Publikace 2025 duben

Sanam Alilou, Ari Moskowitz a Sina Rashedi

Cílem této meta-analýzy bylo porovnat účinnost intraoseálního (IO) vs. intravenózního (IV) přístupu na přežití pacientů se srdeční zástavou mimo nemocnici (OHCA). Primární sledovaný parametr byl přežití do 30 dnů nebo do propuštění z nemocnice. Sekundární parametry zahrnovaly udržený návrat spontánní cirkulace (ROSC), příznivý neurologický výsledek, úspěšnost zavedení přístupu na první pokus a doba od příjezdu záchranné služby do zajištění cévního vstupu.

Výsledky: Do meta-analýzy bylo zařazeno 4 RCT s celkem 9475 pacienty. Nebyl prokázán významný rozdíl mezi IO a IV přístupem v přežití (6,6 % vs. 6,9 %, OR 0,99; 95% CI 0,84–1,18) ani v příznivém neurologickém výsledku (4,7 % vs. 4,6 %, OR 1,07; 95% CI 0,88–1,30). Udržení ROSC bylo numericky nižší u IO přístupu (24,6 % vs. 27,0 %, OR 0,92; 95% CI 0,80–1,06), ale rozdíl nebyl statisticky významný. IO přístup měl vyšší úspěšnost na první pokus (92,3 % vs. 62,3 %, OR 6,18; 95% CI 3,50–10,91) a byl rychlejší o průměrně 15 sekund oproti IV přístupu (IO: 11.03 ± 5.57, IV: 11.35 ± 6.16 min, MD - 0,25 min; 95% CI –0,48 až –0,01).

Závěr: Intraoseální přístup při srdeční zástavě mimo nemocnici umožňuje rychlejší a spolehlivější zajištění cévního vstupu na první pokus než intravenózní přístup, ale nebyly zjištěny žádné významné rozdíly v přežití nebo příznivých neurologických výsledcích pacientů. Udržení obnovy spontánní cirkulace byla numericky nižší u IO přístupu, rozdíl však nebyl statisticky významný.

Alilou et al. Critical Care (2025) 29:124

S.W. English, A. Delaney, D.A. Fergusson, et al.

Cílem této multicentrické randomizované kontrolované studie bylo porovnat vliv liberální (povinná transfuze při hladině hemoglobinu ≤10 g/dl) a restriktivní (volitelná transfuze při hladině hemoglobinu ≤8 g/dl) strategie krevní transfuze na neurologické výsledky u kriticky nemocných pacientů s aneuryzmatickým subarachnoidálním krvácením a anémií. Primární sledovaný parametr byl nepříznivý neurologický výsledek ve 12 měsících, definovaný jako skóre ≥4 na modifikované Rankinově škále. Sekundárními parametry byli funkční nezávislosť dle Functional Independence Measure (FIM; rozsah 18–126), index kvality života dle EuroQol EQ-5D-5L (rozsah -0.1 až 0.95) a vizuální analogová škála (VAS, skóre 0-100). V každém hodnocení vyšší skóre znamená lepší zdravotní stav nebo kvalitu života.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 742 pacientů z 23 center. Analýza primárního parametru ve 12 měsících zahrnovala 725 pacientů (97,7 %). Nepříznivý neurologický výsledek byl zaznamenán u 33,5 % pacientů ve skupině s liberální transfuzní strategií (122 z 364) a u 37,7 % (136 z 361), ve skupině s restriktivní strategií (RR 0,88, 95% CI: 0,72–1,09; P = 0,22). Průměrné skóre funkční nezávislosti (FIM) bylo 82,8 ± 54,6 ve skupině s liberální strategií a 79,8 ± 54,5 ve skupině restriktivní (MD 3,01; 95% CI: -5,49 až 11,51). Průměrný index kvality života (EQ-5D-5L) byl v obou skupinách 0,5 ± 0,4 (MD 0,02, 95% CI: -0,04 až 0,09).  Průměrné skóre na vizuální analogové škále (VAS) bylo 52,1 ± 37,5 ve skupině s liberální strategií a 50,0 ± 37,1 ve skupině restriktivní (MD 2,08, 95% CI: -3,76 až 7,93). Incidence nežádoucích účinků byla srovnatelná mezi oběma skupinami.

Závěr: Liberální strategie krevní transfuze nevedla k nižšímu riziku nepřiznivých neurologických výsledků ve srovnání s restriktivní strategií u pacientů s aneuryzmatickým subarachnoidálním krvácením a anémií.

N Engl J Med 2025;392:1079-88. DOI: 10.1056/NEJMoa2410962

Shuang-Qiong Zhou, Jian-Feng Lian, Yao Zhou, et al.

High-flow nosní oxygenace byla prokázána jako zlepšující okysličení během indukce anestezie u rodiček, které nejsou obézní. Nicméně data o účinnosti high-flow nosní oxygenace u rodiček žijících s obezitou chybí. Tato studie zkoumala účinky high-flow nosní oxygenace na pre-oxygenaci a oxygenaci během apnoe při tracheální intubaci u rodiček s obezitou.
Tato prospektivní, randomizovaná klinická studie byla provedena ve dvou terciárních nemocnicích a zahrnovala rodičky s BMI > 30 kg.m-2, které podstoupily plánovaný císařský řez pod celkovou anestezií. Rodičky byly náhodně přiděleny do skupiny standardní obličejové masky nebo high-flow nosní oxygenace (průtoky kyslíku 10 l.min-1 a 50 l.min-1, respektive). Primárním výsledkem byl parciální tlak kyslíku v arteriích po 3 minutách pre-oxygenace.

Výsledky: Celkem 54 pacientek bylo zařazeno do studie. Parciální tlak kyslíku v arteriích po 3 minutách pre-oxygenace byl významně nižší u rodiček přidělených do skupiny standardní obličejové masky ve srovnání s těmi přidělenými do skupiny high-flow nosní oxygenace (SD 40,1 (8,9) kPa vs. 53,8 (9,7) kPa, p < 0,001). Koncentrace kyslíku na konci expirace při zahájení ventilace byla také nižší u rodiček v skupině standardní obličejové masky ve srovnání s těmi v skupině high-flow nosní oxygenace (SD 78,3 (5,38)% vs. 86,2 (5,10)%, p < 0,001). Parciální tlak oxidu uhličitého v arteriích po tracheální intubaci a výsledky pro plod byly v obou skupinách podobné.

Závěr: Pre-oxygenace pomocí high-flow nosní oxygenace poskytla vyšší parciální tlak kyslíku v arteriích a koncentraci kyslíku na konci expirace během indukce celkové anestezie než standardní oxygenace obličejovou maskou u rodiček s obezitou; rozdíly však nebyly klinicky významné. High-flow nosní oxygenace může být zvážena jako alternativní možnost pro pre-oxygenaci během rychlé indukce anestezie u rodiček s obezitou.

 

Anaesthesia 2025, 80, 378–385, doi:10.1111/anae.16492

Nicolas Massart, Marc Leone, Florian Reizine, et al.

Cílem této studie bylo zhodnotit implementaci selektivní dekontaminace (SD) a související účinky na francouzských JIP. Primárním sledovaným parametrem byl výskyt infekcí získaných na JIP. Sekundárním parametrem byla míra kolonizace multirezistentními mikroorganismy (MDRO) během pobytu na JIP. Tato studie byla provedena s využitím kohorty pro sledování infekcí spojených se zdravotní péčí „REA-REZO“, která zahrnovala 193 JIP. Zahrnuti byli všichni pacienti, kteří byli na invazivní mechanické ventilaci >24 hodin. Kromě standardní péče (SOC), šest JIP uplatňovalo strategii SD během sledovaného období.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 81 661 pacientů, kteří byli na umělé plicní ventilaci >24 hodin. Ze šesti pracovišť, kde byla strategie SD zavedena, bylo 2727 pacientů léčených SD spárováno s 2727 pacienty léčenými standardní péčí (SOC). Incidence infekcí na JIP byla významně nižší ve skupině se SD oproti SOC (IRR = 0,66 [0,60–0,73]; p <0,001). Mortalita na JIP se mezi skupinami nelišila (31,9 % vs. 32,5 %; p = 0,689). Kolonizace MDRO byla rovněž nižší ve skupině se SD (40 (1,5 %) pacientů vs. 139 (5,1 %); p <0,001).

Závěr: Výsledky ukázaly, že strategie SD byla spojena se sníženým výskytem infekcí získaných na JIP a sníženým výskytem MDRO, zatímco mortalita nebyla ovlivněna.

Massart et al. Annals of Intensive Care (2025) 15:41

Shu Li Cheng, Tien Wei Hsu, Yu Chen Kao, et al.

Cílem této meta-analýzy bylo komplexně zhodnotit účinnost a bezpečnost haloperidolu při léčbě a prevenci deliria u pacientů na JIP. Primárními parametry léčby deliria byly celková mortalita a závažné nežádoucí příhody (SAE). V případě prevence deliria byly primárními parametry incidence deliria, celková mortalita a výskyt SAE. Sekundárními parametry účinnosti byly počet dní bez deliria či kómatu, počet dní bez umělé plicní ventilace, délka pobytu na JIP a v nemocnici a podání záchranných benzodiazepinů. Sekundárními parametry bezpečnosti byly prodloužení QTc intervalu a extrapyramidový syndrom.

Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto 7 RCT studií zaměřených na léčbu deliria (n = 1767) a 5 studií zaměřených na prevenci deliria (n = 2509). Bayesovská analýza ukázala, že ve srovnání s placebem při léčbě deliria má haloperidol 68% pravděpodobnost dosažení klinicky významného přínosu (CIB) ve snížení celkové mortality (definováno jako [RD] < -0,02) a 78% pravděpodobnost CIB ve snížení potřeby záchranného podání benzodiazepinů. Pravděpodobnost závažných nežádoucích účinků (CIH) byla nízká. Ve frekventistické analýze pro léčbu deliria byl RD pro potřebu záchranných benzodiazepinů -0,05 (-0,09, -0,00; I² = 0 %). V bayesovské analýze týkající se prevence deliria měl haloperidol 12% pravděpodobnost dosažení CIB ve snížení mortality, 34% pravděpodobnost CIB v ve snížení incidence deliria a 0% pravděpodobnost dosažení CIB v SAE. Naopak měl 65% pravděpodobnost CIH (risk ratio >1,1) pro QTc prolongaci. Ve frekventistické analýze pro prevenci deliria nebyl žádný sledovaný parametr statisticky významný.

Závěr: Studie podpořila použití haloperidolu k léčbě deliria u dospělých pacientů na JIP, nikoli však k prevenci deliria.

Cheng et al. Critical Care (2025) 29:126

Samuel Heuts, Zheng-Yii Lee, Charles Chin Han Lew, et al.

Nedávné multicentrické studie naznačují, že vyšší podávání bílkovin může vést k horším výsledkům u kriticky nemocných pacientů, ale nejistota stále přetrvává. Byla provedena aktualizovaná bayesovská meta-analýza nedávných důkazů s cílem odhadnout pravděpodobnosti prospěšných a škodlivých účinků léčby.

Výsledky: Bylo zahrnuto 22 randomizovaných studií (n = 4164 pacientů). Průměrné podávání bílkovin ve skupinách s vyšším a nižším příjmem bílkovin bylo 1,5 ± 0,6 vs. 0,9 ± 0,4 g/kg/den. Medián RR pro mortalitu byl 1,01 (95% CI, 0,84–1,16). Posteriorní pravděpodobnost jakéhokoli prospěchu z vyššího podávání bílkovin v souvislosti s mortalitou byla 43,6 %, zatímco pravděpodobnost jakékoli škody byla 56,4 %. Pravděpodobnosti snížení mortality o 1 % (RR < 0,99) a 5 % (RR <0,95) při vyšším podávání bílkovin byly 38,7 % a 22,9 %, respektive. Naopak pravděpodobnosti zvýšení mortality o 1 % (RR> 1,01) a 5 % (RR> 1,05) byly 51,5 % a 32,4 %, respektive.

Závěr Existuje značná pravděpodobnost zvýšení rizika mortality při vyšším podávání bílkovin u kriticky nemocných pacientů, i když klinicky prospěšný účinek nelze na základě současných dat zcela vyloučit.

 

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000006562

Zhaosheng Jin, Alina Razak, Huang Huang, et al.

Tento systematický přehled a metaanalýza randomizovaných kontrolovaných studií byl proveden za účelem nalezení klinických studií porovnávajících standartní péči s vlivem intraoperační cílené tekutinové terapie (GDFT – Goal-Directed Fluid Therapy) na perioperační outcomes u pacientů podstupujících onkologické operace. Primárními sledovanými parametry byly délka hospitalizace a celkový výskyt pooperačních komplikací. Sekundárními sledovanými parametry byly orgánově specifické komplikace a obnovení činnosti střev.

Výsledky: Poslední aktualizace vyhledávání proběhla 17. února 2024. Celkem bylo identifikováno 24 RCT zahrnujících 1172 pacientů ve skupině GDFT a 1186 pacientů ve skupině se standardní péčí. Skupina GDFT měla významně kratší dobu hospitalizace (průměrný rozdíl [MD] = –1,57 dne; 95% CI: –2,29 až –0,85; P < 0,01) a nižší výskyt komplikací (poměr rizik [RR] = 0,74; 95% CI: 0,56–0,97; P = 0,03). Také došlo k rychlejšímu obnovení střevní činnosti (MD = –0,58 dne; 95% CI: –1,02 až –0,14; P = 0,01). Žádná z analyzovaných studií však neuváděla dlouhodobé onkologické výsledky. Celková jistota důkazů byla nízká kvůli rozdílům mezi jednotlivými studiemi a riziku zkreslení. Sekvenční analýza naznačila, že další studie pravděpodobně nezmění závěr ohledně délky hospitalizace, ale mohly by upřesnit vliv na pooperační komplikace.

Závěr: Tato systematická přehledová studie a metaanalýza naznačuje, že intraoperační GDFT při onkologických operacích významně snižuje délku hospitalizace, riziko komplikací a urychluje obnovu funkce střev. Pro zhodnocení vlivu na dlouhodobé onkologické výsledky je však zapotřebí další výzkum.

Anesthesia & Analgesia 140(4): s. 821–832, duben 2025. | DOI: 10.1213/ANE.0000000000007277

Daniel Steffens, Mark Hancock, Wilson Jiang, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu a metaanalýzy bylo aktualizovat poznatky o účinnosti prehabilitace založené na pohybových intervencích při snižování pooperačních komplikací a délky hospitalizace po onkologických chirurgických zákrocích. Primárními a sekundárními sledovanými parametry byly výskyt pooperačních komplikací a délka hospitalizace.

Výsledky: Tato aktualizovaná analýza zahrnula 32 studií s celkovým počtem 2304 účastníků. Z toho bylo 5 studií zaměřeno na pacienty s genitourinárními nádory (n = 422), 9 na nádory dolního gastrointestinálního traktu (n = 639), 6 na nádory horního gastrointestinálního traktu (n = 526) a 11 na plicní karcinomy (n = 717). Většina studií vykazovala určité riziko zkreslení. Důkazy nízké až střední kvality ukázaly, že prehabilitace založená na předoperačním cvičení významně snížila výskyt pooperačních komplikací přibližně o 50 % a zkrátila délku hospitalizace o 2,5 dne u pacientů po resekci plic. Naproti tomu u ostatních typů nádorových onemocnění nebyl prokázán jednoznačný přínos ve snížení komplikací či zkrácení hospitalizace.

Závěr: Důkazy podporují efektivitu prehabilitace s pohybovou složkou u pacientů podstupujících chirurgii plicního karcinomu – vedoucí ke snížení pooperačních komplikací a zkrácení pobytu v nemocnici. U ostatních onkologických diagnóz je třeba provést další výzkum, aby se jednoznačně prokázala účinnost unimodální pohybové prehabilitace

Anesthesia & Analgesia. 2024 Oct 9. | DOI: 10.1213/ANE.0000000000007226

Kimberley Lewis, Michele C. Balas, Joanna L. Stollings, et al.

Kriticky nemocní dospělí pacienti jsou vystaveni riziku různých stresujících symptomů během i po pobytu na JIP. Management těchto symptomů může přímo ovlivnit výsledky léčby.

Výsledky: Pracovní skupina vydala pět prohlášení týkajících se managementu úzkosti, agitace/sedace, deliria, imobility a poruch spánku u dospělých pacientů přijatých na JIP. U dospělých pacientů přijatých na JIP pracovní skupina vydala podmíněná doporučení pro použití dexmedetomidinu místo propofolu pro sedaci, pro zajištění zlepšené mobilizace/rehabilitace místo běžné mobilizace/rehabilitace a pro podávání melatoninu. Skupina nebyla schopna vydat doporučení ohledně podávání benzodiazepinů k léčbě úzkosti a použití antipsychotik k léčbě deliria.

Závěr: Pracovní skupina pro guidelines poskytla doporučení pro farmakologické řízení agitace/sedace a spánku a pro nefarmakologické řízení imobility u kriticky nemocných dospělých pacientů. Tato doporučení jsou určena k zvážení spolu se klinickým stavem pacienta.

 

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000006574

Ji-Hye Kwon, Jeayoun Kim, Hyean Yeo, et al.

I když důkazy z preklinických a observačních kohortových studií naznačují potenciální rozdíly v chování nádoru spojené s výběrem intraoperačních anestezií, klinické důkazy o recidivě nádoru a metastázích zůstávají nejednoznačné. Cílem naší studie bylo porovnat vliv intraoperační anestezie na onkologické výsledky po hepatektomii pro hepatocelulární karcinom.
Dospělí pacienti plánovaní na elektivní hepatektomii pro hepatocelulární karcinom byli náhodně přiřazeni buď k propofolové intravenózní anestezii, nebo k sevofluranové inhalační anestezii. Pro přežití bez recidivy, celkové přežití, intrahepatální recidivu a extrahepatální recidivu byly odhadnuty křivky přežití obou skupin pomocí metody Kaplan-Meier a porovnány log-rank testem. Primárním výsledkem byla roční přežití bez recidivy.

Výsledky: Ze 536 pacientů zapsaných do studie bylo do primární analýzy zahrnuto 228 pacientů ve skupině intravenózní anestezie a 226 pacientů ve skupině sevofluranové inhalační anestezie. Pravděpodobnost přežití bez recidivy po jednom roce byla 79,1 % (47 událostí) ve skupině intravenózní anestezie a 77,7 % (50 událostí) ve skupině sevofluranové inhalační anestezie (HR 1,04, 95% CI 0,72–1,52). Pravděpodobnost intrahepatální a extrahepatální recidivy, přežití bez recidivy a celkové přežití po jednom roce se mezi skupinami intravenózní a sevofluranové inhalační anestezie nelišila: 81,3 % (42 událostí) vs. 81,7 % (41 událostí); 91,5 % (19 událostí) vs. 88,8 % (25 událostí); 99,1 % (2 události) vs. 100,0 % (žádná událost). Subskupinová analýza ukázala, že u pacientů podstupujících otevřenou hepatektomii byla intravenózní anestezie spojena s významně nižším rizikem recidivy nádoru nebo úmrtí (HR 0,49, 95% CI 0,25–0,95, p = 0,034), zatímco u pacientů podstupujících laparoskopickou chirurgii nebyl pozorován žádný významný rozdíl (hazard ratio 1,14, 95% CI 0,73–1,80, p = 0,558).

Závěr: Technika intraoperační anestezie neovlivnila postoperativní recidivu a celkové přežití u pacientů s hepatocelulárním karcinomem podstupujících hepatektomii.

 

Anaesthesia 2025, 80, 366–377, doi:10.1111/anae.16488

Armand Mekontso Dessap, Fayez AlShamsi, Alessandro Belletti, et al.

Cílem bylo poskytnout doporučení týkající se objemu resuscitačních tekutin pro dospělé kriticky nemocné pacienty s oběhovým selháním.

Výsledky: U pacientů se sepsí nebo septickým šokem se doporučuje podat až 30 ml/kg intravenózních krystaloidů v počáteční fázi resuscitace, s úpravami na základě klinického stavu pacienta (velmi nízká kvalita důkazů). V následné optimalizační fázi je doporučeno uplatnit individualizovaný přístup (velmi nízká kvalita důkazů). Pro tuto fázi nebylo možné doporučit ani restriktivní, ani liberální strategii podávání tekutin, neboť dostupné důkazy neukazují žádný významný rozdíl mezi těmito přístupy (střední kvalita důkazů). U pacientů s hemoragickým šokem se doporučuje restriktivní tekutinová strategie, jak po tupém traumatu (střední kvalita), tak po penetračním poranění (nízká kvalita). U netraumatického hemoragického šoku by měla být tekutinová resuscitace řízena podle hemodynamických a biochemických parametrů. Při oběhovém selhání v důsledku levostranného kardiogenního šoku není doporučena tekutinová resuscitace jako primární terapie. Při srdeční tamponádě je nutné podávat tekutiny s opatrností do doby, než je zajištěna definitivní léčba, a u akutní plicní embolie by podávání mělo být řízeno podle markerů pravostranného srdečního městnání. Pro oběhové selhání spojené s ARDS nebylo možné formulovat žádné doporučení.

Závěr: Panel odborníků formuloval čtyři podmíněná doporučení a čtyři nehodnocená tvrzení o osvědčených postupech. U dvou klinických otázek nebylo vydáno žádné doporučení a byly identifikovány oblasti, které si zasluhují další výzkum.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-025-07840-1

Bing Zhao, Wenwu Sun, Yihui Wang, et al.

Cílem této studie bylo zjistit, zda vysoké dávky intravenózního vitaminu C (HDIVC) mohou snížit mortalitu během 28 dnů u pacientů se středně těžkou (MSAP) a těžkou akutní pankreatitidou (SAP). Primárním sledovaným parametrem byla 28denní mortalita. Pacienti, u nichž byl diagnostikován předpokládaný MSAP nebo SAP do 72 hodin od vzniku příznaků, byli zařazeni k podání infuze vitaminu C (200 mg/kg/24 hodin) nebo k podání placeba po dobu 7 dnů.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 212 pacientů (155 s MSAP a 57 se SAP) od září 2019 do června 2023.  Studie byla předčasně ukončena kvůli nižší než očekávané 28denní mortalitě, která nevykazovala žádný rozdíl mezi skupinou HDIVC a kontrolní skupinou (3/109 vs. 4/103; OR 0,70; 95% CI 0,15–3,21; p = 0,647). U pacientů s MSAP byl v HDIVC skupině výraznější pokles CRP oproti kontrole (Den 0–3: medián 72 mg/l vs. 46 mg/l, p = 0,003; Den 0–7: 168 mg/l vs. 121 mg/l, p = 0,013). Retence tekutin byla v HDIVC skupině nižší (Den 0–1: 676,5 ml vs. 1130 ml, p = 0,04; Den 0–2: 511 ml vs. 1290 ml, p = 0,02; Den 0–3: 692 ml vs. 1534 ml, p = 0,04).  Snížení skóre APACHE II z Dne 0 na Den 7 bylo rovněž výraznější u HDIVC (medián poklesu 3 vs. 2, p = 0,01). U pacientů se SAP nebyl pozorován žádný významný rozdíl.

Závěr: Podávání vysokých dávek intravenózního vitaminu C (HDIVC) nesnížilo 28denní mortalitu u pacientů s MSAP ani SAP. U pacientů s MSAP však došlo k výraznějšímu poklesu CRP, retence tekutin a skóre APACHE II, i když není jisté, zda jsou tyto efekty přímo přičitatelné podanému vitaminu C. U pacientů se SAP nebyly pozorovány žádné podobné změny.

Zhao et al. Annals of Intensive Care (2025) 15:30

Romain Sonneville, Eric Azabou, Pierre Bailly et al.

Cílem bylo vytvořit doporučení pro diagnostiku, léčbu a prognostiku těžké akutní encefalopatie u pacientů na jednotkách intenzivní péče. Vybrány byly pouze názory odborníků, které se silně shodovaly.

Výsledky: Odborníci formulovali celkem 39 doporučení. Z nich mělo 1 doporučení vysokou úroveň důkazů (GRADE 1+) a to, že u pacienta s SAE musí být použito vhodné skóre pro monitorování deliria (CAM-ICU nebo ICDSC) nebo koma (GCS nebo FOUR skóre), aby bylo možné přizpůsobit diagnostický a terapeutický management. Deset doporučení mělo nízkou úroveň důkazů (GRADE 2+ nebo 2–). Doporučení zahrnují indikace k přijetí na JIP, použití klinických skórovacích systémů a EEG pro diagnostiku, detekci komplikací a odhad prognózy. Zbylých 28 doporučení vycházelo z expertního konsenzu. Tato doporučení popisují indikace k laboratorním vyšetřením krve a mozkomíšního moku, neurozobrazovací metody, využití neuromonitorace a management v akutní fázi onemocnění.

Závěr: Toto odborné konsenzuální stanovisko poskytuje strukturovaný rámec pro zlepšení kvality a jednotnosti péče o pacienty s akutní encefalopatií na JIP. Spojuje dostupné důkazy s expertním názorem a nabízí praktický přístup k řešení této komplexní problematiky. Současně podporuje zavádění osvědčených postupů a rozvoj dalšího výzkumu v této oblasti.

Sonneville et al. Annals of Intensive Care (2025) 15:37

Juan P. Cata, Juan Jose Guerra-Londono, Maria F. Ramirez, et al.

Mezinárodní multicentrická prospektivní observační kohortová studie ARCA-1 (Perioperative Care in the Cancer Patient-1) byla navržena k posouzení souvislosti mezi perioperačními transfuzemi pRBC a pooperační morbiditou a mortalitou u pacientů podstupujících onkologickou operaci. Primární hypotézou bylo, že perioperační transfúze erytrocytů (pRBC – „packed red blood cells“) má negativní vliv na pooperační komplikace a jednoletou mortalitu.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 1079 pacientů. Míra perioperačních transfuzí pRBC činila 21,1 %. Mezi pacienty, kteří obdrželi transfuzi se častěji vyskytovaly předoperační komorbidity, včetně anémie, vyššího skóre ASA (III–IV), anamnézy onemocnění COVID-19, infarktu myokardu, cévní mozkové příhody, potřeby dialýzy, předchozích transfuzí a metastatického onemocnění – všechny tyto faktory byly statisticky významně častější oproti pacientům, kteří neobdrželi transfuzi.

Roční mortalita byla vyšší u pacientů s podanou transfuzí a to před (19,7 % vs. 6,5 %; P < 0,0001), tak i po úpravě pomocí propensity skóre (17,4 % vs. 13,2 %; P = 0,29). Pravděpodobnost roční mortality byla u pacientů s podanou transfuzí téměř dvojnásobná (OR = 1,97; 95% CI: 1,13–3,41). Rovněž riziko úmrtí na rakovinu v průběhu jednoho roku bylo vyšší (OR = 1,82; 95% CI: 0,97–3,43). Perioperační transfúze pRBC měly významný negativní dopad i na celkové přežití (HR = 1,85; 95% CI: 1,15–2,99). Vyšší byla také 30denní pooperační mortalita – před úpravou (3,5 % vs. 0,7 %; P = 0,0009) a po úpravě (4,2 % vs. 1,8 %; P = 0,34).

Závěr: Tato mezinárodní multicentrická observační studie prokázala, že perioperační transfúze erytrocytů jsou spojeny se zvýšeným rizikem mortality.

Anesthesia & Analgesia. 2024 Nov 6. | DOI: 10.1213/ANE.0000000000007236.

Javier Ripollés-Melchor, José L. Tomé-Roca, Andrés Zorrilla-Vaca, et al.

Tato studie zkoumala, zda HPI (Hypotension Prediction Index) řízená terapie snižuje výskyt středně těžkého až těžkého AKI (akutní poškození ledvin) u pacientů podstupujících elektivní abdominální operaci se středním až vysokým rizikem.

Výsledky: Do záměrně analyzované populace bylo zařazeno 917 pacientů (ve věku ≥65 let nebo >18 let s ASA skóre >II). Zásahy řízené HPI byly spuštěny při hodnotách HPI >80 a zahrnovaly podání tekutin a/nebo vazopresorů či inotrop podle hemodynamických dat. Primárním výstupem byl výskyt středně těžkého až těžkého AKI do 7 dnů po operaci. Medián věku byl 71 let ve skupině HPI a 70 let ve skupině se standardní péčí. Těžší fyzický stav (ASA III/IV) byl přítomen u ~58 % pacientů v obou skupinách. Incidence AKI byla 6,1 % ve skupině HPI vs. 7,0 % ve standardní skupině (RR = 0,89; 95% CI: 0,54–1,49; P = 0,66). Celkové komplikace se vyskytly u 31,9 % vs. 29,7 % (RR = 1,08; P = 0,52). Počet případů vyžadujících náhradu funkce ledvin a délka hospitalizace byly srovnatelné. 30denní mortalita byla 1,1 % vs. 0,9 %.

Závěr: Řízení hemodynamiky pomocí HPI nezlepšilo výskyt pooperačního AKI ani dalších komplikací ve srovnání se standardní péčí.

Anesthesiology. 2025 Apr 1;142(4):639–654. | DOI: 10.1097/ALN.0000000000005355

Daniel Wu, Amy L. Dzierba, Enyo A. Ablordeppey, et al.

Cílem této pracovní skupiny bylo přezkoumat definici intenzivisty z roku 1992, identifikovat nedostatky a zahájit cestu k vytvoření stručné a praktické definice, kterou by bylo možné uplatnit globálně. K vypracování revidované definice a vymezení rolí intenzivisty byla použita upravená Delphi technika. Předem jsme stanovili, že pro přijetí definice a klíčových rolí intenzivisty je třeba souhlasu alespoň 75 % účastníků.

Výsledky: Pracovní skupina se shodla na následující definici intenzivisty:
„Lékař, který úspěšně absolvoval akreditovaný program nebo ekvivalentní školení v oboru intenzivní péče a udržuje si pokročilou certifikaci (pokud je dostupná); a vykazuje oddanost oblasti intenzivní péče prostřednictvím své odborné práce.“ Pracovní skupina dále stanovila seznam klíčových rolí intenzivisty, rozdělených do kategorií Přímá klinická péče, Management jednotky/zapojení na jednotce, Odpovědnost vůči komunitě a Administrativa a vedení.

Závěr: Revidovaná definice intenzivisty usiluje o integraci této role do současného týmově založeného zdravotnictví. Intenzivista je lékař, který poskytuje péči kriticky nemocným pacientům ve spolupráci s mezioborovým týmem. Zavedení jednotné, revidované definice má přispět k objasnění role a odpovědnosti intenzivisty vůči pacientům, rodinám a mezioborovému týmu.
 

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000006580

Storm V. Horine, Neal Rakesh, Danielle Nadav, et al.

Tento narativní přehled shrnuje obecná doporučení pro tvorbu léčebného plánu bolesti, včetně kontraindikací specifických pro onkologické pacienty při použití epidurální analgezie a nervových blokád, běžných postupů při bolesti po torakálních a abdominálních operacích a alternativních metod zvládání bolesti.

Závěr: Zajištění bezpečnosti pacienta musí být vždy prvořadé při plánování léčby akutní bolesti. Vhodné plánování by mělo zohlednit anatomické a fyziologické změny vyplývající jak z onemocnění, tak z jeho léčby. Různé regionální techniky a strategie omezující použití opioidů prokázaly přínos při onkologických operacích. Díky důkladné znalosti nástrojů pro léčbu akutní bolesti mohou anesteziologové dále zlepšovat zvládání nádorové bolesti v perioperačním období.

Anesthesia & Analgesia 140(4): s. 833–845, duben 2025. | DOI: 10.1213/ANE.0000000000007399

D. Kirk Hamilton, Jodie C. Gary, Elizabeth Scruth, et al.

Pokroky v technologii, výzvy v oblasti kontroly infekcí—jako například pandemie koronaviru SARS-CoV-2, a vývoj v péči zaměřené na pacienty a rodiny ukazují ideální aspekty rozvržení jednotek intenzivní péče (JIP), které nabízí příležitosti k vylepšení. Například předchozí směrnice Society of Critical Care Medicine (SCCM) pro návrh JIP nezohledňovaly dálkové ovládání ventilátorů nebo infuzních pump nebo unikátní aspekty péče během pandemie.
Designové prvky, jako jsou čtvereční metry, manipulace s vzduchem, izolace proti přenosu vzduchem, propojení s elektronickými a digitálními systémy místními nebo vzdálenými, stejně jako organizace a rozložení JIP, mohou být řešeny během novostavby, revize stávajících prostor intenzivní péče nebo přeměny dříve neintenzivní péče na péči JIP. Zajištění blízkosti klíčových destinací pomáhá umožnit bezpečnou a kvalitní péči pro všechny subspecializace JIP. Návrh JIP může ovlivnit bezpečnost a ochranu pacientů, návštěvníků a personálu.
Závěr: Vzhledem k výrazným změnám ve zdravotní péči a intervenujícím výzkumům se SCCM rozhodlo aktualizovat směrnice pro návrh JIP z roku 2012, aby poskytlo odborné vedení pro kliniky, administrátory a zdravotnické architekty, kteří zvažují výstavbu nové JIP nebo renovaci stávající.

 

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000006571