Články na téma

Extrakorporální membránová oxygenace (ECMO) u COVID-19 infekce: systematický přehled a meta-analýza
Kollengode Ramanathan, Kiran Shekar, Ryan Ruiyang Ling et al.

Cílem této studie je vytvořit poklad pro rozhodování v klinické praxi a pomoci nasměrovat budoucí výzkum v oblasti využití ECMO u pacientů s COVID-19 infekcí, u kterých se rozvinul akutní syndrom dechové tísně (ARDS). Primárním sledovaným parametrem bylo nemocniční mortalita, sekundárními sledovanými parametry byla délka ECMO terapie a mechanické ventilace, míra odpojování od ECMO a komplikace během ECMO podpory.

Výsledky: Do metaanalýzy bylo zahrnuto 22 observačních studií s celkem 1896 pacienty, přičemž dominovalo využití venovenózní ECMO (98.6%). Celková mortalita během hospitalizace u COVID-19 pacientů s podporou ECMO (22 studií, 1896 pacientů) byla 37.1% (95% CI 32.3–42.0%, vysoká jistota). Celková mortalita ve skupině s venovenózní ECMO byla 35.7% (95% CI 30.7–40.7%, vysoká jistota). Na základě meta-regresní analýzy bylo zjištěno, že věk a délka trvání ECMO jsou asociovány s nárůstem mortality. Délka ECMO podpory (18 studií, 1844 pacientů) byla 15.1 dnů (95% CI 13.4–18.7). Odpojení od ECMO podpory (17 studií, 1412 pacientů) bylo dosaženo u 67.6% pacientů (95% CI 50.5–82.7%). Celkem bylo zaznamenáno 1583 komplikací při ECMO (18 studií, 1721 pacientů), přičemž nejčastějšími byly komplikace renální.

Závěr: Většina pacientů s COVID-19 asociovaným ARDS byla napojena na venovenózní typ ECMO. Celková mortalita pacientů s COVID-19 infekcí s podporou ECMO byla 37.1% během prvního roku pandemie, což je srovnatelná hodnota s mortalitou u pacientů s ARDS neasociovaným s COVID-19. Vyšší věk byl vyhodnocen jako rizikový faktor úmrtí. Venovenózní ECMO se zdá být efektivní intervencí u vybraných pacientů s COVID-19 asociovaným ARDS.

Ramanathan et al. Crit Care (2021) 25:211

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Perioperační liberální versus restriktivní tekutinová strategie a postoperační outcome: systematický přehled a meta-analýza randomizovaných kontrolovaných studií u plánovaných velkých břišních operací
Antonio Messina, Chiara Robba, Lorenzo Calabro et al.

Cílem této studie je zkoumat vliv restriktivní vs. liberální tekutinové terapie na celkové postoperační komplikace a morbiditu. Pro účely přehledu a metaanalýzy byly vybrány pouze studie s dospělými pacienty podstupujícími plánované velké břišní operace, které srovnávaly strategie liberální a restriktivní tekutinové terapie.

Výsledky: Analyzováno bylo celkem 18 studií s 5567 pacienty, z nichž 2786 (50.0%) bylo ve skupině s restriktivní terapií a 2780 (50%) ve skupině s tekutinovou terapií liberální. Mezi skupinami nebyl nalezen rozdíl ve výskytu závažných pooperačních komplikací [rozdíl rizik, RD (95%CI) = 0.009 (− 0.02; 0.04); p = 0.62; I2 (95% CI) = 38.6% (0–66.9%)]. Tento výsledek byl potvrzen také v podskupině 5 studií s nízkým celkovým rizikem zkreslení. Liberální přístup byl asociován s celkově méně renálními významnými příhodami ve srovnání s restriktivní strategií [RD (95% CI) = 0.06 (0.02–0.09); p = 0.001]. Mezi restriktivními a liberálními podskupinami nebyl zaznamenán žádný rozdíl ani v časné (p = 0.33) ani v pozdní (p = 0.22) postoperační mortalitě.

Závěr: Výběr mezi liberální nebo restriktivní strategií u plánovaných velkých břišních operací nemá vliv na výskyt významných postoperačních komplikací ani na mortalitu. V podskupinové analýze byl zaznamenán vliv liberálního přístupu na celkově méně významných renálních příhod ve srovnání s restriktivním přístupem.

Messina et al. Crit Care (2021) 25:205

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Neuroaxiální intervence u rodiček s trombocytopenií: Interdisciplinární konsensuální prohlášení Společnosti porodnické anestezie a perinatologie (SOAP)
Melissa E. Bauer, Katherine Arendt, Yaakov Beilin, et al.

Vzhledem k možné morbiditě spojené s celkovou anestezií při císařském řezu, je důležité důsledně zvážit, u kterých pacientek s trombocytopenií je pravděpodobné zvýšené riziko spinálního epidurálního hematomu při neuroaxiálním zákroku a kdy tato rizika převáží nad relativními přínosy, a informovat pacienty o sdíleném rozhodování. Zatímco řada odborných společností (porodnické, intervenční a hematologické) zveřejnila doporučení, která se zabývají limity počtu trombocytů pro bezpečné neuroaxiální zákroky, americké anesteziologické odborné společnosti na toto téma mlčí. Navzdory nedostatku kvalitních dat dnes existují meta-analýzy, které poskytují lepší odhady rizik. Byla svolána interdisciplinární pracovní skupina za účelem sjednotit příslušné odborné společnosti, syntetizovat data a poskytnout praktický algoritmus pro rozhodování, který pomůže informovat v diskuzích o rizicích a přínosech a sdíleném rozhodování s pacienty.

Závěr: Prostřednictvím systematického přehledu a upravené Delfské metody dospěla pracovní skupina k závěru, že nejlepší dostupné důkazy naznačují, že riziko spinálního epidurálního hematomu spojeného s počtem trombocytů  70 000 x 106/l je u rodiček s trombocytopenií velmi nízké ve srovnání s gestační trombocytopenií, imunitní trombocytopenií (ITP) a hypertenzními poruchami v těhotenství při absenci dalších rizikových faktorů. K rozhodnutí, zda u rodiček s trombocytopenií provést neuroaxiální zákrok, nakonec dochází v klinickém kontextu. Mezi potenciálně významné faktory patří mimo jiné komorbidity pacientů, rizikové faktory při porodu, vyšetření dýchacích cest, dostupné vybavení pro zajištění dýchacích cest, riziko celkové anestezie a preference pacienta.

Anesth Analg 2021;132:1531–44

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Četnost a výsledky srdečních zástav v nemocnici u pacientů s COVID-19: systematický přehled
Zheng Jie Lim, Mallikarjuna Ponnapa Reddy, J. Randall Curtis, et al.

Cílem toho přehledu bylo zkoumat četnost, charakteristiku a výsledky srdeční zástavy v nemocnici u pacientů s COVID-19 a popsat charakteristiku a outcome pacientů se srdeční zástavou v nemocnici na oddělení JIP ve srovnání s pacienty se srdeční zástavou v nemocnici mimo oddělení JIP.

Výsledky: Bylo zařazeno 8 studií, které informovaly o 847 případech srdeční zástavy v nemocnici.  Četnost srdečních zástav v nemocnici se pohybovala mezi 1,5% a 5,8% mezi hospitalizovanými pacienty a 8,0-11,4% mezi pacienty na JIP. K srdeční zástavě v nemocnici častěji docházelo u starších pacientů mužského pohlaví. Většina počátečních rytmů byla nedefibrilovatelná (83,9%, [asystolie = 36,4% a bezpulzová elektrická aktivita (PEA) = 47,6%]). K návratu spontánního oběhu došlo u 33,3% pacientů s 91,7 % nemocniční mortalitou. Příhody srdeční zástavy v nemocnici na JIP měly vyšší četnost návratu spontánního oběhu (36,6% vs. 18,7%; p < 0,001) a relativně nižší mortalitu (88,7% vs. 98,1%; p < 0,001) ve srovnání se srdeční zástavou na odděleních mimo JIP. Pacienti ve věku 60 let a více měli významně vyšší nemocniční mortalitu než pacienti mladší 60 let (93,1% vs. 87,9%; p = 0,019).

Závěr: Přibližně každý dvacátý pacient hospitalizovaný s onemocněním COVID-19 podstoupil resuscitaci kvůli srdeční zástavě v nemocnici. Přežití v nemocnici po zástavě srdce na oddělení JIP bylo vyšší než mimo oddělení JIP a zdá se být srovnatelné s prepandemickým přežitím v případě nedefibrilovatelných rytmů. Ačkoli údaje poskytují náhled na prognózu po srdeční zástavě v nemocnici, měly by být interpretovány s opatrností vzhledem k nedostatku informací ohledně omezení léčby a zdrojů během pandemie. Je třeba dále zkoumat skutečné příčinné mechanismy.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000004950

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Účinek použití endotracheální kanyly a zavaděče versus endotracheální kanyly samotné na první pokus o intubaci: multicentrická, randomizovaná klinická studie
Samir Jaber, Amelie Rolle, Thomas Godet, et al.

Existuje předpoklad, že úspěšnost intubace na první pokus bude vyšší u tracheální trubice s použitím zavaděče, než při intubaci bez něj. Primárním  sledovaným parametrem byl podíl pacientů s úspěšnou intubací na první pokus. Sekundárním sledovaným parametrem bylo množství pacientů s komplikacemi souvisejícími s tracheální intubací.

Výsledky: Bylo zahrnuto celkem 999 pacientů: 501 (50%) do skupiny s tracheální trubicí s použitím zavaděče a 498 (50%) do skupiny se samotnou tracheální trubicí. Úspěšná intubace na první pokus nastala u 392 pacientů (78,2%) ve skupině s tracheální trubicí s použitím zavaděče a u 356 (71,5%) ve skupině se samotnou tracheální trubicí (absolutní rizikový rozdíl, 6,7;95% CI 1,4–12,1; relativní riziko, 1,10; 95% CI 1,02–1,18; P = 0,01). Celkem 194 pacienti (38,7%) ve skupině s tracheální kanylou s použitím zavaděče mělo komplikace související s tracheální intubací ve srovnání s 200 pacienty (40,2%) ve skupině se samotnou tracheální trubicí (absolutní rizikový rozdíl, - 1,5; 95% CI - 7,5 až 4,6; relativní riziko, 0,96; 95% CI 0,83–1,12; P = 0,64). Výskyt závažných nežádoucích účinků byl 4,0% a 3,6% (absolutní rizikový rozdíl, 0,4; 95% CI, - 2,0 až 2,8; relativní riziko, 1,10; 95% CI 0,59–2,06. P = 0,76).

Závěr: U kriticky nemocných dospělých, kteří podstupují tracheální intubaci, použití zavaděče zlepšuje úspěch při intubaci na první pokus.

Intensive Care Med (2021) 47: 653–664

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Bezpečnost kyseliny tranexamové při artroplastice kyčelního a kolenního kloubu u vysoce rizikových pacientů
Jashvant Poeran, Jimmy J. CHan, Nicole Zubizarreta, et al.

Cílem této studie bylo prozkoumat používání kyseliny tranexamové u pacientů s preexistujícími komorbiditami. Hlavními sledovanými parametry bylo podání krevních transfuzí a nově vzniklé komplikace. Vysoce rizikoví pacienti byli rozděleni do několika skupin: I venózní trombembolie, infarkt myokardu, záchvaty a ischemická cévní příhoda/tranzitorní ischemická ataka, II pacienti s renálním onemocněním a III pacienti s fibrilací síní.

Výsledky: Celkem 404 974 pacientům s totální náhradou kyčelního/kolenního kloubu (52,9%) byla podána kyselina tranexamová s podobnou frekvencí napříč vysoce rizikovými skupinami I (13 004 z 27 890 [46,6%]), II (22 424 ze 44 608 [50,3%]), a III (22 379 ze 45 952 [48,7%). Užívání kyseliny tranexamová bylo spojeno se sníženou pravděpodobností potřeby krevní transfúze u vysoce rizikových skupin I (721 z 13 004 [5,5%] vs. 2 293 z 14 886 [15,4%]; OR 0,307; 99,9% CI 0,258 až 0,366), skupina II (2 045 z 22 424 [9,1%] vs. 5 159 z 22 184 [23,3%]; OR 0,315; 99,9% CI 0,263 až 0,378) a skupina III (1 325 z 22 379 [5,9%] vs. 3 773 z 23 573 [16,0%]; OR 0,321; 99,9% CI 0,266 až 0,389); všechna upravená srovnání P < 0,001. Nebyla pozorována zvýšená pravděpodobnost komplikací ve vysoce rizikové skupině I (129 z 13 004 [1,0%] vs. 239 z 14 886 [1,6%]; OR 0,89; 99,9% CI 0,49 až 1,59), skupině II (238 z 22 424 [1,1%] vs. 369 z 22 184 [1,7%]; OR 0,98; 99,9% CI 0,58 až 1,67) a skupině III (187 z 22 379 [0,8%] vs. 290 z 23 573 [1,2%]; OR 0,93; 99,9% CI 0,54 až 1,61); všechna upravená srovnání P > 0,999.

Závěr: Kyselina tranexamová účinná při snižování krevních transfuzí, není spojena se zvýšenými komplikacemi, bez ohledu na stav vysoce rizikového pacienta na počátku léčby.

ANESTHESIOLOGY 2021; 135:57–68

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Vyhodnocení ventilačního efektu transnasální zvlhčené rychlé insuflační ventilační výměny u apnoických malých dětí se dvěma různými průtoky kyslíku: randomizovaná kontrolovaná studie
T. Riva, N. Pr_eel, L. Theiler, et al.

Transnazální zvlhčená rychlá insuflační ventilační výměna prodlužuje bezpečnou dobu apnoického okysličování dětí. U dospělých se uvádí, že má ventilační účinek s úrovněmi PaCO2, které rostou méně rychle než bez ní. Cílem této studie bylo otestovat hypotézu, že děti s hmotností mezi 10–15 kg nevykazují rozdíl v clearance oxidu uhličitého při srovnání dvou různých průtoků nazální high-flow terapie během 10 minutové období apnoe. Po standardizovaném úvodu do anestezie, včetně neuromuskulární blokády, byli pacienti náhodně rozděleni do vysokoprůtokové nosní terapie 100% kyslíkem při 2 nebo 4 l.kg/min. Intervence studie byla z bezpečnostních důvodů ukončena, když hodnoty SpO2 klesly pod <95%, nebo hladiny transkutánního oxidu uhličitého vzrostly nad  > 9,3 kPa nebo hodnoty near-infrared spektroskopie klesly o > 20% oproti jejich základním hodnotám nebo po apnoické periodě 10 minut.

Výsledky: Bylo zahrnuto 15 pacientů do každé skupiny. Ve skupině 2 l./kg x min byl střední (SD) nárůst transkutánního oxidu uhličitého 0,46 (0,11) kPa/min, zatímco ve skupině 4 l/ kg x min to bylo 0,46 (0,12) kPa/min. Horní limit jednostranného 95% CI pro rozdíl mezi skupinami byl 0,07 kPa/min, nižší než předdefinovaná hranice noninferiority 0,147 kPa/min (p = 0,001). Nižší průtok 2l/kg x min byl noninferiorní vyššímu průtoku 4l/kg x min z hlediska transkutánního měření nárůstu CO2.

Závěr: Přídatný ventilační efekt  vysokoprůtokové nazální terapie u apnoických dětí vážících  10 až 15 kg průtokem 2 nebo 4 l/kg x min nebyl prokázán.

 

Anesthesia 2021, 76, 924–932

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Infekce SARS-CoV-2, COVID-19 a načasování elektivních chirurgických výkonů Multidisciplinární konsensuální prohlášení a doporučení
K. El-Boghdadly, T. M. Cook, T. Goodacre, et al.

Sdílené rozhodování o načasování chirurgického zákroku po infekci SARS-CoV-2 musí odpovídat závažnosti počáteční infekce; přetrvávající příznaky COVID-19; komorbiditám a funkčnímu stavu; klinické prioritě a riziku progrese onemocnění a složitosti operace. Na ochranu zaměstnanců, jiných pacientů a veřejnosti, by plánované výkony neměly probíhat během období, kdy pacient může být infekční. Je třeba učinit preventivní opatření, aby se zabránilo předoperační a perioperační infekci, zejména u pacientů s vyšším rizikem. Elektivní operace by neměla být naplánována během 7 týdnů od diagnózy SARS-CoV-2 infekce, pokud rizika odložení chirurgického zákroku nepřeváží riziko pooperační morbidity nebo mortality spojené s COVID-19.U SARS-CoV-2 pacientů s přechodným, nebo asymptomatickým průběhem onemocnění není třeba dalších opatření po 7 týdenním období. Pacienti, kteří byli kvůli SARS-CoV-2 hospitalizováni, nebo mají perzistující symptomy, je třeba dbát zvýšené obezřetnosti. Pacienti s přetrvávajícími příznaky COVID-19 jsou ve zvýšeném riziku pooperační morbidity a mortality i po 7 týdnech.

Závěr: Čas před operací by měl být využit pro funkční zhodnocení stavu pacienta  a multidisciplinární optimalizaci. Očkování několik týdnů před operací sníží riziko pro pacienty a může snížit riziko nozokomiální SARSCoV-2 infekce dalších pacientů a personálu. Vnitrostátní výbory pro očkování by měly zvážit, zda takoví pacienti mohou mít přednost při očkování. Jakmile se objeví další data, bude možná nutné tato doporučení revidovat, ale předložené zásady by měly být vzaty v úvahu, aby byla zajištěna bezpečnost pacientů, veřejnosti a zaměstnanců.

 

Anesthesia 2021, 76, 940–946

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Použití medu oproti standardní péči u tlakových poranění kriticky nemocných dětí během hospitalizace: multicentrická kontrolovaná randomizovaná studie
Jhuma Sankar, AV Lalitha, Ramachandran Rameshkumar et al.

Cílem studie bylo zjistit, zda je použití medu k obvazům lepší než standardní péče z hlediska času na dokončení hojení ran u 1. – 3. fáze tlakových poranění u dětí přijatých na pediatrické JIP. Primárním sledovaným parametrem byl čas, potřebný k dokončení hojení ran. V intervenční skupině byly použity obvazy či gely z manuky či aktivního Leptosperma-medové krytí.

Výsledky: Ve studii bylo zahrnuto celkem 99 dětí: 51 v intervenční skupině a 48 ve skupině, která obdržela standardní péči. Základní charakteristiky, včetně stavu výživy, byly mezi skupinami srovnatelné. Nejčastějšími místy poranění byly kostnaté výčnělky v kontaktních bodech obličejové masky. Medián času do dokončení hojení byl 7 dní v intervenční skupině (95% CI, 6–7 dní) a 9 dnů (7–10 dní) ve skupině se standardní péčí (p = 0,002; log-rank test). V libovolné době měly děti v intervenční skupině asi 1,9 krát větší pravděpodobnost úplného uzdravení jejich tlakového poranění, než pacienti ve skupině standardní péče (HR 1,86; 95% CI, 1,21–2,87). V intervenční skupině nedošlo k žádným alergickým reakcím ani k sekundárním infekcím rány.

Závěr: Použití medikovaných medových obvazů zkrátilo čas potřebný k hojení ran u kriticky nemocných dětí s tlakovými poraněními. Nevyskytly se žádné alergické reakce nebo sekundární bakteriální infekce.

Pediatric Critical Care Medicine

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Komparativní efektivita dávkování aspirinu u kardiovaskulárních chorob
W.S. Jones, H. Mulder, L.M. Wruck, et al.

Pacienti s prokázaným aterosklerotickým kardiovaskulárním onemocněním byli randomizováni k užívání 81 mg nebo 325 mg aspirinu denně. Primární parametr efektivity byla kombinace úmrtí z jakékoliv příčiny, hospitalizace pro infarkt myokardu nebo hospitalizace pro cévní mozkovou příhodu, posouzené analýzou času do události.

Výsledky:  Celkem bylo sledováno 15 076 pacientů s mediánem doby sledování 26,2 měsíce (IQR, 19,0 až 34,9). Před randomizací užívalo aspirin 13 537 pacientů (96,0 % těchto pacientů s dostupnými informacemi o předchozím užívání aspirinu) a 85,3 % z těchto pacientů dříve užívalo 81 mg aspirinu denně. Primární sledovaný parametr nastal u 590 pacientů (odhad procenta, 7,28%) ve skupině s 81 mg a 569 pacientů (odhad procenta, 7,51%) ve skupině s 325 mg (HR1,02; 95%CI  0,91 až 1,14). Hospitalizace pro závažné krvácení se vyskytla u 53 pacientů (odhad procenta, 0,63%) ve skupině s 81 mg a 44 pacientů (odhad procenta 0,60%) ve skupině s 325 mg (HR, 1,18; 95% CI, 0,79 až 1,77). Pacienti s přiřazenou dávkou 325 mg měli vyšší incidenci změny dávky než ti, kterým bylo přiděleno 81 mg (41,6% vs. 7,1%) a nižší medián dnů expozice na přidělenou dávku (434 dnů [IQR, 139 až 737] vs. 650 dní [IQR, 415 až 922]).

Závěr: V této pragmatické studii došlo k podstatné změně dávky na 81 mg aspirinu denně a nebyly zaznamenány významné rozdíly v kardiovaskulárních příhodách nebo závažném krvácení mezi pacienty, kterým bylo přiděleno užívání 81 mg a těmi, kterým bylo přiděleno 325 mg aspirinu denně.

N Engl J Med 2021;384:1981-90.

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Perineurální a intravenózní aplikace dexametazonu a dexmedetomidinu: network meta-analýza doplňkových účinků na supraklavikulární blokádu brachiálního plexu
H. Sehmbi, R. Brull, K. R. Ceballos

Cílem této network meta-analýzy bylo porovnat a ohodnotit účinky perineurální a intravenózní aplikace dexametazonu a dexmedetomidinu jako adjuvans supraklavikulární blokády. Hlavním sledovaným parametrem byla doba trvání senzorické blokády s dvouhodinovým rozdílem považovaným za klinicky důležitý.

Výsledky: Podkladem byly randomizované studie zkoumající účinky na supraklavikulární blokády po přidání dexametazonu a dexmedetomidinu perineurálně a intravenózně k dlouhodobě působícím lokálním anestetikům, včetně doby od zahájení blokády a doby trvání senzorické, motorické a analgetické blokády. Bylo zahrnuto 100 studií (5728 pacientů). Vyjádřeno jako průměr (95% CI), u kontrolní skupiny (pouze lokální anestetikum) byla doba trvání senzorické blokády 401 (366-435) min, doba motorické 369 (330-408) min a doba analgetické 435 (386-483) min. Ve srovnání s kontrolní skupinou byla senzorická blokáda prodloužena nejvíce dexametazonem intravenózně [střední rozdíl (95% CI) 477 (160-795) min], následována dexametazonem perineurálně [411 (343-480) min] a dexmedetomidinem perineurálně [284 (235-333) min]. Motorická blokáda byla prodloužena nejvíce dexametazonem perineurálně [střední rozdíl (95% CI) 294 (236-352) min], následována dexametazonem intravenózně [289 (129-448) min] a dexmedetomidinem perineurálně [258 (212-304) min]. Doba působení analgetik byla prodloužena nejvíce dexametazonem perineurálně [střední rozdíl (95% CI) 518 (448-589) min] následována dexametazonem intravenózně [478 (277-679) min] a dexmedetomidinem perineurálně [318 (266-371) min].

Závěr: Intravenózní aplikace dexmedetomidinu neprodloužila trvání senzorické, motorické ani analgetické blokády. Kvalita důkazů pro podání dexametazonu intravenózně, dexametazonu perineurálně a dexmedetomidinu perineurálně vzhledem k prodloužení doby trvání supraklavikulární senzorické blokády byla „nízká“, „velmi nízká“ a „nízká“. Bez ohledu na způsob aplikace dexametazonu, jako adjuvans ve větším rozsahu prodloužil dobu trvání senzorické a analgetické blokády než dexmedetomidin. Rozdíly v charakteristice blokád mezi perineurální a intravenózní aplikací dexametazonu nebyly klinicky důležité. Intravenózní aplikace dexmedetomidinu neovlivnila charakteristiku blokády.

Anaesthesia 2021, 76, 974–990

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Léčiva v prevenci pooperační nauzey a zvracení u dospělých po celkové anestezii: zkrácená Cochrane meta-analýza
S. Weibel, M. S. Schaefer, D. Raj, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu pomocí network meta-analýz bylo porovnat a seřadit podle účinnosti a bezpečnosti jednotlivé antiemetické léky a jejich kombinace, včetně antagonistů 5-HT3, dopamin-2 a neurokinin-1 receptorů, kortikosteroidů, antihistaminik a anticholinergik používaných k prevenci pooperační nauzey a zvracení u dospělých po celkové anestezii. Důvěryhodnost důkazů pro zvracení do 24 hodin po operaci, závažných nežádoucích příhod, jakýchkoli nežádoucích příhod a specifických nežádoucích účinků třídy léků se hodnotily pomocí systému GRADE (Grading of Recommendations Assessment, Development and Evaluation) a systému CINeMA (Confidence in Network Meta-Analysis)

Výsledky: Do této analýzy bylo zahrnuto 585 studií (97 516 účastníku, 83% žen), které testovaly 44 jednotlivých léků a 51 kombinací léků. Celkové riziko zkreslení studie bylo hodnoceno jako nízké pouze u 27 % studií. V 282 studiích snížilo 29 z 36 kombinací a 10 z 28 jednotlivých léků riziko zvracení alespoň o 20% ve srovnání s placebem. V pořadí léčby byly kombinace léků obecně účinnější než jednotlivé léky. Jednotliví antagonisté NK-1 receptoru byli stejně efektivní jako jiné lékové kombinace. Z 10 účinných jednotlivých léků byla jistota důkazů vysoká u aprepitantu, s poměrem rizika (95% CI) 0,26 (0,18-0,38); ramosetronu 0,44 (0,32-0,59); granisetronu 0,45 (0,38-0,54); dexamethasonu 0,51 (0,44-0,57); a ondansetronu 0,55 (0,51-0,60). Střední jistota byla u fosaprepitantu 0,06 (0,02-0,21) a droperidolu 0,61 (0,54-0,69). Granisetron a amisulprid mají pravděpodobný malý nebo žádný nárůst jakékoli nežádoucí příhody ve srovnání s placebem, zatímco dimenhydrinát a skopolamin mohou zvýšit počet pacientů s jakoukoli nežádoucí příhodou ve srovnání s placebem.

Závěr: Dosud neexistují žádné přesvědčivé důkazy, že by jiné jednotlivé léky ve srovnání s placebem ovlivnily výskyt závažných nebo jakýchkoli nežádoucích příhod. Mezi specifickými vedlejšími účinky třídy léků nejsou důkazy pro jednotlivé léky většinou přesvědčivé. Existují přesvědčivé důkazy týkající se profylaktického účinku alespoň 7 jednotlivých léků na pooperační zvracení, takže budoucí studie, zkoumající tyto léky pravděpodobně nezmění odhadovaný příznivý účinek. Stále však existuje značný nedostatek důkazů ohledně bezpečnostních aspektů, ty vyžadují další zkoumání.

Anaesthesia 2021, 76, 962–973

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Koncentrát protrombinového komplexu vs. čerstvě zmražená plazma u dospělých pacientů podstupujících operaci srdce – pilotní randomizovaná kontrolovaná studie (PROPHESY trial)
L. Green, N. Roberts, J. Cooper, et al.

Cílem této pilotní studie bylo zjistit možnosti recruimentu pro rozsáhnou studii,  porovnávající vliv účinku koncentrátu protrombinového komplexu vs. čerstvě zmrazené plazmy (FFP) na hemostázu (1 h a 24 h po intervenci) a zhodnotit bezpečnost. Dospělí pacienti, u kterých se rozvinulo krvácení během 24 hodin od operace srdce, kdy bylo nutné podat náhradu koagulačního faktoru, obdrželi koncentrát protrombinového komplexu (15 IU/kg na základě faktoru IX) nebo čerstvou zmrazenou plazmu (15 ml/kg). Pokud krvácení pokračovalo po prvním podání, byla podána standardní péče.

Výsledky: Se zahrnutím do studie souhlasilo 134 (74,4% ze screenovaných (95% CI 67–81%), u 59 se vyskytlo nadměrné krvácení. Bylo zaznamenáno 23 odchylek od zkušebních protokolů, 137 nežádoucích účinků (75 u koncentrátu protrombinového komplexu vs. 62 u FFP) a 18 závažných nežádoucí účinky (5 u koncentrátu Protrombinového komplexu vs. 13 u FFP). Nedošlo k žádnému zvýšení tromboembolických příhod u koncentrátu protrombinového komplexu.  Za 1 hodinu po podání intervence došlo k významnému nárůstu v hladinách fibrinogenu, faktoru V, faktoru XII, faktoru XIII, a2-antiplazminu a antitrombinu u FFP, zatímco faktor II a faktor X byly významně vyšší ve skupině s koncentrátem protrombinového komplexu. Za 24 hodin nebyly žádné významné rozdíly v hladinách faktorů srážlivosti.

Závěr: Závěr ukazuje, že nábor do rozsáhlé studie je proveditelný. Hemostatické testy poskytly užitečný pohled na změny po podání koncentrátu protrombinového komplexu nebo čerstvě zmrazené plazmy. Ke zjištění výhod a bezpečnosti je zapotřebí definitivní studie.

Anesthesia 2021, 76, 892–901

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Rozsah aspergilózy u kriticky nemocných pacientů se závažnou chřipkovou pneumonií: multicentrická kohortová studie
Anne Coste, Aurélien Frérou, Anaďs Raute et al.

Cílem této retrospektivní multicentrické kohortové studie bylo určit četnost a prognózu invazivní plicní aspergilózy u kriticky nemocných pacientů s těžkou chřipkovou pneumonií.

Výsledky: Z 524 přijatých pacientů pro těžkou chřipku diagnostikovanou pozitivním RT-PCR testem z dýchacích cest, 450 (86%) vyžadovalo umělou plicní ventilaci. Vzorek dolních dýchacích cest odhalil Aspergilla (Asp +) u 28 pacientů (5,3%). U deseti pacientů (1,9%) byla diagnostikována domnělá nebo prokázaná invazivní plicní aspergilóza založená na ověřeném algoritmu AspICU. Byl vytvořen model s více proměnnými, který slouží k identifikaci nezávislých rizikových faktorů pozitivní plicní kultury na Aspergilla. Faktory nezávisle spojené s Aspergillus pozitivní kulturou byly jaterní cirhóza (OR 6,7 [2,1–19,4]; p <0,01), hematologická malignita (OR 3,3 [1,2–8,5]; p = 0,02), podtyp chřipky A (H1N1) pdm09 (OR 3,9 [1,6–9,1]; p <0,01) a potřeba vazopresoru (OR 4,1 [1,6–12,7]; p <0,01). Nemocniční mortalita Asp+ pacientů byla 36% oproti 21% u pacientů bez Aspergillus-pozitivní plicní kultury (p = 0,09).

Závěr: V této kohortě kriticky nemocných pacientů, byla domnělá invazivní plicní aspergilóza podle Algoritmu AspICU relativně vzácnou komplikací chřipky. Pacienti s vyšším rizikem kolonizace plicní aspergilózou jsou ti s jaterní cirhózou, hematologickou malignitou, virem chřipky A H1N1 pdm09 a vyžadující vazopresorickou podporu. Výsledky poskytují další data o kontroverzní souvislosti mezi těžkou chřipkou a invazivní plicní aspergilózou. Je nutné dosáhnout konsensuální definice invazivní plicní aspergilózy.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000004861

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Pronační polohování pacientů při vědomí s hypoxemickým respiračním selháním v důsledku COVID-19: PROFLO multicentrická randomizovaná klinická studie
Jacob Rosén, Erik von Oelreich, Diddi Fors et al.

Cílem této studie je prověřit, zda protokol pronačního polohování snižuje míru endotracheální intubace ve srovnání se standardní péčí u pacientů se středním až závažným hypoxemickým respiračním selháním v důsledku COVID-19 infekce. Do studie byli zařazeni dospělí pacienti s potvrzenou nákazou COVID-19, s vysokoprůtokovou nazální oxygenační terapií nebo neinvazivní ventilační podporou a s poměrem PaO2/FiO2 ≤ 20 kPa. Primárním sledovaným cílovým parametrem byla intubace do 30 dnů, sekundární sledované parametry zahrnovaly celkovou dobu v pronační poloze, 30denní mortalitu, dny bez ventilační podpory, dobu hospitalizace v nemocnici a zvláště pak na JIP, použití neinvazivní ventilační a orgánové podpory a nežádoucí příhody.

Výsledky: Celkem bylo zařazeno do studie 75 dospělých pacientů, z nichž 39 bylo náhodně zařazeno do kontrolní skupiny se standardní péčí a 36 pacientů do testované pronační skupiny s cílem polohovat na 16 hodin denně do pronační polohy. Během 30 dnů od zařazení do studie, bylo intubováno 13 pacientů (33%) v kontrolní skupině ve srovnání s 12 pacienty (33%) v pronační skupině (HR 1.01 (95% CI 0.46–2.21), P = 0.99). Medián trvání pronační polohy byl 3.4 hodiny denně [IQR 1.8–8.4] v kontrolní skupině ve srovnání s 9.0 hodinami denně [IQR 4.4–10.6] v pronační skupině. Proleženiny se vytvořily u 9 pacientů (23%) v kontrolní skupině a 2 pacientů (6%) v pronační skupině (rozdíl − 18% (95% CI − 2 až − 33%); P = 0.032). V ostatních sledovaných sekundárních parametrech nebyl mezi skupinami zaznamenán žádný rozdíl.

Závěr: Zavedený protokol pro pronační polohování sice zvýšil celkovou délku setrvání v této poloze, ale ve srovnání se standardní péčí nesnížil míru intubace pacientů s hypoxemickým respiračním selháním v důsledku COVID-19.

Rosén et al. Crit Care (2021) 25:209

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Spojitost mezi pozitivní tekutinovou bilancí v době propuštění po zvládnutí sepse a 30-denní rehospitalizací
Michael S. Yoo, Shiyun Zhu, Yun Lu et al.

Cílem této multicentrické retrospektivní kohortové studie je vyhodnotit, zda je pozitivní tekutinová bilance u nekriticky nemocných pacientů se sepsí asociována s vyšším rizikem rehospitalizace, včetně rehospitalizace z důvodu srdečního selhání. Tekutinová bilance byla sledována denně (poměr I/O) a změřena kumulativně při propuštění (pozitivní vs. negativní). Primárním sledovaným parametrem byla 30denní rehospitalizace, sekundárním sledovaným parametrem byla rehospitalizace rozdělená dle kategorií a mortality po propuštění.

Výsledky:  Do studie bylo zařazeno celkem 57 032 nekriticky nemocných dospělých pacientů se sepsí (28 779 žen [50.5%]; střední [SD] věk, 73.7 [15.5] let). Ve srovnání s pacienty s pozitivním I/O (40 940 [71.8%]) byli pacienti s negativním I/O (16 092 [28.2%]) starší, s více komorbiditami a větší závažností akutního onemocnění, s preexistujícím srdečním selháním nebo chronickým onemocněním ledvin, diuretickou terapií a sníženým přísunem tekutin. Během následujícího 30denního sledování bylo rehospitalizováno 8719 pacientů (15.3%) a 3639 pacientů (6.4%) zemřelo. Nebyl zaznamenán žádný rozdíl v rehospitalizaci mezi pacienty s pozitivním nebo negativním I/O (HR, 1.00; 95%CI, 0.95-1.05). S použitím transformace spojitou, kvadratickou a spline funkcí nebyla mezi rehospitalizací a I/O nalezena spojitost. Pozitivní poměr I/O byl asociován s nižší mírou rehospitalizace z důvodu srdečního selhání (HR, 0.80 [95%CI, 0.71-0.91]) a zvýšenou 30denní mortalitou (HR, 1.23 [95%CI, 1.15-1.31]).

Závěr: V této velké observační studii s nekriticky nemocnými pacienty se sepsí nebyla zaznamenána žádná spojitost mezi pozitivní tekutinovou bilancí v době propuštění a rehospitalizací. Nicméně mohou být tato zjištění limitována variabilními záznamy a dokumentací tekutinové bilance, proto jsou potřeba další studie pro prozkoumání asociace stavu tekutinové bilance s outcomes u pacientů se sepsí, aby bylo sníženo riziko rehospitalizace.

JAMA Network Open. 2021;4(6):e216105.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Aspirace žaludečního obsahu do plic: analýza uzavřených případů
Mark A. Warner, Karen L Meyerhoff, Mary E. Warner, et al.

Cílem této studie bylo posoudit, zda by mohla získaná data naznačovat příležitosti ke snížení rizika nebo závažnosti perioperační aspirace do plic. Primárním parametrem byla identifikace outcome, pacienty a rizikových faktorů v procesu péče souvisejících s případy aspirace v rámci projektu Anesthesia Closed Claims Project. Sekundárním sledovaným parametrem bylo posouzení přiměřenosti péče v těchto případech.

Výsledky: Aspirace žaludečního obsahu tvořila 115 z 2 496 (5%) případů v projektu Closed Claims Project Americké společnosti anesteziologů, které splňovaly kritéria pro zařazení. Smrt přímo spojená s plicní aspirací nastala u 66 ze 115 (57%) případů aspirace. U dalších 16 ze 115 (14%) případů byly doloženy důkazy o trvalém závažném poškození zdraví. U 70 ze 115 (61%) pacientů, kteří aspirovali, mělo buď gastrointestinální obstrukci, nebo jinou akutní intraabdominální příhodu. Management anestezie byl v 62 ze 115 (59%) případů posuzován jako nevyhovující.

Závěr: V této sérii uzavřených případů s pochybením při anestézii byla smrt a trvalé poškození zdraví častými důsledky perioperační aspirace žaludečního obsahu do plic. Většina pacientů, kteří aspirovali, měla buď gastrointestinální obstrukci, nebo akutní intraabdominální příhodu. Anesteziologická péče byla často hodnocena jako nevyhovující. Tato zjištění naznačují, že změny v klinické praxi při perioperačním hodnocení a managementu anestezie pacientů s rizikem plicní aspirace mohou vést ke zlepšení jejich perioperačních výsledků.

ANESTHESIOLOGY 2021; XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Akutní management zajištění dýchacích cest u pacientů s COVID-19: prospektivní mezinárodní multicentrická kohortová studie
Danny J. N. Wong, Kariem El-Boghdadly, Ruth Owen

Cílem této studie bylo popsat praxi pro akutní intubaci, odhadnout úspěšnost a komplikace a určit rozdíly v praxi a výsledcích mezi zeměmi s vysokými, nízkými a středními příjmy. Hypotézou bylo, že úspěšný akutní management zajištění dýchacích cest u pacientů s COVID-19 je spojen s geografickými a procedurálními faktory. Zkoumala se souvislost mezi intubací a charakteristikou provozovatele a úspěšnost prvního pokusu.

Výsledky: Úspěšného provedení tracheální intubace na první pokus bylo dosaženo v 4 017 ze 4 476 (89,7%) případech, zatímco 23 ze 4 476 (0,5%) případů vyžadovalo 4 nebo více pokusů. Bylo hlášeno 10 akutních chirurgických zajištění DC - přibližně 1 výskyt na 450 (10 ze 4 476). Neúspěšná intubace (definována jako akutní chirurgické zajištění DC, 4 nebo více pokusů nebo supraglotické zajištění DC jako finální prostředek) nastala přibližně u 1 ze 120 případů (36 ze 4 476). Úspěšný první pokus byl pravděpodobnější v průběhu RSI oproti klasické intubaci (aOR 1,89 [95% CI 1,49 až 2,39]; P < 0,001), kdy provozovatelé použili poháněné respirátory čistící vzduchu oproti klasickým respirátorům (OR 1,60 [95% CI 1,16 až 2,20]; P = 0,006) a když byl proveden provozovateli s více zaznamenanými intubacemi pacientů s COVID-19 (OR 1,03 pro každou další předchozí intubaci [95% CI 1,01 až 1,06]; P = 0,015). Intubace prováděné v zemích se středními a nízkými příjmy měly menší pravděpodobnost úspěšné intubace na první pokus než v zemích s vysokými příjmy (OR 0,57 [95% CI 0,41 až 0,79]; P = 0,001).

Závěr: Tato studie uvádí míru neúspěšné intubace a akutního chirurgického zajištění DC u pacientů s COVID-19 vyžadující akutní management zajištění DC a identifikuje faktory spojené se zvýšenou úspěšností. Při terapii pacientů s COVID-19 je třeba vzít v úvahu rizika selhání tracheální intubace a úspěšnost.

ANESTHESIOLOGY 2021; XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Vědomí během celkové anestezie u dětských pacientů: Studie od Wake Up Safe
Angela C. Lee, Amanda Townsend Redding, Imelda Tjia, et al.

Tato studie zkoumá případy vědomí registrované u Wake Up Safe, organizace pro bezpečnost pacientů, která udržuje databázi nežádoucích účinků v dětské anestezii.

Výsledky: Během trvání studie bylo zaznamenáno čtrnáct případů intraoperačního vědomí z 555 360 pacientů ve věku 5–20 let. Celkový výskyt vědomí byl 2,52 (95% CI: 1,38–4,23) případu na 100 000 pacientů, nebo přibližně 1:40 000. Vlastní nahlášení intraoperačního vědomí bylo častěji spojeno se srdečními a gastrointestinálními endoskopickými postupy. Incidence u srdečních výkonů byla 20,34 (95% CI: 8,18–41,90) případů na 100 000 pacientů. Incidence pro gastrointestinální endoskopické výkony byla 7,74 (95% CI: 1,60– 22,62) případů na 100 000 pacientů. U většiny pacientů byla hodnocena újma.

Závěry: Intraoperační vědomí je u pediatrických pacientů vzácnou komplikací, jejímž důsledkem je újma. Ve srovnání s případy povědomí zjištěnými dotazníkovou metoda, případy vlastního nahlášení vědomí během celkové anestézie mohou představovat ty, které mají větší dopad na pacienta. Předoperační diskuse o intraoperačním vědomí by měla být brána v úvahu u postupů, které mají vyšší pravděpodobnost nabytí vědomí s cílem zmírnit újmy.

Pediatric Anesthesia. 2021;31:676–685

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Primární šíření kaudální blokády u dětí: možné omezující role rozšíření bederní míchy (tumenescence) v kombinaci s rebound mechanismem mozkomíšního moku
Paul Castillo, Jakob Forestier, Marion Wiegele, et al.

Cílem této observační studie bylo podpořit nebo vyvrátit hypotézu, že zúžení epidurálního prostoru způsobeného rozšířením (tumenescencí) bederní míchy může poskytnout anatomickou bariéru omezující šíření anestetika, samostatně nebo v kombinaci se zvýšeným intratekálním tlakem způsobeným “rebound mechanismem mozkomíšního moku. Skutečnost, že podané objemy 0,7–1,3 ml/kg zpočátku dosahují pouze k thorako-bedernímu skloubení, s rozdílem pouze několika obratlových segmentů i přes rozdíl v podaném objemu, stále nemá žádné zjevné vysvětlení.

Výsledky: Bylo analyzováo 29 MRI snímků páteře, provedené u dětí ve věku 0–6 let, pro určení vertebrální úrovně maximálního rozšíření bederní páteře.Maximum rozšíření bederní páteře bylo zjištěno na vertebrální úrovni Th 11 (IQR 11–11).

Závěr: Maximální rozšíření bederní míchy je na úrovni obratle Th 11. I když to není zcela přesvědčivé, zjištění této studie může podporovat teorii, že rozšíření bederní míchy, v kombinaci s rebound mechanismem mozkomíšního moku, mohou být faktory omezující počáteční šíření kaudálního bloku do thorako-lumbálního spojení.

Pediatric Anesthesia. 2021;31:650–654.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Průzkum Společnosti pro pediatrickou anestezii o užívání, monitoringu a antagonizaci neuromuskulární blokády
Debra J. Faulk, Thomas M. Austin, James J. Thomas, et al.

Tento průzkum zkoumá hypotézu, zda je sugammadex hojně používán v pediatrické anestezii, kde nahrazuje neostigmin jako primární léčivo antagonizující neuromuskulární blokádu (NMB). Dalším cílem bylo určit klíčové faktory, podle kterých si pediatričtí anesteziologové vybírají reverzní agens a zda a jak hodnotí NMB ve své praxi. Nakonec kvůli účinkům sugammadexu na hormonální antikoncepci bylo cílem určit, zda pediatričtí anesteziologové radí postmenarchálním pacientkám ohledně potřeby další nebo alternativní formy antikoncepce a rizika nechtěného těhotenství v perioperačním období.

Výsledky: Počáteční míra odpovědí na dotazník byla 13% (419 z 3245). Celkem 163 respondentů (38,9%; 95% CI, 34,2-43,8) použilo sugammadex jako primární reverzní agens a 106 (25,2%; 95% CI, 21,2-30,0) jej použilo výhradně. Respondenti s   5 lety praxe používali sugammadex jako primární reverzní agens častěji než ti s  6 lety praxe (OR: 2,08; 95% CI, 1,31-3,31; P = 0,001). Toto zvýšené využití zůstalo i po kontrole pro institucionální restrikci a typ praxe (aOR: 2,20; 95% CI, 1,38-3,54; P = 0,001). Pouze 40% lékařů vždy hodnotí NMB (train-of-four) a užívání nepřímo korelovalo s léty praxe (Spearman ρ = -0,11, P = 0,04). Anesteziologové, kteří primárně používali sugammadex, hodnotí NMB méně rutinně (OR: 0,56; 95% CI, 0,34-0,90; P = 0,01). Mírná většina (52,8%) používala sugammadex u pediatrických postmenarchálních dívek; ty s méně zkušenostmi jej používaly častěji (P < 0,001). Z toho 38% neprobíralo účinky na hormonální antikoncepci s pacientkou a/nebo rodinou, nezávisle na zkušenostech anesteziologa (P = 0,33) a místem praxe (P = 0,38). V demografických a praktických odpovědích nebyly zaznamenány žádné významné rozdíly mezi respondenty z úvodního a následného průzkumu.

Závěr: Sugammadex se běžně používá v pediatrické anestezii, především u anesteziologů s kratší praxí. Nevarovat postmenarchální dospívající pacientky před jeho důsledky může mít za následek nechtěné těhotenství. Vzdělávací programy pro pediatrickou anestezii by měly klást důraz na objektivní monitoring neuromuskulární blokády, zejména při používání sugammadexu.

Anesth Analg 2021;132:1518–26

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
68 %

Průzkum globálního dopadu COVID-19 na praxi pediatrické anestezie: Studie z kolaborativní skupiny pediatrické anestezie COVID-19
Codruta N. Soneru, Allison M. Fernandez, Victoria Bradford, et al.

Cílem průzkumu bylo zjistit a vyzdvihnout variace v perioperativní péči během období pandemie COVID-19, včetně dostupnosti ochranných pomůcek, jak ovlivnila pandemie praxi v jednotlivých centrech a rovněž její  ekonomický dopad.

Výsledky: Šedesát tři institucí (100% míra odpovědi) se účastnilo COVID-19 průzkumu dětské anestezie. Čtyřicet jedna nemocnic (65%) pocházelo ze Spojených států. Masky N95 byly anesteziologickým týmům k dispozici v 91% institucí (n = 57) (95% CI: 80% - 96%). COVID-19 testovací kritéria anesteziologických zaměstnanců a pokyny pro návrat do práce se lišily podle instituce. Strukturovaná školení zaměřené na zlepšení COVID-19 bezpečnosti a péče o pacienty se byly v 62% institucí (n = 39). Pediatričtí anesteziologové byli ekonomicky ovlivněni omezením jejich zaměstnaneckých výhod a omezením cestování z důvodu zaměstnavatelem uložených karanténních předpisů.

Závěr: Data naznačují, že COVID-19 pandemie ovlivnila testování, bezpečnost, klinické řízení a ekonomiku pediatrické anesteziologické praxe.

Pediatric Anesthesia. 2021;31:720–729.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Rizikové faktory akutní agitace u dospělých po celkové anestezii: systematický přehled a meta-analýza
Bing Wei, Yan Feng, Wenjuan Chen, et al.

Cílem této meta-analýzy je definovat rizikové faktory akutní agitace u dospělých po celkové anestezii a poskytnout doporučení pro klinickou praxi.

Výsledky: Do této studie bylo zařazeno 18 observačních studií, ve kterých bylo zahrnuto 16 678 dospělých pacientů. Celkem bylo identifikováno 18 preoperačních a 19 intraoperačních faktorů s neupravenými údaji a 5 preoperačních a 5 intraoperačních faktorů s upravenými údaji byly meta-analyzovány odděleně. Mezi nimi 7 faktorů (věk, mužské pohlaví, kouření, abúzus látek v anamnéze, inhalační anestezie, močový katétr, stěžování si na bolest nebo potřeba užívání analgetik na oddělení poanestetické péče) byly rizikovými faktory bez ohledu na to, zda byly meta-analyzovány neupravenými nebo upravenými údaji. Intraoperační použití benzodiazepinů bylo rizikovým faktorem při meta-analýze upravenými údaji, nikoli však neupravenými údaji. Navíc věk a inhalační anestezie nebyly rizikovými faktory, když byla jedna studie pro analýzu senzitivity vynechána a s anamnézou abúzu látek nemohla být anamnéza senzitivity provedena.

Závěr: Na základě této meta-analýzy jsou rizikovými faktory pooperační agitace mužské pohlaví, kouření, močový katétr a pooperační bolest, možnými rizikovými faktory u dospělých jsou věk, inhalační anestezie, abúzus látek v anamnéze a perioperační použití benzodiazepinů.

Rating:
  • téma: 0
  • přínos/převratnost: 0
  • impact: 0
  • zpracování: 0
  • abstrakt: 0
0 %

Platinoví partneři

Zlatí partneři

Další partneři

Adresa:

Nadační fond AKUTNĚ.CZ
Kamenice 5
625 00 Brno
IČ: 29211719, DIČ: CZ29211719
Spisová značka: N 347
vedená u rejstříkového soudu v Brně

Kontakt:

Číslo účtu: 555 000 100/5500 (Raiffeisenbank)
Telefon: +420 728 573 580
(pracovní dny Po–Pá 15:00–17:00)
E-mail: sekretariat@akutne.cz

AKUTNĚ.CZ ISSN 1803-179X

Lidé | Spolupráce a odkazy | Sponzoři

Vytvořil Institut biostatistiky a analýz LF MU

Edukační portál AKUTNĚ.CZ je součástí vzdělávacího obsahu sítě lékařských fakult MEFANET