Publikace 2025 červen

Valeria A. Bertoni Maluf, François R. Herrmann, Alexandra Platon, et al.

Cílem této studie bylo prozkoumat vztah mezi CT stanovenou svalovou hmotou v oblasti bederní páteře a krátkodobou i dlouhodobou mortalitou u pacientů v kritickém stavu. Do analýzy zahrnuty studie s dospělými pacienty (≥18 let) hospitalizovanými na jednotkách intenzivní péče (JIP), u nichž byla svalová hmota měřena pomocí výpočetní tomografie (CT) na úrovni bederních obratlů do ±7 dnů od přijetí na JIP. Primárním sledovaným výstupem byla mortalita, a to krátkodobá (včetně úmrtnosti na JIP, v nemocnici, 28. a 30. dne) a dlouhodobá (nad 30 dnů). Byla provedena metaanalýza zaměřená na studie, které porovnávaly mortalitu mezi pacienty se zachovanou a sníženou svalovou hmotou, a dále metaanalýza prevalence nízké svalové hmoty.

Výsledky: Z celkem 1248 unikátních záznamů bylo do analýzy zařazeno 35 studií s celkovým počtem 9366 pacientů. Většina studií byla retrospektivních, monocentrických a pocházela ze čtyř kontinentů. Populace byly heterogenní a zahrnovaly pacienty se sepsí, COVID-19 a traumaty. Velikost vzorků se pohybovala od 36 do 939 pacientů, věk nejčastěji od 40 do 70 let, s převahou mužů (62 %). Nejčastěji se svalová hmota udávala jako index svalové hmoty v oblasti třetího bederního obratle. Většina studií sledovala krátkodobou mortalitu ve dnech 28 nebo 30. Dlouhodobou mortalitu (90 dní, 6 měsíců nebo 1 rok) sledovalo 11 studií. Metaanalýzy ukázaly, že snížená svalová hmota i její index byly významně spojeny s vyšší krátkodobou (OR = 2,33; 95% CI 1,90–2,87; I² = 41,39 %) i dlouhodobou mortalitou (OR = 2,67; 95% CI 1,45–4,92; I² = 62,24 %). Celková prevalence nízké svalové hmoty byla 42 % (95% CI 34–49 %; I² = 98,2 %).

Závěr: Svalová hmota stanovená pomocí CT v oblasti bederní páteře při přijetí na JIP je spojena s krátkodobou i dlouhodobou mortalitou a může sloužit jako prognostický marker u pacientů v kritickém stavu. K dosažení srovnatelnosti mezi studiemi je zapotřebí standardizace protokolů pro měření a definování nízké svalové hmoty v této populaci.

Bertoni Maluf et al. Critical Care (2025) 29:223

Jinlv Qin, Guizuo Wang, Yixing Liao, et al.

Cílem této metaanalýzy bylo porovnat účinnost vysokoprůtokové nazální terapie (HFNC) a neinvazivní ventilace (NIV) u pacientů s akutní exacerbací chronické obstrukční plicní nemoci (AECOPD) a akutním hyperkapnickým respiračním selháním (ARF).

Výsledky: Do analýzy bylo zařazeno 4 RCT se 486 pacienty. Nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v celkové mortalitě (RR 0,97; 95% CI 0,56 až 1,68) ani v míře intubace (RR 1,67; 95% CI 0,99 až 2,83) mezi oběma skupinami. Míra přechodu na jiný způsob léčby (RR 2,60; 95% CI 1,54 až 4,38) a míra selhání léčby (RR 1,64; 95% CI 1,04 až 2,60) byla výrazně nižší ve skupině s NIV.

Závěr: Ve srovnání s NIV nebyla HFNC spojena se zvýšenou mortalitou ani vyšší mírou intubace. Nicméně více pacientů léčených HFNC mělo selhání léčby a bylo převedeno na NIV, což může maskovat skutečnost, že HFNC je u pacientů s AECOPD a akutním hyperkapnickým respiračním selháním méně účinná než NIV.

Qin et al. Annals of Intensive Care (2025) 15:64

Akira Endo, Kazuma Yamakawa, Takashi Tagami, et al.

Cílem této studie bylo posoudit účinek cíleného vyššího středního arteriálního tlaku (MAP) u starších pacientů se septickým šokem v dosud nedostatečně zastoupené populaci. Tato studie byla provedena ve 29 nemocnicích v Japonsku, kde prevalence chronické hypertenze u starších osob dosahuje 66,9 %. Pacienti ve věku ≥65 let se septickým šokem, přijatí na jednotku intenzivní péče, byli randomizováni v poměru 1:1 do skupiny s vyšším cílovým MAP (80–85 mmHg) nebo kontrolní skupiny (65–70 mmHg). Cílový MAP byl udržován po dobu 72 hodin, nebo do doby, než již nebylo třeba vazopresorů. Primárním sledovaným výstupem byla 90denní celková mortalita. Sekundárními výstupy byly počet dní bez potřeby orgánové podpory a nežádoucí účinky.

Výsledky: Studie byla předčasně ukončena na základě průběžné analýzy, která naznačila škodlivost strategie s vyšším cílovým tlakem. Z celkem 518 pacientů bylo 258 zařazeno do skupiny s vyšším cílovým MAP a 260 do kontrolní skupiny. Do 90 dnů od randomizace zemřelo z jakékoli příčiny 101 pacientů (39,3 %) ve skupině s vyšším cílem a 74 pacientů (28,6 %) v kontrolní skupině (rozdíl v riziku = 10,7; 95% CI 2,6–18,9). Počet dní bez nutnosti náhrady funkce ledvin do 28 dnů byl ve skupině s vyšším cílem nižší. V žádné sledované subpopulaci, včetně pacientů s preexistující chronickou hypertenzí, nebyl zaznamenán klinický přínos strategie s vyšším cílovým tlakem.

Závěr: U starších pacientů se septickým šokem vedlo cílení na vyšší střední arteriální tlak k významnému zvýšení mortality ve srovnání se standardní péčí.

Intensive Care Med . 2025 May;51(5):883-892. doi: 10.1007/s00134-025-07910-4.

Jeetinder K. Makkar, Narinder Pal Singh, Bisman J. K. Khurana et al.

Cílem tohoto systematického přehledu a network metaanalýzy bylo zjistit, který způsob podání dexametazonu je nejúčinnější v prevenci rebound bolesti. Srovnávány byly intravenózní a perineurální cesty podání dexametazonu jako doplněk k periferní nervové blokádě, přičemž kontrolní skupina sloužila jako společný srovnávací základ. Primárním sledovaným parametrem byl výskyt rebound bolesti.

Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto 14 studií s 1058 pacienty. Ve srovnání s kontrolní skupinou: Intravenózní dexametazon měl nejvyšší účinnost, s odhadovaným snížením výskytu rebound bolesti o 298 případů na 1000 pacientů (OR 0,12; 95% CI: 0,03–0,44; střední míra jistoty důkazů). Perineurální dexametazon následoval s odhadovaným snížením o 190 případů na 1000 pacientů (OR 0,34; 95% CI: 0,07–1,32; nízká míra jistoty důkazů). Nebyl zaznamenán žádný významný rozdíl v čase do nástupu rebound bolesti mezi různými cestami podání.

Závěr: Intravenózní dexametazon s vysokou pravděpodobností snižuje výskyt rebound bolesti při periferní nervové blokádě. Toto zjištění vychází ze středně jistoty důkazů. Další výzkum by se měl zaměřit na určení optimální dávky dexametazonu.

Anaesthesia 2025, 80, 704–712 doi:10.1111/anae.16566

Zhi Jie Goh, Aaron Ang, Si-Xian Nicole Ang et al.

Cílem tohoto systematického přehledu a metaanalýzy bylo zhodnotit, zda videolaryngoskopie může zlepčit outcomy spojené s intubací u pacientů s obezitou 2. a 3 stupně. Primárními sledovanými parametry byly výskyt selhání tracheální intubace, hypoxemie, selhání intubace při prvním pokusu. Sekundární sledované parametry zahrnovaly vizualizace glottis, doba potřebná k intubaci, výskyt bolesti v krku po výkonu, obtížnost intubace (škála obtížnosti).

Výsledky: Do analýzy bylo zařazeno 10 studií s 955 pacienty, z nichž 481 bylo intubováno pomocí videolaryngoskopie a 474 pomocí přímé laryngoskopie. Videolaryngoskopie významně snížila: selhání tracheální intubace (RR 0,15; 95% CI: 0,05–0,35; p < 0,001), výskyt hypoxemie (RR 0,21; 95% CI: 0,10–0,43; p < 0,001), selhání při prvním pokusu (RR 0,44; 95% CI: 0,25–0,76; p = 0,004). Také byla významně lepší vizualizace glottis. Nebyl však zaznamenán významný rozdíl v době potřebné k intubaci, výskytu bolesti v krku nebo obtížnosti intubace.

Závěr: U pacientů s obezitou 2. nebo 3. stupně videolaryngoskopie významně snižuje riziko selhání intubace, selhání intubace při prvním pokusu, výskytu hypoxemie a zlepšuje vizualizaci glottis.

Anaesthesia 2025, 80, 684–693 doi:10.1111/anae.16578

Eduardo C. Barbosa, Julia M. Aguirre, Paulo F. E. Bertoldi et al.

Cílem tohoto systematického přehledu a metaanalýzy bylo porovnat účinky intravenózního lidokainu s placebem jako doplňku k sedaci na bázi propofolu u pacientů podstupujících kolonoskopii.

Výsledky: Do analýzy bylo zařazeno osm studií se 520 pacienty. Ve srovnání s placebem vedl intravenózní lidokain ke snížení spotřeby propofolu během výkonu (95% CI: –42,93 mg [–62,89 až –22,97]), zkrácení doby probuzení (–3,38 minuty [–5,92 až –0,84]), snížení pooperační bolesti (–1,38 bodu [–2,72 až –0,04]), zvýšení spokojenosti pacientů (0,50 bodu [0,30 až 0,70]). Nebyl zaznamenán významný rozdíl mezi skupinami ve vlastní délce výkonu, spokojenosti endoskopistů, ani v riziku hypoxie či hypotenze.

Závěr: U pacientů podstupujících kolonoskopii vedlo přidání intravenózního lidokainu k sedaci propofolem ke snížení potřebné dávky propofolu, rychlejšímu probuzení, menší pooperační bolesti a vyšší spokojenosti pacientů ve srovnání s placebem. Přestože výsledky jsou statisticky významné, jejich klinický význam a nákladová efektivita zůstávají nejasné.

Barbosa EC, Aguirre JM, Bertoldi PFE, Santo P, Baraldo S, Nau AL, Meine GC. Intravenous lidocaine with propofol-based sedation for colonoscopy: a systematic review and meta-analysis with trial sequential analysis. Anaesthesia. 2025 Jun;80(6):694-703. doi:

Georg Gelbenegger, Nathan I. Shapiro, Markus Zeitlinger et al.

Cílem této sekundární analýzy randomizované kontrolované studie CLOVERS (Crystalloid Liberal or Vasopressors Early Resuscitation in Sepsis) bylo posoudit, zda je počáteční tekutinová resuscitace s Ringer- laktátovým roztokem spojena se zlepšením klinických outcomů u pacientů s hypotenzí způsobenou sepsí ve srovnání  s 0,9% fyziologickým roztokem.

Pacienti obdrželi 1–3 litry krystaloidu jako počáteční resuscitaci před randomizací. V této analýze byli zařazeni do skupiny s Ringere-laktátovým roztokem (RL) nebo fyziologickým roztokem (NS) podle toho, která tekutina tvořila ≥ 95 % jejich přijatých tekutin před randomizací.

Výsledky: Ze 1563 pacientů zařazených do studie CLOVERS s hypotenzí způsobenou sepsí dostalo 622 (39,8 %) pacientů RL a 690 (44,1 %) NS. Do 90. dne zemřelo před propuštěním domů 76 ze 622 pacientů (12,2 %) ve skupině s RL a 110 ze 690 pacientů (15,9 %) ve skupině s NS. Výsledné upravené relativní riziko úmrtí bylo 0,71 (95% CI: 0,51–0,99; p = 0,043). Pacienti, kteří obdrželi RS, měli také více dnů bez hospitalizace během 28 dnů (16,6 ± 10,8 vs. 15,4 ± 11,4; upravený průměrný rozdíl: 1,6 dne; 95% CI: 0,4–2,8 dne; p = 0,009). Léčba fyziologickým roztokem byla spojena s vyšší hladinou sérového chloridu a nižší hladinou hydrogenuhličitanu.

Závěr: Počáteční tekutinová resuscitace Ringer- laktátovým roztokem může být ve srovnání s 0,9% fyziologickým roztokem spojena se zlepšeným přežitím u pacientů s hypotenzí vyvolanou sepsí.

Crit Care Med . 2025 May 1;53(5):e1140-e1144. doi: 10.1097/CCM.0000000000006601.

François Barbier, Niccolò Buetti, Claire Dupuis et al.

Cílem této retrospektivní kohortové studie bylo zhodnotit souvislost včasné adekvátní antibiotická léčba (EAAT) s outcomy kriticky nemocných pacientů s nosokomiální pneumonií (HAP), nosokomiální pneumonií vyžadující umělou plicní ventilaci (ventilated HAP-vHAP) nebo s ventilací asociovanou pneumonií (VAP) způsobenou gramnegativními bakteriemi (GNB). Primárním sledovaným parametrem byla celková mortalita do 28. dne. Vztah mezi EAAT a celkovou mortalitou do 28. dne byl hodnocen pomocí Coxových modelů proporcionálních rizik, včetně podskupinových analýz podle typu pneumonie, původního GNB patogenu, charakteristik EAAT a přítomnosti septického šoku při diagnóze pneumonie. Dále byly sledovány změny skóre SOFA, míra klinického vyléčení ve 14. dni a doba do odpojení od umělé plicní ventilace (UPV) a propuštění z JIP (sekundární sledované parametry).

Výsledky: Z 804 zařazených pacientů obdrželo EAAT 495 (61,6 %), přičemž 25,4 % dostalo monoterapii a 36,2 % kombinovanou léčbu. Mortalita do 28. dne byla 32,6 %. EAAT nebyla nezávisle spojena s touto mortalitou (upravený poměr rizik 0,87; 95% CI: 0,67–1,12). Tento výsledek se potvrdil i v podskupinových analýzách a ve druhém modelu, který zohlednil všechny epizody pneumonie během pobytu na JIP.

EAAT nebyla spojena s rychlejším poklesem hodnot skóre SOFA (p = 0,11), vyšší mírou klinického vyléčení ve 14. dni (celkově 43,7 %), ani s kratší dobou trvání UPV (poměr rizik pro extubaci 0,84; 95% CI: 0,69–1,01) nebo kratší délkou pobytu na JIP (poměr rizik pro propuštění živého pacienta 0,85; 95% CI: 0,72–1,00).

Závěr: V této studii nebyla včasná adekvátní antibiotická léčba spojena s nižší mortalitou do 28. dne, rychlejším zlepšením orgánových funkcí, vyšší mírou klinického zotavení do 14. dne ani s kratší dobou do ukončení umělé plicní ventilace, či s propuštěním z JIP u kriticky nemocných pacientů s HAP, vHAP nebo VAP způsobenou GNB. Přesto nelze vyloučit možný přínos EAAT z důvodu nedostatečné statistické síly studie.

Crit Care Med. 2025 May 1;53(5):e1066-e1079. doi: 10.1097/CCM.0000000000006606

Wan-Jie Gu, Rui Shi, Yun Cen, et al.

Cílem této metaanalýzy bylo určit souvislost mezi arteriálním tlaku kyslíku (PaO2) a mortalitou u pacientů s ECMO podporou. Primárním sledovaným parametrem byla 28denní mortalita pacientů na venovenózním ECMO (VV-ECMO), venoarteriální ECMO (VA-ECMO) a  po extrakorporální kardiopulmonální resuscitaci (ECPR).

Výsledky: Do analýzy bylo zařazeno 13 kohortových studií (17 766 pacientů). Ve všech studiích byly použity různé cut-off hodnoty PaO₂ od ≥100 mm Hg po ≥300 mm Hg. Vyšší hladiny PaO₂ byly konzistentně spojeny se zvýšenou mortalitou ve srovnání s normoxií, a to napříč všemi hodnocenými prahy: ≥300 mm Hg (OR 1,56; 95% CI, 1,31–1,85; P < 0,01), ≥200 mm Hg (OR 1,43; 95% CI, 1,10–1,87; P < 0,01), ≥150 mm Hg (OR 1,51; 95% CI, 1,15–1,98; P < 0,01) a ≥100 mm Hg (OR 1,44; 95% CI, 1,03–2,02; P = 0,03). Tuto souvislost pozorovali jak u dospělé, tak u pediatrické populace.

Závěr: Vyšší hodnoty arteriálního PaO₂ jsou u kriticky nemocných pacientů na VV- nebo VA-ECMO spojeny se zvýšenou 28denní mortalitou. Vzhledem k observačnímu charakteru zařazených studií je nutné výsledky interpretovat s rezervou a k potvrzení těchto dat jsou potřebné další randomizované studie.

Anesth Analg . 2024 Dec 20. doi: 10.1213/ANE.0000000000007348.

Kaladerhan O. Agbontaen, Kristoffer M. Cold, David Woods et al.

Cílem této nezaslepená randomizovaná kontrolovaná studie s paralelními skupinami
bylo zjistit, zda je trénink pomocí AI srovnatelný nebo lepší než školení pod vedením zkušeného instruktora.

Výsledky: Čtyřicet účastníků absolvovalo 30 minut výuky bronchoskopie, buď s pomocí AI (skupina s umělou inteligencí – AIG), nebo s asistencí experta (skupina s instruktorem – ETG). Všichni pak provedli závěrečný test bronchoskopie a vyplnili dotazník kognitivní zátěže (NASA Task Load Index).  Hodnotila se průměrná doba mezi segmenty (míra efektivity MIT= PT/DC), celkový čas výkonu- PT, úplnost diagnostiky- DG, strukturovaný postup- SP, počet opakovaných průchodů jednotlivými segmenty- SR. Do AIG bylo zařazeno 19 účastníků, do ETG 21. Výsledky ukázaly, že AIG měla významně lepší MIT (–7,9 s; p = 0,027), PT (–77 s; p = 0,022) a SR (–7 segmentů; p = 0,019) s mírnou velikostí efektu podle Cohenovy klasifikace (0,35–0,37). Mezi skupinami nebyly významné rozdíly v ostatních měřených parametrech.

Závěr: Výuka bronchoskopie pomocí systému s umělou inteligencí vedla u lékařů intenzivní péče k rychlejšímu a efektivnějšímu provedení výkonu, než tradiční školení s instruktorem. Tento přístup může představovat budoucnost výuky bronchoskopie v intenzivní péči a zaslouží si další ověření v klinických podmínkách u pacientů.

Crit Care Med. 2025 May 1;53(5):e1105-e1115. doi: 10.1097/CCM.0000000000006629

Nasir Hussain, Jarod Speer, Ryan S. D’Souza,et al.

Cílem studie bylo posoudit, zda kombinace systémového a perineurálního podání dexametazonu má aditivní nebo synergický efekt na trvání a analgetický účinek periferního nervového bloku. Primárním sledovaným parametrem bylo trvání senzitivního bloku. Sekundárními parametry byly trvání motorické blokády, pooperační bolest v jednotlivých časových intervalech (8, 16, 24, 32, 40 a 48 hodin), spotřeba opioidů v prvních 48 hodinách, výskyt nauzey/zvracení a pocit pálení v končetině ve 24 a 48 hodinách. Pacienti byli randomizováni do tří skupin: intravenózní dexametazon, kombinace intravenózního a perineurálního dexametazonu a kontrolní skupina bez dexametazonu.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 104 pacientů (IV dexametazon: 37; kombinace: 34; kontrola: 33). Průměrné trvání senzitivního bloku bylo 21,3 ± 7,3 hod ve skupině s intravenózním dexametazonem, 20,6 ± 6,1 hod ve skupině s kombinací a 16,8 ± 6,8 hod v kontrolní skupině. Průměrný rozdíl trvání senzitívneho bloku byl významně prodloužen o 4,5 h (95% CI, 1,3 až 7,7; P = 0,006) ve skupině s intravenózním dexametazonem a o 3,8 h (95% CI, 0,8 až 6,8; P = 0. 015) ve skupině s kombinací ve srovnání s kontrolní skupinou; při vzájemném srovnání obou skupin s dexametazonem však nebyl pozorován žádný rozdíl (0,7 h [95% CI, -2,5 až 3,9]; P = 0,670). Ve srovnání s kontrolní skupinou obě skupiny rovněž snížily 24hodinovou pooperační bolest, spotřebu opioidů a výskyt rebound bolesti.

Závěr: Samotné intravenózní podání dexametazonu je dostatečné pro zlepšení analgetického efektu u pacientů, kteří se supraklavikulární blokádu pro operaci horní končetiny. Kombinace intravenózního a perineurálního podání nepřináší další synergický či aditivní efekt na analgetický efekt trvání supraklavikulárního bloku.

Anesthesiology . 2025 Jun 1;142(6):1127-1137. doi: 10.1097/ALN.0000000000005433.

Tal Levit, Patrick Grzela, Declan C.T. Lavoie, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost použití virtuální (VR) a rozšířené reality (AR) při léčbě bolesti v pooperačním období a v období rekonvalescence. Sledovanými parametry byly snížení pooperační bolesti, snížení úzkosti, spokojenost pacientů a výskyt nežádoucích účinků.

Výsledky: Do přehledu bylo zahrnuto 35 randomizovaných studií, rozdělených na skupinu chirurgických výkonů (n = 12), drobných zákroků (n = 15) a pooperační fyzioterapie (n = 8). Ve skupině chirurgických výkonů využívalo 11 studií VR převážně v pooperačním období, přičemž většina neprokázala významné snížení bolesti, ale naznačila potenciál ke snížení úzkosti a potřeby sedace. Ve skupině drobných výkonů většina studií prokázala snížení bolesti i úzkosti během výkonu. Dvě studie zaznamenaly zvýšenou srdeční frekvenci, jiné dvě naopak lepší hemodynamickou stabilitu. Domácí fyzioterapie s AR po náhradě kolenního kloubu vykazovala srovnatelné výsledky v bolesti i funkčním zlepšení, přičemž jedna rozsáhlá studie (n = 306) prokázala úsporu průměrných nákladů o 2745 USD na pacienta za 12 týdnů fyzioterapie. Většina studií měla určitá rizika zkreslení z důvodu nemožnosti zaslepení účastníků a hodnotitelů. Nebyly zaznamenány žádné závažné nežádoucí účinky spojené s použitím VR/AR technologií.

Závěr: Důkazy z RCT naznačují, že použití VR při drobných výkonech může snížit bolest a úzkost a zvýšit spokojenost pacientů. Důležitými omezeními jsou však limitovaný rozsah studií, nekonzistentní účinek a rozdíly v aplikaci intervencí. Efektivita VR/AR u větších chirurgických výkonů zatím zůstává omezená a vyžaduje další výzkum. Domácí fyzioterapie s AR má pravděpodobné ekonomické výhody a usnadňuje virtuální péči pro vhodné pacienty, kteří mají k této technologii přístup a mohou ji bezpečně používat.

Anesth Analg . 2024 Aug 1. doi: 10.1213/ANE.0000000000007051

Silvia Mongodi , Andrea Cortegiani, Almudena Alonso Ojembarrena, et al.

Cílem tohoto sdělení bylo vytvořit mezinárodní expertní konsenzus ohledně technických aspektů a klinických aplikací kvantitativní ultrasonografie plic u dospělých, dětských a novorozeneckých pacientů na jednotkách intenzivní péče.

Studii zaštítila Evropská společnost pro intenzivní péči (ESICM) a Evropská společnost pro dětskou a novorozeneckou intenzivní péči (ESPNIC). Mezinárodní panel tvořilo 20 odborníků s klinickými i výzkumnými zkušenostmi s kvantitativní ultrasonografií plic v oblasti dospělé, dětské a novorozenecké intenzivní péče a dva metodologové bez hlasovacího práva. Předsedající navrhli 14 klinických otázek, které panel hodnotil z hlediska priority (na škále Likertova typu 1–9) a dále upravoval či doplňoval (hlasování ve dvou kolech). Všechny otázky splnily předem stanovený práh (průměrné skóre > 5), a následně bylo vytvořeno 14 smíšených skupin (3 odborníci z oblasti dospělé a/nebo dětské intenzivní péče), které zpracovaly návrhy stanovisek ke každé otázce. Stanoviska specifická pro jednotlivé věkové skupiny byla posuzována příslušnými odborníky. K dosažení finálních konsenzů byl použit iterativní proces se dvěma koly hlasování (škála 1–9). Stanoviska byla klasifikována jako shoda (medián 7–9 a ≥75 % hlasů v tomto rozsahu), nejistota (4–6) nebo nesouhlas (1–3).

Výsledky: Celkem bylo vytvořeno 46 stanovisek – 4 určená pouze pro dospělé, 4 pouze pro dětskou/novorozeneckou péči a 38 interdisciplinárních. Všechna stanoviska dosáhla konsenzuální shody. Výsledků bylo dosaženo i díky tomu, že formulace stanovisek zohledňovala aktuální omezení kvantitativní ultrasonografie plic.

Závěr: Tento konsenzus poskytuje odborné vodítko pro využití kvantitativní ultrasonografie plic u dospělých, dětí a novorozenců na jednotkách intenzivní péče a zároveň identifikuje oblasti, kde je do budoucna zapotřebí další výzkum.

Intensive Care Med . 2025 May 12. doi: 10.1007/s00134-025-07932-y.

Kyle C White, Rahul Costa-Pinto, Sebastiaan Blank, et al.

Cílem této studie bylo posoudit účinek časného (≤ 6 hodin) podání doplňkového vazopresinu u pacientů se septickým šokem. V multicentrické studii typu target trial emulation jsme odhadovali vliv časného zahájení podávání vazopresinu na úmrtnost na jednotce intenzivní péče (JIP) ve srovnání s běžnou péčí. Do studie byli zařazeni pacienti se septickým šokem diagnostikovaným do 6 hodin od přijetí na JIP. Primárním sledovaným parametrem byla 30denní mortalita na JIP. Byly provedeny analýzy podskupin, které zkoumaly interakci mezi časným zahájením vazopresinu a  nejvyšší-dávkou noradrenalinu (NED) po 6 hodinách, skóre APACHE, špičkovou hodnotou laktátu po 6 hodinách a invazivní umělou plicní ventilací. Sekundárními výstupy byly vliv opožděného zahájení vazopresinu na 30denní mortalitu a vliv dávky noradrenalinu v okamžiku zahájení podávání vazopresinu na 30denní mortalitu.

Výsledky: Celkem 3 105 pacientů splnilo kritéria pro zařazení. Průměrný věk byl 62 let a průměrné skóre APACHE III bylo 83. Během prvních 6 hodin léčby vazopresory bylo 60 % pacientů (1 864) na umělé plicní ventilaci. Odhadovaná 30denní mortalita na JIP byla 19,34 % (95% CI, 17,0–21,68) u pacientů bez podání vazopresinu a 18,45 % (95% CI, 16,26–20,63) u pacientů s časným podáním vazopresinu (relativní riziko 0,95; 95% CI, 0,93–0,98). Účinek časného zahájení podávání vazopresinu byl nejvýraznější u pacientů s nízkými dávkami noradrenalinu (< 0,25 µg/kg/min) a byl statisticky významný i při nižších dávkách, než doporučují aktuální doporučení Surviving Sepsis Campaign. Používání vazopresinu v průběhu sledovaného období postupně narůstalo – z 35,2 % (95% CI, 30,0–40,5) v roce 2015 na 45,1 % (95% CI, 40,7–49,6) v roce 2021 (ß = +1,3 % za rok; 95% CI, +0,46 až +2,16; p = 0,011). Pacienti měli zároveň progresivně nižší dávky noradrenalinu (ß = –0,05 µg/kg/min za rok; 95% CI, –0,09 až –0,002; p = 0,038) a nižší celkové skóre SOFA (ß = –0,1 bodu za rok; 95% CI, –0,18 až –0,07; p < 0,001) v okamžiku zahájení vazopresinu.

Závěr: V této emulaci hypotetické cílené studie mělo časné podání doplňkového vazopresinu u pacientů se septickým šokem příznivý vliv na přežití. Tato zjištění mohou sloužit jako základ pro návrh prospektivních randomizovaných studií zaměřených na časné použití vazopresinu u septického šoku.

Crit Care . 2025 May 12;29(1):188. doi: 10.1186/s13054-025-05401-y.

Grace Lim, Brendan Carvalho, Ronald B. George, et al.

Cílem tohoto stanoviska bylo doporučení pro léčbu bolesti u pacientek se závislostí na užívání opioidů (OUD) během těhotenství, porodu a v poporodním období. Léčba bolesti u těhotných se OUD vyžaduje rovnováhu mezi riziky spojenými s tolerancí, včetně odvykání nebo návratu k užívání opioidů, sociálními potřebami dvojice matka-dítě a zajištěním adekvátní úlevy od bolesti při porodu. Součástí je diskuse o nefarmakologických a farmakologických možnostech léčby bolesti, management medikace u OUD (např. buprenorfin, metadon), provádění toxikologických vyšetření moči a dalších sociálních aspektech péče o matku a dítě. Stanovisko je zaměřeno na prenatální optimalizaci léčby bolesti, porodní analgezii a léčbu bolesti po vaginálním porodu a léčbu bolesti po porodu císařským řezem.

Závěr: Toto konsenzuální stanovisko poskytuje praktický, přehledný a na důkazech založený rámec pro optimalizaci léčby bolesti u těhotných s OUD s cílem zajistit adekvátní úlevu od bolesti, minimalizovat rizika spojená se závislostí na opioidech a zlepšení outcomů matky  dítěte.

Anesth Analg . 2024 Nov 6:10.1213/ANE.0000000000007237. doi: 10.1213/ANE.0000000000007237.

Joel Le Couteur, Paige Druce, Paul S Myles et al.

Infekce v místě chirurgického zákroku jsou běžné, zvyšují morbiditu a mortalitu pacientů a představují ekonomickou zátěž pro společnost. Anesteziologové hrají klíčovou roli v prevenci perioperačních infekcí a data naznačují, že opatření založená na důkazech mohou významně snížit výskyt těchto infekcí. Cílem tohoto systematického přehledu bylo identifikovat a porovnat současná doporučení týkající se udržování homeostázy v rámci směrnic pro prevenci infekcí v místě chirurgického zákroku.

Bylo identifikováno osm doporučení k prevenci infekcí v místě chirurgického zákroku publikovaných za posledních 10 let. Panoval široký konsenzus ohledně významu optimalizace intraoperační homeostázy pro snížení rizika infekcí. Nicméně, existovala značná variabilita jak ve studiích, na které se doporučení odkazují, tak v konkrétních doporučeních týkajících se udržování okysličení, normovolémie, normotermie a cílových hodnot glykémie.

Závěr: K překlenutí současných znalostních mezer jsou zapotřebí kvalitní randomizované kontrolované studie, přičemž adaptivní platformové studie pravděpodobně sehrají klíčovou roli v posílení současného poolu důkazů pro prevenci infekcí v místě chirurgického zákroku.

Anesthesiology. 2025 Jun 1;142(6):1150-1165. doi: 10.1097/ALN.0000000000005438.

Samuel N. Blacker, Fei Chen, PhD, Daniel Winecoff, Benjamin L. Antonio, et al.

Cílem analýzy bylo porovnat výkon ChatGPT s lidskými odpověďmi při zkoušce Standardized Oral Examination (SOE) American Board of Anesthesiology (ABA). Tato zkouška je navržena tak, aby hodnotila pokročilé kompetence, jako je úsudek, organizace, schopnost reagovat na neočekávané klinické změny a prezentace informací. Čtyři lékaři v anesteziologickém specializačním vzdělávání absolvovali 2 vzorové ABA SOE zkoušky. Jejich odpovědi byly porovnány s odpověďmi, které na stejné otázky poskytl ChatGPT. Osm zkoušejících z ABA si vyslechlo a ohodnotilo témata a moduly z jedné ze čtyř verzí každé ze dvou vzorových zkoušek.

Výsledky: Odpovědi lékařů měly v hodnocení tematických modulů lepší medián skóre než odpovědi ChatGPT (P = 0,03). Ve výsledném globálním skóre mezi odpověďmi participantů a ChatGPT ale nebyl statisticky významný rozdíl (P = 0,17). Zkoušející dokázali u 23 z 24 modulů (95,83 %) správně určit, že odpověď generoval ChatGPT, a pouze jednu jeho odpověď považovali za lidskou. Naopak u lidských odpovědí je zkoušející v 10 z 24 případů (41,67 %) mylně označili za AI-generované. V komentářích zkoušejících zaznělo, že odpovědi ChatGPT byly sice věcně relevantní, ale často příliš dlouhé a nezaměřené na hlavní priority scénáře.

Závěr: ChatGPT vytvořil odpovědi na SOE srovnatelného hodnocení s lékaři v anesteziologickém specializačním vzdělávání. Subjektivně však byly odpovědi ChatGPT hodnoceny jako méně kvalitní kvůli délce a nedostatečnému zaměření na klíčové aspekty. Další cílený trénink a úprava AI databáze, jako je ChatGPT, by mohla vést k odpovědím lépe odpovídajícím ideálním SOE odpovědím, a umožnit tak vytvoření AI nástroje specifického pro anesteziologii, využitelného k výuce i přípravě na zkoušky.

Anesth Analg. 2024 Sep 13. doi: 10.1213/ANE.0000000000006875.

Max Melchers, Vivienne de Smet, Chrissie Rooijakkers, et al.

Cílem této multicentrické, prospektivní, observační studie bylo identifikovat pacientské charakteristiky spojené s hemodynamickou odpovědí na arginin-vazopresin (AVP) u pacientů se septickým šokem, nad rámec doporučení založených pouze na dávce noradrenalinu (NE).

Zařazeni byli dospělí pacienti na JIP, kteří splnili předem definovaná kritéria pro septický šok (nedosažení cílového středního arteriálního tlaku navzdory adekvátní tekutinové resuscitaci a základní dávce NE > 0,25 µg/kg/min) a kteří byli léčeni AVP. Primárním sledovaným parametrem byla hemodynamická odpověď na AVP, definovaná jako stabilizace nebo snížení dávky NE do 2 hodin od zahájení podání AVP. Sekundárními sledovanými parametry byly délka trvání šoku a výskyt rebound hypotenze po ukončení infuze AVP.

Výsledky: Bylo zařazeno 200 pacientů se septickým šokem z 11 různých JIP. Z nich 153 (79 %) splnilo kritéria hemodynamické odpovědi na AVP. Obezita a hyperlaktatémie byly negativně spojeny s odpovědí na AVP ( aOR 0,30; 95% CI 0,14–0,65 a aOR 0,86; 95% CI 0,75–0,99), zatímco dávka NE ≥ 0,30 µg/kg/min byla pozitivně spojena s odpovědí na AVP (aOR 2,33; 95% CI 1,06–5,14). Výskyt nově vzniklé fibrilace síní byl nižší u AVP responderů, než u nereagujících (4 % vs. 14 %, p = 0,013). Vyšší BMI, dávka a doba trvání podání NE před zahájením AVP byly spojeny s delší dobou trvání šoku (aOR 1,06; 95% CI 1,02–1,11, aOR 1,12; 95% CI 1,01–1,25 a aOR 1,01; 95% CI 1,00–1,03), zatímco vyšší pH bylo spojeno s nižší pravděpodobností prodlouženého šoku (aOR 0,80; 95% CI 0,64–0,99). Rebound hypotenze se vyskytla v 9 % případů po ukončení AVP a doba podávání AVP delší než 24 hodin byla negativně spojena s výskytem rebound hypotenze (OR 0,22; 95% CI 0,05–0,85).

Závěr:  Hladina arteriálního laktátu, pH, BMI, dávka a doba trvání podání noradrenalinu byly spojeny s odpovědí na AVP a délkou trvání šoku u pacientů se septickým šokem. Tyto poznatky naznačují, že kromě stanovených dávkových prahů noradrenalinu je vhodné zvážit i další faktory pro optimalizaci doplňkové AVP terapie u pacientů se septickým šokem.

Melchers et al. Annals of Intensive Care (2025) 15:59

Jaquelyn Kakalecik, Christopher Satchell, Kevin T. Root, et al.

Cílem této retrospektivní observační studie bylo zjistit incidenci přehlédnutého akutního kompartment syndromu u pacientů s frakturou tibie s regionální anestezií a bez ní.  Primárním sledovaným parametrem byla incidence přehlédnutého akutního kompartment syndromu (ACS), definovaná jako poúrazový motorický deficit, který byl stále přítomen při kontrole 3 měsíce po operaci. Sekundárními sledovanými parametry byly spotřeba opioidů (přepočítaná na morfin miligramové ekvivalenty - MME) během prvních 24 hodin po operaci, použití nervového bloku, jeho načasování a typ.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 791 pacientů, u nichž byla celková incidence diagnostikovaného a během hospitalizace léčeného ACS 2,2 % (17/791, 95% CI, 1,3–3,4 %). Incidence přehlédnutého ACS činila 0,9 % (7/791, 95%, CI 0,4–1,8 %). Mezi skupinami s nervovým blokem (0,7 %, 4/610, 95%, CI 0,2–1,7 %) a bez něj (1,7 %, 3/176, 95% CI, 0,4–4,8 %) nebyl statisticky významný rozdíl (p = 0,19). V rámci pacientů, kterým byla provedena nervová blokáda, dostali všichni pacienti s přehlédnutým ACS (n = 4) perineurální katétr. Spotřeba opioidů MME byla u pacientů s nervovým blokem nižší než u těch bez bloku (P < 0,001).

Závěr: Výsledky neprokázaly, že by perioperační regionální anestezie zvyšovala incidenci přehlédnutého akutního kompartment syndromu u pacientů s frakturou tibie vyžadujícími operační řešení, avšak prokázaly snížení pooperační spotřeby opioidů.

Anesth Analg. 2024 Jun 28. doi: 10.1213/ANE.0000000000007084

Niels-Peter Brøchner Nygaard, Arsten Koch-Jensen, Henrik Bjarke Vaegter, et al.

Cílem studie bylo zjistit, zda je kryoneurolýza účinnější než falešný zákrok ve snížení bolesti u pacientů s chronickou osteoartrózou kolene. Primární sledovaný parametr byl rozdíl v průměrné intenzitě bolesti po 14 dnech od zákroku mezi skupinou s kryoneurolýzou a skupinou s falešným zákrokem.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 87 pacientů s chronickou osteoartrózou kolene, randomizovaných do skupiny s kryoneurolýzou nebo s falešným zákrokem. Při analýze „intention-to-treat“ nebyl zjištěn signifikantní rozdíl mezi skupinami pro primární sledovaný parametr (0,49; 95% CI, –0,3 až 1,2; P = 0,198). Obě skupiny vykázaly významné snížení bolesti 14 dní po zákroku (kryoneurolýza: –1,9; 95% CI, –2,4 až –1,3; falešný zákrok: –1,4; 95% CI, –1,9 až –0,8). Po 6 měsících byla ve skupině s kryoneurolýzou zaznamenána významně nižší bolest oproti falešnému zákroku (1,1; 95% CI, 0,3 až 1,9; P = 0,009). Kryoneurolýza byla dobře tolerována, s malými, přechodnými nežádoucími účinky.

Závěr: Studie neprokázala klinicky významné snížení bolesti po zákroku při srovnání kryoneurolýzy a falešného zákroku. Je však zapotřebí dalších studií.

Anesthesiology . 2025 Jun 1;142(6):1114-1126.

Cílem této studie bylo porovnat úspěšnost těchto dvou technik v situacích, kdy došlo k selhání přímé laryngoskopie u dětí s obtížnou tracheální intubací.

Výsledky: Ze souboru Pediatric Difficult Intubation Registry, shromažďujícího multicentrická data r v období od srpna 2012 do září 2023, byly vybrány případy, u nichž došlo k selhání přímé laryngoskopie. Po statistickém spárování pomocí skóre propensity byly porovnány úspěšnosti a výskyt komplikací při použití videolaryngoskopie a flexibilní bronchoskopie jako záchranných metod, a to jak v celé kohortě, tak u pacientů s tělesnou hmotností pod 5 kg. Videolaryngoskopie byla po selhání přímé laryngoskopie zvolena častěji než flexibilní bronchoskopie (64,7 %, 1426 z 2281 případů vs. 7,3 %, 156 z 2281 případů; p < 0,001). Ve spárovaných kohortách nebyly zaznamenány rozdíly v úspěšnosti při prvním pokusu, celkové úspěšnosti ani v počtu komplikací. U podskupiny kojenců vážících méně než 5 kg byla videolaryngoskopie zvolena v 54,3 % případů (295 z 543) a flexibilní bronchoskopie v 8,9 % případů (44 z 543; p < 0,001). Úspěšnost při prvním pokusu dosáhla 43 % (62 z 145) u videolaryngoskopie a 62 % (18 z 29) u bronchoskopie (OR 2,19; 95% CI 0,96–4,98; p = 0,061). Celková úspěšnost činila 71 % (103 ze 145) u videolaryngoskopie a 90 % (26 z 29) u bronchoskopie (OR 3,53; 95% CI 1,03–12,2; p = 0,046). Mezi oběma technikami nebyly zaznamenány rozdíly v četnosti komplikací.

Závěr: U dětí s obtížnou intubací po selhání přímé laryngoskopie byla častěji použita videolaryngoskopie, přičemž obě metody vykazovaly srovnatelnou úspěšnost i bezpečnost. U nejmenších dětí s hmotností pod 5 kg však měla flexibilní bronchoskopie vyšší celkovou úspěšnost, což podtrhuje význam zachování odborné způsobilosti v této technice.

Anaesthesia 2025, 80, 625–635 doi:10.1111/anae.16576