Články na téma

Akutní komplikace a úmrtnost u pacientů s infekcí COVID-19: systematický přehled a meta-analýza
Nicola Potere, Emanuele Valeriani, Matteo Candeloro, et al.

Cílem této studie a meta analýzy je shromáždit důkazy o klinicky relevantních outcomech u pacientů hospitalizovaných s infekcí COVID-19. Do studie byli zahrnuti symptomatičtí pacienti s laboratorně potvrzenou infekcí COVID-19. Primárními sledovanými parametry byla povšechná mortalita a syndrom akutní respirační tísně (ARDS). Sekundárními sledovanými parametry bylo akutní srdeční či renální poškození, šokový stav, koagulopatie a venózní trombembolismus.

Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 44 již hodnocených studií s 14,866 COVID-19 pacienty. Obecně bylo riziko chybovosti vysoké. Povšechná mortalita byla celkově 10% (95% predikční interval, PI, 2 až 39%; 1687/14203 pacientů; 43 studií), 34% u pacientů přijatých na oddělení JIP (95% PI, 8 až 76%; 659/2368 pacientů; 10 studií), 83% u pacientů s nutností invazivní ventilační podpory (95% PI, 1 až 100%; 180/220 pacientů; 6 studií) a 75% úmrtnost u pacientů, u kterých se rozvinula ARDS  (95% PI, 35 až 94%; 339/455 pacientů; 11 studií).

Závěr: Na základě nízce kvalitních průkazů v důsledku nápadné heterogenity a rizika chybovosti byla zjištěna vysoká úmrtnost u kriticky nemocných pacientů. Incidence klinicky relevantních outcomů byla výrazná, ačkoli byla podána pouze třetinou studií předpokládajících značné podhodnocení.

 

Potere et al. Critical Care (2020) 24:389

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Dexametazon u hospitalizovaných pacientů s COVID-19: předběžná zpráva
Peter Horby, Wei Shen Lim, Jonathan R. Emberson,et al.

Tato kontrolovaná open-label studie zkoumá možnost terapie pacientů hospitalizovaných s COVID-19 pomocí glukokortikoidů jakožto modulátorů zánětu, které by mohly snížit progresi onemocnění do respiračního selhání a úmrtí. Pacienti byli náhodně rozděleni na skupinu užívající dexametazon orálně či intravenózně (v denní dávce 6 mg) během až 10 dnů a na skupinu, která dostávala pouze obvyklou terapii bez glukokortikoidů. Primárním sledovaným parametrem byla 28denní mortalita. Článek přináší předběžné výsledky tohoto srovnání.

Výsledky: 2014 pacientů bylo zařazeno do testované skupiny užívající dexametazonu a na kontrolní skupinu léčenou obvyklou terapií v počtu 4321 pacientů. Během 28 dnů zemřelo 482 (22.9%) pacientů v testované skupině a 1110 (25.7%) pacientů v kontrolní skupině (věku upravený poměr, 0.83; 95% CI, 0.75 až 0.93;P<0.001). Proporční a absolutní rozdíl v úmrtí mezi skupinami se významně lišil v závislosti na stupni respirační podpory, kterou pacienti přijímali ve sledovaném období. V tomto ohledu byla incidence úmrtí v testované skupině užívající dexametazon menší u pacientů s invazivní mechanickou ventilací oproti pacientům bez dexametazonové terapie (29.3% vs. 41.4%; četnostní poměr, 0.64; 95% CI, 0.51 až 0.81) a stejně tak i u pacientů s neinvazivní oxygenoterapií (23.3% vs. 26.2%; četnostní poměr, 0.82; 95% CI, 0.72 až 0.94), avšak ne u pacientů bez respirační podpory (17.8% vs. 14.0%; četnostní poměr, 1.19; 95% CI, 0.91 až 1.55).

Závěr: Užití dexametazonu vedlo ke snížení úmrtnosti u pacientů s COVID 19 během sledovaných 28 dnů, pouze pokud byli současně napojeni na invazivní mechanickou ventilaci či dostávali samotnou oxygenoterapii. Naopak u pacientů bez respirační podpory nemělo užití dexametazonu vliv na incidenci úmrtí.

DOI: 10.1056/NEJMoa2021436

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
88 %

Terapeuticky navozená hypotermie u kriticky nemocných pacientů: systematický přehled a meta analýza vysoce kvalitních randomizovaných studií
Jun Hyun Kim, Ádám Nagy, Alessandro Putzu, et al.

Cílem této práce je prozkoumat možný efekt řízené hypotermie (32 – 35 °C) na přežití a hlavní klinické cílové parametry u kriticky nemocných pacientů. Celkově byla využita data ze 14 studií, zahrnující. 2 670 pacientů, ve třech různých situacích: traumatické poškození mozku, závažné infekce a cévní mozková příhoda.

Výsledky: Nárůst mortality byl zaznamenán v nejdelším dostupném sledovaném období (432/1,375 [31%] vs 330/1,295 [25%]; míra rizika, RR, 1.24; 95% CI, 1.10–1.39; p = 0.0004; I2 = 0%). Souhrnné výsledky neprokázaly rozdíl v dobrých neurologických výsledcích mezi skupinou pacientů vystavených řízené hypotermii a pacientů v normotermii (493/1,142 [43%] vs 486/1,067 [46%]; risk ratio, 1.04; 95% CI, 0.97–1.12; p = 0.27; I2 = 1%). Mezi pacienty podstupujícími terapeutickou hypotermii byl významný nárůst arytmií.

Závěr: Vysoce kvalitní randomizované studie naznačují zvýšení mortality ve spojení s terapeutickou hypotermií a žádný rozdíl v dobrém neurologickém výstupu ve srovnání s normotermií u kriticky nemocných pacientů. Ačkoli je zde stále možnost, že by terapeutická hypotermie byla výhodná ve specifických situacích, její rutinní využití by mělo být vyhrazeno pouze pro indikace stanovené mezinárodními doporučeními (např. srdeční zástava u dospělých a hypoxicko-ischemická encefalopatie novorozenců).

Crit Care Med 2020; 48:1047–1054

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Perioperační použití gabapentonoidů k managementu pooperační akutní bolesti: systematické review a meta-analýza
Michael Verret, François Lauzier, Ryan Zarychanski, et al.

Ačkoliv jsou aktuálně gabapentinoidy široce používané k terapii akutní pooperační bolesti, jejich klinický benefit a efektivita není jasná. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit analgetických efekt a nežádoucí účinky perioperační aplikace gabapentinoidů u dospělých pacientů. Primárním outcome byla intenzita akutní pooperační bolesti. Sekundární outcome byla intenzita subakutní pooperační bolesti, incidence pooperační chronické bolesti, kumulativní dávka opioidů, perzistentní opioidní medikace, délka hospitalizace a nežádoucí účinky. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 281 studií (24 682 pacientů). Gabapentinoidy ve srovnání s kontrolní skupinou byli asociovány s nižší intenzitou bolesti (100 bodová škála) v době 6 hodin (střední rozdíl, −10; 95 % CI, −12 až −9), 12 hodin (střední rozdíl, −9; 95 % CI, −10 až −7), 24 hodin (střední rozdíl, −7; 95 % CI, −8 až −6) a 48 hodin (střední rozdíl, −3; 95 % CI, −5 až −1). Daný efekt nebyl klinicky signifikantní (nedosáhl skóre 10 a více na 100 bodové škále) a byl nezávislý od typu léčiva (gabapentin, pregabalin). Efekt na intenzitu bolesti v době 72 hodin, vliv na subakutní a chronickou bolest nebyl identifikován. Terapie gabapentinoidy byla asociována s redukci PONV při vyšším výskytu poruchy vizu a vertiga.   

Závěrem: Nebyl identifikován žádný klinicky relevantní analgetický efekt při perioperační aplikaci gabapentinoidů, při vyšším výskytu nežádoucích účinků ve srovnání s kontrolní skupinou. Současně nebyl detekován vliv na výskyt pooperační chronické bolesti.

ANESTHESIOLOGY 2020; 133:265–79

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Použití dexmedetomidinu k prolongované sedaci na odděleních pediatrických JIP (PICU): systematický přehled a metaanalýza
Marco Daverio, Francesca Sperotto, Lorenzo Zanetto, et al.

Cílem této studie bylo systematicky popsat užití dexmedetomidinu při prolongované sedaci (≥ 24 hod) u dětí ve věku 18 let a mladších a současně provést meta analýzu jeho bezpečnostního profilu.

Výsledky: Bylo pracováno se 32 studiemi, zahrnujících celkem 3,267 pacientů. Většina studií byla monocentrických (91%) a retrospektivních (88%), jedna studie byla randomizovaná. Minimální a maximální infuzní dávky se pohybovaly v rozmezí od 0.1–0.5 μg/kg/hod do 0.3–2.5 μg/kg/hod. Střední doba trvání infuze byla 25 – 540 hodin. Osm studií (25%) informuje o nasycovacích dávkách (v rozmezí  0.5–1 μg/kg), způsob postupného ukončování infuze byl zmíněn v 11 (34%) studiích a doba ukončování infuze v 6 z nich (55%, 9 - 96 hodin). Souhrnná prevalence bradykardie byla 2.6% (n = 10 studií; 14/387 pacientů; 95% CI, 0.3–7.3; I2 =75%), souhrnná incidence hypotenze byla 6.1% (n = 8 studií; 19/304 pacientů; 95% CI, 0.8–15.9; I2 = 84%). Tři studie (9%), které udávají čas do objevení se nežádoucích účinků, se shodují s nástupem do 12 hodin od počátku infuze.

Závěr: V tuto chvíli nejsou zatím k dispozici relevantní data o užití dexmedetomidinu k prolongované sedaci ani konsenzus o správném dávkování a protokoly k postupnému ukončování infuze u dětí. Infuze dexmedetomidinu může být v pediatrii považována za relativně bezpečnou i v případě, že trvá déle než 24 hodin.

Pediatr Crit Care Med 2020; 21:e467–e474

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Načasování zahájení terapie náhradou funkce ledvin u akutního renálního poškození
Sean M. Bagshaw, Ron Wald, Neill K.J. Adhikari, et al.

Cílem této mezinárodní randomizované kontrolované studie je zjistit nejefektivnější načasování náhrady funkce ledvin u kriticky nemocných pacientů se závažným akutním ledvinným poškozením. Pacienti byli náhodně rozděleni do skupiny, která podstoupila akcelerovanou strategii náhrady funkce ledvin (terapie byla zahájena do 12 hodin od chvíle, kdy pacient splňoval kriteria) a na skupinu se standardní strategií (terapie byla zahájena, pokud byla splněna indikační kriteria nebo akutní ledvinné selhání přetrvávalo více jak 72 hodin). Primárním výstupem bylo úmrtí z jakékoli příčiny do 90 dnů.

Výsledky: Z celkového počtu 3019 pacientů bylo 2927 (97.0%) zahrnuto do modifikované intention-to-treat analýzy (1465 pacientů zařazeno do skupiny s akcelerovanou strategií a 1462 do skupiny se standardní strategií). Ve skupině s akcelerovanou strategií podstoupilo náhradu renální funkce 1418 (96.8%) pacientů a 903 (61.8%) pacientů ve skupině se standardní terapií. Během 90 dnů zemřelo 643 (43.9%) pacientů ve skupině s akcelerovanou strategií a 639 (43.7%) pacientů ve skupině se standardní strategií (relativní riziko, RR, 1.00; 95% CI, 0.93 až 1.09; P = 0.92). Nežádoucí příhody se objevily u 346 z 1503 (23.0%) pacientů skupiny s akcelerovanou strategií a u 245 z 1489 (16.5%) pacientů skupiny se standardní strategií (P<0.001).

Závěr: U kriticky nemocných pacientů s akutním ledvinným selháním nevykazovala akcelerovaná strategie náhrady funkce ledvin nižší riziko úmrtí během prvních 90 dnů než v případě standardní strategie.

N Engl J Med 2020;383:240-51. DOI: 10.1056/NEJMoa2000741

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

4. konsenzuální guidelines managementu pooperační nevolnosti a zvracení
Tong J. Gan, Kumar G. Belani, Sergio Bergese, et al.

Konsenzuální doporučení představuje detailní na EBM založené guideline k managementu pooperační nevolnosti a zvracení (Post-operative nausea and vomitting – PONV) u dospělých a dětských pacientů. Věnuje se doporučeným postupům u vysoce-rizikových pacientů, hodnocením základního rizika, volbou profylaxe a rescue PONV medikace, ale taky implementaci lokálního PONV protokolu. Guideline se zaměřuje na analýzu nových preparátů k terapii PONV (druhá generace 5-hydroxytryptaminových antagonistů – 5-HT3, antaginosté neurokininového receptoru-1 – NK1 a dopaminový antagonisté), aplikací všeobecné multimodální PONV profylaxe a managementu PONV ve světle enhanced-recovery postupů. Guideline by schválen celkem 23 odbornými společnosti a organizacemi.      

Anesth Analg 2020;131:411–48

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Srovnání proximálního versus distálního přístupu ke katetrizaci axilární žíly pod ultrazvukovou kontrolou (PANDA) u kardiochirurgických pacientů s rizikem krvácení: randomizovaná kontrolovaná studie
Ying Su, Jun‑yi Hou, Guo‑guang Ma, et al.

Cílem studie bylo zhodnotit úspěšnost a bezpečnost katetrizace proximální versus distální části axilární žíly (AVC) pod ultrazvukovou kontrolou (USG) u kardiochirurgických pacientů s rizikem krvácení (antikoagulační, nebo antiagrerační terapie v posledních 3 dnech před výkonem). Byla sledovaná úspěšnost metody, čas ke katetrizaci, počet pokusů a mechanické komplikace v prvních 24 hodinách od punkce. Do studie bylo celkem zařazeno 198 pacientů, a 99 pacientů bylo randomizováno do proximální vs. 99 do distální skupiny. Proximální přístup vykazoval vyšší úspěšnost prvního pokusu (75.8 % vs. 51.5 %, p <0.001) a celkovou úspěšnost (93.9 % vs. 83.8%, p = 0.04) ve srovnání s distální přístupem, nicméně celková úspěšnost byla srovnatelná (99.0% vs. 99.0%; p = 1.00). U proximálního přístupu bylo dosaženo nižšího průměrného počtu pokusů (p <0.01) a kratší čas katetrizace (p <0.001). Nebyl identifikován signifikantní rozdíl ve výskytu komplikací (výskyt krvácení, punkce arterie, pneumotoraxu, neurologického poškození/poranění, nebo malpozice katetru mezi skupinami.

Závěrem: Ke katetrizace axilární žíly u kardiochirurgických pacientů s rizikem krvácení je možné a efektivní distální i proximální přístup. Při hodnocení úspěšnosti prvního punkčního pokusu, kanylačního času je proximální přístup je superiorní.

Su et al. Ann. Intensive Care (2020) 10:90

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Rozdíl v podání kombinace ticagreloru a aspirinu a monoterapie aspirinem u akutní ischemické mozkové mrtvice nebo TIA
S. Claiborne Johnston, Pierre Amarenco, Hans Denison, et al.

Cílem této randomizované, dvojitě zaslepené studie kontrolované placebem je prozkoumat možný vliv terapie kombinací ticagreloru a aspirinu v prevenci mozkové mrtvice po ischemické příhodě nebo tranzitorní ischemiské atace (TIA). Primárním sledovaným parametrem byla buď mozková mrtvice, nebo úmrtí do třiceti dnů. Primárním výstupem hodnocení bezpečnosti bylo závažné krvácení.

Výsledky: Z celkového počtu 11 016 pacientů bylo 5523 zařazeno do skupiny užívající kombinaci ticagreloru a aspirinu a 5493 pacientů do kontrolní skupiny užívající aspirin a placebo. Mozková příhoda nebo úmrtí, jakožto primární sledovaný parametr, se objevili u 303 (5.5%) pacientů testované skupiny a u 362 (6.6%) pacientů kontrolní skupiny (míra rizika, HR, 0.83; 95% CI, 0.71 to 0.96; P = 0.02).  Ischemická mozková mrtvice se objevila u 276 (5.0%) pacientů testované skupiny a u 345 (6.3%) pacientů kontrolní skupiny (míra rizika, HR, 0.79; 95% CI, 0.68 to 0.93; P = 0.004). Incidence invalidizace se mezi sledovanými skupinami významně nelišila. Závažné krvácení se objevilo u 28 (0.5%) pacientů skupiny užívající kombinaci ticagrelor aspirin a u 7 pacientů (0.1%) kontrolní skupiny užívající pouze aspirin (P = 0.001).

Závěr: Podání kombinace ticagreloru a aspirinu u pacientů s lehkou až středně těžkou nonkardioembolickou ischemickou mozkovou mrtvicí (NIHSS skóre ≤ 5) nebo TIA, kteří nepodstoupili intravenózní ani endovaskulární trombolýzu, vedlo ke snížení rizika cévní mrtvice nebo úmrtí do 30 dnů na rozdíl od monoterapie aspirinem. Nebyl nalezen významný rozdíl mezi podáním kombinace ticagreloru a aspirinu oproti samotnému aspirinu v incidenci invalidizace. Závažné krvácení se vyskytovalo častěji při užívání ticagreloru.

N Engl J Med 2020;383:207-17. DOI: 10.1056/NEJMoa1916870

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Anestezie u traumat a akutních výkonů během COVID-19 pandemie: doporučení Čínské anesteziologie společnosti
Yahong Gong, Xuezhao Cao, Wei Mei et al.

Vzhledem na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobené koronavirem SARS-CoV-2 byla většina nemocnic nucena odložit elektivní operativu, nicméně emergentní operace, a to především u traumatizovaných pacientů odložit nelze. U pacientů se suspektní neboli prokázanou infekci COVID-19 je doporučena implementace protokolu se standardizaci předoperační přípravy, intraoperačního managementu a pooperační surveillance s cílem redukovat riziko nozokomiální infekce a zachovat bezpečné prostředí pro pacienty a zdravotnický personál. Článek je souhrnem doporučených postupů k managementu traumat a akutní operativy v době COVID-19 pandemie.

Anesth Analg 2020;131:326–34

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Perioperační aplikace kyseliny tranexamové u artoplastiky dolní končetiny: multicentrická prospektivní kohortová studie
T. D. Lloyd, G. Neal-Smith, J. Fennelly, et al.

V UK je kyselina tranexamová doporučena u všech chirurgických výkonů s předpokládanou krevní ztráty přesahující 500ml. Optimální dávka, cesta aplikace a timing podání není jasný. Cílem studie bylo zhodnotit aktuální klinickou praxi aplikace kyseliny tranexamové (TA). Do studie byli zařazeni pacienti podstupující primární artroplastiku kolene, nebo kyčle. Primárním cílem bylo procenta pacientů, u kterých byla aplikována TA. Sekundární outcome byla dávka, cesta aplikace a timing podání TA v perioperačním období, prevalence pre – a pooperační anémie, krevní ztráty a počet aplikovaných krevních transfuzí. Celkem bylo do studie zařazeno 1701 pacientů z 56 nemocnic (NHS – nemocnic v UK). TA byla podána u celkem 1523 (89,5 %) pacientů, z toho u 1052 pacientů (69.1 %) jako jednotlivá dávka1000 mg i.v. před – nebo intraoperačně.  Z celkového počtu 1701 pacientů bylo 571 (33.6 %) anemických předoperačně a 1386 (81.5 %) anemických pooperačně (hemoglobin <130 g/l).  Střední krevní ztráta souboru byla 792ml a u 54 pacientů (3.1%) byla pooperačně aplikována krevní transfuze (6.5% u předoperačně anemických pacientů vs. 1.5% u pooperačně anemických pacientů).

Závěrem: Aktuální klinická praxe v UK je založena na podání 1000mg kyseliny tranexamové i.v. předoperačně, nebo intraoperačně. Anémie se vyskytuje celkem u 1/3 pacientů podstupujících artroplastiku kolene, nebo kyčle, ačkoliv podání transfuze erytrocytů je vzácné.

Anaesthesia 2020, 75, 1050–1058

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Účinnost a bezpečnost užití dexmedetomidinu pro prolongovanou sedaci na odděleních pediatrických JIP: Prospektivní multicentrická studie (PROSDEX)
Francesca Sperotto, Maria C. Mondardini, Clara Dell’Oste, et al.

Cílem této observační prospektivní studie je vyhodnotit účinnost dexmedetomidinu v zajištění komfortu a snížení dávek konvenčních léčiv při jeho použití k prolongované sedace  (≥24 hod) u kriticky nemocných pacientů. K tomuto účelu byla využita validované klinické skórovací systémy během systematického sledování dávek léčiv. Dále byl vyhodnocen bezpečnostní profil dexmedetomidinu a rizikové faktory spojené s nežádoucími účinky.

Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 163 pacientů mladších 18 let (medián věku 13 měsíců, interkvartilní rozsah, IR, 4 – 71 měsíců). Hlavní indikací použití dexmedetomidinu bylo jeho podání v kombinaci pro snížení dávky léčiv (42%). Medián délky infuze byl 108 hodin (IR, 60-168 hodin), s dávkami mezi 0,4 (IR, 0.3-0.5) a 0.8 μg/kg/hod (IR, 0.6–1.2 μg/kg/hod). Během 24 hodinové infuze byly hodnoty COMFORT-B škály (n = 114), Withdrawal Assessment Tool-1 (n = 43) a Cornell Assessment of Pediatric Delirum (n = 6) významně sníženy v porovnání s hodnotami registrovanými bezprostředně před podáním dexmedetomidinu  (p < 0.001, p < 0.001, p = 0.027). Hodnoty dávek/kg/hod podaných benzodiazepinů, opioidů, propofolu a ketaminu byly taktéž významně sníženy (p < 0.001, p < 0.001, p = 0.001, p = 0.027). 37% pacientů vykazovalo hemodynamické změny a 9% nežádoucí hemodynamické příhody, které vyžadovaly intervenci (snížení dávky u 79% případů). Model multivariační logistické regrese prokázal, že nasycovací dávka (OR, 4.8; CI, 1.2–18.7) a dávky větší než 1.2 μg/kg/hod (OR, 5.4; CI, 1.9–15.2) zvyšují pravděpodobnost hemodynamických změn.

Závěr: Dexmedetomidin použitý k prolongované sedaci zajišťuje komfort, snižuje dávky dalších sedativ a pomáhá zmírnit syndrom z vysazení a delirium. Nežádoucí příhody jsou především hemodynamické a reverzibilní snížením dávky. Nasycovací dávka a vyšší infuzní dávky jsou nezávislými rizikovými faktory hemodynamických nežádoucích příhod

Pediatr Crit Care Med 2020; 21:625–636

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Výživa pacienta s infekcí COVID-19 na oddělení JIP: praktické doporučení
Ronan Thibault, Philippe Seguin, Fabienne Tamion, et al.

Pět až 10% pacientů s infekcí COVID-19 jsou postiženi syndromem akutní respirační tísně (ARDS) vyžadující urgentní respirační a hemodynamickou podporu na oddělení JIP. Nicméně vedle těchto intervencí zůstává výživa podstatnou složkou péče. Hodnocení nutričního stavu a časný nutriční management péče o pacienty s COVID-19 se musí stát součástí obecné terapeutické strategie. V tomto ohledu by měla být dodržena mezinárodní doporučení. Je důležité zachovat funkci gastrointestinálního systému, imunity a vyhnout se ztrátě svalové hmoty a funkce, zejména poslední zmiňované hledisko je, stejně jako u ostatních JIP pacientů, kruciální z hlediska krátko i dlouhodobého zotavení.

Závěr: Článek poskytuje rozhodovací diagram a deset klíčových hledisek pro optimalizaci managementu výživy u pacientů s infekcí COVID-19 na odděleních JIP.

Thibault et al. Critical Care (2020) 24:447

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Využití ultrazvuku plic během pandemie COVID-19: narativní přehled
David L. Convissar, Lauren E. Gibson, Lorenzo Berra, et al.

Součástí tohoto přehledu jsou ultrazvukové nálezy z četných studií a kazuistik, u nichž se autoři snaží nalézt společné znaky pro pacienty nakažené COVID-19 a ptačí chřipkou H7N9 a H1N1 chřipkou. Je diskutována možnost využití přenosného point-of-care ultrazvuku (PPOCUS) jakožto bezpečného a efektivního bedside vyšetření v úvodu hodnocení, managementu a monitoringu progrese stavu u pacientů s potvrzenou nebo suspektní infekcí COVID-19.

Závěr: Ultrazvuk plic má potenciál zlepšit management pacientů s COVID-19. S příchodem přenosných ultrazvukových přístrojů s pokročilou schopností sdílení informací, video learningem a telenavigací se dále zvyšuje bezpečnost pacienta i personálu a zlepšuje se stupeň péče.

Anesth Analg 2020;131:345–50

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Péče o kriticky nemocné dospělé pacienty s COVID-19 na odděleních pediatrických JIP: doporučení dle intenzivistů
Kenneth E. Remy, Philip A. Verhoef, Jay R. Malone, et al.

Cílem tohoto narativního přehledu je bylo vytvořit doporučení v otázce častých problémů, se kterými se lékaři na JIP mohou setkat při péči o pacienty s akutním respiračním selháním při pandemii koronavirového onemocnění 2019. V doporučeních se objevuje například ABCDE péče u dospělého pacienta (Akreditace, Bariéry, Kompetence, Dependence, Expektace v rámci outcomu pacienta), dále je zmiňován rozdíl mezi onemocněním u dospělého a dětského pacienta, časté komplikace spojené s péčí o pacienty, nebo etické otázky.

Závěr: Toto stručné vědecké vyjádření zahrnuje odkazy na nejčerstvější a nejrelevantnější doporučení a klinické studie, které jsou podkladem pro určení správného managementu péče o tyto pacienty. Cílem je pomoci oddělením dětských JIP a intenzivistům, aby mohli být v případě potřeby rychle připraveni na péči o dospělé pacienty nakažené infekcí COVID-19.

 

Pediatr Crit Care Med 2020; 21:607–619

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Point-of-care ultrazvuk plic u pacientů s infekcí COVID-19: narativní přehled
M. J. Smith, S. A. Hayward, et al.

Tato popisná studie podává souhrnný přehled důkazů a klinických doporučení pro použití a interpretaci plicního ultrazvuku pro pacienty se středně těžkým, těžkým a kritickým poškozením plic v souvislosti s infekcí COVID-19. Ultrazvukové zobrazení plic a přidružených tkání může hrát důležitou roli v managementu pacientů s poškozením plic asociované s infekcí COVID-19. V porovnání s dalšími hodnotícími modalitami, má ultrazvuk mimo jiné vysokou diagnostickou přesnost a je ergonomicky výhodný.

Závěr: Díky informacím z ultrazvuku plic může být mimo jiné rozhodnuto o zahájení, eskalaci, titraci či postupném ukončování respirační podpory, díky čemuž se může stát užitečnou metodou v managementu péče o pacienty s infekcí COVID-19 s respiračním selháním.

 

Anaesthesia 2020, 75, 1096–1104

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Přenos infekce SARS-CoV-2 vzdušnou cestou na zdravotnické pracovníky: narativní přehled
N. M. Wilson, A. Norton, et al.

Důkazy definující postupy jako aerosol produkující jsou založeny na méně spolehlivých případech a kohortových studiích, kde přesný způsob přenosu není znám a produkce aerosolu nebyla nikdy kvantifikována. Autoři článku předpokládají asociaci přenosu spíše s délkou expozice a vzdáleností od pacienta s infekcí COVID-19 s respiračními příznaky než se samotným lékařským zákrokem. Neexistuje žádná průkazná spojitost mezi jakoukoli aerosol produkující procedurou a vzdušnou nákazou s výjimkou bronchoskopie a odsávání.

Závěr: Mechanismus přenosu infekce SARS-CoV-2 není znám, ale důkazy předpokládají nárůst šíření infekce vzdušnou cestou. Autoři spekulují, zda pacienti, kteří kašlou, mají intenzivnější dechovou aktivitu, zvětšenou uzávěrovou kapacitou a změněné vlastnosti sekretu pokrývajícího respirační trakt, budou významnými producenty infekčního aerosolu. Autoři předpokládají, že postupy produkující aerosol vytvářejí tohoto aerosolu méně než dyspnoický a kašlající pacient. Než budou získány jasné důkazy, měla by být zvážena bezpečností opatření chránící zdravotnické pracovníky.

Anaesthesia 2020, 75, 1086–1095

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Použití a výsledky nasotracheální intubace u pacientů vyžadujících umělou plicní ventilaci na odděleních pediatrických JIP napříč Spojenými státy
Claire E. Christian, Nathan E. Thompson, Martin K. Wakeham

Cílem této retrospektivní kohortové studie je zjistit prevalenci užití nasotracheální intubace a s ní asociované faktory a výstupy v porovnání s orotracheální intubací u pacientů s nutností umělé plicní ventilace. Do studie nebyli zahrnuti pacienti, kteří byli přijati s již zavedenou tracheostomickou kanylou.

Výsledky: Celkem bylo zapojeno do studie 121 oddělení JIP, přičemž v 64 (53%) z nich nebyla provedena ve sledovaném období žádná nasotracheální intubace. Analyzováno bylo 12 088 endotracheálních intubací, z nichž 680 (5,6%) bylo nasotracheálních. Z pacientů intubovaných nasom byla většina ve věku do 2 let (88,1%) a 82,2% z nich bylo klasifikováno jako kardiologičtí pacienti. Míra neplánované extubace u těchto mladých pacientů byla 0% v případě nasotracheální intubace oproti 2,1% u intubace orotracheální.

Závěr: Nasotracheální intubace je na odděleních pediatrických JIP ve Spojených státech prováděna minoritně a přednostně u mladých kardiologických pacientů. Nasotracheální intubace je spojena s menší mírou neplánovaných extubací v populaci těchto pacientů. Je třeba v budoucnu provést prospektivních studie zkoumající výhody a komplikace nasotracheální oproti orotracheální intubace u pediatrických pacientů vyžadujících umělou plicní ventilaci.

Pediatr Crit Care Med 2020; 21:620–624

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

COVID-19 u kriticky nemocných dětí: popisný přehled literatury
Jacqueline S. M. Ong, Alvise Tosoni, YaeJean Kim, et al.

Tento článek předkládá souhrnný přehled dostupné literatury a jistě cenný pohled na klinický management COVID-19, stejně jako informace k opatřením, které by každé oddělení pediatrické JIP mělo provést.

Závěr: Případy dětských pacientů s COVID-19 v kritickém stavu jsou spíše vzácné, ale vzhledem celkovému celosvětovému nárůstu počtu nakažených, je třeba počítat s nárůstem kriticky nemocných pacientů s COVID-19 i v pediatrické populaci. Proto je nezbytná spolupráce na lokální, národní a mezinárodní úrovni, včetně sdílení informací v rámci mezinárodní komunity dětských JIP. 

Pediatr Crit Care Med 2020; 21:662–666

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %