou operaci. Primárním sledovaným parametrem byl počet vpichů jehlou potřebných k úspěšné durální punkci. Sekundárními parametry byly počet zavedení jehly, úspěšnost prvního průchodu/pokusu, doba procedury a výskyt periprocedurálních komplikací.
Výsledky: Medián počtu vpichů byl významně nižší v paramediální skupině (1 [IQR, 1-2]) než ve skupině s vpichy ve střední čáře (3 [2-6]; P<0,001). Paramediální přístup vykazoval vyšší míru úspěšnosti prvního průchodu/pokusu ve srovnání se skupinou ve střední linii (58,9% vs. 21,4%; 91,1% vs. 53,6%; obojí, P<0,001). Celková doba zákroku byla významně kratší u paramediální skupiny než u skupiny se středovou linií (113 [72,5-146,5] vs. 196 [138-298,5] sekund; P<0,001). Kvalita sonografických snímků byla hodnocena jako dobrá u 94,6% paramediálních sagitálních šikmých zobrazení a 54,5% příčných středových zobrazení. Nebyly zjištěny žádné významné meziskupinové rozdíly ve výskytu periprocedurálních komplikací.
Závěr: V porovnání se středočárovým přístupem vykazoval ultrazvukem asistovaný paramediální přístup lepší účinnost, co se týče o počet manipulací s jehlou, úspěšnost prvního vpichu a dobu procedury. Tyto výsledky naznačují, že paramediální přístup může být pro předprocedurální ultrazvukem asistovanou spinální anestezii účinnější.
Journal of Clinical Anesthesia 80 (2022) 110823 doi: 10.1016/j.jclinane.2022.110823
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 3
srpen
2022
Cílem této studie bylo zjistit účinnost krikoidního a paratracheálního tlaku při okluzi jícnu během úvodu do anestezie a videolaryngoskopie. Po úvodu do anestezie byla u 40 dospělých pacientů pomocí ultrazvuku posouzena poloha jícnového vchodu vzhledem ke glottis a poloha horního jícnu vzhledem k trachei v dolní paratracheální oblasti a na ultrazvuku byl změřen vnější průměr jícnu před a během aplikace krikoidního a paratracheálního tlaku 30N. Při aplikaci tlaku byla provedena videolaryngoskopie, kde byla zkoumána poloha jícnového vchodu vzhledem ke glottis při krikoidním tlaku a horní část jícnu při paratracheálním tlaku. Rovněž byla hodnocena míra okluze jícnu a nejlepší laryngeální výhled pomocí skórovacího systému procentuálního otevření glotis.
Výsledky: Během videolaryngoskopie byl jícen uzavřen u 40 ze 40 (100%) pacientů s krikoidním tlakem a u 23 ze 40 (58%) pacientů s paratracheálním tlakem (rozdíl 42%; 95% CI 26-58; P<0.001). Jak krikoidní, tak paratracheální tlak významně zmenšily průměr jícnu ve srovnání se stavem bez zásahu v anestezii paralyzovaných pacientů (P<0.001, v tomto pořadí). Ultrazvuk ukázal, že jícen stlačený paratracheálním tlakem v anestezovaném paralyzovaném stavu se během videolaryngoskopie částečně uvolnil u 17 ze 40 pacientů, u nichž se okluze jícnu nepodařila. Nejlepší výhled na hrtan se významně nelišil mezi stavy bez intervence, s krikoidním tlakem a s paratracheálním tlakem (77 [29]% vs.79 [30]% vs. 76 [31]%; P=0.064).
Závěr: Okluze horního jícnu definovaná nemožností průchodu jícnovým stetoskopem byla účinnější při použití krikoidního tlaku než při použití paratracheálního tlaku během videolaryngoskopie, ačkoli jak krikoidní, tak paratracheální tlak snížil průměr jícnu na ultrazvuku u paralyzovaného pacienta v anestezii.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 3
srpen
2022
Cílem této prospektivbní obsetrvační studie bylo porovnat odpovědi získané současně z musculus abductor digiti minimi (ADM) pomocí přístroje TetraGraph a musculus adductor pollicis (AP) pomocí přístroje TOF-Watch SX během nervosvalové blokády vyvolaného rokuroniem.Do studie byli zařazeni pacienti podstupující ortopedickou operaci v celkové anestezii. Během celkové anestezie byly sledovány odpovědi "train-of-four" (TOF) po podání 0,9 mg・kg -1 rokuronia na svalech.
Sugammadex 2 mg・kg -1 byl podán, když oba přístroje vykazovaly počet TOF (TOFCs)=2. Primárním sledovaným paremetrem byl čas od podání rokuronia do prvního odpovědi post tetatic count (PTC). Sekundárními sledovanými paramtery byly výchozí poměry TOF (TOFRs), doba nástupu, doba do prvního opětovného výskytu TOFC=1 (doba do TOFC1), doba do prvního opětovného výskytu TOFC=2 (doba do TOFC2) a doba od podání sugammadexu do TOFR≥0,9 pomocí přístroje TetraGraph nebo do normalizovaného TOFR≥0,9 pomocí přístroje TOF-Watch SX (doba zotavení).
Výsledky: Celkem bylo analyzováno 20 pacientů. Výchozí hodnoty TOFR byly významně vyšší u TOF-Watch SX než u TetraGraph (105 [96-110] vs. 100 [98-101]; P=0.0002). Doba do prvního PTC (minuty) (31,7 ± 9,6 vs. 41,1 ± 12,3; P<0.001), doba do TOFC1 (minuty) (48,0 ± 12,7 vs. 58,8 ± 19,2; P<0.001), doba do TOFC2 (minuty) (56.2 ± 15,7 vs. 74,2 ± 23,7; P<0.001) a doba zotavení (sekundy) (61,5 [32-148] vs. 75,5 [94-102]); P=0.043) byly významně rychlejší u přístroje TOF-Watch SX než u přístroje TetraGraph. V době nástupu účinku nebyly zjištěny žádné významné rozdíly.
Závěr: TOF-Watch SX nadhodnocoval zotavení z nervosvalového bloku vyvolaného rokuroniem ve srovnání s přístrojem TetraGraph.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
srpen
2022
Této prospektivní, randomizované, kontorlované zaslepené studie se účastnilo 115 účastníků ve věku 24 až 95 měsíců a jejich rodiče. Účastníci podstoupili ambulantní operaci uší, nosu nebo krku a byli náhodně přiděleni k premedikaci perorálním midazolamem 0,5 mg/kg nebo perorálním klonidinem 4 µg/kg. Primárním sledovaným parametrem byly pooperační negativní změny chování (NBC), sekundárním parametrem předindukční úzkost. Nástrojem pro vyhodnocení byl the Post Hospital Behavior Questionnaire (PHBQ), vyplněný rodiči 1 týden, 1 měsíc a 6 měsíců po výkonu.
Výsledky: Primární sledovaný parametr, více než 3 NBC v jednotlivém případě během 1 týdne, nevykazoval žádný rozdíl v poměru mezi léčbou ve skupině s klonidinem ve srovnání se skupinou s midazolamem (12/59 nebo 20% vs. 7/56 nebo 13%, poměr šancí 1,39, 95% CI, 0,75-2,58; P=0.32). Sekundární sledovaný parametr ukázal vyšší úroveň úzkosti před indukcí ve skupině s klonidinem ve srovnání se skupinou s midazolamem (mYPAS >30, 43/59 neboli 71% vs. 12/56 neboli 21%, v tomto pořadí; P<0.001).
Závěr: Tyto výsledky neprokázaly klinicky ani statisticky významný rozdíl, pokud jde o primární outocme změny chování po 1 týdnu, mezi kohortami, které obdržely midazolam oproti klonidinu jako premedikaci.
Anesth Analg 2022;135:307–15 doi: 10.1213/ANE.0000000000005915
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 3
srpen
2022
Cílem této studie bylo porovnat objem žaludeční tekutiny (GFV) u dětí, které byly 1 hodinu lašné a 2 hodiny lačné, pomocí ultrazvuku po požití definovaného objemu čiré tekutiny. Po přijetí 3 ml/kg čiré tekutiny byli účastníci randomizováni k ultrazvukovému vyšetření žaludku po 1 hodině lačnění (1hodinová skupina, n=116) nebo 2 hodinách (2hodinová skupina, n=111). Primárním sledovaným parametrem byl GFV. Mezi další sledované parametry patřila plocha průřezu antra, četnost vysokého a nízkého rizika aspirace a kvalitativní hodnocení žaludečního antra.
Výsledky: Pro konečnou analýzu bylo k dispozici 227 dětí. Medián (Q1-Q3) GFV byl vyšší ve skupině s jednohodinovou lačností oproti skupině s dvouhodinové lačnosti (0,61 [0,41-0,9] ml/kg oproti 0,32 [0,23-0,47] ml/kg , P=0.001). Žádná ze studovaných skupin neměla GFV≥1,5 ml/kg. Četnost (%) GFV≥1,25 ml/kg byla v obou skupinách srovnatelná (2 [1,7%] vs. 0 [0%], hodnota P=0.165). Frekvence GFV≥0,8 ml/kg však byla vyšší v 1hodinové skupině než ve 2hodinové skupině (34,5% vs. 4,5%) a skóre 2. stupně antrálního gradingu bylo 56,9% v 1hodinové skupině vs. 0,9% ve 2hodinové skupině (hodnota P<0.001).
Závěr: U zdravých dětí plánovaných k elektivnímu chirurgickému zákroku, které dostávaly 3 ml/kg čiré tekutiny, byl medián GFV po jednohodinovém lačnění dvojnásobný oproti objemu po běžném dvouhodinovém lačnění. Tato zjištění by měla být zvážena při zvažování poměru rizika a přínosu liberálního přístupu k předoperačnímu lačnění oproti riziku plicní aspirace.
Journal of Clinical Anesthesia 80 (2022) 110823 doi: 10.1016/j.jclinane.2022.110823
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
srpen
2022
Cílem článku bylo popsat fyziologické principy, na nichž je založena elektrická impedanční tomografie, a její potenciální využití při managementu syndromu akutní respirační tísně (ARDS). Elektrická impedanční tomografie je zobrazovací technika, která pomáhá pochopit mechanismy, jež jsou základem mnoha zákroků používaných při léčbě ARDS. Má potenciál monitorovat a předpovídat reakci na polohování do pronace, pomáhat při dávkování průtoku u vysokoprůtokových nosních kanyl a řídit titraci pozitivního end expiračního tlaku během invazivní umělé plicní ventilace. Bylo prokázáno, že posledně jmenovaná metoda zlepšuje fyziologické a mechanické parametry korelující s recruitmentem plic. Stejně tak se prokázalo jeho použití při detekci pneumotoraxu a škodlivých interakcí mezi pacientem a ventilátorem, jako je pendelluft.
Závěr: Elektrická impedanční tomografie je potenciálním nástrojem pro individuální léčbu ARDS v jeho různých stadiích. Cílem klinických studií by mělo být zjistit, zda konkrétní přístup může zlepšit klinické výsledky léčby ARDS.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
srpen
2022
Komise pro klinické postupy Skandinávské společnosti Anesteziologie a Intenzivní medicíny schvaluje doporučení pro regionální anestezii u pacientů s antitrombotickou léčbou – společný ESAIC/ESRA guideline. Celkové hodnocení guidelines bylo dobré. Načasování dávek antitrombotik po zákroku nebylo detailně rozebráno a čtenáři tyto informace musí hledat v jiných zdrojích. Souvisí to s faktem, že načasování dávky závisí na konkrétním léčivu, renálních funkcích a zda je antitrombotikum podáváno s protidestičkovými léčivy.
Tyto guidelines poslouží jako užitečná pomůcka v rozhodování severských anesteziologů při poskytování regionální anestezie těmto pacientům, a to bez velkých úprav pouze s ohledem na zmíněné limitace.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 3
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
srpen
2022
Cílem této randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie bylo zhodnocení spotřeby morfinu během prvních 48 hodin po operaci při infuzi lidocainu během zákroku. Hlavním sledovaným parametrem byla pooperační spotřeba morfinu během prvních 24 a 48 hodin. Sekundárními parametry byla intraoperační spotřeba remifentanilu, výskyt nežádoucích událostí a zhodnocení bolesti 3 až 6 měsíců po operaci pomocí McGillova dotazníku.
Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 118 pacientů. Nebyl zaznamenán žádný významný rozdíl ve spotřebě morfinu mezi lidokainovou a placebo skupinou s mediánem [IQR] 0.60 [0.30 až 1.03] mg/kg vs. 0.57 [0.37 až 0.96] mg/kg, celková dávka 44 [21 až 73.3] mg vs. 38 [23.3 až 56.5] mg, P=0.92. Rovněž nebyl pozorován zásadní rozdíl mezi skupinami ve všech dalších parametrech, včetně 3 - 6 měsíčního sledování.
Závěr: Intravenózně podaný lidokain při operacích nádorů hlavy a krku neukázal přidaný analgetický efekt ani nesnížil pooperační spotřebu morfinu.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 4
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
srpen
2022
ílem přehledu bylo porovnání jednotlivých video – a přímých laryngoskopů v účinnosti a bezpečnosti u dětských pacientů. Sledovanými parametry byly nezdařená intubace po prvním a po dvou pokusech, selhání intubace, přehled glottis, čas do intubace a komplikace. Navíc byla sledována kvalita důkazů podle doporučení GRADE.
Výsledky: V metaanalýze bylo zahrnuto 46 studií. Videolaryngoskop snížil riziko nezdařeného prvního pokusu o intubaci (RR = 0.43; 95% CI: 0.31–0.61; p =0 .001) a nezdařenou intubaci při dvou pokusech (RR = 0.33; 95% CI: 0.33–0.33; p < 0.001) u dětí mladších 1 roku. Videolaryngoskop rovněž snížil riziko významných komplikací jak u dětí mladších 1 roku (RR = 0.33; 95 % CI: 0.12–0.96; p = 0.046) tak i u dětí ve věku 0-18 let (RR = 0.40; 95% CI: 0.25–0.65; p = .002). Nebyl nalezen zásadní rozdíl v délce intubace s videolaryngoskopem a přímým laryngoskopem u dětí mladších 1 roku (MD = −0.95 s; 95 % CI: −5.45 až 3.57 s; p = 0.681), a u dětí ve věku 0–18 let (MD = 1.65 s; 95% CI: −1.00 až 4.30 s; p =0.222). Různé videolaryngoskopy byly v této metaanalýze asociovány s různými měřítky výkonnosti. Celková kvalita důkazů byla nízká až velmi nízká.
Závěr: Videolaryngoskopy snižují riziko nezdařilých prvních pokusů o intubaci a významných komplikací u dětí v porovnání s přímými laryngoskopy. Nicméně, různé videolaryngoskopy byly v této metaanalýze asociovány s různými měřítky výkonnosti a je zapotřebí více dat k objasnění, který nástroj by byl lepší v různých klinických situacích. Dále je zapotřebí jisté opatrnosti při interpretaci výsledků, neboť dostupné důkazy byly nízké a velmi nízké kvality.
Pediatric Anesthesia. 2022;32:1000–1014. doi: 10.1111/pan.14521
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 3
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
srpen
2022
Cílem tohoto systematického přehledu a meta- analýzy bylo provést souhrn rozpoznání těch pacientů, kteří by mohli spíše odpovídat na bolus tekutin a rovněž popsat klinické změny spojené s podáním tekutin. Sledovanými parametry byly věk, hmotnost dítěte, objem bolusu a doba podávání, sekundárními parametry potom klinické parametry jako srdeční index, tepový objem, srdeční frekvence, krevní tlak, centrální žilní tlak a systémová cévní rezistence.
Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 15 studií čítajících 637 pacientů s věkovým průměrem 650 dní ± 821.01 (95% CI 586 až 714) a střední hodnotou hmotnosti 10.5 kg ± 7.19 (95% CI 9.94 až 11.1). Střední hodnota objemu bolusu činil 12.14 ml/kg ± 4.09 (95% CI 11.8 až 12.5) podaný během doby 19.55 min ± 10.16 (95% CI 18.8 až 20.3). Následující základní vlastnosti byly spojeny se zvýšenou pravděpodobností odpovědi [vyjádřeny střední odchylkou (95% CI)]: vyšší věk [207.2 dní (140.8 až 273.2)], nižší srdeční index [−0.5 ml/min/m2 (−0.9 až −0.3)], a nižší tepový objem [−5.1 ml/m2 (−7.9 až −2.3)]. Následující klinické parametry se po podání bolusu tekutin významně změnily: snížený HR [−5.6 bpm (−9.8 až −1.3)], zvýšený systolický tlak krve [7.7 mmHg (1.0 až 14.4)], zvýšený střední tlak krve [5.5 mmHg (3.1 až 7.8)], zvýšený srdeční index [0.3 ml/min/m2 (0.1 až 0.6)], zvýšený tepový objem [4.3 ml/m2 (3.5 až 5.2)], zvýšený centrální žilní tlak [2.2 mmHg (1.1 až 3.3)], a zvýšená systémová cévní rezistence [2.1 woods jednotek/m2 (0.1 až 4.2)].
Závěr: Bolusy tekutin zvyšují arteriální tlak krve nebo srdeční výdej o 10% u přibližně 56% pediatrických pacientů. Rovněž vedou ke značnému snížení srdeční frekvence a významnému zvýšení srdečního výdeje, tepového objemu a systémové cévní rezistence. Je omezené množství dostupných dat pojednávajících o vlivu tekutinových bolusů na systémové zásobení kyslíkem.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 3
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
srpen
2022
Cílem této retrospektivní studie bylo určit, zda časná léčba ARDS při COVID-19 kortikosteroidy byla spojena s ventilátorovými pneumoniemi. Primárním sledovaným parametrem byla incidence ventilátorových pneumonií se smrtí nebo extubací. Sekundárními parametry 90denní mortalita, doba mechanické ventilace, další orgánové dysfunkce a vlastnosti ventilátorové pneumonie.
Výsledky: Z 670 pacientů (střední věk, 65 let), 369 dostávalo a 301 nedostávalo časné kortikosteroidy. Celková incidence ventilátorové pneumonie byla vyšší ve skupině s kortikosteroidy (upravené hazard ratio [aHR] 1.29; [95% CI] 1.05–1.58; P = 0.016). Antibiotické rezistence bakteriálních původců se mezi skupinami nelišily (OR 0.94, 95% CI 0.58–1.53; P = 0.81). 90denní mortalita činila 30.9% s a 24.3% bez časné léčby kortikosteroidy, nevýznamný rozdíl po úpravě podle věku, SOFA skóre a výskytu pneumonie (aHR 1.15; 95% CI 0.83–1.60; P = 0.411). Ventilátorová pneumonie byla spojována s vyšší 90denní mortalitou (aHR 1.86; 95% CI 1.33–2.61; P = 0.0003).
Závěr: Časná léčba kortikosteroidy je spojena s ventilátorovou pneumonií u pacientů s COVID-19 a ARDS. Ačkoliv ventilátorová pneumonie byla asociována s vyšší 90denní mortalitou, časná léčba kortikosteroidy nikoliv.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 2
Abstrakt: 3
srpen
2022
Cílem bylo posoudit žádoucí a nežádoucí účinky acetátových a laktátových pufrovaných roztoků u hospitalizovaných pacientů. Primárním sledovaným parametrem byla povšechná krátkodobá mortalita.
Výsledky: Bylo zahrnuto 5 randomizovaných kontorlních studiíí (RCT), do kterých bylo zařazeno 390 pacientů. Nebyl zjištěn žádný statisticky významný rozdíl v krátkodobé mortalitě (náhodné efekty,RR 0,29; 95%CI 0,06-1,51, p=0.14, I2=0%) nebo délce pobytu v nemocnici (LOS) (náhodné efekty, MD -1,31, 95% CI -3,66 až 1,05, p=0.28, I2 = 0%) mezi acetátovými a laktátovými roztoky. Kvalita důkazů byla velmi nízká. Údaje, týkající se doby pobytu na jednotce intenzivní péče byly uvedeny ve třech studiích a údaje o délce trvání vazopresorické léčby v jedné studii; žádný z těchto údajů neumožňoval sloučení do metaanalýzy. Žádná studie neuvedla údaje o dlouhodobé mortalitě, kvalitě života související se zdravím, nežádoucích příhodách, délce trvání umělé plicní ventilace nebo náhradní léčbě ledvin.
Závěr: V tomto systematickém přehledu jsme zjistili velmi nízké množství a kvalitu důkazů o používání acetátových a laktátových pufrovaných roztoků u hospitalizovaných pacientů.
Acta Anaesthesiol Scand . 2022 Aug;66(7):782-794. doi: 10.1111/aas.14076.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 3
Zpracování: 4
Abstrakt: 3
srpen
2022
Cílem studie bylo přezkoumat četnost používání vazoaktivních a/nebo inotropních léků při iniciální resuscitaci popálených a posoudit přínosy a poškození při podání těchto léků.
Výsledky: Po posouzení 115 publikací v plném textu byly zařazeny pouze dvě retrospektivní kohortové studie. Jedna studie zjistila, že 16 z 52 (31%) pacientů dostávalo vazopresor(y). Faktory spojené s použitím vazopresorů byly rostoucí věk, hloubka popálení a % popáleného celkového povrchu těla (TBSA). V jiné studii bylo zjištěno, že 20 ze 111 (18%) pacientů dostalo vazopresor(y). Použití vazopresorů bylo kromě častější dialyzační léčby a zvýšené úmrtnosti spojeno se zvyšujícím se věkem, Bauxovým skóre a % popálené TBSA. Kvalita studie hodnocená podle Newcastle-Ottawské škály hodnocení kvality byla v jedné studii považována za dobrou, ve druhé za nejistou kvůli omezenému popisu metod.
Závěr: Tento systematický přehled odhalil, že chybí důkazy o prospěšnosti a škodlivosti použití vazoaktivních a/nebo inotropních léků navíc k tekutinám během časné resuscitace pacientů s rozsáhlými popáleninami.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 3
Zpracování: 4
Abstrakt: 3
srpen
2022
Cílem přehledu bylo zhodnocení dostupné literatury a vytvoření doporučení pro optimální zvládání bolesti po primární jednostranné totální artroplastice. Primárním sledovaným parametrem byly klinicky relevantní rozdíly ve skóre bolesti, dalšími pak užití neopioidních analgetik a současná klinická relevantnost. Celkově bylo analyzováno 151 systematických přehledů, 106 randomizovaných kontrolovaných studií splnilo PROSPECT kritéria. Paracetamol a nesteroidní antiflogistika nebo COX-2 inhibitory jsou doporučeny. Toto by měly být kombinovány s jednorázovou blokádou v adduktorovém kanálu a peri-artikulární lokální infiltrační analgézií s jednou dávkou intravenózního dexametazonu perioperačně. Intratékální podání morfinu (100µg) může být zvažováno pouze u hospitalizovaných pacientů, u nichž není možná analgezie blokádou v adduktorovém kanálu ani lokální infiltrační analgezií. Opioidy by měly být vyhrazeny pro rescue terapii léčbu bolesti v pooperačním období. Analgetické intervence, které nebylo možné doporučit byly rovněž identifikovány.
Závěr: Přehled nalezl optimální režim léčby bolesti pro primární jednostrannou artroplastiku. Další studie k vyhodnocení pokročilejších programů rekonvalescence a pro specifické náročnější skupiny pacientů jsou nezbytné.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 4
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
srpen
2022
Cílem studie bylo porovnání dvou koncentrací roztoku albuminu a jejich vlivu na expanzi plazmatického objemu v čase. Sledovanými parametry byly zvýšení plazmatického objemu a kapilární leak albuminu a tekutin na základě měření koncentrace hemoglobinu, albuminu a onkotického tlaku plazmy.
Výsledky: Studie byla provedena na 12 dobrovolnících, kteří nejprve dostali infuzi 3ml/kg 20% albuminu a při druhém měření 12ml/kg 5% albuminu. Nejvýraznější expanze plazmatického objemu byla 16.0 ± 6.4% (průměr ± SD) u 20% albuminu a 19.0 ± 5.2% u 5% albuminu (p <0.03). Objemová expanze u 20% albuminu odpovídala dvojnásobku podaného objemu. Třetina objemu 5% albuminu rychle unikla z plazmy, pravděpodobně kvůli vyššímu koloidnímu tlaku plazmy (průměr, 24.5 mmHg) než je v roztoku albuminu (19.1 mmHg). Únik z kapilárního řečiště po 6 hodinách odpovídal 42 ± 15% u podaného 20% albuminu, respektive 47 ± 11% u 5% roztoku (p =0.28). Odpovídající tvorba moče činila 547 (316–780) ml a 687 (626–1080) ml (medián a IQR; p = 0.24).
Závěr: Nejdůležitějším rozdílem byl dehydratační efekt 20% albuminu, při stejném podaném množství albuminu.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 3
Zpracování: 2
Abstrakt: 3
srpen
2022