Články na téma

Kortikosteroidy u COVID-19 a neCOVID-19 ARDS: systematický přehled a meta-analýza
Dipayan Chaudhuri, Kiyoka Sasaki, Aram Karkar et al.

Tento systematický přehled a meta analýza zahrnuli randomizované kontrolní studie (RCT), které porovnávaly účinek kortikosteroidů k placebu nebo k obvyklé péči u dospělých pacientů s ARDS, včetně pacientů s COVID-19. Primárním sledovaným parametrem byla 28-denní mortalita.

Výsledky: Začleněno bylo 18 RCT, které zahrnovaly 2826 pacientů. Použití kortikosteroidů snížilo mortalitu pacientů s ARDS jakékoliv etiologie (2740 pacientů v 16 studiích, RR 0,82, 95% CI 0,72–0,95, ARR 8,0%, 95% CI 2,2–12,5%, střední míra jistoty). Pacienti, kteří obdrželi delší léčbu kortikosteroidy (více než 7 dní), měli vyšší míru přežití ve srovnání s kratší léčbou.

Závěr: Podávání kortikosteroidů pravděpodobně snižuje úmrtnost pacientů s ARDS. Tento účinek byl konzistentní u pacientů s COVID-19 a non-COVID-19 ARDS, u různých typů kortikosteroidů a dávkování.

Intensive Care Med

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Tranexamová kyselina pro prevenci ztráty krve po císařském řezu
L. Sentilhes, M.V. Senat, M. Le Lous

Cílem této multicentrické, dvojitě zaslepené, randomizované, kontrolované studie bylo potvrdit výsledky z několika menších studií, ve kterých bylo profylaktické podání kyseliny tranexamové spojeno se sníženou poporodní ztrátou krve. Primárním sledovaným parametrem bylo poporodní krvácení, definované jako odhadem vypočítaná ztráta krve větší než 1000 ml nebo podání erymasy do 2 dnů po porodu. Sekundární sledované parametry zahrnovaly gravimetricky odhadnutou ztrátu krve, klinicky významné poporodní krvácení, použití dalších uterotonických látek a poporodní krevní transfuzi.

Výsledky: Z 4551 žen, které podstoupily randomizaci, 4431 rodilo císařským řezem, 4153 (93,7%) z nich mělo k dispozici údaje primárního sledovaného, který se vyskytl u 556 z 2086 žen (26,7%) ve skupině s tranexamovou kyselinou a u 653 z 2067 (31,6%) ve skupině s placebem (upravený poměr rizik 0,84; 95% CI 0,75 až 0,94; P = 0,003). Mezi skupinami nebyly žádné významné rozdíly v průměrných gravimetricky odhadnutých krevních ztrátách ani v procentu žen s klinicky významným poporodním krvácením, v použití dalších uterotonických přípravků nebo v poporodní transfuzi krve. Trombembolické příhody se vyskytly během 3 měsíců po porodu u 0,4% žen (8 z 2049), kterým byla podaná kyselina tranexamová; a u 0,1% žen (2 z 2056), kterým bylo podáno placebo (upravený poměr rizik 4,01; 95% CI 0,85 až 18,92; P = 0,08).

Závěr: U žen, které rodily císařským řezem a byly jim profylakticky podány uterotonické přípravky, vedla léčba kyselinou tranexamovou k významně nižšímu výskytu odhadem vypočítané ztráty krve větší než 1000 ml nebo podání erymasy do 2. dne, než u skupiny s placebem. Podání kyseliny tranexamové  však nevedlo  k nižšímu výskytu sekundárních klinických sledovaných parametrů souvisejících s krvácením. 

N Engl J Med 2021;384:1623-34.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Venoarteriální extrakorporální membránová oxygenace u srdeční zástavy související s masivní plicní embolizací: systematický přehled
John Harwood Scott, Matthew Gordon, Robert Vender, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu bylo prozkoumat data a zhodnotit reportovanou míru přežití do propuštění u pacientů  se srdeční zástavou v souvislosti s masivní plicní embolií (PE) při použití venoarteriální extrakorporální membránové oxidace (VA-ECMO).

Výsledky: Do  přehledu bylo zahrnuto 301 pacientů ze 77 vybraných studií. Z toho 183 pacientů (61%) přežilo až do propuštění. Pacienti (n = 51), kteří obdrželi systémovou trombolýzu před kanylací, měli podobnou mortalitu, jako pacienti, kteří ji neobdrželi (67% oproti 61%; p = 0,48). Nebyl žádný významný rozdíl v riziku úmrtí, pokud byla PE hlavním důvodem přijetí nebo ne (OR 1,62; p = 0,35) a pokud k ECMO kanylaci došlo na urgentním příjmu, oproti jiným nemocničním lokacím (OR, 2,52; p = 0,16). Neurologicky  intaktních bylo 53 z 60 pacientů (88%)při propuštění nebo následném sledování. Multivariační analýza prokázala trojnásobné zvýšení rizika úmrtí u pacientů starších 65 let (upravené OR, 3,08; p = 0,03) a šestinásobné zvýšení, pokud došlo ke kanylaci během kardiopulmonální resuscitace (upravené OR, 5,67; p = 0,03).

Závěr: Venoarteriální extrakorporální membránová oxygenace má nastupující roli v léčbě srdeční zástavy, související s masivní plicní embolií s 61% přežitím. Systémová trombolýza, předcházející  VA- ECMO, nepřinesla statisticky významné zvýšení rizika úmrtí, avšak věk nad 65 let a kanylace během kardiopulmonální resuscitace byly spojeny se trojnásobným a šestinásobným zvýšením rizika úmrtí.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097 / CCM.0000000000004828

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Srovnání sepse s negativní a pozitivní hemokulturou nebo septickým šokem: systematický přehled a meta-analýza
Yuting Li, Jianying Guo, Hongmei Yang, et al.

Cílem tohoto přehledu a analýzy bylo provést porovnání klinických výsledků  sepse s negativní a  pozitivní hemokulturou  nebo septickým šokem. Primárním sledovaným parametrem byla povšechná mortalita. Sekundární klinicky relevantní parametry (délka pobytu na JIP, délka pobytu v nemocnici, požadavky na umělou plicní ventilaci (UPV), trvání UPV a požadavky na náhradu ledvin) pak byly porovnány mezi skupinami pacientů negativní a  pozitivní hemokulturou.

Výsledky: Bylo zařazeno 7 studií zahrnujících 22 655 pacientů. Primární výsledek této meta-analýzy ukázal, že zde nebyl žádný statisticky významný rozdíl v povšechné mortalitě mezi dvěma skupinami (OR = 0,95; 95% CI 0,88 až 1,01; P = 0,12; Chi-2 = 30,71; I2 = 80%). Sekundární výsledky prokázaly, že zde nebyl žádný statisticky významný rozdíl v délce pobytu na JIP (MD = -0,19; 95% CI -0,42 až 0,04; P = 0,10; Chi2 = 5,73; I2 = 48%), požadavcích na UPV (OR = 1,02; 95% CI 0,94 až 1,11; P = 0,61; Chi2 = 6,32; I2 = 53%) a požadavcích na náhradu funkce ledvin (OR = 0,82; 95% CI 0,67 až 1,01; P = 0,06; Chi2 = 1,21; I2 = 0%) mezi skupinami. Délka pobytu v nemocnici u pacientů s pozitivní kulturou  byla delší, než u pacientů s negativní hemokulturou (MD = -3,48; 95% CI -4,34 až -2,63; P < 0,00001; Chi-2 = 1,03; I2 = 0%). Délka UPV u  skupiny s pozitivní hemokulturou byla delší, než u skupiny s negativní hemokulturou (MD = -0,64; 95% CI -0,88 až -0,4; P < 0,00001; Chi-2 = 4,86; I2 = 38%).

Závěr: Pozitivita či negativita hemokultury nebyla spojena s mortalitou sepse nebo septického šoku. Pacienti s pozitivní a negativní hemokulturou měli podobnou délku pobytu na JIP, požadavky na UPV a náhradu renální funkcí. Délka pobytu v nemocnici a délka UPV byla delší u pacientů s pozitivní hemokulturou. K potvrzení těchto výsledků je zapotřebí další rozsáhlé studie.

Li et al. Crit Care (2021) 25:167

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Ultrazvukové zhodnocení vyprazdňování žaludku u zdravých donošených novorozenců po umělém mléce
Jennifer J. Lee, Jerri C. Price, Andrew Duren, et al.

Tato studie si dala za cíl stanovit čas vyprázdnění žaludku u zdravých donošených novorozenců po pomocí opakovaného zobrazení atra žaludku ultrazvukem před a  po krmení umělým mlékem a dále v 15 minutových intervalech, než došlo k vyprázdnění žaludku.

Výsledky: Celkem bylo do finální analýzy zahrnuto 46 novorozenců. Čas, nutný k vyprázdnění žaludku, se pohyboval od 45 do 150 minut, v průměru 92.9 minuty (95% CI, 80.2 až 105.7 min; 99% CI, 76.0 až 109.8 min) v celé skupině.  Nebyl nalezen významný rozdíl mezi psohlavými (chlapci: střední hodnota 93.3 [95%CI, 82.4 až 104.2 min]; dívky: střední hodnota, 92.6 [95% CI, 82.0 až 103.2 min]; P = 0.930), ani mezi dětmi porozenými vaginálně či císařským řezem (vaginální: střední hodnota, 93.9 [95% CI, 81.7 až 106.1 min]; císařský řez: střední hodnota, 92.2 [95% CI, 82.5 až 101.9 min]; P = 0.819).

Závěr: Výsledky této studie ukazují, že čas nutný k vyprázdnění žaludku u zdravých donošených novorozenců po krmení umělým mlékem je významně kratší, než nyní doporučovaných 6 hodin.

ANESTHESIOLOGY 2021; 134:845–51

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 6
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
88 %

Prevalence bakteriální meningitidy u febrilních kojenců ve věku 29-60 dnů s pozitivními výsledky analýzy moči: systematický přehled a meta-analýza
Brett Burstein, Vikram Sabhaney, Jeffrey N. Bone, et al.

Cílem bylo posoudit prevalenci bakteriální meningitidy u febrilních kojenců ve věku 29 až 60 dnů s pozitivním výsledkem analýzy moči a zda je třeba rutinně provádět lumbální punkci (LP).

Výsledky: Zahrnuto bylo 48 studií (17 odlišných souborů dat o 25 374 kojencích). Prevalence kulturou prokázané meningitidy byla 0,44% (95% CI, 0,25% -0,78%) u 2703 kojenců s pozitivními výsledky analýzy moči ve srovnání s 0,50% (95% CI, 0,33% -0,76%) u 10 032 kojenců s negativními výsledky analýzy moči (OR 0,74; 95% CI 0,39–1,38). Prevalence bakteriální meningitidy byla 0,25% (95% CI, 0,14% -0,45%) u 4737 kojenců se stavem meningitidy zjištěným testem CSF nebo klinickým sledováním a 0,28% (95% CI, 0,21% -0,36%) mezi 20 637 kojenci s pozitivními a negativními výsledky analýzy moči (OR 0,89; 95% CI 0,48 - 1,68).

Závěr: V tomto systematickém přehledu a meta-analýze prevalence bakteriální meningitidy u zdravě vypadajících febrilních kojenců ve věku 29 až 60 dnů s pozitivní analýzou moči se výsledky pohybovaly od 0,25% do 0,44% a nebyly vyšší než u kojenců s negativní analýzou moči. Tyto výsledky naznačují, že u těchto kojenců by se rozhodnutí používat LP nemělo řídit samotnými výsledky analýzy moči.

JAMA Network Open. 2021; 4 (5): e214544.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Dexamethason a infekce v místě chirurgického zákroku
Tomás B. Corcoran, Paul S. Myles, Andrew B. Forbes, et al.

Cílem této pragmatické, mezinárodní, non-inferioritní studie bylo posoudit, zda dexamethason podaný po operaci v prevenci nauzey a zvracení může zvýšit riziko infekce v místě chirurgického zákroku. Hlavním sledovaným parametrem byla infekce v místě chirurgického zákroku do 30 dnů po operaci.

Výsledky: Celkem 8725 účastníků bylo zahrnuto do modifikované populace se záměrem léčby (ITT) (4372 ve skupině s dexamethasonem a 4353 ve skupině s placebem), z nichž 13,2% (576 ve skupině s dexamethasonem a 572 ve skupině s placebem) mělo diabetes mellitus. Z 8678 pacientů, zařazených do primární analýzy, se vyskytla infekce v místě chirurgického zákroku u 8,1% (354 ze 4350 pacientů) přidělených do skupiny s dexamethasonem a u 9,1% (394 z 4328) přidělených do skupiny s placebem (rozdíl rizika upravený o stav diabetu, -0,9 procentního bodu; 95,6% CI, -2,1 až 0,3; P < 0,001 pro non-inferioritu). Výsledky povrchových, hlubokých a orgánových infekcí v místě chirurgického zákroku a u pacientů s diabetem byly podobné výsledkům primární analýzy. Pooperační nauzea a zvracení se v prvních 24 hod po operaci vyskytly u 42,2% pacientů ve skupině s dexamethasonem a u 53,9% pacientů ve skupině s placebem (poměr rizik 0,78; 95% CI 0,75 až 0,82). Hyperglykemické příhody u pacientů bez diabetu se vyskytly u 22 z 3787 (0,6%) ve skupině s dexamethasonem a u 6 ze 3776 (0,2%) ve skupině s placebem.

Závěr: Výsledky ze skupiny s dexamethasonem nebyl horší vůči skupině s placebem, pokud jde o výskyt infekce v místě chirurgického zákroku během 30 dnů po neakutním, nekardiálním operačním výkonu.

N Engl J Med 2021;384:1731-41.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Antagonisté receptoru pro interleukin - 6 u kriticky nemocných pacientů s Covid-19
Anthony C. Gordon, Paul R. Mouncey, Farah Al-Beidh, et al.

Cílem této mezinárodní, multifaktoriální, adaptivní studie bylo zhodnotit tocalizumab a sarilumab v léčbě  dospělých pacientů s Covid-19. Zařazeni byli pacienti, u kterých byla do 24 hodin po zahájení léčby formou orgánové podpory na jednotce intenzivní péče (JIP) náhodně přidělena terapie tocilizumabem (8 mg na kilogram tělesné hmotnosti), sarilumabem (400 mg) nebostandardní péči (kontrola). Primárním sledovaným parametrem byly dny bez respirační či kardiální podpory a kardiovaskulárních orgánů, kombinujícím nemocniční smrt (přidělena hodnota −1) a dny bez podpory orgánů do 21. dne.

Výsledky: Tocilizumab i sarilumab splňovaly předem stanovená kritéria účinnosti. Toho času bylo 353 pacientů přiděleno k tocilizumabu, 48 k sarilumabu a 402 ke kontrole. Medián počtu dnů bez podpory orgánů byl 10 (IQR,−1 až 16) ve skupině tocilizumabu, 11 (IQR, 0 až 16) ve skupině sarilumabu a 0 (IQR, -1 až 15) v kontrolní skupině. Medián upravených kumulativních odds ratios byl 1,64 (95% CI, 1,25 až 2,14) pro tocilizumab a 1,76 (95% CI, 1,17 až 2,91) pro sarilumab ve srovnání s kontrolou. Analýza 90ti denního přežití ukázala zlepšení přežití ve sloučených skupinách antagonistů receptoru interleukinu - 6, vedoucí k hazard ratio ve srovnání s kontrolní skupinou 1,61 (95%CI 1,25 až 2,08). Všechny sekundární analýzy podporovaly účinnost těchto antagonistů receptoru interleukinu - 6.

Závěr: U kriticky nemocných pacientů s Covid-19, kteří dostávali orgánovou podporu na JIP, vedla léčba antagonisty receptoru interleukinu - 6 tocilizumabem a sarilumabem ke zlepšení výsledků, včetně přežití.

N Engl J Med 2021;384:1491-502.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Společnost pro porodnickou anestezii a perinatologii (Society for Obstetric Anesthesia and Perinatology): Konsenzuální stanovisko a doporučení pro časné zotavení po císařském řezu
Laurent Bollag, Grace Lim, Pervez Sultan, et al.

Cílem tohoto článku je představit souhrn protokolu Časného zotavení po císařském řezu (Enhanced Recovery After Cesarean delivery - ERAC). Účelem bylo přinést praktická, na důkazech založená doporučení, zaměřené na optimalizaci zotavení matky, bondingu matky a dítěte a perioperačních outcomů po císařském řezu. Zahrnuje také existující doporučení American College of Obstetricians and Gynecologists a American Society of Anesthesiologists. Toto konsenzuální stanovisko se zaměřuje na komponenty spojené s anestezií a perioperačním managementem a uvádí sílu důkazů k jednotlivým odporučením.

Anesthesia & Analgesia: May 2021 - Volume 132 - Issue 5 - p 1362-1377

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Andexanet Alfa nebo koncentrát protrombinového komplexu pro zvrácení inhibitoru faktoru Xa při akutním závažném krvácení: systematický přehled a meta-analýza
Charlie J. Nederpelt, Leon Naar, Pieta Krijnen

Cílem studie bylo kombinovat důkazy o andexanet alfa a koncentrátu protrombinového komplexu  u krvácení spojeného s inhibitorem faktoru Xa .

Výsledky: Bylo zahrnuto celkem 21 studií (andexanet: 438 pacientů; koncentrát protrombinového komplexu: 1 278 pacientů). Průměrná (vážená) účinnost pro andexanet alfa byla 82% za 12 hodin a 71% za 24 hodin. (Vážená) průměrná účinnost koncentrátu protrombinového komplexu byla 88% za 12 hodin a 76% za 24 hodin. Průměrná míra 30denní symptomatických žilních tromboembolických příhod byla 5,0% u andexanet alfa a 1,9% pro koncentrát protrombinového komplexu. Průměrná 30denní celková míra trombotických příhod pro andexanet alfa a koncentrát protrombinového komplexu byla 10,7%, respektive 3,1%. Průměrná nemocniční mortalita byla 23,3% pro andexanet oproti 15,8% pro koncentrát protrombinového komplexu.

Závěr: V současné době dostupné důkazy jednoznačně nepodporují klinickou účinnost andexanet alfa nebo koncentrátu protrombinového komplexu na reverzi akutního závažného krvácení spojeného s inhibitorem faktoru Xa a neumožňují provedení meta analýzy pro superioritu.  Ani jedna z uvedených látek nebyla významně spojena se zvýšenou účinností nebo vyšším výskytem žilní tromboembolické příhody. Tyto výsledky podtrhují význam randomizovaných kontrolovaných studií, porovnávajících tyto dvě reverzní látky a mohou poskytnout vodítko při navrhování lokálních doporučení.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097 / CCM.0000000000005059

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Guidelines pro perioperační management pacientů se srpkovitou anémií
I. Walker, S. Trompeter, J. Howard, et al.

Srpkovitá anémie je multisystémové onemocnění charakterizované chronickou hemolytickou anémií, bolestivou venookluzivní krizí a akutním a chronickým poškozením koncových orgánů. Je to jedno z nejběžnějších závažných dědičných onemocnění po celém světě a má zásadní dopad na zdraví postižených jedinců. Perioperační komplikace jsou vyšší u pacientů se srpkovitou anémií ve srovnání s běžnou populací a mohou či nemusí souviset se srpkovitými buňkami. Komplikace lze snížit pečlivou perioperační péčí a  podáním transfuzních jednotek, ale neindikované transfuzní terapii je třeba se vyhnout, zejména pro snížení rizika aloimunizace. 

Závěr: Elektivní výkony u pacientů se srpkovitou anémií by měly být ideálně prováděny ve specializovaných centrech, kde mají zkušenosti s péčí o tyto pacienty. Data naznačují, že pacienti se srpkovitou anémií jsou vystaveni zvýšenému riziku COVID-19 infekce, která ale může mít relativně mírný klinický průběh. Výsledky jsou určeny již existujícími komorbiditami, jako u běžné populace.

Anaesthesia 2021, 76, 805–817

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Nežádoucí příhody spojené s podáním vazopresorů periferním intravenózním katetrem: systematický přehled a meta-analýza
Victoria S. Owen, Brianna K. Rosgen, Stephana J. Cherak, et al.

Cílem tohoto přehledu a analýzy bylo prozkoumat, zda je výskyt lokálních anatomických nežádoucích příhod spojen s periferním intravenózním (PIV) podáním vazopresorů u pacientů jakéhokoli věku, kterým byla v jakémkoli zařízení poskytnuta akutní péče.

Výsledky: Do systematického přehledu bylo zahrnuto 23 studií, z nichž 16 popisovalo dospělé a 7 děti. Meta-analýza z 11 studií u dospělých zahrnujících celkem 16 055 pacientů prokázala souhrnný podíl výskytu nežádoucích příhod souvisejících s PIV podáním vazopresorů jako 1,8% (95% CI 0,1-4,8%, I2 = 93,7%). U dětí meta-analýzy ze 4 studií as celkem 388 pacienty prokázala souhrnný podíl výskytu nežádoucích příhod jako 3,3% (95% CI 0,0-10,1%, I2 = 82,4%). Analýzy podskupin neodhalily žádné statisticky významné účinky spojené se stratifikací na základě rozdílů v klinické lokalizaci, riziku zkreslení nebo designu mezi studiemi, lokalizací a velikostí PIV, typem vazopresoru nebo trváním jeho podávání. Většina studií měla vysoké nebo určité riziko bias.

Závěr: Výskyt nežádoucích příhod spojených s periferním intravenózním podáním vazopresorů je nízký. Je nutný další výzkum ke zkoumání účinků lokalizace a velikosti PIV, typu a dávky vazopresoru a charakteristik pacienta na bezpečnost PIV podání vazopresoru.

Owen et al. Crit Care (2021) 25:146

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Globální výskyt neurologických projevů u hospitalizovaných pacientů s COVID-19 - Zpráva pro konsorcium GCS-NeuroCOVID a konsorcium ENERGY
Sherry H.-Y. Chou, Ettore Beghi, Raimund Helbok, et al.

Tato kohortová studie zahrnovala pacienty s klinicky diagnostikovaným nebo laboratorně potvrzeným COVID-19 ve 28 centrec. Studii prováděla Global Consortium Study of Neurologic Dysfunction in COVID-19 (GCS-NeuroCOVID). Byly zahrnuty tři kohorty: (1) kohorta GCS-NeuroCOVID all COVID-19 (n = 3055) hospitalizovaných pacienty s COVID-19 s neurologickými projevy nebo bez nich; (2) Neurologická kohorta GCS-NeuroCOVID COVID-19 (n = 475), která zahrnovala pacienty hospitalizované s COVID-19, kteří měli potvrzené neurologické projevy; a (3) ENERGY kohorta (n = 214), která zahrnovala pacienty s COVID-19, kteří podstoupili formální neurologické vyšetření. Primárním sledovaným paramterem byla nemocniční mortalita.

Výsledky: Z 3055 pacientů v kohortě all COVID-19 bylo 1742 (57%) mužů a průměrný věk byl 59,9 let (95% CI, 59,3-60,6 let). Ze 475 pacientů v neurologické kohortě COVID-19 bylo 262 (55%) mužů a průměrný věk byl 62,6 roku (95% CI, 61,1-64,1 let). Z 214 pacientů v kohortě ENERGY bylo 133 (62%) mužů a průměrný věk byl 67 let (95% CI, 52-78 let). Celkem 3083 z 3 433 pacientů (82%) napříč kohortami mělo neurologické projevy (hlášené samostatně a / nebo klinicky zachycené neurologické příznaky a / nebo syndrom). Nejčastějšími příznaky, které pacienti sami hlásili, byla bolest hlavy (1385 z 3732 pacientů [37%]) a anosmie nebo ageusie (977 z 3 700 pacientů [26%]). Nejčastější neurologické příznaky a / nebo syndromy byly akutní encefalopatie (1845 z 3740 pacientů [49%]), koma (649 z 3737 pacientů [17%]) a cévní mozková příhoda (222 z 3737 pacientů [6%]), zatímco meningitida a / nebo encefalitida byly vzácné (19 z 3741 pacientů [0,5%]).Přítomnost klinicky zachycených neurologických příznaků a / nebo syndromů byla spojená se zvýšeným rizikem úmrtí v nemocnici (upravené OR, 5,99; 95% CI, 4.33-8.28) po úpravě podle místa studie, věku, pohlaví, rasy a etnického původu. Přítomnost již existujících neurologických poruch (aOR, 2,23; 95% CI, 1,80-2,75) byla spojena se zvýšeným rizikem rozvoje neurologických příznaků a / nebo syndromů s COVID-19.

Závěr: V této multicohortové studii byly neurologické projevy běžné mezi pacienty, hospitalizovanými s COVID-19, a byly spojeny s vyšší nemocniční mortalitou. Preexistující neurologické poruchy byly spojeny se zvýšeným rizikem rozvoje neurologických příznaků a / nebo syndromů při COVID-19.

JAMA Network Open. 2021;4(5):e2112131.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Tocilizumab u hospitalizovaných pacientů s těžkou pneumonií Covid-19
I.O. Rosas, N. Brau, M. Waters, et al.

V rámci třetí fáze této studie byli náhodně rozděleni pacienti, kteří byli hospitalizováni s těžkou pneumonií s Covid-19, v poměru 2:1, kteří obdrželi jednu intravenózní infuzi tocilizumabu (v dávce 8 mg na kilogram tělesné hmotnosti) nebo placebo. Přibližně jedna čtvrtina účastníků dostala druhou dávku tocilizumabu nebo placebo 8 až 24 hodin po první dávce. Primárním outcomem byl klinický stav 28. den na ordinální stupnici od 1 (propuštěný nebo připravený k propuštění) do 7 (smrt) v modifikované populaci se záměrem léčit, která zahrnovala všechny pacienty, kteří dostávali alespoň jednu dávku tocilizumabu nebo placeba.

Výsledky: Ze 452 pacientů, kteří podstoupili randomizaci, bylo 438 (294 ve skupině s tocilizumabem a 144 ve skupině s placebem) zahrnuto do primární a sekundární analýzy. Medián hodnoty klinického stavu 28. den na ordinální stupnici byl 1,0 (95% interval spolehlivosti [CI], 1,0 až 1,0) ve skupině s tocilizumabem a 2,0 (hospitalizace bez JIP bez doplňkového kyslíku) (95% CI, 1,0 až 4,0) v placebo skupině (rozdíl mezi skupinami, -1,0; 95% CI, -2,5 až 0; P = 0,31 podle van Elterenova testu). V kontrolní populaci se závažné nežádoucí účinky vyskytly u 103 z 295 pacientů (34,9%) ve skupině s tocilizumabem a u 55 ze 143 pacientů (38,5%) ve skupině s placebem. Úmrtnost 28. den byla 19,7% ve skupině s tocilizumabem a 19,4% ve skupině s placebem (vážený rozdíl, 0,3 procentního bodu; 95% CI, –7,6 až 8,2; nominální P = 0,94).

Závěr: V této randomizované studii, zahrnující hospitalizované pacienty s těžkou pneumonií Covid-19, použití tocilizumabu nevedlo k významně lepšímu klinickému stavu nebo nižší úmrtnosti než placebo po 28 dnech. 

N Engl J Med 2021;384:1503-16.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Bezpečnostní profil posílených strategií tromboprofylaxe u kriticky nemocných pacientů s COVID ‑ 19 během první vlny pandemie: observační report 28 evropských jednotek intenzivní péče
Andrea Lavinio, Ari Ercole, Denise Battaglini, et al.

Tento report, zahrnující retrospektivní observační multicentrickou studii popisuje prevalenci a bezpečnost rozšířené strategie tromboprofylaxe (ET) a asociaci s klinickými outcome během první vlny pandemie COVID-19 u dospělých pacientů se zvláštním zaměřením na krvácivé komplikace a mortalitu na JIP.

Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 852 (79% mužů, věk 66 [37–85] let) pacientů z 28 JIP. BMI a délka pobytu na JIP byly 27,7 (25,1–30,7) kg / m2 a 13 (7–22) dnů. Tromboembolické příhody byly hlášeny u 146 pacientů (17,1%), z toho 78 (9,2%) bylo plicní embolie (PE). Mortalita na JIP se vyskytla u 335/852 (39,3%) pacientů. ET byla použita u 274 (32,1%) pacientů a byla nezávisle spojena s významným snížením úmrtnosti na JIP (log odds = 0,64 [95% CI 0,18–1,1; p = 0,0069]), ale ne se zvýšeným rizikem kritického krvácení (log odds = 0,187 [95% CI - 0,591 až - 0,964; p = 0,64]).

Závěr: V kohortě kriticky nemocných pacientů s vysokou prevalencí tromboembolických příhod byla ET spojena se sníženou mortalitou na JIP bez zvýšené zátěže hemoragických komplikací. Tato studie naznačuje, že strategie ET jsou bezpečné a jsou spojeny s příznivými výsledky.

Lavinio et al. Crit Care (2021) 25:155

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Melatonin v anesteziologických indikacích u pediatrických pacientů: systematický přehled
D. Procaccini, K. Lobner, R. Azamfire, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu bylo zajistit dostupné studie, publikované na téma použití melatoninu v anesteziologických indikacích u pediatrických pacientů.

Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 27 studií. Kvůli značné heterogenitě v metodice. Nebyla kvantitativní analýza možná. Zahrnuté studie byly tedy kategorizovány stran indikace podávání melatoninu: analgezie, diagnostická sedace a doplněk anestezie.

Závěr: Používání melatoninu v rámci anestezie je bezpečné, může být podán jako analgetikum u zánětem způsobené bolesti u novorozenců a u dětí před venopunkcí. Může být použit během nebo místo procedurální sedace u diagnostických metod a může být použit jako doplněk k anestezii před úvodem u pediatrických pacientů.

Anaesthesia 2021, 76, 837–849

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Úloha spánku při respiračním selhání po extubaci na JIP
Arnaud W. Thille, Stephanie Barrau, Clément Beuvon, et al.

Hlavním cílem této prospektivní observační kohortové studie bylo porovnat spánek mezi pacienty, u kterých se po extubaci rozvinulo respirační selhání nebo u kterých byla nutná reintubace, a ostatními.

Výsledky: Během 3 letého období podstoupilo kompletní polysomnografii 52 pacientů, z nichž se u 12 (23%) po extubaci rozvinulo respirační selhání a u 8 (15%) byla nutná reintubace. Mezi nimi mělo 10 (19%) atypický spánek, 15 (29%) nemělo hluboký spánek a 33 (63%) nemělo REM fázi spánku. Celková doba spánku byla v mediánu 3,2 hod [IQR 2,0-4,4] u pacientů, u kterých se po extubaci rozvinulo respirační selhání oproti 2,0 hod [1,1-3,8] u pacientů, kteří byli úspěšně extubováni (p = 0,34). Celková doba spánku a trvání hlubokého a REM fáze spánku se mezi pacienty, kteří potřebovali reintubovat a ostatními, nelišily. Počet reintubací byl 21% (7/33) u pacientů bez REM fáze spánku a 5% (1/19) u pacientů s REM fází spánku (rozdíl, -16% [95% CI -33% až 6%]; p = 0,23).

Závěr: Hodnocení spánku pomocí polysomnografu po extubaci ukázalo dramaticky nízkou celkovou, hlubokou a REM dobu spánku. Spánek se nelišil mezi pacienty, kteří byl úspěšně extubováni a pacienty, u kterých se po extubaci rozvinulo respirační selhání nebo kteří potřebovali reintubovat.

Thille et al. Ann. Intensive Care (2021) 11:71

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Premedikace midazolamem ihned před operačním výkonem není asociována s časným pooperačním deliriem
Man-Ling Wang, Jie Min, Laura P. Sands, et al.

Cílem této studie bylo zhodnotit, zda intravenózně podaný midazolam, zvyšuje incidenci pooperačního deliria u pacientů starších 65 let při nekardikálním operačním výkonu. Pooperační delirium během prvního dne po výkonu bylo měřeno pomocí confusion assessment method. Asociace mezi podáním/nepodáním midazolamu a pooperační deliriem byla hodnocena pomocí  χ2 test, za použití propensity skóre. Na každé 3 pacienty s premedikací midazolamem byl přiřazen 1 z kontrolní skupiny.

Výsledky: Celkem bylo zařazeno 1266 pacientů, u 909 (72%) byl v premedikaci podán i.v midazolam a u 357 nebyl podán. Pacienti se v jednotlivých skupinách nelišili významně věkem, Charlsonově indexu komorbidit, perioperačním kognitivním statusem a předoperačním užíváním benzodiazepinů, typem výkonu a rokem výkonu. Nebyla nalezena žádná asociace mezi premedikací midazolamem a incidenci deliria ráno první pooperační den OR (95% CI) 0.91 (0.65-1.29), P = 0.67.

Závěr: Premedikace za použití intravenózního midazolamu nebyla spojena s vyšší incidencí deliria první pooperační den u starších pacientů podstupujících větší nekardiální výkon.

Anesth Analg 2021;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Krizový management dýchacích cest u pacientů s COVID-19: prospektivní mezinárodní multicentrická kohortová studie
Danny J. N. Wong, Kariem El-Boghdadly, Ruth Owen, et al.

Tato multicentrická kohortová studie se snažila popsat postup při krizové intubaci u COVID-19 pozitivních pacientů, odhadnout míru úspěšnosti, komplikace a určit rozdíly v postupu a výsledcích mezi zeměmi s nízkými, středními a vysokými příjmy.

Výsledky: Úspěšné tracheální intubace na první pokus bylo dosaženo ve 4 017/4 476 (89,7%) případů, přičemž u 23 ze 4 476 (0,5%) případů vyžadovala intubace čtyři nebo více pokusů. Bylo hlášeno deset případů emergentního chirurgického zajištění dýchacích cest - přibližná incidence  je 1 ze 450 (10 z 4 476). Selhání intubace (definované jako emergentní chirurgické zajištění dýchacích cest, čtyři nebo více pokusů  o intubaci, nebo nutnost použití supraglotické pomůcky pro zajištění dýchacích cest) se vyskytovala přibližně u 1 ze 120  případů (36 z 4 476). Úspěšný první pokus byl pravděpodobnější během rapid sequence induction než u non-rapid sequence induction (upravené OR, 1,89 [95% CI, 1,49 až 2,39]; P <0,001) a když byla prováděna zdravotníky s více zaznamenanými COVID-19 intubacemi (upravené OR, 1,03 pro každou další předchozí intubaci [95% CI, 1,01 až 1,06]; P = 0,015). U intubací prováděných v zemích s nízkými nebo středními příjmy, byla menší pravděpodobnost úspěšné intubace na první pokus, než v zemích s vysokými příjmy (upravené OR, 0,57 [95% CI, 0,41 až 0,79]; P = 0,001).

Závěr:  Studie uvádí míru selhání tracheální intubace a emergentního chirurgického zajištění dýchacích cest u pacientů s COVID-19 vyžadujících krizový managementu dýchacích cest, a identifikuje faktory spojené se zvýšenou mírou úspěchu.

ANESTESIOLOGY 2021; XXX: 00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Život ohrožující krvácení u dětí: prospektivní observační studie
Julie C. Leonard, Cassandra D. Josephson, James F. Luther, et al.

Účelem této prospektivní observační studie bylo popsat děti s život ohrožujícím krvácením, které obdržely více jak 40 ml/kg celkových transfúzních přípravků, nebo u nich byl zahájen masivní transfúzní protokol. Byly analyzovány charakteristiky pacienta, podávané terapie a klinické outocme pacientů.

Výsledky:  Mezi 449 zařazenými dětmi bylo 55,0% chlapců a střední věk byl 7,3 roku. Etiologie krvácení byla ve 46,1% traumatická, 34,1% operativní a 19,8% netraumatické. Před život ohrožující krvácivou příhodou měla většina  hypotenzi  (61,2%) a 25% mělo hypotermii. Děti s netraumatickým krvácením měly vyšší medián Pediatric Risk of Mortality scores (18) ve srovnání s dětmi s traumatem (11) a operačním krvácením (12). Medián Glasgow Coma Scale byl nižší u dětí s traumatem (3) ve srovnání s operativním (14) nebo netraumatickým krvácením (10,5). Medián doby od začátku krvácení do první transfuze byl 8 minut pro RBC, 34 minut u plazmy a 42 minut u destiček. Po příhodě bylo časné ARDS (20,3%) a akutní poškození ledvin (18,5%). 28denní mortalita byla 37,5%  a vyšší u dětí s u dětí s netraumatickým krvácením (65,2%) ve srovnání s traumatickým (36,1%) a operačním krvácením (23,8%). Došlo k 82 úmrtím kvůli hemorhagii; 65,8% se vyskytlo do 6 hodin a 86,5% do 24 hodin.

Závěr: Charakteristiky a outome  dětských pacientů s život ohrožujícím krvácením se lišily podle příčiny krvácení. Úmrtnost byla vysoká a k úmrtí na kvůli hemorhagii v této populaci docházelo rychle.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097 / CCM.0000000000005075

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Incidence náhodného nabytí vědomí během celkové anestezie v porodnictví: multicentrická, prospektivní kohortová studie
P. M. Odor, S. Bampoe, D. N. Lucas, et al.

Primárním cílem této studie bylo prozkoumat incidenci, zkušenosti a psychologické důsledky nezamýšleného vědomí během celkové anestezie u pacientek v porodnictví. Pacientky byly opakovaně tázány na  standardizované otázky, které měly ozřejmit, zda mohly být pacientky během výkonu při vědomí.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno přijato 3 515 pacientek, které podstoupily celkovou anestezii v 72 zařízeních. Celkem 12 pacientek mělo potvrzené/pravděpodobné nebo možné vědomí během celkové anestezie, incidence odpovídá 1 : 256 (95% CI 149–500) u všech porodnických výkonů. Incidence byla 1 : 212 (95% CI 122–417) pro císařský řez. Nepříjemné zážitky byly nahlášeny sedmi (58,3%) pacientkami, paralýza pěti (41,7%) a bolestivá paralýza 2 pacientkami (16,7%). K náhodnému  vědomí došlo během indukce a probouzení u devíti (75%) pacientek, které reportovaly vědomí při celkové anestezii. Faktory spojené s náhodným vědomím během celkové anestézie byly: vyšší BMI (25–30 kg.m-2); nízké BMI (<18,5 kg.m-2); operace mimo pracovní dobu; a použití ketaminu nebo thiopentalu k indukci. Standardizované skóre psychologického dopadu po 30 dnech bylo významně vyšší u pacientek při vědomí v celkové anestezii (medián (IQR [rozmezí]) 15 (2,7–52,0 [2–56]) než u pacientek  v bezvědomí v celkové anestezii 3 (1–9 [0–64]), p = 0,010. Čtyři pacientky měly provizorní diagnostiku posttraumatické stresové poruchy.

Závěr: Přímé pooperační dotazování odhaluje vysokou míru náhodného povědomí během celkové anestezie v porodnictví.

Anaesthesia 2021, 76, 759–776

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Souvislost mezi prodlevou intervalů v podání antibiotik a nemocniční mortalitou pacientů léčených na pohotovosti na suspektní sepsi
Stephanie Parks Taylor, William E. Anderson, Kent Beam, et al.

Cílem této retrospektivní kohortové studie bylo vyčíslit časové intervaly zahrnující podávání antibiotik a vyhodnotit souvislost mezi intervalovými prodlevami a nemocniční mortalitou pacientů léčených na suspektní sepsi.

Výsledky: Podávání antibiotik bylo rozděleno do dvou intervalů: doba od triáže na pohotovosti po předepsání antibiotik (prodleva v rozpoznání) a doba od předepsání antibiotik po podání infuze (prodleva v podání). S použitím generalizovaných lineárních smíšených modelů byly hodnoceny spojitosti mezi těmito intervaly a nemocniční mortalitou. Medián doby od triáže na pohotovosti po podání antibiotik byl 3,4 hodiny (IQR 2,0-6,0 hod), po rozdělení byl medián prodlevy v rozpoznání 2,7 hod (IQR 1,5-4,7 hod) a medián prodlevy v podání 0,6 hod (0,3-1,2 hod). Po úpravě s ohledem na další rizikové faktory byly prodlevy v rozpoznání a v podání spojovány s mortalitou, ale párové srovnání s referenční skupinou bez prodlevy nebylo významné u prodlevy v rozpoznání po dobu až 6 hodin nebo u prodlevy v podání až 1,5 hodiny.

Závěr: Jak prodleva v rozpoznání, tak prodleva v podání antibiotické terapie byla asociována se zvýšenou nemocniční mortalitou, ale pouze u delších prodlev. Tyto výsledky naznačují, že obě metriky mohou být důležité pro měření a zlepšení u pacientů se suspektní  sepsi, ale nepodporují cíle kratší než 1 hodina.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000004863

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Kritická nedostatečnost kortikosteroidů související s onemocněním (CIRCI) během obtížného weaningu od umělé plicní ventilace
François Bagate, Alexandre Bedet, Françoise Tomberli, et al.

Cílem této prospektivní studie bylo zhodnotit úlohu CIRCI u pacientů s obtížným weaningem od ventilátoru a jeho možnou souvislost se vznikem plicního edému vyvolaného weaningem (WiPO). Zařazeni byli pacienti, kteří byli na umělé plicní ventilaci více jak 24 hodin, splnili kritéria weaningu a selhala u nich zkouška spontánního dýchání (spontaneuous breathing trial SBT).  U těchto pacientů byl proveden kortikotropní stimulační test se zhodnocením celkových hladin kortizolu v krvi před (T0) podáním

Výsledky: Do této studie bylo zařazeno 76 po sobě následujících pacientů (63 ± 14 let; 49 mužů) s obtížným weaningem. CIRCI se objevilo u 25 (33%) pacientů a nedostatečná adrenální rezerva u 17 (22%) pacientů. Pravděpodobnost úspěšné extubace byla významně snížena u pacientů s CIRCI nebo s nedostatečnou adrenální rezervou v porovnání s jejich protějšky a tato asociace přetrvávala i po úpravě závažnosti (skóre SOFA při prvním SBT [test schopnosti spontánní ventilace]). WiPO se podle liberální a konzervativní definice objevil u 44 (58%) a 8 (11%) pacientů. WiPO nebyl spojován s CIRCI nebo s nedostatečnou adrenální rezervou.

Závěr: CIRCI byla během obtížného weaningu běžná a byla spojována s jeho prodloužením. Nebylo nalezeno žádné významné spojení mezi CIRCI a WiPO.

Bagate et al. Ann. Intensive Care (2021) 11:65

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Odborný konsensus ohledně screeningu perioperačního poranění myokardu v nekardiální chirurgii
Christian Puelacher, Bernardo Bollen Pinto, Nicholas L. Mills, et al.

Perioperační poranění myokardu, detekované dynamickými a zvýšenými koncentracemi srdečního troponinu (cTn) je běžnou komplikací nekardiální chirurgie, která je silně spojena s 30denní úmrtností. Ačkoli aktivní screening na perioperační poranění myokardu byl navržen v nedávných guidelines, zůstává klinická implementace váhavá kvůli nedostatku příkladů, jak se vypořádat s takovýmto interdisciplinárním přístupem. Navíc nebylo dosud dosaženo shody, které mezní hodnoty cTn by měly být použity  a chybí  pokyny, kdo by měl screening podstoupit,.

Závěr: V tomto článku jsou shrnuty místní příklady úspěšně implementovaných cTn screeningových postupů a snaží se poskytnout informace a návrhy na výběr pacientů a organizace screeningového programu.

Eur J Anaesthesiol 2021; 38: 600–608

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Hemodynamická monitorace u kardiogenního šoku
Tyler J. VanDyck a Michael R. Pinsky

Kardiogenní šok zůstává dnes významnou příčinou mortality. S nedávným pokrokem v invazivní mechanické podpoře, reperfuzních terapiích a novým klasifikačním schématem pro kardiogenní šok, je důležitý aktualizovaný přehled nejnovějších hemodynamických monitorovacích technik. Objevilo se několik nedávných studií podporujících použití plicnicových katetrů v populaci  pacientů s kardiogenním šokem. Rovněž se stále objevují údaje o používání echokardiografie a měření biomarkerů v péči o tyto pacienty.

Závěr: Integrace neinvazivní a invazivní formy hemodynamické monitorace je důležitá při diagnostice, stagingu, počáteční léčbě a následnému managementu pacientů s kardiogenním šokem.

Curr Opin Crit Care 2021, 26: 000–000

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Použití manžetové endotracheální kanyly u novorozenců a kojenců s tělesnou hmotností nižší než 3 kg – retrospektivní audit
Désirée Zander, Beate Grass, Markus Weiss, et al.

Cílem této studie bylo nalézt mezní tělesnou hmotnost pro postupy vyžadující tracheální intubaci kanylou s manžetou k zajištění dýchacích cest u dětí s hmotností < 3 kg a dále vyhodnotit četnost a prediktivní faktory pro požadavek na zavedení balonkové namísto nebalonkové tracheální kanyly.

Výsledky:  Celkem 149 dětí (55,4%) bylo nakonec intubováno pomocí manžetové tracheální kanyly. Logistická regrese prokázala, že tělesná hmotnost při tracheální intubaci a porodní hmotnost byly nejsilnějšími prediktory pro vhodnost balonkové a nebalonkové tracheální kanyly. Prahová hmotnost tracheální intubace byla 2700 g pro > 50% pravděpodobnost použití manžetové tracheální trubice.

Závěr: Polovina dětí s hmotností  v rozmezí 2000-2999 g byla intubována endotracheální kanylou Microcuff® PET 3,0 mm ID, zejména děti s tělesnou hmotností > 2700 g. Vzhledem k anatomickým poměrům u pacientů s tělesnou hmotností v rozmezí 2000-2999 g může být použití  balonkové tracheální kanyly s menšími vnějšími průměry pro lepší přizpůsobení dýchacím cestám.

Pediatric Anesthesia. 2021;31:604–610.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Léčba pomocí rekonvalescentní plasmy (CVP) a mortalita u pacientů s COVID-19 přijatých na JIP: prospektivní observační studie
Stefan Hatzl, Florian Posch, Nazanin Sareban, et al.

Cílem této prospektivní monocentrické  observační kohortové studie byla kvantifikace možného přínosu pro přežití pomocí rekonvalescentní plasmy (CVP)  u kriticky nemocných pacientů s akutním respiračním selháním souvisejícím s onemocněním COVID-19. 

Výsledky: Do této studie bylo zahrnuto 120 pacientů, z nichž 48 byla podána CVP. Z toho 30% tvořily ženy s mediánem věku 66 let [25.-75. percentil 54-75]. Závažné respirační selhání mělo 88% pacientů. Toto bylo vyjádřeno mediánem poměru PaO2/FiO2 (Horowitzův index) 92 [77-150]. Všichni pacienti potřebovali ventilační podporu, přičemž více než polovina z nich (52%) obdržela invazivní ventilaci. Celkové přežití (OS) po dobu 30 dnů na JIP dosáhlo 69% ve skupině CVP a 54% ve skupině non-CVP (log-rank p = 0,049). Po zvážení údajů o času do příhody pro IPTW (analýza inverzní pravděpodobnost vážení léčby) se příznivá asociace mezi CVP a OS stala ještě silnější (log-rank p = 0,035). Průzkumná analýza navíc prokázala přínos terapie CVP pro celkové přežití u pacientů s neinvazivní ventilací (poměr rizik 0,12, 95% CI 0,03-057, p = 0,007).

Závěr: Aplikace terapie CVP u pacientů s akutním respiračním selháním souvisejícím s onemocněním COVID-19 je spojována se zlepšením míry přežití na JIP.

Hatzl et al. Ann. Intensive Care (2021) 11:73

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Regionální anestezie u pediatrických pacientů s preexistujícím neurologickým onemocněním
Stephanie Cung, Matthew L. Ritz, Melissa M. Masaracchia

Preexistující neurologické onemocnění u dětí představuje specifickou výzvu pro anesteziologa.  Pacienti mohou mít zvýšené riziko perioperačního zajištění dýchacích cest, nebo kardiopulmonálních komplikací, proto může být využití regionální anestezie s výhodou. Nicméně tyto klinické stavy samy o sobě zahrnují poškození nauronální tkáně a jako takové vytváří další obavy, že regionální anestezie může mít za následek vznik nových, nebo zhoršení stávajících neurodeficitů. Diskuze v rámci tohoto článku nabízí stručný přehled dostupné literatury o regionální anestezii v rámci častěji se vyskytujících, ale přesto stále relativně vzácných neurologických poruch.
 
Závěr: Tento článek poskytuje základní  rámec pro  anesteziology, pečující o pediatrické pacienty s neurologickým onemocněním, pro zapojení se do zdravé diskuse o rizicích a výhodách
využití regionální anestezie u této vulnerabilní populace.

 

Pediatric Anesthesia. 2021;31:522–530

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Onemocnění Coronavirem 2019 a pediatrická anestezie
Jonathan M. Tan, Nicola Dismac, Clyde T. Matava, et al.

Cílem tohoto přehledu bylo dodat aktuální dostupné důkazy  o poskytování bezpečné a efektivní anesteziologické péče pro pediatrické pacienty v době COVID-19 a zdůraznit pokračující nezodpovězené otázky v literatuře.

Výsledky: Bezpečná a efektivní anesteziologická péče může byt poskytována v případě dobrého plánování, koordinace, dostatečných zdrojů a přípravy personálu. Od začátku pandemie sdíleli pediatričtí anesteziologové důležité náhledy, jak přizpůsobit anesteziologickou péči u pacientů s COVID-19. Nejprve se jednalo zejména o otázku bezpečného zajištění dýchacích cest, avšak role anesteziologa jako lídra perioperační péče s sebou nesla péči o pacienta stran dalších nemocničních procedur, jako je testování, transport, příprava operačního sálů a zajištění bezpečnosti personálu. Některé oblasti zůstávají nedostatečně prostudovány. Jedná se zejména o načasování elektivních výkonů po prodělané infekci COVID-19, perioperační možnost reinfekce a další úvahy ohledně managementu očkovaných dětí.

Závěr: Pediatrická anestezie může být poskytována bezpečně u dětí s infekcí COVID-19. Je třeba věnovat více pozornosti perioperačnímu managementu těchto pacientů v období zotavování.

Curr Opin Anesthesiol 2021, 34:292–298

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Potravinová alergie uvedená v anamnéze a reakce na podání propofolu u velké pediatrické populace
Lisa Bagley, Anna Kordun, Sean Sinnott, et al.

Primárním sledovaným parametrem tohoto retrospektivního přehledu bylo hodnocení výskytu alergických reakcí během anestezie při podání propofolu u pacientů, kteří v anamnéze uvedli alergii na vajíčka, sóju nebo arašídy ve srovnání s nealergickými pacienty, kterým byl podán propofol. Sekundárním parametrem bylo hodnocení vztahu mezi anamnézou potravinové alergie a údaji z testování alergie.

Výsledky: Z 232 392 podaných anestetik, 177 360 (76%) zahrnovalo propofol a 11 308 (6%) se týkalo pacienta, který uvedl alergii na alespoň 1 zařazenou potravinu. U velkého počtu pacientů nebyl proveden test na potravinovou alergii (n = 6153) nebo byl test negativní (n = 2198). Z 3435 pacientů alergických na vejce bylo 976 testováno jako pozitivní; 750 jako negativní a 1709 nebylo testováno. Z 2011 pacientů s uvedenou alergií na sóju bylo 322 testováno jako pozitivní; 585 jako negativní a 1104 nebylo testováno. Dále 5862 pacientů uvedlo alergii na arašídy; 1659 bylo testováno jako pozitivní; 863 jako negativní a 3340 nebylo testováno. Vyskytl se jeden záznam prokázané propofolové anafylaxe; bylo to u pacienta bez anamnézy potravinových alergií. Bylo zde dalších 6 případů s podezřením na alergii na propofol. Jeden měl alergii na arašídy a ořechy, ale opustil studii; jeden neměl k dispozici žádné testy, zatímco 4 pacienti měli pozitivní testy na alergii na propofol a pozitivní testy na alergii na jiné léky. Výskyt prokázané propofolové anafylaxe během anestezie v nealergické kohortě byl 0,06/10 000 a výskyt u pacientů alergických na vejce a sóju byl 0/5446. Jeden pacient s uvedenou alergií na arašídy měl možnou reakci na propofol.

Závěr: V kohortě s uvedenou alergií na potraviny neměla většina žádný test na alergii nebo mělo negativní test. Nenašel se žádný důkaz o vztahu mezi anamnézou potravinové alergie a perioperační reakcí na propofol. To napovídá, že četní alergičtí a atopičtí pacienti mohou mít podobnou pravděpodobnost reakce na propofol jako u jiných léků.

Pediatric Anesthesia. 2021;31:570–577.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Platinoví partneři

Zlatí partneři

Další partneři

Adresa:

Nadační fond AKUTNĚ.CZ
Kamenice 5
625 00 Brno
IČ: 29211719, DIČ: CZ29211719
Spisová značka: N 347
vedená u rejstříkového soudu v Brně

Kontakt:

Číslo účtu: 555 000 100/5500 (Raiffeisenbank)
Telefon: +420 728 573 580
(pracovní dny Po–Pá 15:00–17:00)
E-mail: sekretariat@akutne.cz

AKUTNĚ.CZ ISSN 1803-179X

Lidé | Spolupráce a odkazy | Sponzoři

Vytvořil Institut biostatistiky a analýz LF MU

Edukační portál AKUTNĚ.CZ je součástí vzdělávacího obsahu sítě lékařských fakult MEFANET