Publikace 2026 červen
TOP
Vliv polohování mimo lůžko v křesle na oxygenaci u spontánně ventilujících pacientů na JIP s respirační podporou: randomizovaná kontrolovaná studie
Intenzivní medicína
Fossat G, Muller L, Seguin A, et al.
Cílem této monocentrické randomizované kontrolované studie bylo porovnat vliv polohy mimo lůžko v křesle oproti poloze na lůžku v polosedě na oxygenaci u spontánně dýchajících dospělých pacientů na JIP na invazivní tlakové podpoře, vysokoprůtokové nazální oxygenoterapii nebo neinvazivní ventilaci. Pacienti byli randomizováni k poloze v křesle nebo na lůžku po dobu 3 hodin, s odběrem arteriální krve před a po polohování. Primárním sledovaným parametrem byla změna poměru PaO2/FiO2.
Výsledky: Randomizováno bylo 284 pacientů (146 ve skupině s křeslem, 138 ve skupině s lůžkem); výchozí poměr PaO2/FiO2 se mezi skupinami nelišil. Byla zjištěna významná interakce mezi skupinou a časem (p = 0,002): ve skupině s křeslem se poměr PaO2/FiO2 zvýšil o 13 mm Hg (95% CI 1–24), zatímco ve skupině s lůžkem se snížil o 13 mm Hg (95% CI −25 až −1). Výsledný poměr PaO2/FiO2 byl vyšší ve skupině s křeslem (241 mm Hg; 95% CI 214–268) než ve skupině s lůžkem (206 mm Hg; 95% CI 179–233; p = 0,004). Nevyskytly se žádné závažné nežádoucí účinky; méně závažné nežádoucí účinky byly častější ve skupině s křeslem, ale měly minimální dopad na trvání polohování.
Závěr: U spontánně ventilujících pacientů na JIP s respirační podporou byla poloha mimo lůžko v křesle po 3 hodinách spojena s vyšší oxygenací než poloha na lůžku v polosedě, bez výskytu závažných nežádoucích účinků.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
88%
červen
2026
Ultrazvukem facilitovaná, katétrová fibrinolýza u akutní plicní embolie
Anesteziologie
Intenzivní medicína
Urgentní medicína
K. Rosenfield, F. A. Klok, G. Piazza et al.
Cílem této nadnárodní studie s adaptivním designem a zaslepenými výsledky bylo zjistit, zda je k léčbě akutní plicní embolie se středním rizikem dostačující samotná antikoagulační léčba, nebo zda je přínosnější intervence. Do studie byli zařazeni pacienti se středně rizikovou plicní embolií (poměr end-diastolického průměru pravé a levé komory ≥ 1,0 a zvýšená hladina troponinu), kteří měli alespoň dva ukazatele kardiorespirační tísně (STK ≤ 110 mm Hg, SF ≥ 100 tepů/min nebo DF > 20 dechů/min). Pacienti byli randomizováni k ultrazvukem facilitované, katétrem řízené fibrinolýze pomocí alteplázy v kombinaci s antikoagulací (intervenční skupina), nebo k samotné antikoagulaci (kontrolní skupina). Primárním sledovaným parametrem byl složený cíl zahrnující úmrtí v důsledku plicní embolie, kardiorespirační dekompenzaci či kolaps, nebo symptomatickou recidivu plicní embolie během 7 dnů.
Výsledky: Do analýzy intention-to-treat bylo zahrnuto 544 pacientů (273 v intervenční a 271 v kontrolní skupině). Průměrný věk byl 58,2±13,5 let a 42,6 % tvořily ženy. Primární cíl se vyskytl u 11 pacientů (4,0 %) v intervenční skupině vs. 28 pacientů (10,3 %) v kontrolní skupině (RR 0,39; 95% CI 0,20–0,77; p = 0,005). Tento významný rozdíl byl dán především nižším rizikem kardiorespirační dekompenzace nebo kolapsu v intervenční skupině. Závažné krvácení během 7 dnů po randomizaci se vyskytlo u 11 pacientů (4,1 %) v intervenční a u 6 (2,2 %) v kontrolní skupině (p = 0,32). Do 30 dnů se vyskytlo u 11 (4,1 %) vs. 8 (3,0 %) pacientů (p = 0,64). Během 30 dnů nebyly pozorovány žádné podstatné rozdíly ve výskytu jiných závažných nežádoucích příhod; nevyskytlo se žádné intrakraniální krvácení.
Závěr: U pacientů s akutní, středně rizikovou plicní embolií vedla ultrazvukem facilitovaná, katétrem řízená fibrinolýza v kombinaci s antikoagulací k významně nižšímu riziku složeného cíle (úmrtí na plicní embolii, kardiopulmonální dekompenzace/kolaps nebo symptomatická recidiva do 7 dnů) ve srovnání se samotnou antikoagulační léčbou.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 5
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
92%
červen
2026
Perioperační lačnění u dospělých: mezinárodní multidisciplinární konsenzuální stanovisko
Anesteziologie
Rueggeberg A, El-Boghdadly K, Bilotta F, et al.
Cílem tohoto mezinárodního multidisciplinárního konsenzuálního stanoviska vytvořeného tříkolovým Delphi procesem (68 účastníků) bylo aktualizovat doporučení pro perioperační lačnění, neboť stávající guidelines jsou spojeny s neúměrně dlouhým lačněním, které může poškozovat pacienty (snížená perioperační pohoda, porucha metabolismu glukózy, zpomalený návrat střevní funkce, snížená svalová síla).
Výsledky: Panel se shodl na osmi doporučeních. Doporučuje se zachovat současnou praxi lačnění u tuhé stravy a neč irých tekutin. Doporučuje se umožnit příjem čirých tekutin do 2 hodin před zahájením anestezie nebo sedace, případně i déle, pokud to umožňují institucionální protokoly. Slinotvorné stimulanty lze používat až do transportu k výkonu. Perorální příjem by měl být obnoven, jakmile je to klinicky možné. Ultrazvukové vyšetření žaludku před výkonem provedené zkušeným vyšetřujícím lze využít k podpoře klinického rozhodování, je-li potřeba doplňující informace.
Závěr: Toto mezinárodní multidisciplinární konsenzuální stanovisko má za cíl zlepšit kvalitu péče o pacienty zkrácením perioperačního lačnění při zachování bezpečnosti, a to formou liberalizovaných institucionálních protokolů pro příjem čirých tekutin.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 5
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
92%
červen
2026
Systémy uzavřené smyčky pro automatizované podávání hypnotik během celkové anestezie: systematický přehled a metaanalýza
Anesteziologie
Alves Felippe V, Sousa Dias H, Abraham Batista da Hora D, et al.
Cílem tohoto systematického přehledu a meta analýzy bylo porovnat BIS-řízené systémy uzavřené smyčky s manuálním vedením anestezie u dospělých pacientů podstupujících nekardiochirurgické výkony, a to s důrazem na asymetrické riziko – tedy odděleně hodnotit expozici nedostatečně hluboké a naopak nadměrně hluboké anestezii. Primárním sledovaným parametrem byl podíl času, kdy se BIS pohyboval v rozmezí 10 jednotek od cílové hodnoty.
Výsledky: Bylo zahrnuto 17 studií (1898 pacientů). Systémy uzavřené smyčky zvýšily podíl času v cílovém rozmezí BIS o 17,6 % (95% CI 11,8–23,5; p < 0,001), což odpovídá přibližně 20 minutám navíc optimální hloubky anestezie během dvouhodinového výkonu. Byla prokázána oboustranná bezpečnost čas s BIS < 40 byl významně zkrácen (MD −17,2 %; 95% CI −26,8 až −7,5; p < 0,001), zatímco čas s BIS > 60 se nezměnil (MD −0,8 %; 95% CI −2,6 až 1,0; p = 0,38). Parametry výkonu regulátoru favorizovaly automatizaci (všechny p < 0,001). Doba do extubace byla kratší (MD −1,68 min; p < 0,001), bez rozdílu ve spotřebě propofolu (p = 0,13) či použití vazopresorů (RR 1,04; p = 0,62).
Závěr: BIS-řízené systémy uzavřené smyčky dosahují oboustranně bezpečného profilu řízení hloubky anestezie. Snižují podíl nadměrně hluboké anestezie bez nárůstu nedostatečně hluboké anestezie, při mírně rychlejším zotavení a zachované hemodynamické stabilitě. Tato zjištění podporují automatizovanou kontrolu hypnotik jako strategii pro snižování intraoperačních rizik při zachování fyziologické stability.
British Journal of Anaesthesia, 136(6):1811-1821 (2026). doi: 10.1016/j.bja.2026.03.020
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
88%
červen
2026
Profylaktické intervence k prevenci rebound bolesti po periferní nervové blokádě u dospělých: systematický přehled a network meta-analýza randomizovaných kontrolovaných studií
Algeziologie
Anesteziologie
Narinder Pal Singh, Jeetinder Kaur Makkar, Chelsea Zhang et al.
Cílem bylo zhodnotit farmakologické strategie prevence rebound bolesti, která je stále častěji vnímána jako pooperační komplikace snižující přínosy regionální anestezie u dospělých pacientů. Primárním sledovaným parametrem byla incidence rebound bolesti. Sekundárními parametry byly načasování a závažnost rebound bolesti, čas do podání první záchranné analgezie, spokojenost pacientů, poruchy spánku a nežádoucí účinky spojené s provedenou intervencí.
Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto 24 RCTs (celkem 2 130 pacientů, 8 hodnocených intervencí). Intravenózní dexamethason měl nejvyšší pravděpodobnost snížení incidence rebound bolesti a byl vyhodnocen jako jednoznačně superiorní oproti kontrole. Perineurální dexamethason a perineurální dexmedetomidin se umístily nejvýše z hlediska oddálení nástupu rebound bolesti a prodloužení doby do vyžádání první záchranné analgezie. Preemptivní podání opioidů bylo pravděpodobně inferiorní oproti kontrole. Jistota důkazů se pohybovala od velmi nízké po střední. Data týkající se závažnosti bolesti, spokojenosti pacientů a poruch spánku byla v jednotlivých studiích vykazována nekonzistentně, a proto je nebylo možné do analýzy sloučit.
Závěr: Intravenózní dexamethason se ukázal jako nejúčinnější intervence k prevenci rebound bolesti po jednorázových periferních nervových blokádách. Perineurální podání dexamethasonu a dexmedetomidinu prokázalo přínos v oddálení nástupu bolesti a prodloužení celkové analgezie. Tato zjištění podporují využití intravenózního dexamethasonu jako profylaktického léku první volby. Zároveň však zdůrazňují potřebu provedení dalších, dostatečně silných studií k posouzení alternativních strategií.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
88%
červen
2026
Vysokoprůtoková nebo standardní oxygenoterapie u akutního hypoxemického respiračního selhání
Anesteziologie
Intenzivní medicína
J.-P. Frat, J.-P. Quenot, C. Guitton, R. Coudroy et al.
Cílem této multicentrické, open- label, randomizované klinické studie bylo porovnat účinek vysokoprůtokové oxygenoterapie (HFNC) se standardní oxygenoterapií na nutnost intubace a mortalitu u pacientů s akutním hypoxemickým respiračním selháním. Všichni pacienti měli poměr parciálního tlaku kyslíku v tepenné krvi k frakci vdechovaného kyslíku (PaO₂/FiO₂) 200 nebo méně, dechovou frekvenci více než 25 dechů za minutu a plicní infiltrát na snímku hrudníku. Primárním sledovaným parametrem bylo úmrtí do 28. dne.
Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto celkem 1 110 pacientů (556 ve skupině s vysokoprůtokovým kyslíkem a 554 ve skupině se standardním kyslíkem). Mortalita 28. den byla 14,6 % (81 pacientů) ve skupině s HFNC a 14,6 % (81 pacientů) ve skupině se standardní oxygenoterapií (rozdíl -0,05 procentního bodu; 95% CI -4,21 až 4,10; p = 0,98). Incidence intubace do 28. dne byla 42,4 % (236 pacientů) ve skupině s HFNC a 48,4 % (268 pacientů) ve skupině se standardní oxygenoterapií (rozdíl -5,93 procentního bodu; 95% CI -11,78 až -0,08). Závažné nežádoucí příhody (srdeční zástava nebo pneumotorax) během spontánního dýchání se vyskytly u 13 pacientů (2,3 %) ve skupině s HFNC a u 6 pacientů (1,1 %) ve skupině se standardní oxygenoterapií.
Závěr: U pacientů s akutním hypoxemickým respiračním selháním nevedlo použití vysokoprůtokové oxygenoterapie (HFNC) k signifikantnímu snížení mortality do 28. dne ve srovnání se standardní oxygenoterapií.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
88%
červen
2026
Inhalační antibiotika v léčbě ventilátorové pneumonie: systematický přehled a metaanalýza
Anesteziologie
Intenzivní medicína
Lyu S, Luo J, Liu P
Cílem této systematické přehledové práce a metaanalýzy bylo zhodnotit účinnost inhalačních antibiotik podávaných jako doplněk standardní léčby ventilátorové pneumonie (VAP). Do analýzy byly zařazeny randomizované i nerandomizované studie, ve kterých byla ke standardní léčbě ventilátorové pneumonie přidána inhalační antibiotika a jejich účinek byl porovnán buď se standardní léčbou samotnou (s placebem nebo bez inhalační léčby), nebo s intravenózním podáním antibiotik.
Výsledky: Analýza zahrnovala 32 randomizovaných kontrolovaných studií a 41 nerandomizovaných studií. Ve srovnání s placebem nebo žádnou inhalační léčbou vedla inhalační antibiotika k vyšší pravděpodobnosti klinického vyléčení (16 RCT; n = 1425; RR 1,24; 95 % CI 1,07–1,43) a ke snížení celkové mortality (21 RCT; n = 1855; RR 0,84; 95 % CI 0,71–0,98). Tyto přínosy byly výraznější ve studiích zahrnujících výhradně pacienty s ventilátorovou pneumonií, kde bylo pozorováno jak vyšší zastoupení klinického vyléčení (RR 1,29; 95 % CI 1,10–1,52), tak nižší mortalita (RR 0,77; 95 % CI 0,65–0,90). Inhalační antibiotika rovněž zlepšila mikrobiologickou eradikaci původce infekce (20 RCT; n = 1805; RR 1,42; 95 % CI 1,27–1,58) a snížila vznik nové antibiotické rezistence (4 RCT; n = 182; RR 0,20; 95 % CI 0,06–0,64). Ve srovnání s intravenózním podáním antibiotik byla inhalační léčba spojena s kratší dobou umělé plicní ventilace (průměrný rozdíl −2,11 dne; 95 % CI −3,73 až −0,49) a nižším rizikem nefrotoxicity (RR 0,42; 95 % CI 0,26–0,68). Rozdíly v délce pobytu na JIP ani ve výskytu ostatních nežádoucích účinků nebyly prokázány.
Závěr: Ve srovnání s placebem nebo absencí inhalační léčby je podávání inhalační antibiotika jako doplněk standardní terapie spojeno s vyšší mírou klinického vyléčení, lepší mikrobiologickou eradikací a možným snížením mortality. Tyto přínosy byly nejvýraznější ve studiích zahrnujících výhradně pacienty s ventilátorovou pneumonií. Omezená dostupná data navíc naznačují možné výhody oproti intravenóznímu podání antibiotik, včetně kratší doby umělé plicní ventilace a nižší nefrotoxicity. Další kvalitní studie jsou však nezbytné k potvrzení těchto zjištění.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
84%
červen
2026
Perioperační management pacientů užívajících inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2: multidisciplinární konsenzuální stanovisko SPAQI
Anesteziologie
Oprea AD, Mohamed B, Hepner DL, et al.
Cílem tohoto multidisciplinárního konsenzuálního stanoviska vytvořeného modifikovaným Delphi procesem a podpořeného systematickým přehledem literatury, vedeného Society for Perioperative Assessment and Quality Improvement (SPAQI) bylo poskytnout aktualizovaná doporučení pro perioperační management pacientů užívajících inhibitory SGLT2, neboť tento postup zůstává kontroverzní. Americká FDA doporučuje vysazení SGLT2i 3–4 dny před operací bez ohledu na diagnózu diabetu, zatímco jiná multioborová doporučení se v přístupu k vysazení, perioperačnímu monitorování a prevenci euglykemické diabetické ketoacidózy výrazně liší.
Výsledky: Doporučení zahrnují individualizovaný přístup k perioperačnímu managementu SGLT2i podle přítomnosti diabetu mellitu a dalších komorbidit, chirurgická a periprocedurální dietní opatření, a strategie monitorování a prevence euglykemické diabetické ketoacidózy.
Závěr: Konsenzuální stanovisko SPAQI nabízí praktický rámec pro bezpečné perioperační vedení pacientů na SGLT2i, který zohledňuje individuální riziko euglykemické diabetické ketoacidózy.
British Journal of Anaesthesia, 136(6):1776-1799 (2026). doi: 10.1016/j.bja.2026.02.031
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
84%
červen
2026
Vysoká vs. nízká dávka dexametazonu pro pooperační analgezii po císařském řezu: randomizovaná, dvojitě zaslepená, dvoucentrová studie
Algeziologie
Anesteziologie
Roofthooft E, De Loecker C, D'Hoore F, et al.
Cílem této randomizované, dvojitě zaslepené, studie ze dvou center bylo ověřit hypotézu, že vysoká dávka dexametazonu zlepšuje analgezii a zotavení po císařském řezu lépe než nízká dávka. Ženy podstupující elektivní císařský řez byly randomizovány k vysoké dávce (25 mg po porodu a 25 mg po 24 hodinách) nebo nízké dávce i.v. dexametazonu (5 mg po porodu a placebo po 24 hodinách). Primárním sledovaným parametrem byl průměrný hodinový NRS skóre bolesti při pohybu mezi 4. a 48. hodinou po operaci. Klíčovým sekundárním parametrem byl hodinový skóre bolesti v klidu.
Výsledky: Bylo randomizováno 210 žen (105 v každé skupině). Bolest při pohybu byla nižší ve skupině s vysokou dávkou než s nízkou dávkou (průměrné hodinové skóre 2,7 ± 1,1 vs. 3,1 ± 1,2; rozdíl −0,47; 95% CI −0,77 až −0,17). Nižší byla i bolest v klidu (1,3 ± 1,0 vs. 1,7 ± 1,0; rozdíl −0,35; 95% CI −0,60 až −0,10). Všechny ostatní skóre bolesti, potřeba záchranné analgezie, spotřeba opioidů a funkční zotavení byly ve skupině s vysokou dávkou rovněž lepší. Nežádoucí účinky byly mezi skupinami srovnatelné.
Závěr: Vysoká dávka dexametazonu zlepšila analgezii a funkční zotavení ve srovnání s nízkou dávkou, zlepšení však byla malá a jejich klinický význam je sporný. Autoři v současnosti nedoporučují rutinní použití vysoké dávky dexametazonu pro analgezii po císařském řezu.
British Journal of Anaesthesia, 136(6):1885-1893 (2026). doi: 10.1016/j.bja.2026.02.005
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
84%
červen
2026
Snížení zatížení levé komory při vysoce rizikové perkutánní koronární intervenci
Anesteziologie
Divaka Perera, Matthew Ryan, Saad M. Ezad et al.
Cílem této randomizované studie bylo zjistit, zda elektivní snížení zatížení (unloading) levé komory pomocí mikroaxiální průtokové pumpy zlepšuje dlouhodobé klinické výsledky u pacientů s těžkou dysfunkcí levé komory a rozsáhlým postižením věnčitých tepen, kteří podstupují komplexní perkutánní koronární intervenci (PCI). Primárním sledovaným parametrem byl hierarchický složený cíl, který zahrnoval úmrtí z jakékoli příčiny, invalidizující cévní mozkovou příhodu, spontánní infarkt myokardu, hospitalizaci z kardiovaskulárních příčin nebo periprocedurální poškození myokardu s minimální dobou sledování 12 měsíců.
Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 300 pacientů, kteří byli randomizováni k podpoře mikroaxiální pumpou (n = 148) nebo ke standardní péči (n = 152). Při mediánu sledování 22 měsíců vyznělo 36,6 % párových srovnání ve prospěch mikroaxiální pumpy a 43,0 % ve prospěch standardní péče (win ratio 0,85; 95% CI 0,63–1,15; p = 0,30). K úmrtí z jakékoli příčiny došlo u 47 pacientů ve skupině s mikroaxiální pumpou a u 33 pacientů ve skupině se standardní péčí (HR 1,54; 95% CI 0,99–2,41). Mezi oběma skupinami nebyl zjištěn žádný podstatný rozdíl v riziku krvácení nebo cévních komplikací.
Závěr: U pacientů s těžce zhoršenou funkcí levé komory podstupujících komplexní PCI nevedl elektivní unloading levé komory pomocí mikroaxiální průtokové pumpy ke snížení rizika závažných nepříznivých klinických událostí při minimální době sledování 12 měsíců.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
84%
červen
2026
Personalizovaný automatický management tlaku v obturační manžetě tracheální rourky a drenáže subglotických sekretů k prevenci pneumonie u kriticky nemocných intubovaných pacientů: multicentrická randomizovaná kontrolovaná studie MICROINHALO
Anesteziologie
Intenzivní medicína
De Pascale G, Cutuli SL, Vargas M, et al.
Cílem této klastrově randomizované, mezinárodní, open-label studie bylo zjistit, zda personalizovaný management tlaku v obturační manžetě (Pcuff) tracheální rourky na základě měření vydechovaného CO2 v kombinaci s automatickou drenáží subglotického prostoru (SSD) snižuje tracheální kolonizaci u kriticky nemocných intubovaných pacientů. Pacienti byli randomizováni k tracheální rource s automatickým managementem Pcuff a SSD nebo ke konvenční rource s manuálním managementem. Primárním sledovaným parametrem byla míra bakteriální tracheální kolonizace (> 10^3 CFU/ml) 3. den po intubaci.
Výsledky: Z 270 randomizovaných pacientů bylo do analýzy zahrnuto 250 (127 ve skupině s automatickým managementem, 123 ve skupině s manuálním managementem). Bakteriální tracheální kolonizace 3. den se vyskytla u 47 pacientů (37 %) ve skupině s automatickým managementem a u 51 pacientů (41,5 %) v kontrolní skupině (absolutní rozdíl −4 %; 95% CI −16 až 8; p = 0,52). Incidence klinicky diagnostikované (12,6 % vs. 24,4 %; p = 0,016) i mikrobiologicky potvrzené ventilátorové pneumonie (10,2 % vs. 19,5 %; p = 0,039) byla významně nižší ve skupině s automatickým managementem, stejně jako podíl hodnot Pcuff mimo bezpečné rozmezí (10,2 % vs. 24,4 %; p < 0,001); denní objem SSD byl naopak vyšší (25 ml vs. 10,5 ml; p < 0,001).
Závěr: U kriticky nemocných intubovaných pacientů nebyl personalizovaný automatický management tlaku v manžetě a drenáže subglotických sekretů superiorní k manuálnímu managementu v prevenci tracheální kolonizace. Pozorované snížení incidence ventilátorové pneumonie je třeba potvrdit dalším výzkumem.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
80%
červen
2026
Farmakoterapeutické intervence ke zlepšení kvality pooperačního spánku u starších pacientů: systematický přehled a meta-analýza
Anesteziologie
Intenzivní medicína
Wencke Renette, Marie-Hélène Tanghe, Bojoura van Riel et al.
Cílem tohoto systematického přehledu a meta-analýzy bylo zhodnotit účinnost farmakoterapeutických intervencí zaměřených na zlepšení pooperačního spánku u pacientů ve věku ≥ 60 let. Pooperační poruchy spánku jsou u starších dospělých časté, přičemž tato populace je obzvláště zranitelná kvůli fyziologickým změnám souvisejícím s věkem a sníženým funkčním rezervám, což může vést ke zpožděnému zotavení a negativnímu dopadu na celkové zdraví.
Výsledky: Z 525 identifikovaných studií splnilo kritéria pro zařazení celkem 21 studií. Hodnocené intervence zahrnovaly dexmedetomidin, esketamin, alprazolam, remimazolam, melatonin a zolpidem. Dexmedetomidin se ukázal jako nejkonzistentněji účinný a zlepšoval subjektivní i objektivní parametry spánku. Subskupinová meta-analýza porovnávající dexmedetomidin s placebem prokázala středně velké, statisticky významné zlepšení kvality spánku (standardizovaný MD -0,51; 95% CI -0,86 až -0,17; p < 0,001, I2 = 94 %). Důkazy pro ostatní testované léky byly pouze omezené. Celková jistota důkazů u hodnocených intervencí byla klasifikována jako velmi nízká až nízká.
Závěr: Farmakologické intervence mají potenciál zlepšit pooperační spánek u starších dospělých, avšak aktuální úroveň důkazů je omezená. Nejslibněji se jeví dexmedetomidin, který vykazuje potenciální přínosy napříč různými dávkovacími režimy. K určení optimálního dávkování, načasování a posouzení dlouhodobějších účinků na spánek a zotavení u této zranitelné populace je zapotřebí provedení dalších, vysoce kvalitních studií.
British Journal of Anaesthesia, 136 (6): 1800—1810 (2026) doi: 10.1016/j.bja.2026.03.012
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 4
80%
červen
2026
Vliv vysokoprůtokové nazální oxygenoterapie a helmetové CPAP na akutní hypoxemické respirační selhání
Anesteziologie
Intenzivní medicína
Urgentní medicína
Coppola S, Pelliccia M, Pozzi T, et al.
Cílem této crossover studie na chirurgicko-interních JIP bylo porovnat fyziologické účinky vysokoprůtokové nazální oxygenoterapie (HFNC) a helmetové CPAP oproti konvenční oxygenoterapii (COT) na respirační mechaniku, inspirační úsilí, výměnu plynů a hemodynamiku u 33 dospělých pacientů s akutním hypoxemickým respiračním selháním (AHRF). Po podpoře pomocí COT byly v randomizovaném pořadí aplikovány HFNC (60 l/min) a helmetová CPAP s PEEP 5 nebo 10 cm H2O.
Výsledky: Aplikace HFNC i helmetové CPAP (při obou úrovních PEEP) snížila minutovou ventilaci (9,2 ± 3,2; 8,8 ± 2,3 a 9,3 ± 2,7 vs. 10,9 ± 3,3 l/min; p < 0,001) i jícnové tlakové ΔPes (p < 0,001), a zvýšila poměr PaO2/FiO2 (188 ± 57; 208 ± 62 a 213 ± 69 vs. 129 ± 32; p < 0,001) ve srovnání s COT. Použití PEEP 10 cm H2O při helmetové CPAP nesnížilo inspirační úsilí ani nezvýšilo oxygenaci oproti PEEP 5 cm H2O, naopak zhoršilo mechanickou práci ve srovnání s HFNC a helmetovou CPAP s PEEP 5 cm H2O.
Závěr: U pacientů s lehkým a středně těžkým akutním hypoxemickým respiračním selháním zlepšily HFNC a helmetová CPAP minutovou ventilaci, dechovou frekvenci, inspirační úsilí a oxygenaci ve srovnání s konvenční oxygenoterapií; použití vyššího PEEP (10 cm H2O) při CPAP však zhoršilo mechanickou práci dýchání.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 4
80%
červen
2026
Vliv kombinované intervence v životním stylu na zotavení pacientů po pobytu na JIP: randomizovaná kontrolovaná studie
Intenzivní medicína
Christiaanse PMR, van Zutphen T, Bolding HA, et al.
Cílem této monocentrické randomizované kontrolované studie bylo zhodnotit vliv kombinované intervence (cvičení, dietní poradenství, případně proteinová suplementace) na subjektivně vnímanou fyzickou funkci (PF) a kvalitu života související se zdravím u dospělých pacientů po dlouhodobém pobytu na JIP (≥ 48 h) se vstupním PF skóre < 67 % na škále RAND-36. Dvanáctitýdenní intervence zahrnovala dvakrát týdně skupinové cvičení; kontrolní skupina dostávala standardní následnou péči. Primárním sledovaným parametrem bylo PF skóre po 12 týdnech.
Výsledky: Studii dokončilo 39 pacientů (kontrola n = 20; intervence n = 19; 26 % žen, medián věku 61 let). Výchozí charakteristiky a PF skóre byly mezi skupinami srovnatelné. Po 12 týdnech vykázala intervenční skupina významné zlepšení PF skóre (p = 0,024). Denní příjem proteinů v intervenční skupině se zvýšil z 82,3 g/kg na 116,7 g/kg (p = 0,003), přičemž 68 % pacientů dosáhlo minimálního cílového příjmu 1,2 g/kg/den.
Závěr: Tato malá randomizovaná studie naznačuje, že kombinovaná intervence v životním stylu může významně zlepšit fyzickou funkci a příjem proteinů u pacientů po JIP s přetrvávajícím nízkým PF skóre.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
80%
červen
2026
Definice ústupu syndromu akutní respirační tísně (ARDS): konsenzuální studie metodou Delphi
Intenzivní medicína
Weir TE, Fan E, Goligher EC, et al.
Cílem této studie bylo vytvořit expertní konsenzuální definici ústupu syndromu akutní dechové tísně (acute respiratory distress syndrome, ARDS). Jednalo se o modifikovanou konsenzuální studii metodou Delphi, která probíhala ve třech opakovaných kolech elektronických dotazníků. Do studie byl zapojen panel 19 odborníků na ARDS vybraných podle předem stanovených kritérií. V prvním kole odborníci navrhovali jednotlivé charakteristiky ústupu ARDS a jejich praktické definice. Za konsenzus byla předem stanovena shoda alespoň 70 % členů panelu.
Výsledky: V prvním kole odpovědělo všech 19 odborníků, přičemž finální definice po třetím kole splnila kritéria konsenzu na základě odpovědí 16 panelistů. Expertní panel se shodl na dvou hlavních prvcích definujících ústup ARDS. Prvním byla úprava hypoxemie, definovaná jako poměr PaO₂/FiO₂ > 300 (nebo poměr SpO₂/FiO₂ > 315) po dobu delší než 24 hodin. Druhým prvkem byla normalizace úrovně respirační podpory. Ta byla definována tak, že pokud je pacient stále intubován, intubace přetrvává především z jiných než respiračních důvodů (například porucha vědomí nebo slabost získaná na JIP) a ventilační podpora je minimální (PEEP ≤ 5 cm H₂O bez dalších podpůrných metod). U pacientů léčených neinvazivní ventilací (NIV) nebo CPAP bylo kritériem ukončení této podpory, u pacientů s vysokoprůtokovou nosní kanylou (HFNC) její vysazení a u pacientů na standardní oxygenoterapii ukončení podávání kyslíku.
Závěr: Bylo dosaženo vysoké míry shody mezi odborníky ohledně kritérií definujících ústup ARDS. Navržená definice kombinuje zlepšení oxygenace a snížení potřeby respirační podpory. Autoři uvádějí, že bude potřeba další výzkum k ověření epidemiologie a vlastností této definice v klinické praxi.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 4
Abstrakt: 3
80%
červen
2026
Kontrola tělesné teploty po náhlé zástavě oběhu v nemocnici: výsledky kohortové studie Discover In-Hospital Cardiac Arrest
Anesteziologie
Intenzivní medicína
Urgentní medicína
Andrea L, Berg KM, Johnson NJ, et al.
U pacientů, kteří po náhlé zástavě oběhu v nemocnici přežijí resuscitaci, ale zůstávají v bezvědomí, je doporučováno zavedení strategie kontroly tělesné teploty. Míra dodržování tohoto doporučení a jeho vliv na výsledky léčby však nebyly u pacientů po IHCA dosud dostatečně zhodnoceny. Studie měla prospektivní observační charakter a probíhala ve 46 nemocnicích. Zařazeni byli dospělí pacienti po nemocniční srdeční zástavě(IHCA) , kteří přežili iniciální resuscitaci, zůstávali v bezvědomí a byli vhodnými kandidáty pro kontrolu tělesné teploty. Hodnoceno bylo přežití do propuštění z nemocnice, využití cílené teplotní terapie, výskyt horečky (≥ 38 °C), příznivý funkční stav a příznivý neurologický výsledek.
Výsledky: Celkem bylo do studie zařazeno 1006 pacientů, z nichž 615 (61,1 %) po resuscitaci zůstávalo v bezvědomí a splňovalo kritéria pro kontrolu tělesné teploty. U 273 pacientů (44,4 %) byla během prvních 24 hodin po zástavě oběhu dokumentována strategie kontroly tělesné teploty. Přítomnost dokumentované strategie byla spojena s výrazně vyšší pravděpodobností použití cílené teplotní terapie (aOR 21,3; 95 % CI 12,3–36,7; p < 0,01) a s nižším výskytem horečky (≥ 38 °C) během prvních 24 hodin po obnovení oběhu (aOR 0,63; 95 % CI 0,43–0,92; p = 0,02). Ve srovnání s pacienty bez dokumentované strategie nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v přežití do propuštění z nemocnice (32,6 % vs. 28,1 %; aOR 1,19; 95 % CI 0,79–1,80; p = 0,42), v příznivém funkčním výsledku (9,9 % vs. 10,5 %; aOR 1,14; 95 % CI 0,53–2,42; p = 0,74) ani v příznivém neurologickém výsledku (12,8 % vs. 12,3 %; aOR 1,15; 95 % CI 0,63–2,12; p = 0,65). Mezi jednotlivými nemocničními systémy byly zaznamenány výrazné rozdíly v používání této strategie, přičemž její dokumentace se pohybovala od 0 % do 100 % případů.
Závěr: Více než polovina pacientů po náhlé zástavě oběhu v nemocnici, kteří zůstávali po resuscitaci v bezvědomí, neměla dokumentovanou strategii kontroly tělesné teploty. Její přítomnost byla spojena s častějším využitím cílené teplotní terapie a nižším výskytem horečky, nevedla však ke zlepšení přežití ani funkčních či neurologických výsledků. Studie současně poukázala na značnou variabilitu mezi jednotlivými pracovišti v přístupu ke kontrole tělesné teploty po náhlé zástavě oběhu v nemocnici.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 4
80%
červen
2026
Rozdíly mezi zdravotnickými zařízeními v postupech dárcovství orgánů po stanovení smrti mozku: multicentrická kohortová studie
Intenzivní medicína
Yumoto T, Naito H, Hayakawa M, et al.
Cílem této retrospektivní multicentrické kohortové studie bylo zjistit, zda existují rozdíly v organizaci dárcovského procesu a v péči o dárce mezi centry s vyšším a nižším počtem realizovaných dárcovských případů v Japonsku. Centra byla podle počtu realizovaných dárcovských případů rozdělena na centra s vyšší aktivitou (≥14 dárců) a nižší aktivitou (≤13 dárců). Do studie byli zařazeni všichni dárci po stanovení smrti mozku, u nichž byl odebrán a transplantován alespoň jeden orgán.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 204 dárců s mediánem věku 47 let, z nichž 92 (45,1 %) tvořily ženy. Charakteristiky dárců byly mezi oběma skupinami center srovnatelné. Autoři hodnotili postupy péče o dárce, včetně užívání vazopresorů a kortikosteroidů, časové intervaly jednotlivých kroků dárcovského procesu a zapojení multidisciplinárních týmů. Vazopresin byl podáván téměř všem dárcům, přesto se jednotlivé postupy dávkování mezi centry lišily. Podávání kortikosteroidů bylo významně častější v centrech s vyšší aktivitou než v centrech s nižší aktivitou (58,3 % vs. 38,0 %; p = 0,004). Doba od přijetí pacienta do kontaktování transplantačního koordinátora byla v obou skupinách podobná. V centrech s vyšší aktivitou však byla delší doba do získání souhlasu rodiny s darováním orgánů (medián 8 vs. 5 dní; p < 0,001) i delší doba do samotného odběru orgánů (medián 12 vs. 9 dní; p = 0,006). Tato centra rovněž častěji organizovala multidisciplinární setkání zaměřená na péči o potenciálního dárce (medián 2 vs. 0; p < 0,001).
Závěr: Centra s vyšším počtem realizovaných dárcovských případů vykazovala intenzivnější péči o dárce, větší zapojení multidisciplinárních týmů a delší průběh jednotlivých fází dárcovského procesu. Standardizace postupů by mohla přispět ke zvýšení efektivity dárcovského programu a usnadnit sdílení osvědčených postupů mezi jednotlivými centry s cílem podpořit rozvoj dárcovství orgánů po stanovení smrti mozku v Japonsku.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
72%
červen
2026
Připraveni k darování, ne ke smrti: zkušenosti rodin s kontrolovaným dárcovstvím orgánů po oběhové smrti na jednotce intenzivní péče
Intenzivní medicína
Renet A, Ledorze M, Souppart V, et al.
Zkušenosti příbuzných s kontrolovaným dárcovstvím orgánů po oběhové smrti (controlled donation after circulatory determination of death, cDCDD) jsou dosud málo popsány. Cílem této kvalitativní studie bylo zmapovat zkušenosti rodinných příslušníků pacientů, kteří zemřeli v rámci procesu cDCDD, a porozumět tomu, jak jednotlivé fáze tohoto procesu prožívají. Šest měsíců po úmrtí byly s příbuznými potenciálních dárců vedeny polostrukturované rozhovory. Studie byla součástí větší multicentrické práce zaměřené na psychickou zátěž příbuzných pacientů zařazených do procesu cDCDD. K analýze získaných dat byla použita tematická analýza.
Výsledky: Ze 23 oslovených rodinných příslušníků souhlasilo s účastí 19 osob (průměrný věk 53 let, 11 žen). Průměrná délka rozhovorů byla 43 minut. Ve třech případech nebylo možné odběr orgánů uskutečnit. Tematická analýza identifikovala tři hlavní oblasti. První téma, „Dvě rozhodnutí, dva světy“, se týkalo rozhodování o ukončení život udržující léčby a následného rozhodování o darování orgánů. Druhé téma, „Čekání na smrt“, popisovalo období mezi rozhodnutím o ukončení léčby a samotným úmrtím. Třetí téma, „Kontrolovaná smrt“, zachycovalo zkušenost umírání a smrti v monitorovaném a technicky vysoce vybaveném prostředí intenzivní péče.
Závěr: Rodinní příslušníci se mohou do procesu cDCDD aktivně zapojit, pokud jsou na něj dostatečně připraveni. Autoři zdůrazňují potřebu podpory zejména během období čekání na úmrtí, kdy rodiny sledují postupné zhoršování stavu svého blízkého. Důkladná příprava na proces umírání může pomoci předejít vnímání utrpení pacienta a zmírnit psychickou zátěž pozůstalých. Zdravotničtí pracovníci musí citlivě vyvažovat medicínské, etické a emocionální aspekty péče.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 5
Zpracování: 2
Abstrakt: 4
72%
červen
2026
Vliv nižší vs. vyšší hladiny PEEP na klinicky relevantní výsledky u pacientů na JIP bez syndromu akutní dechové tísně: bayesovská reanalýza studie RELAx
Intenzivní medicína
Caroli A, Algera AG, van Meenen D, et al.
Cílem této post hoc bayesovské reanalýzy dat ze studie RELAx, multicentrické noninferiorní studie provedené na osmi JIP bylo posoudit pravděpodobnost klinicky významných rozdílů mezi nižší a vyšší hladinou PEEP u invazivně ventilovaných kriticky nemocných pacientů bez ARDS, neboť původní frekventistická analýza prokázala noninferioritu nižšího PEEP. Do studie bylo zařazeno 980 pacientů očekávajících potřebu invazivní ventilace ≥ 24 hodin z jiných důvodů než ARDS, randomizovaných k nejnižší možné hladině PEEP (0–5 cm H2O) nebo k vyšší hladině PEEP (8 cm H2O). Primárním sledovaným parametrem byl počet dní bez ventilátoru do 28. dne (VFD-28). Sekundárními parametry byly 28denní mortalita a délka ventilace.
Výsledky: Poměr šancí pro vyšší VFD-28 při nižším PEEP činil 1,08 (95% credible interval 0,87–1,35), s pravděpodobností superiority 75–78 % napříč různými apriorními rozděleními. Pro 28denní mortalitu se pravděpodobnost benefitu nižšího PEEP pohybovala v rozsahu 72–89 %, pro délku ventilace 11–28 %. U pacientů přijatých z jiných důvodů než srdeční zástava nebo intubovaných z jiných důvodů než respirační selhání přesahovala pravděpodobnost benefitu nižšího PEEP 90 %.
Závěr: Ačkoli pravděpodobnost benefitu v celé populaci byla mírná, analýza naznačila vyšší pravděpodobnost benefitu ve vybraných podskupinách. Tato zjištění ukazují na možnou heterogenitu léčebného účinku a podporují potřebu dalšího výzkumu.
Rating:
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 5
Zpracování: 2
Abstrakt: 3
68%
červen
2026
