Publikace 2023 listopad

Lisa Smit, Arjen J. C. Slooter, John W. Devlin, et al.

Cílem této multicentrické, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované randomizované studie bylo zjistit, zda haloperidol ve srovnání s placebem u kriticky nemocných dospělých s deliriem snižuje dny s deliriem a koma. Pacienti byli randomizováni na skupinu s podáním i.v. haloperidolu 2,5 mg nebo placeba každých 8 hodin, pokud delirium přetrvávalo až do propuštění z JIP nebo po dobu 14 dní. Primárním sledovaným parametrem byly dny bez deliria a komatu (DCFDs) v průběhu 14 dnů po randomizaci. Sekundární parametry zahrnovaly protokolizované používání sedativ pro agitaci a související chování, pacientem iniciované extubace, nepříznivé události spojené s léčivy, umělou plicní ventilaci, délku pobytu na JIP, mortalitu po 28 dnech a dlouhodobé outcomes až do 1 roku po randomizaci.

Výsledky: Studie byla předčasně ukončena kvůli futilitě primárního cíle na doporučení DSMB po zařazení 132 (65 haloperidol, 67 placebo) pacientů [průměrný věk 64 (15) let, APACHE IV skóre 73,1 (33,9), muži 68%]. Haloperidol nesnížil DCFDs (upravený RR 0,98 [95% CI 0,73–1,31], p = 0,87). Pacienti léčení haloperidolem (vs. placebo) měli nižší pravděpodobnost dostávat benzodiazepiny (upravený OR 0,41 [95% CI 0,18–0,89], p = 0,02). Míry účinku dalších sekundárních výsledků týkajících se agitace( [OR 0,43 (95% CI 0,12–1,56)] a dalších antipsychotik [OR 0,63 (95% CI 0,29–1,32)], self-extubace [OR 0,70 (95% CI 0,22–2,18)] se zdály konzistentně příznivější s haloperidolem, ale interval spolehlivosti také zahrnoval možné škody. Nebyly zaznamenány žádné rozdíly v nepříznivých událostech spojených s podáváním hakoperidolu.

Závěr: Haloperidol nesnižuje delirium u kriticky nemocných pacientů. Nicméně může snížit potřebu rescue terapie a událostí souvisejících s agitací u pacientů s deliriem na JIP. Potvrzení těchto výsledků vyžaduje další data.

Smit et al. Critical Care (2023) 27:413

Jhuma Sankar, Jayashree Muralidharan, A. V. Lalitha, et al.

Cílem této multicentrické, zaslepené randomizované studie bylo určit, zda počáteční resuscitace balancovanými krystaloidy- roztoky s více elektrolyty [MES]) nebo 0,9% NaCl nepříznivě ovlivňuje funkci ledvin u dětí do 15 let v septickém šoku. Primárním sledovaným parametrem bylo nové a/nebo progresivní akutní poškození ledvin (AKI) kdykoliv během prvních 7 dnů resuscitace tekutinami. Sekundární sledované parametry zahrnovaly hyperchloremii, jakýkoliv nežádoucí příhodu (AE) po 24, 48 a 72 hodinách a celkovou mortalitu na JIP.

Výsledky: Roztok MES byl podán 351 pacientů a 0,9% NaCl 357 pro infuzní terapii během prvních 7 dnů po identifikaci septického šoku. Medián věku byl 5 let (IQR 1,3–9); 302 (43%) byly dívky. Relativní riziko (RR) splnění kritérií pro nové a/nebo progresivní AKI bylo 0,62 (95% CI, 0,49–0,80; p < 0,001), ve prospěch MES (21%) oproti skupině NaCl (33%). Podíly dětí s hyperchloremií byly nižší ve skupině s MES oproti skupině NaCl po 24, 48 a 72 hodinách. Nebyl žádný rozdíl v mortalitě na JIP (33% MES vs. 34% NaCl). Nebyl žádný rozdíl ohledně infuzně souvisejících AE, jako jsou horečka, tromboflebitida nebo přetížení tekutinami mezi skupinami.

Závěr: Mezi dětmi s septickým šokem vedla resuscitace tekutinami s balancovaným krystaloidem ve srovnání s 0,9% NaCl ke významně nižší incidenci nového a/nebo progresivního AKI během prvních 7 dní hospitalizace.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005952

Tony Whitehouse, MD; Anower Hossain, PhD; Gavin D. Perkins,, et al.

Cílem této multicentrické randomizované studie bylo posoudit účinnost a bezpečnost landiololu u pacientů s tachykardií a prokázaným septickým šokem vyžadujících dlouhodobou (> 24 hodin) vazopresorickou podporu. Primárním sledovaným parametrem bylo průměrné skóre Sequential Organ Failure Assessment (SOFA) od randomizace po dobu 14 dnů. Sekundární sledované parametry zahrnovaly mortalitu ke 28. a 90. dni a počet nežádoucích příhod v každé skupině.

Výsledky: Šedesát tři pacientů bylo randomizováno do skupiny, která dostávala standardní léčbu, a 63 do skupiny, která dostávala infuzi landiololu.  Studie byla předčasně ukončena na doporučení nezávislého výboru, protože nebylo pravděpodobné, že by prokázala přínos, a z důvodu možného poškození zdraví. Z plánovaných 340 účastníků bylo zařazeno 126 (37 %) průměrný věk 55,6 let [95%CI, 52,7 až 58,5 let]; 58,7 % mužů. Randomizováni byli rovnoměrně mezi podání landiololu a standartní terapie. Průměrné (SD) skóre SOFA ve skupině s landiololem bylo 8,8 (3,9) ve srovnání s 8,1 (3,2) ve skupině se standardní péčí (MD, 0,75 [95%CI, -0,49 až 2,0]; P= .24). Mortalita 28. den po randomizaci byla ve skupině s landiololem 37,1 % (23 z 62) a 25,4 %(16 z 63) ve skupině se standardní léčbou (AD 11,7 %[95%CI, -4,4 % až 27,8 %]; P = .16). Mortalita v 90. den po randomizaci byla 43,5 % (27 z 62) ve skupině s landiololem a 28,6 % (18 z 63) ve skupině se standardní léčbou (AD 15 %[95%CI, -1,7 %až 31,6 %]; P = .08). Nebyly zjištěny žádné rozdíly v počtu pacientů, kteří měli alespoň jednu nežádoucí příhodu.

Závěr: U pacientů se septickým šokem s tachykardií, léčených noradrenalinem déle než 24 hodin, infuze landiololu nesnížila orgánové selhání měřené pomocí skóre SOFA po dobu 14 dnů od randomizace. Tyto výsledky nepodporují použití landiololu k léčbě tachykardie u pacientů léčených noradrenalinem pro prokázaný septický šok.

JAMA. doi:10.1001/jama.2023.20134

Tricia M. Kleidon Victoria Gibson, Paula Cattanach, et al.

Cílem této randomizované klinické studie bylo porovnat selhání zařízení MC (midline) s PIVC (periferní intravenózní katetr). Pacienti byli náhodně rozděleni v poměru 1:1 na PIVC nebo MC, stratifikovaní podle věku (<5 let, >5 let). U každého pacienta byl zkoumán jeden katetr. Primárním sledovaným parametrem bylo selhání zařízení ze všech příčin, definované jako předčasné ukončení funkce zařízení. Sekundární sledované parametry zahrnovaly počet pokusů o zavedení, selhání zavedení, bolest (při zavádění), dobu procedury, spokojenost pacienta/rodičů (se zavedením), délku ponechání zařízení, komplikace zařízení během doby ponechání, další zařízení pro cévní přístup potřebná k dokončení léčby, spokojenost lékaře (při odstranění) a náklady na zdravotní péči.

Výsledky: Ze 128 pacientů náhodně rozdělených do studovaných skupin bylo zařízení zavedeno 127 pacientům (medián věku [IQR] 7 [2-13] let; 71 mužů [56 %]), z toho 65 (51,2 %) ve skupině PIVC a 62 (48,8 %) ve skupině MC. Všichni pacienti byli zahrnuti do analýzy záměru léčby. Selhání zařízení bylo nižší u pacientů ve skupině MC (10 [16,1 %]) ve srovnání s pacienty ve skupině PIVC (30 [46,2 %]; [OR], 0,22; 95%CI, 0,10-0,52; P <,001). MC byly spojeny s menším počtem pokusů o zavedení ( [MD], -0,3; 95%CI, -0,5 až 0; P = .04), delší dobou pobytu (MD, 66,9 hodin; 95%CI, 36,2-97,5 hodin; P <.001) a méně pacientů vyžadovalo k dokončení léčby další zařízení pro cévní přístup ve skupině MC (4 [6,5 %]) než ve skupině PIVC (19 [29,2 %]; OR, 0,17; 95%CI, 0,05-0,52; P = .002). Ve srovnání s PIVC bylo používání MC spojeno s větší spokojeností pacientů (9,0 vs 7,1 z 10; P = .002) a rodičů (9,1 vs 8,2 z 10; P = .02) a nižšími náklady na zdravotní péči (AUS -151,67 [US -101,13] USD na osobu; 95% CI, AUS -171,45 až -131,90 [US -114,20 až -87,95]).

Závěr: Zjištění naznačují, že zavedení Midline katetru u pacientů vyžadujících periferní intravenózní léčbu po dobu 4 dnů nebo déle, by mělo být upřednostněno, aby se snížila náročnost na zdroje, nákladnost a následky selhání zařízení.

JAMA Pediatr. 2023;177(11):1132-1140. doi:10.1001/jamapediatrics.2023.3526

Xin Cheng, Yu Zhang, Haidong Deng, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu a meta analýzy randomizovaných kontrolovaných studií bylo vyhodnotit dopad nižší cílové hodnoty kyslíku ve srovnání s vyšší cílovou hodnotou kyslíku na pacienty po mimonemocniční zástavě srdce. Primárním sledovaným parametrem byla mortalita 90 dnů po srdeční zástavě.

Výsledky: Analýza zahrnovala 7 randomizovaných kontrolovaných studií s celkovým počtem 1451 účastníků. Ve srovnání s nižším cílem kyslíku nebylo použití vyššího cíle kyslíku spojeno s vyšší mírou mortality (RR 0,97, 95% intervaly spolehlivosti 0,82 až 1,14; I2 = 25 %). Zjištění byla robustní pro sekvenční analýzu, analýzu podskupin a analýzu citlivosti.

Závěr: Nižší cílová hodnota kyslíku nesnížila mortalitu ve srovnání s vyšší cílovou hodnotou kyslíku u pacientů po mimonemocniční srdeční zástavě.

-Cheng et al. Critical Care (2023) 27:401

Benoit Misset, Michael Piagnerelli, Eric Hoste, et al.

Cílem studie bylo zjistit vliv podání rekonvalescentní plazmy pacientům s ARDS vyvolaným onemocněním Covid-19 na jejich mortalitu. Primárním sledovaným parametrem byla mortalita ve 28. dni.

Výsledky: Randomizováno bylo celkem 475 pacientů. Z toho 237 pacientů bylo zařazeno k podávání rekonvalescentní plazmy a 238 ke standardní péči. Vzhledem k nedostatku rekonvalescentní plazmy byl 17,7 % pacientů ve skupině s rekonvalescentní plazmou podán neutralizační titr protilátek 1:160. Glukokortikoidy byly podány 466 pacientům (98,1 %). Ve 28. dni byla mortalita 35,4 % ve skupině s rekonvalescentní plazmou a 45,0 % ve skupině se standardní péčí (P = 0,03). V předem specifikované analýze byl tento účinek pozorován především u pacientů, kteří podstoupili randomizaci 48 hodin nebo méně po zahájení umělé plicní ventilace. Závažné nežádoucí příhody se mezi oběma skupinami podstatně nelišily.

Závěr: Podání plazmy odebrané od rekonvalescentních dárců s neutralizačním titrem protilátek nejméně 1:160 pacientům u ARDS vyvolaným Covidem-19 do 5 dnů po zahájení umělé plicní ventilace významně snížilo mortalitu v 28. dni. Tento účinek byl pozorován především u pacientů, kteří podstoupili randomizaci 48 hodin nebo méně po zahájení ventilace.

N Engl J Med 2023;389:1590-600. DOI: 10.1056/NEJMoa2209502

Martin Balik, Michal Maly, Tomas Brozek, et al.

Cílem této prospektivní kontrolované dvojitě zaslepené studie bylo porovnat efekt propafenonu a amiodaronu pro intervenci nově vzniklé arytmie u pacientů v septickém šoku a ejekční frakcí levé komory < 35%. Pacienti byli náhodně rozděleni do dvou skupin (i.v. propafenon - 70 mg bolus následovaný 400–840 mg/24 h nebo amiodaron - 300 mg bolus následovaný 600–1800 mg/24 h). Primárními sledovanými parametry byly: podíl pacientů se sinusovým rytmem 24 hodin po zahájení infuze, doba obnovení prvního sinusového rytmu a podíl pacientů s opakovanou arytmií.

Výsledky: Z 209 randomizovaných pacientů obdrželo 200 (96 %) jeden ze zkoumaných léků. Po 24 hodinách mělo 77 (72,8 %, propafenon) a 71 (67,3 %, amiodaron) sinusový rytmus (p = 0,4), který byl obnoven po mediánu 3,7 h (95% CI 2,3–6,8) a 7,3 h (95% CI 5–11), p = 0,02. Arytmie se opakovala u 54 (52%) pacientů léčených propafenonem a u 80 (76%) s amiodaronem, p < 0,001. U pacientů s dilatovanou levou síní byla snazší kontrola rytmu ve skupině, které byl podán amiodaron (6,4 h (95% CI 3,5; 14,1) oproti 18 h ve skupině s propafenonem (95% CI 2,8; 24,7, p = 0,05).

Závěr: Podání propafenonu nevedlo ve 24. hodině k lepší kontrole rytmu, ale vedlo k snazší kardioverzi s nižším počtem recidiv arytmie (oproti amiodaronu) a to zejména u pacientů bez dilatace levé síně. V předem stanovených krátkodobých a dlouhodobých sledovaných parametrech nebyly mezi propafenonem a amiodaronem pozorovány žádné významné rozdíly.

Intensive Care Medicine (2023) 49:1283–1292

Naomi P. O’Grady, Earnest Alexander, Waleed Alhazzani, et al.

Horečka je často raným indikátorem infekce a v mnoha případech vyžaduje pečlivé diagnostické vyšetření. Neinfekční příčiny horečky by měly vždy být nedílnou součástí diferenciální diagnózy, ale protože časné zahájení léčby může zlepšit outcome pacientů s infekcí, počáteční vyšetření pacientů s nově vzniklou horečkou se obvykle zaměřuje právě na infekční etiologii. Je třeba poznamenat, že ne všechny epizody horečky vyžadují další vyšetření (např. ty, u kterých je neinfekční etiologie zřejmá, jako je horečka v okamžiku pooperačního stavu).

Diagnostická vyšetření by pak měla být zaměřena na konkrétní možné infekční fokusy selektované na základě pečlivé anamnézy a podrobného fyzikálního vyšetření. Ačkoli by velká část tohoto dokumentu mohla být aplikována i u významně imunokompromitovaných pacientů (příjemci orgánů, pacienti s těžkou neutropenií), nejsou zde tyto populace přímo probírány. Důvodem pro tuto skutečnost je, že variabilita a komplexnost různých typů imunokompromitace činí tuto úlohu v kontextu obecně aplikovatelné směrnice nemožnou.

Critical Care Medicine https://doi.org/10.1097/CCM.0000000000006021

Ioannis Hannadjas, Arthur James, Ross Davenport, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu a meta analýzy bylo zhodnotit dostupné důkazy, týkající se účinnosti a načasování podání koncentrátu protrombinového komplexu (PCC) u traumatem indukované koagulopatie (TIC) samostatně nebo ve spojení s jinými léčebnými postupy u dospělých pacientů s vážným traumatem. Primárními sledovaným parametrem byla nemocniční mortalita a žilní trombembolismus (VTE).

Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto devět observačních studií a jedna randomizovaná kontrolovaná studie s celkovým počtem 1150 pacientů. Většina studií používala 4-faktorový PCC v dávce 20–30U/Kg. Mezi pozorovacími studiemi bylo zároveň podáváno: plná krev (n = 1 studií), koncentrát fibrinogenu (n = 2 studií) nebo čerstvě zmražená plazma (n = 4 studie). Výsledky byly nekonzistentně hlášeny napříč studiemi s širokým rozsahem měření a časových bodů. Osm observačních studií zkoumalo mortalitu s celkovým OR 0,97 [95% CI 0,56–1,69], a pět podávalo informaci o hluboké žilní trombóze (DVT) s OR 0,83 [95% CI 0,44–1,57].

Závěr: Mezi publikovanými studiemi podávání koncentrátu protrombinového komplexu (PCC) u traumatem indukované koagulopatie (TIC) významně nesnížilo mortalitu, ani nezvýšily riziko výskytu hluboké žilní trombózy. Nicméně potenciální trombotické riziko zůstává obavou, která by měla být adresována v budoucích studiích.

Hannadjas et al. Critical Care (2023) 27:422

Nicolas Fage, Francesca Moretto, Daniela Rosalba, et al.

Výsledky: Zařazena byla data od 69 pacientů v septickém šoku. Zaznamenán byl střední arteriální tlak (MAPú, srdeční index (CI) a 5 po sobě následujících měření CRT před a po infuzi 500 ml fyziologického roztoku u 33 pacientů a před a po zvýšení dávky noradrenalinu u 36 jiných pacientů. Odpovědi na objem byly definovány jako zvýšení CI ≥ 15%, a odpovědi na noadrenalin jako zvýšení MAP ≥ 15%. Změny v CRT byly považovány za významné, pokud byly větší než 23%. S objemovou expanzí se CRT průměrně neměnil u pacientů s výchozím CRT < 3 s (n = 7) a u všech, kromě jednoho pacienta s výchozím CRT ≥ 3 s, u kterých se objem zvýšil o < 15% (n = 13 „non-respondenti na objem“). U tekutinových respondérů s výchozím CRT ≥ 3 s (n = 13) CRT kleslo u 8 pacientů a zůstalo nezměněno u ostatních, což ukázalo disociaci mezi odpovědí CI a CRT. Noradrenalin neměnil CRT významně (kromě jednoho pacienta), pokud byl výchozí CRT ≥ 3 s a zvýšení MAP bylo < 15% (n = 6). U respondérů na podání noradrenalinu s prodlouženým výchozím CRT (n = 11) se u 4 pacientů zvýšilo a u ostatních zůstalo nezměněno, což ukázalo disociaci mezi odpovědí MAP a CRT.

Závěr: U pacientů se septickým šokem s prodlouženým CRT se tento velmi zřídka zlepšuje léčbou, když objemová expanze zvyšuje srdeční výdej o < 15% a noradrenalin zvyšuje MAP o < 15%. Když jsou účinky infuze tekutin na srdeční výdej a noradrenalinu na MAP významné, odpověď CRT je proměnlivá, protože u některých pacientů klesá a u jiných zůstává stabilní. Data ukazují na disociaci mezi změnami v makrohemodynamických proměnných a v CRT. V této souvislosti se CRT chová jako markr mikrocirkulace.

Fage et al. Critical Care (2023) 27:429

Annika Reintam Blaser, Waleed Alhazzani, Emilie Belley-Cote, et al.

Cílem těchto doporučení bylo poskytnout důkazy ohledně otázky, zda u dospělých pacientů se sepsí nebo septickým šokem podávat i.v. terapii vitaminem C. Metodologickou podporu poskytovala tomuto panelu 21 odborníků (16 zemí, přísná pravidla týkající se možných finančních a intelektuálních konfliktů zájmů) skupina Guidelines in Intensive Care, Development, and Evaluation (GUIDE).

Výsledky: V průběhu nejdelšího follow-up (90 dní) se ukázalo, že intravenózní vitamin C pravděpodobně nemá statisticky významný efekt (RR 1,05, 95 % CI 0,94 až 1,17; absolutní rozdíl rizika 1,8%, 95% CI −2,2 až 6,2; 6 studií, n = 2148, střední jistota). Účinky vitaminu C na mortalitu v kratších časových intervalech vykazovaly nízkou nebo velmi nízkou jistotu kvůli riziku zkreslení zahrnutých studií a významné heterogenitě mezi výsledky studií. S použitím vitaminu C bylo hlášeno málo nežádoucích událostí. Panel neshledal žádné další významné rozdíly ve výsledných datech (včetně délky potřeby mechanické ventilace, dnů mimo ventilátor, délky pobytu v nemocnici nebo jednotce intenzivní péče, akutní renální insuficienci nebo potřeby renální substituční terapie). Ukázalo se, že vitamin C může vést k mírnému zkrácení doby, kdy je potřeba podpora vazopresory (MD −18,9 h, 95% CI −26,5 až −11,4; 21 studií, n = 2661, nízká jistota); ale nemusí již snížit skóre následného selhání orgánů (MD −0,69, 95% CI −1,55 až 0,71; 24 studií, n = 4002, nízká jistota). Panel posoudil, že nežádoucí účinky použití intravenózního vitaminu C pravděpodobně převažují nad účinky žádoucími, a proto vydal doporučení odrazující od používání intravenózní terapie vitaminem C u pacientů v sepsi.

Závěr: Panel nedoporučuje používání intravenózní vitamínu C u dospělých pacientů se sepsí nad rámec standardní nutriční doplňkové léčby. Malé single-center studie na toto téma by neměly být dále prováděny.

Acta Anaesthesiologica Scandinavica 2023;67:1423–1431

Monique M. Gardner David A. Hehir Ron W. Reeder, et al.

Cílem této studie bylo prozkoumání spojení mezi prahovými tlaky krve (TK) po zástavě s outcomem pacientů. Provedli jsme sekundární analýzu prospektivně shromážděných dat TK z prvních 24 hodin po návratu cirkulace z indexových IHCA příhod zařazených do studie JIP-RESUScitace. Nejnižší dokumentovaný systolický TK (SBP) a diastolický TK (DBP) byly  upraveny jako percentil podle věku, výšky a pohlaví. Sledovanými parametry byla souvislost nejnižšího STK a DTK po zástavě s přežitím do propuštění z nemocnice a přežitím do propuštění z nemocnice s příznivým neurologickým výsledkem (Pediatric Cerebral Performance Kategorie 1–3 nebo žádná změna od výchozího stavu).

Výsledky: Mezi 693 indexovými příhodami s údaji o TK 0–6 h po zástavě byly zjištěné prahové hodnoty: SBP > 10. percentil a DBP > 50. percentil pro věk, pohlaví a výšku. 51 procent (n = 352) subjektů mělo nejnižší SBP nad prahovou hodnotou a 50 % (n = 346) mělo nejnižší DBP nad prahovou hodnotou. SBP a DBP nad prahovými hodnotami byly spojeny s přežitím do propuštění z nemocnice (SBP: aRR 1,21 [95% CI 1,10, 1,33]; DBP: aRR 1,23 [1,12, 1,34]) a přežitím do propuštění z nemocnice s příznivým neurologickým výsledkem (SBP: aRR 1,22 [1,10, 1,35];DBP: aRR 1,27 [1,15, 1,40]) (vše p < 0,001).

Závěr: Po pediatrické IHCA měli pacienti vyšší míru přežití do propuštění z nemocnice a přežití do propuštění z nemocnice s příznivým neurologickým výsledkem, když byly cílové tlaky krve nad prahem SBP > 10. percentil pro věk a DBP > 50. percentil pro věk během prvních 6 hodin po zástavě.

Gardner et al. Critical Care (2023) 27:388

Fabio Varon‑Vega, Luis F. Giraldo‑Cadavid, Ana Maria Uribe, et al.

Cílem této prospektivní multicentrické observační studie bylo zhodnotit schopnost různých testů (testu úniku manžety, frekvence rychlého a mělkého dýchání, intenzity kašle a rychlosti kontrakce bránice- DCV) předpovídat úspěch extubace u dospělých pacientů na JIP.

Výsledky: Data byla získána od 367 pacientů na umělé plicní, u kterých bylo provedeno 456 testů spontánní ventilace (SBT), s úspěšností extubace 76,5%. K předpovídání úspěchu SBT jsme odvodili následující rovnici. Při cut-off pointu ≥ 0,83 byla sensitivita  91,5%, specificita 22,1% a celková přesnost 76,2%. Plocha pod křivkou ROC (AUC-ROC) byla 0,63. K předpovídání úspěchu extubace jsme odvodili následující rovnici: (5,7 × SBT) + (0,75 × Kašel) − (0,25 × DCV) − 4,5. Při cut-off pointu ≥ 1,25 byla sensitivita 96,8%, specificita 78,4% a celková přesnost 91,5%. AUC-ROC tohoto modelu byla 0,91.

Závěr: Objektivní měření kašle a rychlosti kontrakce bránice by mohlo být použito k předpovídání úspěchu spontánního testu ventilace před extubací. Rovnice pro předpověď úspěšné extubace, která zahrnuje hodnoty SBT, kašle a rychlosti kontrakce bránice, prokázala vynikající diskriminační schopnost

Varon‑Vega et al. Critical Care (2023) 27:414