března 2016

Rokuronium-neostigmin vs. rokuronium-sugammadex při anestezii u císařskýho řezu: randomizovaná kontrolovaná noninferiórní studie timingu tracheální intubace a extubace
Petr Stourac, Milan Adamus, Dagmar Seidlova, Ivo Krikava, Martina Kosinova, Hana Harazim, Pavel Sevcik et al.

Rokuronium k celkové anestezii u císařského řezu je alternativní možností k sukcinylcholinu během RSI(rapid-sequence induction) úvodu do celkové anestezie, vzhledem na dostupnost sugammadexu k reverzi neuromuskulární blokády. Aktuálně není k dispozici dostatek velkých dobře designovaných studií k posouzení rokuronia a sugammadexu u rodiček podstupujících císařský řez. Cílem noninferiórní studie bylo zhodnotit jestli kombinace rokuronium-sugammadex vede ke kratšímu času potřebnýmu k tracheální intubaci (primární outcome) ve srovnání se sukcinylcholinem. Do multicentrické, randomizované zaslepené studie byli zapojeny 2 fakultní nemocnice (FN Brno a FN Olomouc).  Pacientky byli randomizovány do skupiny ROC (indukce svalové blokády dávkou rocuronia 1mg/kg a následná reverze sugammadexem v dávce 2-4mg/kg), nebo do skupiny SUX (indukce svalové blokády sukcinylcholinem v dávce 1mg/kg a následně svalová blokáda udržována rokuroniem v dávce 0,3mg/kg, následná reverze blokády neostigminem v dávce 0,03mg/kg). Primárním cílem studie bylo zhodnotit čas od konce aplikace propofolu k tracheální intubaci mezi skupinami s stanovením limitu na noniferioritu – 20 sekund.  Mezi sledované parametry byli podmínky intubace dle modified Viby-Mogensen score, neonatální outcome (Apgar skóre <7; pH umbilikální arterie), anesteziologické komplikace a subjektivní evaluace pacienta v době 24hod od operace. Celkem bylo do studie zařazeno 240 pacientek. Medián času potřebného k intubaci byl o 2,9 sek delší v ROC skupině, co dle stanovených podmínek splňovalo podmínky noninferiority ve srovnání se SUX skupinou. Absence rezistence při intubaci byla výraznější v ROC skupině (ROC, 87.5%; SUX, 74.2%; P = 0.019), nicméně nebyl identifkován statisticky významný rozdíl mezi pozici hlasových vazů, odpovědí na intubaci (hemodynamická odpověď, pohyb končetin) mezi skupinama. Nebyl identifikován rozdíl mezi komplikacema asociovanými s anestezií, a taky nebyl detekován rozdíl v novorozeneckém outcome v 10.minutě života. Incidence postpartální myalgie byla vyšší v SUX skupině (ROC 0%; SUX 6.7%; P = 0.007) a subjektivní výhrady k postupu byli frekventnější v SUX skupině (ROC, 21.4%; SUX, 37.5%; P = 0.007).

Závěrem: závěry studie potvrzují noninferioritu rocuronia během RSI úvodu do anestezie při celkové anestezii u císařského řezu při posuzování času od podání anestetika k tracheální intubaci. Pacienti ve skupině s rokuroniem vykazovali nižší výskyt myalgie a méně frekventní nežádoucí odpověď na tracheální intubaci ve srovnání s pacienty v SUX skupině.

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Farmakoterapie kriticky nemocných pediatrických pacientů s onemocnění srdce: sedace, analgezie, svalová relaxace: doporučení Pediatric Cardiac Intensive Care Society 2014
Sarah Scarpace Lucas, Viviane G. Nasr, Angelica J. Ng et al.

Cílem doporučení bylo popsat aktuální dostupné metody a možnosti sedace, analgezie a myorelaxace u pediatrických pacientů v intenzivní péči (kritická nemoc kardiální etiologie). Do analýzy dat byli zahrnuti anesteziologové, kliničtí farmakologové a intenzivisti.

Závěrem: k dosažení a udržení cílené hemodynamické stability u pediatrických kardiálně-kriticky nemocných pacientů je potřeba individualizované sedativní a analgetické terapie. Aktuálně je dostupných vícero farmakologických postupů/léků, které by měli být implementovány do terapie na základě posouzení fyziologie, hemodynamického stavu a cílené hladiny sedace a analgezie společně s určením krátkodobých a taky dlouhodobých terapeutických cílů.

Pediatr Crit Care Med 2016; 17:S3–S15

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Farmakoterapie chronického srdečního selhání u pediatrických pacientů: doporučení Cardiac Intensive Care Society 2014
Joseph W. Rossano, Antonio G. Cabrera, John L. Jefferies et al.

Srdeční selhání je závažnou klinickou diagnózou, která je asociována s vysokým počtem spojených komplikací a asociované morbidity/mortality. V pediatrické populaci je etiologie CHSS variabilní: vrozené srdeční vady, získané srdeční onemocnění, kardiomyopatie, moykarditida. Srdeční selhání je častá diagnóza u pacientů příjatých do PICU (pediatrické intenzivní péče). Cílem review a doporučení bylo popsat a zhodnotit aktuální dostupnou terapii a zaužívané postupy léčby CHSS u pediatrické populace.  Majorita dat týkající se terapie CHSS u dětí je převzaná z dospělé populace. Bežně používané léky k terapii CHSS jsou: β-blokátory (karvedilol a metoprolol) a léky blokující/ovlivňující osu R-A-A (renin-angiotensin-aldosteron) (ACEi - inhibitory angiotenzin-konvertujícího enzymu, blokátory angiotenzínového receptoru, blokátory receptoru pro aldosteron). Diuretika jsou aditivní léky s cílem redukce přetížení tekutinama. U pacientů s poruchou perfuze je možno použít inotropní medikaci, která je nicméně v chronické terapii asociována se zhoršením outcome. Nové recentně registrované léky (v dospělé populaci) (serelaxin, ivabradine a neprilysin inhibitor [blokátor receptoru pro angiotenzin]) můžou mít v budoucnu významnou roli v terapii srdečního selhání v pediatrické subpopulaci. 

Pediatr Crit Care Med 2016; 17:S20–S34

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Tekutinový management pediatrických pacientů se srdečním selháním: doporučení Pediatric Cardiac Intensive Care Society 2014
Amy N. McCammond, David M. Axelrod, David K. Bailly et al.

V přehledném review a doporučení autoři popisují etiologii a patofyziologii tekutinové dysbalance u pediatrických pacientů se srdečním selháním. Dále se autoři věnují možné diagnostice tekutinové dysbalance a mechanizmy účinku léčebných intervencí. Tekutinový management zůstává výzvou v managementu kriticky nemocných pediatrických pacientů. Tekutinová dysbalance může být asociována s velkým počtem spojených patofyziologických stavů včetně myokardiální dysfunkce a následné neuroendokrinní odpovědi, renální dysfunkce včetně oligurie a systémové zántětlivé odpovědi spojenou s endoteliální dysfunkcí. Pozitivní kumulativní tekutinová bilance je asociovaná se zhoršením outcome, zvýšenou incidenci AKI, prolongace umělé plicní ventilace, zvýšení potřeby vazoaktivní podpory, prodloužením doby hospitalizace a zvýšením celkové mortality

Pediatr Crit Care Med 2016; 17:S35–S48

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Antitrombin III u kriticky nemocných: systematické review a meta-analýza
Mikkel Allingstrup, Jorn Wetterslev, Frederikke B. Ravn, Ann Merete Moller a Arash Afshari

Antitrombin III (ATIII) je antikoagulační faktor s protizánětlivým účinkem. Autoři testovali vliv možných benifitů a nežádoucích účinků spojené s aplikací ATIII u kriticky nemocných pacientů. Do analýzy bylo zahrnuto celkem 30 RCT studií o celkovém vzorku 3933 pacientů, nicméně velká většina studií vykazovala potenciální riziko bias. Po adjustaci bez ohledu na bias, nevedla terapie ATIII k ovlivnění mortality.

Závěrem: aktuální data jsou insuficientní data k podpoření substituce ATIII u kriticky nemocných pacientů, včetně pacientů s DIC a pacientů v sepsi. Terapie ATIII nevedla k pozitivnímu ovlivnění mortality a naopak zvýšila riziko krvácení.

Intensive Care Med (2016) 42:505–520

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Anestezie u vzácnych onemocnění: rokuronium a sugammadex v anesteziologickém managemetu rodičky s Beckerouvou kongenitální myotonii
Martina Kosinova, Petr Stourac, Hana Harazim et al.

Beckerova myotonie je autozomálně recesivní typ kongenitální myotonie, popsaná v roce 1970 Petrem Emilem Beckerem. Výskyt ve světe se odhaduje na 1:100,000, nicméně v některých krajinách je její výskyt až 10krát vyšší. Onemocnění je spojeno s mutací CLCN1 - gen ovlivňující chloridový kanál kosterního svalu. Dochází k redukci průtoku chloridových iontů během repolarizace, co vede k přetrvávající svalové kontrakci. Klinický obraz je charakterizován pomalou relaxací svalů a následnou excesivní svalovou kontrakcí (myotonická ztuhlost). Myotonie se zlepšuje cvičením - warm-up fenomén. Nejčastějí se začíná projevovat v druhé  dekádě života a nejdřív postihuje dolní končetiny. Hypertrofie svalů je častý příznak. U pacientů s myotonií je riziková aplikace suxamethonia, která může vést k přetrvávající svalové rigiditě a vzniku airway emergency situace. Myotonická reakce může být spůsobená taky aplikací neostigminu a pacienti vykazují zvýšenou citlivost k nedepolarizujícím svalovým relaxanciám. Autoři popisují první publikovaný případ 22-leté rodičky indikované k císařskému řezu v celkové anestezii s Beckerovou myotonii (se souhlasem pacientky k publikaci). U pacientky vzhledem na anamnézu a preferenci pacientky byla zvolená metoda celkové anestezie.  Po preoxygenaci, byla aplikována indukční dávka propofolu dle TCI [Schnider model, Ce (efektivní koncentrace)5mg/ml]. Po aplikaci a ztrátě vědomí pacientky byl kalibrován akccelerometr TOF Watch SX a byla aplikována intubační dávka rokuronia (1mg/kg). K tracheální intubaci bylo přistoupeno při poklesu single twich ≤10%. Intubace při aplikaci Sellickova hmatu byla bezproblémová. Po 5ti minutách od indukce do anestezie došlo k bezproblémovému vybavení plodu s Apgar skóre 9-10-10. Na konci operace po přerušení TCI infuze propofolu byla hloubka svalové blokády TOF 0 a PTC 0. Bylo přistoupeno k reverzi svalové blokády dávkou 4mg/kg sugammadexu. Po 2min a 15 vteřinách dosáhla pacientka TOFr 98%  a byla při plném vědomí extubována bez komplikací. 

Celkově bylo aplikováno 530 mg propofolu během TCI infuze a výkon do extubace trval 40 minut. Další pooperační průběh byl bez komplikací. 

European Journal of Anaesthesiology: March 22, 2016 - Volume Publish Ahead of Print - Issue - ppg doi: 10.1097/EJA.0000000000000442

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Kyselina tranexamová vs. placebo a redukce krevní ztráty během totální endoprotézy kyčelního kloubu: randomizovaná studie
Borja Barrachina, Amanda Lopez-Picado, Maria Remon et al.

Kyselina tranexamová (TXA) vede k redukci krevní ztráty během ortopedické operativy, nicméně optimální dávka a načasování není známo. Primárním cílem studie bylo zhodnotit krevní ztrátu v prvních 48-hodinách po operaci ve sledovaných skupinách a posoudit vliv TXA na perioperační krevní ztráty. Do studie byli zařazeni pacienti indikováni k elektivní ortopedické totální endoprotéze kyčelního kloubu. Pacienti byli rozděleni do 3 skupin: 1. skupina s jednorázovou dávkou TXA (15mg/kg) a bolusem fyziologický rozotok - FR v době 3 hod po iniciální dávce, 2.skupina 10mg/kg TXA předoperačně a 10mg/kg v době 3 hod po iniciální dávce a 3.kontrolní skupina – bolus FR před operací a v době 3 hod od začátku operace. Celková krevní ztráta byla kalkulována s ohledem na hematokrit a aplikované krevní transfuze. Celkem bylo do studie zařazeno 108 pacientů a celkové krevní ztráty byli: 1377 ± 689 (skupina 1), 1308 ± 641(skupina 2) a 2215 ± 1136 (skupina 3-kontrolní) mL. Krevní transfuze byli aplikovány u 22,9% pacientů ve skupině 1, u 11.1% pacientů ve skupině 2 a u 37.8% pacientů v kontrolní skupině 3.

Závěrem: jednorázová dávka TXA nebo podání menší dávky předoperačně a následně aplikace TXA v časovém intervalu 3 hodiny od iniciálního podání vedla k signifikantní redukci krevní ztráty během prvních 2 pooperačních dnů a k redukci potřeby krevních transfuzí s dobrým bezpečnostním profilem. 

Anesth Analg 2016;122:986–95

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Antiarytmická farmakoterapie u kriticky nemocných pediatrických pacientů: doporučení Pediatric Cardiac Intensive Care Society 2014
Brady S. Moffett, Joshua W. Salvin, et al. Jeffrey J. Kim

Poruchy rytmu jsou frekventně diagnostikované u kriticky nemocných pediatrických pacientů. V dané populaci je antiarytmická terapie běžnou modalitou k prevenci a terapii poruch srdečního rytmu. Autoři v review popisují jednotlivé typy arytmií vyskytující se v dětském věku a možnosti jejich terapie. Dále rozebírají mechanizmus účinků jednotlivých antiarytmik, možné nežádoucí účinky, indikace  a evidenci k jejich implementaci do klinické praxe. Detailní znalosti farmokologie a patofyziologie vedou k bezpečné a efektivní antiarytmické terapii u pediatrických kriticky nemocných pacientů.

Pediatr Crit Care Med 2016; 17:S49–S58

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Pacienti s rizikem respiračního selhání po extubaci můžou profitovat z neinvazivní ventilační podpory
Arnaud W. Thille, Florence Boissier, Hassen Ben-Ghezala et al.

Výsledky studií poukazují, že profylaktická neinvazivní ventilační podpora (NIV) může vést k prevenci poextubačního respiračního selhání u kriticky nemocných pacientů, nicméně data nejsou konzistentní vzhledem k posouzení vlivu NIV na nutnost reintubace. Autoři testovali vliv profylaktické NIV podpory (protokolizované) na četnost reintubací u vysoce rizikových pacientů. V prospektivní kohortové studii byli identifikováni rizikoví pacienti: věk ≥65let, respirační a kardiální komorbidity. V sledované kohortě pacientů byla NIV podpora aplikována všem pacientům s min. jedným rizikovým faktorem a UPV delším jak 24hod po extubaci (profylakticky) po dobu 24 hod po extubaci. Selhání extubace bylo definováno jako nutnost reintubace v prvních 7 dnech po extubaci. V kontrolní skupině bylo 83 vysoce rizikových pacientů (celkvý počet 132) a v NIV skupině bylo 150 vysoce rizikových pacientů (225 celkem). Procento reintubace v kontrolní skupině bylo 28% (23/83) ve srovnání s 15% (23/150) v NIV skupině. U nerizikových pacientů bylo procento reintubace srovnatelné mezi skupinama (10,2% vs. 10,7%). Po statistické analýze byla profylaktická NIV podpora u rizikových pacientů nezávisle asociována se snižením rizika reintubace.

Závěrem: implementace neinvazivní podpory u rizikových pacientů časně po extubaci může vést k redukci procenta reintubací.

Thille et al. Critical Care (2016) 20:48

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Charakteristiky a rizikové faktory 28-denní mortality při nozokomiální kandidemií v intenzivní péči: EUROBACT study
José-Artur Paiva, José Manuel Pereira, Alexis Tabah et al.

Sub-analýza prospektivní multicentrické kohortové studie přináší charakteristiku a rizikové faktory 28-denní mortality u kriticky nemocných pacientů s nozokomiální kandidemií (HAF). Do projektu bylo zapojeno celkem 162 jednotek intenzivní péče (ICU) ve 24 krajinách. Z celkového počtu 1156 pacientů s kandidemií byla jako nozokomiální identifikována u 96 pacientů. Medián času potvrzení diagnózy byl 20 dnů (od počátku hospitalizace) a 9 dnů od doby příjmu na ICU. Medián času potvrzení pozitivity hemokultury u kandidemie byl signifikantně delší ve srovnání se stanovením pozitivity u bakteriemie (48.7 h vs. 38.1 h; p = 0.0004). Nejčastěji izolovaným kmenem byla Candida albicans (57.1 %), Candida glabrata (15.3 %) a Candida parapsilosis (10.2 %). U pacientů s HAF byla byl stav signifikantně častěji komplikován rozvojem septického šoku (39.6 % vs. 21.6 %; p = 0.0003)  a renální dysfunkce (25 % vs. 12.4 %; p = 0.0023) v době příjmu a renálního selhání v době diagnostiky (26 % vs. 16.2 %; p = 0.0273). Adekvátní ATB/antimykotická terapie v průběhu prvních 24 hodin byla méně častá u pacientů s HAF ve srovnání s pacienty s bakteriemií (22.9 % vs. 55.3 %; p < 0.001). Celková 28-denní mortalita pacientů s HAD  byla 40,6% a identifikované rizikové faktory mortality byli jaterní selhání, umělá plicní ventilace a interní indikace přijetí do intenzivní péče.

Závěrem: kvasinky/houby jsou důležitý původce infekcí krevního řečiště u kriticky nemocných pacientů. Pacienti s HAF vykazovali vyšší výskty septického šoku a renální dysfunkce v době příjmu a vyšší výskyt renálního selhání v době stanovení diagnózy. HAF je asociovaná se signifikantní 28-denní mortalitou (40%), nicméně zpoždění adekvátní antimykotické terapie nebylo ve studii identifikováno jako samostatný rizikový faktor mortality.  

Paiva et al. Critical Care (2016) 20:53

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Asociace mezi laktátem, středním arteriálním tlakem, centrální venózní saturací, teplotním gradientem a mortalitou u pacientů v těžké sepsi: retrospektivní kohortová studie
Aletta P. I. Houwink, Saskia Rijkenberg, Rob J. Bosman a Peter H. J. van der Voort

Během resuscitační terapie pacientů v těžké sepsi a septickém šoku jsou definované terapeutické cíle. Nicméně obvykle nejsme schopni dosáhnout včechny. Cílem studie bylo porovnat relativní sílu/důležitost jednotlivých terapeutických cílů: střední arteriální tlak (MA), hladina laktátu, centrální venózní saturace (ScvO2)  a gradient periférní-centrální tělesná teplota (delta T) a zhodnotit jejich asociaci s ICU a nemocniční mortalitou. Do retrospektivní kohortové studie bylo zařazeno celkem 821 pacientů ve sledovaném období (2008-2014). Hodnoty teplotního gradientu byli dostupné u 812 pacientů. Jako nezávislé rizikové faktory mortality byli identifikované příjmová hladina laktátu (p < 0.001) a MAP v době příjmu (p < 0.001). Střední hodnoty MAP, laktátu a delta-T během prvních 24hodin byli identifikovány jako nezávislé prediktory ICU mortality. Pacienti s 24-hodinovým laktátem ≤2mmol/l a hodnotou MAP ≥65mmHg vykazovali nejnižší mortalitu.

Závěrem:  hladina laktátu a hodnota MAP v době příjmu predikovali ICU a nemocniční mortalitu. Střední hodnota laktátu, MAP a delta-T v prvních 24hod  byli identifikované jako prediktory nemocniční mortality. 

Houwink et al. Critical Care (2016) 20:56

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Kritické události včetně srdeční zástavy asociované s anestezií u pediatrických pacientů
Ji-Hyun Lee, Eun-Kyung Kim, In-Kyung Song et al.

Analýza kritických událostí poskytuje cenné informace, které vedou k lepší bezpečnosti a kvality péče. Do studie byli zařazeny všechny kritické události asociované s anestezií ve sledovaném období (2008-2013) u pediatrických pacientů. Kritická událost byla definovaná jako událost, která vedla k negativnímu ovlivnění vitálních funkcí pacienta, ovlivnila mangament, a taky lidský faktor, kde událost, nebo poškození pacienta bylo způsobené lidskou chybou. Během 6-letého období sledování bylo identifikováno celkem 229 kritických událostí z celkového počtu 49 373 anestezií. Nejčastěji referované události byli asociované s respiračním systémem (55%), z toho 40,9% případů bylo asociovaných s tracheální kanylou a v 17,3% případů byl popsán laryngospazmus. Srdeční zástava byla diagnostikována u 42 případů. Nejčastější příčina srdeční zástavy byla kardiální (66,7%) včetně kardiogenního šoku a krvácení/hypotenze. Lidský faktor byl přítomen u 58,5% kritických událostí (53,7% respirační etiologie).

Závěrem: navzdory recentnímu zlepšení bezpečnosti pediatrické anestezie je pořád mnoho potenciálních preventabilních faktorů, které můžou vést k potenciálně kritických incidentům.

Pediatric Anesthesia 26 (2016) 409–417

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Rectus sheath a transversus abdominis plane blok u pediatrických pacientů: systematické review a meta-analýza
James K. Hamill, Jamie-Lee Rahiri, Andrew Liley a Andrew G. Hill

Role rectus sheath (RSB) a transversus abdominis plane blokády (TAP) v pediatrické anestezii/analgezii je nejasně stanovena. Cílem studie bylo zhodnotit analgetickou účinnost a vliv na zotavení u pediatrických pacientů. Do analýzy bylo zahrnuto celkem 10 studií (5 RSB a 5 TAP). Z analýzy vedla aplikace blokád k redukci spotřeby morfinu v době 6-8 hodin po operaci. RSB a TAP vedli k redukci pooperačních skóre bolesti a oddálili čas k rescue analgetické terapii.  Sledované studie nicméně vykazovali vysoké riziko bias.

Závěrem: regionální blokády břišní stěny vedou u pediatrické populace k redukci pooperační bolesti a redukují spotřebu opiátů v pooperačním období. Výsledky studie by se měli interpretovat s ohledem na vysoký potenciální bias zahrnutých studií.

Pediatric Anesthesia 26 (2016) 363–371

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Out-of-plane vs in-plane ultrazvukem navigována kanylace artérie u pediatrických pacientů: randomizována kontrolována studie
In-Kyung Song, Jung-Yoon Choi, Ji-Hyun Lee et al.

I v době ultrazvukové navigace zůstává arteriální kanylace expertní metodou. Cílem prospektivní randomizované studie u pediatrických pacientů bylo zhodnotit out-of-plance navigovanou vs. in-plane navigovanou arteriální kanylaci pod USG kontrolou. Celkem bylo do studie zařazeno 101 pacientů (ASA I-II, ve věku pod 5 let). Pacienti byli randomizování do 4 skupin: kojenci s SAX (out-of- plane), kojenci se LAX (in-plane) a děti s SAX (out-of plane) a LAX . Ultrazvukem navigována punkce byla prováděná v celkové anestezii cestou a.radialis, nebo a.tibialis post. Primárním outcome byl čas do úspěšní kanylace, sekundární outcome hodnocen dle průměru a hloubky arterie, časových proměnných (čas zobrazení, čas do první punkce a čas mezi punkcema. USG navigována punkce byla úspěšná u 97 (96.0%). Mezi skupinama nebyl signifikantní rozdíl v čase do úspěšní kanylace. Nebyl identifikován statisticky významný rozdíl v sekundárních outcome.

Závěrem: navzdory delšímu času potřebnému k zobrazení arterie v LAX skupině, nebyl identifikován signifikantní rozdíl v čase do úspěšné kanylace mezi skupinama.  

Eur J Anaesthesiol 2016; 33:1–6

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Adherence s doporučením a náklady na léčbu u pediatrických pacientů s kraniotraumatem
Janessa M. Graves, Nithya Kannan, Richard B. Mink et al.

Adherence s guidelines k terapii pediatrických pacientů s kraniotraumatem vede snížení morbidity/mortality a pozitivně ovlivňuje vyslední funkční outcome. Aktuálně není k dispozici srovnání adherence s doporučením a vlivu implementace na celkové náklady péče. Autoři v retrospektivní kohortové studii v 5-ti regionálních traumacentrách srovnávali vliv adherence k aktuálním doporučením a vlivem na celkové náklady péče. Do studie bylo zařazeno celkem 235 pacientů, u kterých byl medián nákladu na hospitalizaci $103,485 (z toho náklady na intenzivní péči $82,071). Nebyla identifikována žádná asociace mezi adherencí k doporučením a potenciální elevací nákladů na terapii.

Závěrem: dodržovaní aktuálních doporučení pro terapii pediatrických pacientů s kraniotraumatem ve sledovaných centrech nevedla k navýšení nákladů na péči, a proto nemůže být finanční stránka výmluvou při potenciální non-adherenci s platnými guidelines.

Pediatr Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Management kriticky nemocných pacientů s peritonitidou: doporučení pro intenzivisty
P. Montravers, S. Blot, G. Dimopoulos et al.

Review článek věnující se aktuálním doporučením k diagnostice, managementu a terapii pacientů s peritonitidou v intenzivní péči. Management kriticky nemocných pacientů s peritonitidou je v dnešní době vzhledem na zvyšující se prevalenci multirezistentních bakterií komplexní problematikou. Appendicitida, cholecystitida a perforace střevní stěny představují majoritu komunitních infekcí břišní dutiny, ve srovnání s leakem anastomózy a perforací střevní stěny, které patří mezi nejčastější nozokomiální infekce. Mezi mikrobiologické původce patří G- a taky G+ baktérie společně s anaeroby a houbama. Nozokomiální infekce sebou nesou zvýšené riziko multirezistentních kmenů (MDR). Základním kamenem úspěšné terapie je časná a optimální kontrola zdroje infekce a adekvátní chirurgická intervence, společně s časnou cílenou ATB terapií. Drenáž, debridement, revize dutiny břišní a proplachová drenáž patří mezi základní kroky chirurgické terapie. V případě život-ohrožujícího stavu je "damage control" přístup nejbezpečnější cestou k dosažení stabilizace stavu. Iniciální empirická ATB terapie musí být rychlá, agresivní a musí být cílená na všechny potenciální patogeny včetně MDR kmenů a kvasinek při zohlednění rizikových faktorů (prostředí, pacient, stav, diagnóza). Dávka ATB by měla být upravena dle farmakokinetických parametrů. Podpůrná terapie zahrňuje analgezii, optimalizace ventilace, hemodynamický a tekutinový management, renoprotekce a optimalizace renálních parametrů, nutriční terapie a podpora a antikoagulační terapie (profylaxe).

Závěrem: U majority pacientů s peritonitidou dochází k vzniku sekudárních komplikací, včetně zhoršení preexistující orgánové dysfunkce, chirurgických komplikací a nozokomiálních infekcí. Riziko vzniku pooperačních komplikací je nutno zvážit před indikací operační terapii stavu.

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-016-4307-6

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Diferenciální diagnostika selhání weaningu
Jonne Doorduin, Johannes G. van der Hoeven a Leo M.A. Heunks

Cílem review je popsat diferenciální diagnostiku selhání procesu weaningu a identifikovat klinické testy věnující se diagnostice a predikci selhání weaningu. Porucha mechaniky dýchání, dysfunkce respiračních svalů, kardiální a kognitivní dysfunkce a metabolické poruchy/dysbalance jsou popsané jako potenciální příčiny selhání weaningu. Taky některé iatrogenní faktory můžou hrát svou roli. Většina studií se věnuje dysfunkcí respiračních svalů a kardiální dysfunkcí. Recentně elektromyografie a ultrazvukové zobrazení bylo identifikováno jako přínosná diagnostická metoda k zhodnocení funkce respiračních svalů u pacientů na umělé plicní ventilaci. Sofistikované ultrazvukové zobrazení společně s biomarkry jako BNP jsou důležité k identifikaci potenciální kardiální dysfunkce. Okamžite po identifikaci příčiny selhání by měla začít terapie stavu. V terapii pacientů s malou sílou respiračních svalů je potřeba nácviku síly, ale taky vytrvalosti. Při kardiální etiologii by měli být zváženy inotropika a vazodilatátory. Pochopení komlexní patofyziologie weaningu v kombinaci se systémovým přístupem vede k identifikaci primární příčiny selhání weaningu, co následně povede k individualizaci terapeutické strategie, a tím k potenciálnímu urychlení weaningu. 

Curr Opin Anesthesiol 2016, 29:150–157

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Koncentrát protrombinového komplexu k terapii perioperačního krvácení
Kamrouz Ghadimi, Jerrold H. Levy, a Ian J. Welsby

Koncentrát protrombinového komplexu (PCC) obsahuje K-dependentní faktory a je označen jako 3 nebo 4-faktorový vzhledem na koncentraci faktoru VII. PCC vede k promptní úpravě hladin koagulačních faktorů potřebných k dosažení adekvátní hemostázy, ale mezi jeho nežádoucí účinky patří riziko trombembolizmu. Riziko trombózy asociované s PCC závisí od podané dávky koncentrátu a taky od pacienta (předispozice, trombofilie, koagulopatie). PCC je schválen FDA k reverzi účinku antagonistů K vitaminu (kumaríny) při krvácení a může být použít v případě emergentní operace u pacienta medikujícího warfarin. Aktuálně je k dispozici vícero dat popisujících off-label podání PCC v indikaci chirurgického koagulopatického krvácení. Ačkoliv je možné sledovat narůstající implementaci PCC v dané indikaci, je k dispozici jenom málo údajů týkajících se bezpečnosti a efektivity PCC v dané indikaci. PCC podání by mělo být individualizované dle laboratatorních parametrů a klinického stavu pacienta, včetně výsledků viskoelastických testů k minimalizaci eventuálních negativní účinků preparátu. U pacientů s perioperačním krvácením je potřeba zvážit etiologii a zaměřit se na potenciální hypofibrinogenemii a trombocytopenii, trombocytopatii, nebo chirurgickou příčinu krvácení.

Riziko trombózy následkem aplikace PCC přetrvává taky v období po dosažení hemostázy vzhledem na dlouhý poločas PCC (60-72hodin). Ačkoliv je aplikace PCC součastí guidelines k terapii perioperačního krvácení je potřeba dalších RCT studií k posouzení efektivity a bezpečnosti jeho podání v dané indikaci.

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Optimální poloha nasofaryngeálního teplotního čidla
Mi Wang, Asha Singh, Hashim Qureshi et al.

Nasofarynx je považován za 1 ze 4 spolehlivých míst k měření teploty jádra u kriticky nemocných pacientů, nicméně aktuálně není k dispozici doporučení týkající se ideální hloubky zavedení nasofaryngeálního čidla. Zdá se, že hloubka zavedení má vliv na přesnost měření, protože sonda zavedená příliš blízko nosních průchodů, může vliv proudícího vzduchu detekovat falešně nižší hodnoty tělesní teploty, a taky sonda zavedená příliš hluboko může být ochlazována směsí plynů z ventilátoru. Autoři u 36 pacientů indikovaných k elektivní non-kardiochirurgické operaci testovali přesnost měření nasofaryngeální sondou zavedenou do vzdálenosti 20cm od nosních průchodů ve srovnání s teplotou získanou z esofageální sondy umístněnou do vzdálenosti 40cm od řezáků. Nasofaryngeální sonda byla následně v 5-ti minutových intervalech povytažena o 2cm. Esofageální teplota jako standard byla srovnávaná s nasofaryngeální.  Všechny hodnoty tělesní teploty při pozici nasofaryngeálního čidla v rozmezí 10-20cm od nosních průchodů korelovali s esofageální teplotou.

Závěrem: u pacientů podstupujících elektivní nekardiochirurgickou operaci vede k měření nasofaryngeálním teplotním čidlem umístněním ve vzdálenosti 10-20cm od nosních dírek k přesnému měřením teploty tělesného jádra.

 

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Management krvácení u traumatizovaných pacientů na chronické antikoagulační terapii
Christian von Heymann, Christoph Rosenthal, Lutz Kaufner a Michael Sander

Cílem review článku bylo popsat diagnostický a terapeutický hemostatický management  u traumatizovaných pacientů léčených přímymi orální antikoagulačními preparáty (DOACs). V managementu DOACs bychom měli přihlédnout na závažnost, riziko mortality a hemodynamický stav traumatizovaných pacientů. Vzhledem na odlišné farmakologické parametry je důležité znát a být obeznámen se specifikama dané terapie (DOAC). Komorbidity jako renální a event. hepatální selhání může vést k prolongaci účinků DOAC. Pacienti s malým, život-neohrožujícím krvácením při zachování hemodynamické stability můžou být manežováni metodou observace. Středně těžké krvácení by mělo být primárně řešeno konzervativním přístupem. V případě vzniku život-ohrožujícího krvácení de zdá být oprávněné podání aktivovaných a neaktivovaných koncentrátu koagulačních faktorů, společně s podpůrnou terapii. Reverze účinku pomocí specifických antidot je otázkou blízké budoucnosti.  V dnešní době je k dispozici recentně FDA schválená monoklonální protilátka proti dabigatranu (idarucizumab), nicméně antidota aktivovaných inhibítorů faktoru X jsou součástí klinického výzkumu. 

Curr Opin Anesthesiol 2016, 29:220–228

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Management kriticky nemocných pacientů s cerebrální venózní trombózou
David Fam a Gustavo Saposnik

Ačkoliv recentní data pokazují na benefit intervenční terapie v léčbě akutní cévní ischemické (arteriální) trombózy - CMP, zůstává interveční management venózní cerebrální trombózy (CVT) kontroverzní. Cílem review bylo popsat aktuální doporučení diagnostiky a terapie, včetně antikoagulační a endovaskulární terapie. Základním kamenem léčby CVT zůstává systémová antikoagulace, a to dokonce taky v případě intrakraniálního krvácení. Nerandomizované studie, série případů a kazuistiky popisují relativní bezpečnost endovaskulární intervenční terapie v terénu CVT. Interveční terapie (IT) může vést k zlepšení outcome malé podskupiny pacientů s progresí neurologického stavu navzdory běžící systémové antikoagulační léčby. Navzdory obecně příznívé prognóze dochází u jednoho ze čtyř pacientů s CVT k neurologické deterioraci v akutní fázy nemoci. Predisponující faktory jsou neurologický deficit, nebo iniciální prezentace křečovým stavem, hluboká žilní trombóza, venózní infarkt, intrakraniální krvácení a trombofílie v anamnéze. K srovnání účinnosti a bezpečnosti systémové antikoagulační léčby a endovaskulární intervenční terapie je potřeba dalších dobře desginovaných RCT studií.

Curr Opin Crit Care 2016, 22:113–119

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Emergentní terapeutické postupy v léčbě akutního hepatálního selhání
Prem A. Kandiah, Jody C. Olson a Ram M. Subramanian

Cílem přehledového review článku je shrnout recentní poznatky k terapii akutního hepatálního selhání (ALF). S rozvojem terapeutických možností ALF dochází k zvýraznění rizika nitrolební hypertenze následkem rozvinuté hepatální encefalopatie. Je proto kladen zvýšený důraz na časnou neuromonitoraci a terapii cílenou na léčbu intrakraniální hypertenze. Současně recentní data poukazují na roli prozánětlivých cytokinů v etiologii a rozvoji multiorgánové dysfunkce u ALF a recentní reporty popisující zlepšení outcome následkem vysoko-objemové plasmafarézy částečně potvrzují danou teorii. Rozvoj intenzivní péče o pacienty s ALF vedl k výrazné redukci asociované mortality. Derivace terapie ALF-asociované nitrolební hypertenze od všeobecné intenzivní péče vedl k zlepšení neurologického výstupu a následně pochopení systémové zánětlivé odpovědi a multiorgánové dysfunkce u ALF má vliv na aktuální terapeutické doporučení a taky na budoucí výzkum. 

Curr Opin Crit Care 2016, 22:142–151

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Předoperační příprava a zhodnocení pacientů s Downovým syndromem
Amy Feldman Lewanda, Andrew Matisoff, Mary Revenis et al.

Downův syndrom je nějčastěji se vyskytující trizomie, která ovlivňuje téměř všechny orgánové systémy, co vede k obavám o bezpečnost pacienta během anestezie a operačního výkonu. Existuje jenom málo doporučení k předoperačními zhodnocení rizika a nastavení předoperační přípravy. Autoři popisují specifické problémy týkající se pediatrických pacientů s Downovým syndromem v perioperačním období: nestabilita krční páteře, kardiovaskulární abnormality, plicní hypertenze, obstrukce HCD, hematologické abnormality, prematurita, nízká porodní hmotnost. Mezi doporučení patří např. předoperační krevní obraz k eventuální detekci pacientů ve zvýšeném riziku krvácení, nebo CMP a kardiologické zhodnocení pacientů s plicní hypertenzí taky kardiologické zhodnocení stavu KVS systému. Je potřeba brat v úvahu nestabilitu C páteře a mít připraveno více pomůcek a alternativních postupů při zajišťování dýchacích cest.  Cílem předoperační optimalizace je zvýšení bezpečnosti pacientů individualizací peiroperačního postupu vzhledem na rizikové faktory pacientů a operace. 

Pediatric Anesthesia 26 (2016) 356–362

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %