Články na téma

Shrnutí mezinárodních doporučení Surviving Sepsis Campaign pro management sepse a septického šoku 2021
Laura Evans, Andrew Rhodes, Waleed Alhazzani, Massimo Antonelli

Toto doporučení si dává za cíl poskytnout vedení pro kliniky, kteří pečují o dospělé pacienty se sepsí nebo septickým šokem v nemocničním zařízení. Jednotlivé části se zabývají tématem screeningu a časného rozpoznání pacienta v sepsi. Není například doporučeno používat qSOFA skóre v porovnání se SIRS, NEWS nebo MEWS, jako jediného scrreningového nástroje. Dále se doporučení zabývají iniciálním managementem septického pacienta. Dalšími tématy jsou například diagnostika infekčního agens a načasování antibiotické terapie, hodnocení biomarkerů, kontrolu zdroje infekce, hemodynamický management pacienta, další možné terapeutické zásahy a predikce dlouhodobých outcomů a terapeutických cílů či péči o pacienta po prodělané sepsi.

Závěr: Tato doporučení přehledným způsobem představují diagnostiku a terapii sepse a septického šoku na základě dostupných dat. Adherence k těmto doporučením představuje současnou best practise.

Crit Care Med. 2021 Nov 1;49(11):1974-1982.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
92 %

Časná vs. pozdní pronační poloha u bdělých, neintubovaných pacientů s COVID-19
Ramandeep Kaur, David L. Vines, Sara Mirza et al.

Cílem této randomizované kontrolované studie bylo srovnání outcome u pacientů s COVID-19, u kterých se pronační polohování (awake prone positioning – APP) zavedlo časně (do 24 hodin od spuštění vysokoprůtokové nosní kanyly (HFNC) vs. později. Zařazeni byli dospělí pacienti s akutním hypoxemickým respiračním selháním v důsledku onemocnění COVID-19, u kterých se zavedlo APP po dobu alespoň jedné hodiny. Primárním sledovaným parametrem byla 28denní mortalita a četnost nutnosti intubace.

Výsledky: Zahrnuto bylo 125 pacientů (79 mužů) s průměrným věkem 62 let. Z nich 92 (73,6 %) bylo polohováno do pronace časně a 33 (26,4 %) později. Medián času od zahájení HFNC do APP byl 2,25 (0,8–12,82) vs. 36,35 (30,2–75,23) hodin u časné a pozdější APP skupiny (p < 0,0001). Průměrná délka APP byla 5,07 (2,0–9,05) a 3,0 (1,09–5,64) hodin denně u časné a pozdější APP skupiny (p < 0,0001). Časné polohování do pronace bylo spojeno s nižší mortalitu ve srovnání s pozdější APP skupinou (26% vs. 45%, p = 0,039), ale nebyl nalezen žádný rozdíl v četnosti nutnosti intubace. Pokročilý věk (OR 1,12 (95% CI 1,0–1,95), p = 0,001), intubace (OR 10,65 (95% CI 2,77–40,91), p = 0,001), delší čas do zahájení APP (OR 1,02 (95% CI 1,0–1,04), p = 0,047) a užití hydrokortisonu (OR 6,2 (95% CI 1,23–31,1), p = 0,027) byly spojeny s vyšší mortalitou.

Závěr: Časné polohování do pronace (< 24 hodin HFNC) u akutního hypoxemického respiračního selhání v důsledku onemocnění COVID-19 zlepšuje 28denní mortalitu.

Kaur et al. Crit Care (2021) 25:340.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
92 %

Schopnost predikce selhání extubace diagnostikována podle síly kašle: systematický přehled a meta-analýza
Jun Duan, Xiaofang Zhang a Jianping Song

Cílem této meta-analýzy bylo zhodnotit schopnost predikce selhání extubace podle síly kašle. Data z online a manuálního výzkumu byly vyhledány k výpočtu senzitivity, specificity, pozitivního věrohodnostního poměru (LR), negativního LR, diagnostického odds ratio (DOR) a plochy pod křivkou (AUC) k vyhodnocení prediktivní schopnosti neúspěšné extubace.

Výsledky: Zařazeno bylo celkem 34 studií zahrnujících 45 podstudií s celkem 7329 pacienty, zahrnujících 8684 testů. Celkem 23 podstudií zahrnujících 3018 testů měřilo vrcholový průtok vzduchu při kašli (cough peak flow) před extubací. Selhání extubace bylo zaznamenáno u 36,2 % u pacientů se slabým kašlem a u 6,3 % pacientů se silným kašlem hodnoceným podle vrcholového průtoku vzduchu při kašli. Souhrnná senzitivita, specificita, pozitivní LR, negativní LR, DOR a AUC byly 0,76 (95% CI: 0,72–0,80), 0,75 (0,69–0,81), 2,89 (2,36–3,54), 0,37 (0,30–0,45), 8,91 (5,96–13,32), a 0,79 (0,75–0,82), podle pořadí. Mimo to, 22 podstudií zahrnujících 5666 testů měřilo semikvantitativní skóre síly kašle (SCSS - semiquantitative cough strength score) před extubací. Selhání extubace celkem bylo u 37,1 % pacientů se slabým a 11,3 % se silným kašlem, hodnoceno podle SCSS. Souhrnná senzitivita, specificita, pozitivní LR, negativní LR, DOR a AUC byly 0,53 (95% CI: 0,41–0,64), 0,83 (0,74–0,89), 2,50 (1,93–3,25), 0,65 (0,56–0,76), 4,61 (3,03–7,01), a 0,74 (0,70–0,78), podle pořadí.

Závěr: Slabý kašel je asociován se zvýšenou šancí na selhání extubace. Vrcholový průtok při kašli je oproti SCSS lepší parametr pro predikci selhání extubace. Nicméně, obě hodnoty vykazují střední schopnost pro predikci selhání extubace.

Duan et al. Crit Care (2021) 25:357.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Perioperační cílená echokardiografie k vyhodnocení hypotenze: systematický přehled
Jose R. Navas-Blanco, Jack Louro, John Reynolds, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu je posoudit přínos cílené transthorakální echokardiografie (FoCUS) k vyšetření k pacientů s perioperační vzniklou hypotenzí z neznámé příčiny. S lepší dostupností FoCUS na operačních sálech stoupá zájem o jeho využití v diagnostice hypotenze, jako alternativa transezofageální (TTE) echokardiografie.

Výsledky: Do tohoto přehledu bylo zahrnuto 9 studií s celkem 255 pacienty s peroperační hypotenzí. U 228 z nich byla diagnostika provedena pomocí FoCUS. Podle GRADE doporučení, vývoj a hodnocení studií byla úroveň důkazů všech zahrnutých studií velmi nízká.

Závěr: Tento systematický přehled ukázal, že cílená echokardiografie může být užitečnou neinvazivní metodou v diagnostice příčin perioperační hypotenze a vedení léčby, nicméně kvalita důkazů je velice nízká. Je zapotřebí dalších prospektivních studií ke zhodnocení, zda je její využití spojeno s lepšími outcomy pacientů.

Anesth Analg. 2021 Oct 1;133(4):852-859.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Okamžitá vs. odložená intervence při infikované nekrotizující pankreatitidě
L. Boxhoorn, S.M. van Dijk, J. van Grinsven, et al.

Cílem této multicentrické randomizované srovnávací studie bylo porovnání okamžité drenáže nekrózy po zjištění infekce do 24 hodin po randomizaci, s drenáží odloženou do stádia ohraničení nekrózy. Primárním sledovaným parametrem bylo skóre Comprehensive Complication Index- CCI, který zahrnuje všechny komplikace v následujících 6 měsících.

Výsledky: Randomizováno bylo 104 pacientů. K okamžité drenáži bylo indikováno 55 pacientů, k odložené 49 pacientů. Průměrné skóre CCI (od 1 do 100, vyšší skóre odpovídá vážnějším komplikacím) bylo u skupiny pacientů okamžitě drénovaných 57 a u pacientů s odloženou drenáží 58 (rozdíl -1, 95% CI, -12-10; P=0.90). Mortalita činila 13% u skupiny okamžitě drénovaných pacientů a 10% u skupiny s odloženou drenáží (RR, 1.25; 95% CI, 0.42-3.68). Průměrný počet intervencí (drenáž a nekrektomie) byl 4.4 u skupiny s okamžitou drenáží a 3.6 s odloženou drenáží (rozdíl 1.8; 95% CI, 0.6-3.0). U skupiny s odloženou drenáží bylo 19 pacientů léčeno konzervativně antibiotiky a nebyla u nich provedena drenáž; 17 z nich přežilo. Incidence nežádoucích událostí byla u obou skupin podobná.

Závěr: Tato studie nedokázala přednost okamžité drenáže nad odloženou drenáží v rámci komplikací. Pacienti randomizovaní k odložené drenáži podstoupili méně invazivních intervencí.

N Engl J Med 2021;385:1372-81.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
88 %

Regionální analgezie u úrazů dolní končetiny a riziko akutního kompartment syndromu
M.H. Nathanson, W. Harrop-Griffiths, D. J. Aldington

Tento článek nabízí multioborový konsensus názorů založených na objektivních recenzích kazuistik a případových studií v oblasti regionální anestezie u úrazů dolních končetin.  Pacienti s rizikem vzniku akutního kompartment syndromu (AKS) by měli být identifikováni při přijmu do nemocnice a měli by být léčeni podle lokálních multidisciplinárních protokolů. Doporučení v dostupné literatuře zmiňují, že bychom se měli vyhnout použití neuroaxiálních nebo periferních blokád, které překračují délku operace. Poúrazové a pooperační sledování na oddělení by mělo odhalit známky a příznaky akutního kompartment syndromu. Tato pozorování by měla být prováděna ve stanovené frekvenci zdravotnickým personálem vyškoleným v rozpoznávání příznaků akutního kompartment syndromu. Pracovní skupina doporučuje používání objektivních skórovacích tabulek. Pokud je to možné, měly by být pacientům s rizikem akutního kompartment syndromu vysvětlen výběr analgetických technik, pacient by měl vyslovit souhlas a tento by měl být zdokumentován.

Závěr: Vzhledem k nedostatku spolehlivých publikovaných údajů o bezpečnosti a účinnosti analgezie u pacientů s rizikem AKS pracovní skupina doporučuje, aby byly provedeny studie, které se zabývají používáním nízkých dávek regionální analgezie, spinální opioidní analgezie a infuzí ran s lokálními anestetiky pro u pacientů, kteří podstupují chirurgický zákrok kvůli zlomeninám holenní kosti, je nutné naléhavě provést operaci. Nízký výskyt ACS znamená, že prospektivní, randomizované studie by musely být rozsáhlé, a proto by mělo být podporováno provádění prospektivního auditu.

Anaesthesia 2021, 76, 1518–1525

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Thiamin, kyselina askorbová a hydrokotizon jako metabolický resuscitační koktejl u sepse: meta-analýza randomizovaných kontrolovaných studií se sekvenční analýzou
Benjamin Assouline, Anna Faivre, Thomas Verissimo, et al.

Cílem této meta-analýzy bylo shrnutí randomizovaných studií, které porovnávaly kombinaci thiaminu, kyseliny askorbové a hydrokortizonu se standartní péči, nebo s placebem u septických pacientů na JIP. Primárním sledovaným parametrem byla změna skóre sekvenčního hodnocení selhání orgánů (Sequential Organ Failure Assessment score-SOFA score) během 72 hodin. Sekundární sledované parametry zahrnovaly renální kompozitní endpointy (akutní selhání ledvin), nutnost renální substituční terapie, dobu trvání léčby vazopresory a 28denní mortalitu.

Výsledky: Bylo zahrnuto osm randomizovaných kontrolovaných studií (n = 1,335 pacientů). Během 72 hodin byl medián průměrného zlepšení v kontrolní a intervenční skupině -1.8 a -3.2 (osm randomizovaných kontrolovaných studií, n =1,235 pacientů); vážený průměrný rozdíl -0.82 (95 % Cl, -1,15 až -0,48).

Závěr: Metabolický resuscitační koktejl podávaný septickým pacientům na jednotce intenzivní péče vedl k pozitivnímu ovlinění SOFA skóre v rámci 72 hodin. Toto zlepšení bylo však mírné a jeho klinický význam je sporný. Vliv na selhání ledvin a úmrtnost zůstává nejasný.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005262

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Antifibrinolytika k prevenci krvácení u pediatrických kardiochirurgických výkonů s mimotělním oběhem: systematický přehled a meta-analýza
Kristina Siemens, Dilanee P. Sangaran, Beverley J. Hunt, et al.

Cílem tohoto přehledu bylo zhodnocení účinnosti a bezpečnosti antifibrinolytik, dále také účinnost různých dávkovacích režimů u pediatrických kardiochirurgických výkonů s použitím mimotělního oběhu. Primárním sledovaným parametrem bylo pooperační krvácení, sekundární parametry zahrnovaly transfúzi krevních derivátů, mortalita a bezpečnost (trombózy, anafylaktické reakce, renální a neurologické poruchy, a záchvaty). Byly porovnány různé dávkovací režimy.

Výsledky: Bylo zahrnuto 30 studií, hodnotících následující léčiva proti kontrole: Aprotinin n=14, tranexamová kyselina (TXA) n=12, a epsilon-aminokaproová kyselina (EACA) n=4. Počet účastníků ve skupině se pohyboval od 11 do 100 (medián, 25; IQR, 20.5) s širokým věkovým rozmezím (13 dní až 5.8 let) a hmotnostním rozmezí (3.1 až 26.3 kg). Kvalita metod byla nízká až střední. Všechny látky snižovaly 24-hodinovou krevní ztrátu v porovnání s kontrolou: aprotinin o 6.0 ml/kg (95% CI, -9.1 až -3.0; P=.0001) TXA o 9.0 ml/kg (95% CI, −11.3 až −6.8; P < .00001), a EACA o 10.5 ml/kg (95% CI, −21.1 až 0.0; P = .05). Heterogenita byla nízká pro TXA (I2 = 29%; P = .19), střední pro aprotinin (I2 = 41%; P = .11), a vysoká pro EACA (I2 = 95%;P = <.00001). Všechny látky rovněž snižovaly nutnost transfúze krevních derivátů. Nebyla nalezena jednoznačná závislost dávky-účinku u TXA ani u aprotininu. Studie nebyly dostatečně robustní, aby bylo možno zaznamenat zásadní rozdíly v mortalitě, incidenci trombózy, anafylaxi a renálních nebo neurologických poruch.

Závěr: Dostupná data dokazují účinnost všech 3 antifibrinolytik. K užívání by mělo tudíž být vybráno léčivo s nejlepším bezpečnostním profilem. Nedostatek dat zdůvodňuje uspořádání velkých srovnávacích studií ke zjištění relativní bezpečnosti a správných dávkovacích režimů u dětských pacientů.

Anesth Analg 2021;00:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Katetrizace arteria pulmonalis u pacientů s kardiogenním šokem: systematický přehled a meta-analýza
Justin Y. Chow, Maria E. Vadakken, Richard P. Whitlock

Cílem tohoto přehledu bylo určit bezpečnost a efektivitu katetrizace plicní tepny (PAC) u pacientů s kardiogenním šokem ve srovnání s pacienty nekatetrizovanými. Sledované parametry byly mortalita, délka hospitalizace a komplikace zákroku.

Výsledky: Bylo nalezeno 19 vhodných observačních studií (≥ 2,716,287pacientů) a žádné randomizované kontrolní studie, 14 prací mělo vysoké riziko bias, kvůli nedostatkům v nastavení pro prognostické proměnné, nebo kointervence. Po shrnutí upravených výsledků byl PAC spojen s lepším přežitím do propuštění z nemocnice (RR, 0.77; 95% CI, 0.64 – 0.91, I2=99%; velmi nízká kvalita důkazů) a při nejdelším dostupném sledování (RR, 0.72; 95% CI, 0.60 – 0.87; I2=99%; velmi nízká kvalita důkazů). Neupravovaná délka hospitalizace byla o 3.5 dne delší s PAC (95% IC, 1.49 – 5.54; I2=100%; velmi nízká kvalita důkazů). Komplikace výkonu byly hlášeny nepravidelně.

Závěr: Využití PAC u pacientů s kardiogenním šokem vykazuje nižší mortalitu. Celkově výsledky podporují zvážení PAC pro hemodynamické zhodnocení pacienta s kardiogenním šokem. Nicméně kvalita důkazů je velice nízká a je zapotřebí uspořádání prospektivních randomizovaných studií k lepšímu porozumění přínosu a nevýhod PAC u těchto pacientů.

Can J Anesth/J Can Anesth (2021) 68:1611–1629

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Tocilizumab a remdesivir u hospitalizovaných pacientů s těžkou pneumonií COVID-19: randomizovaná klinická studie
Ivan O. Rosas, George Diaz, Robert L. Gottlieb et al.

Tato randomizovaná, dvojitě zaslepená placebem kontrolovaná multicentrická studie měla za cíl zhodnotit, zda podání tocilizumabu v kombinaci s remdesivirem prokáže vyšší účinnost než samotný remdesivir u pacientů s těžkou covidovou pneumonií. Primárním sledovaným parametrem byl čas od zahájení léčby po propuštění pacienta z nemocnice, případně po čas, kdy byl pacient k propuštění připraven.

Výsledky: Z celkových 649 pacientů bylo 434 náhodně přiřazeno k tocilizumabu plus remdesiviru a 215 k placebu plus remdesiviru. Kortikosteroidy do 28. dne studie obdrželo 566 pacientů (88,2 %). Medián doby od randomizace do propuštění z nemocnice (popřípadě po čas, kdy byl pacient k propuštění připraven) byl 14 dní (95% CI 12–15) u skupiny tocilizumabem plus remdesivirem a 14 dní (95% CI 11–16) u skupiny s placebem plus remdesivirem (log-rank P = 0,74; Coxův model proporcionálního HR 0,97 (95% CI 0,78–1,19)). Závažné nepříznivé události se objevily u 128 (29,8 %) pacientů ze skupiny tocilizumab plus remdesivir a u 72 (33,8 %) pacientů skupiny placebo plus remdesivir, 78 (18,2 %) a 42 (19,7 %) pacientů zemřelo v jednotlivých skupinách do 28. dne.

Závěr: Současná léčba tocilizumabem a remdesivirem nezkrátila čas strávený v nemocnici do 28. dne ve srovnání s léčbou placebem a remdesivirem u pacientů se těžkou pneumonií COVID-19.

Intensive Care Med, DOI: 10.1007%2Fs00134-021-06507-x

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Vliv použití fyziologického roztoku oproti vzduchu při nafukování manžety na výskyt vysokého tlaku uvnitř manžety v pediatrických tracheálních kanyl MicroCuff®: randomizovaná kontrolovaná studie
J. Armstrong, P. Jenner, S. Poulose et al.

Cílem této monocentrické, prospektivní, randomizované, kontrolované studie bylo porovnat účinek fyziologického roztoku oproti vzduchu při nafukování manžet tracheální kanyly na výskyt nadměrného intraoperačního tlaku manžety u dětí, podstupujících anestezii oxidem dusným. Tlak v manžetě tracheální trubice byl měřen během operace a snížen na počáteční úroveň nafouknutí, pokud překročil bezpečný limit (25 cm H2O). Po extubaci byly zaznamenány nežádoucí účinky související s extubací.

Výsledky: Byla analyzována data od 48 pacientů (24 v každé skupině- naplnění manžety fyziologický roztokem a naplnění manžety vzduchem) ve věku od 4 měsíců do 16 let. Požadavek na snížení tlaku uvnitř manžety se vyskytl u 1 z 24 pacientů ve skupině s fyziologickým roztokem ve srovnání s 16 z 24 pacientů ve skupině s použitím vzduchu (p < 0,001). Výskyt nežádoucích účinků souvisejících s extubací byl podobný ve skupinách s fyziologickým roztokem a se vzduchem (15 z 24 vs. 13 z 24; p = 0,770).

Závěr: Použití fyziologického roztoku k nafouknutí manžety dětských kanyl snižuje výskyt vysokých tlaků uvnitř manžety během anestezie. To může poskytnout pragmatickou další bezpečnostní bariéru, která pomůže snížit výskyt nadměrného tlaku v tracheální manžetě při použití oxidu dusného během pediatrické anestezie.

Anaesthesia 2021, 76, 1504–1510

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Role total lung stress na progresi časné pneumonie u COVID-19
Silvia Coppola, Davide Chiumello, Mattia Busana

Cílem této monocentrické, prospektivní kohortové studie bylo zjistit, zda stres, působící na plíce při non-invazivní respirační podpoře, může přispět k progresi pneumonie při onemocnění COVID-19. Sledovány byly parametry kvantitativní pomocí tomografie plic, výkyvy tlaku v jícnu a plicního stresu.

Výsledky: Bylo zahrnuto 140 pacientů s pneumonií způsobenou onemocněním COVID-19, u kterých byl aplikován kontinuálním pozitivním tlak v dýchacích cestách (n = 131) nebo neinvazivní ventilace (n = 9).  Pacienti byli rozděleni do pěti podskupin na základě výchozí hodnoty PaO2/FiO2 (den 1): non-CARDS (medián PaO2/FiO2 361 mmHg, IQR [323–379]), mírné (224 mmHg [211–249]), mírné až středně těžké (173
mmHg [164–185]), středně těžké až těžké (126 mmHg [114–138]) a těžké  respirační selhání (88 mmHg [86–99], p < 0.001). V každé podskupině byl podobný medián hmotnosti plic: 1215 g [1083–1294], 1153 [888–1321], 968 [858–1253], 1060 [869–1269], a 1127 [937–1193] (p = 0.37). Pacienti v podskupinách měli také podobné frakce neprovzdušňované tkáně: 10.4% [5.9–13.7], 9.6 [7.1–15.8], 9.4 [5.8–16.7], 8.4 [6.7–12.3] a 9.4 [5.9–13.8], resp. (p = 0.85). K selhání léčby CPAP/NIV došlo u 34 pacientů (24,3 %). Byly identifikovány tři proměnné v rámci prvního dne, které odlišily pacienty s negativními outcomem: PaO2/ FiO2 poměr (OR 0.99 [0.98–0.99], p = 0.02), výkyvy tlaků v jícnu (OR 1.13 [1.01–1.27], p = 0.032) a total lung stres (OR1.17 [1.06–1.31], p = 0.004). Po společném zhodnocení všech tří proměnných v multivariační logistické regresní analýze byl pouze total lung stres asociován s negativním outcomem (OR 1.16 [1.01–1.33], p = 0.032).

Závěr: U časné pneumonie COVID-19 není hypoxémie spojena s patoanatomií zobrazenou pomocí počítačové tomografie (CT), na rozdíl od typických ARDS. Vysoký lung stres byl nezávisle spojen se selháním neinvazivní podpory dýchání.

Intensive Care Med (2021) 47:1130–1139

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Účinek vysazení perorálně podávaného chlorhexidinu a zavedení péče o ústní dutiny na mortalitu pacientů na umělé plicní ventilaci hospitalizovaných na jednotce intenzivní péče (CHORAL): multicentrická klastrová randomizovaná kontrolovaná studie
Craig M. Dale, Louise Rose, Sarah Carbone, et al.

Cílem této studie bylo zjistit, zda vysazení chlorhexidinu, přípravku používaného u pacientů  na umělé plicní ventilaci k prevenci pneumonie, a současná implementace orální péče snižuje úmrtnost na jednotkách intenzivní péče. Primárně sledovaným parametrem byla mortalita na JIP. Mezi sekundární sledované parametry patřila doba do rozvinutí infekčních komplikací spojených s umělou plicní ventilací (IVACs), bolest u orálních procedur.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 3260 pacientů, 1560 kontrolních, 1700 intervenčních. Mortalita na jednotce intenzivní péče v případě období intervence a kontroly byla 399 (23.5%) a 330 (21.2%) (upravený OR, 1.13; 95%CI 0.82 až 1.54; P = 0,46). Doba do IVAC (upravené HR, 1,06; 95% CI 0,44 až 2,57; P = 0,90), doba do extubace (aHR 1,03; 95% CI 0,85 až 1,23; P = 0,79) (přeživší) a bolest u orálních procedur (aOR, 0,62; 95% CI 0,34 až 1,10; P = 0,10) byly mezi kontrolním a intervenčním obdobím podobné.

Závěr: Po vysazení chlorhexidinu a zavedení péče o ústní dutinu nebyly pozorovány přínosné změny na mortalitu, IVACs, orální procedurální bolest nebo dobu do extubace u pacientů na umělé plicní ventilaci na jednotkách intenzivní péče.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-021-06475-2

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

In vitro výzkum anatomie dětského hrtanu: Výzva výrobcům k redesignu umístění manžety na tracheální kanyle a možná výzva k přehodnocení používání kanyl bez manžety
Malaak Isa, Josef Holzki, Anna Hagemeier, et al.

Cílem této in vitro studie bylo určení konzistence současného designu kanyl a anatomických poměrů dětského hrtanu na základě měření anatomických poměrů čerstvých, nefixovaných hrtanů a horní části trachey. Sledovanými parametry byly předozadní (A-P) a příčný (T) průměr krikoidálního lumen (CO), interarytenoidní průměr (IAD), krikothyroidální membrána (CTM), vzdálenost hlasivkových vazů (VC) od CO a kalibrace hrtanového lumen kanylou bez manžety. Bezpečné umístění kanyly bylo posuzováno pomocí výrobcem doporučených kanyl s manžetou Microcuff (Kimberly-Clark, Koblenz, Německo).

Výsledky: Bylo změřeno 19 chlapeckých a 11 dívčích hrtanů od novorozeneckého věku do 126 měsíců. V 77 % případů (95 % CI, 58-90) byl proximální konec manžety uvnitř lumen krikoidální chrupavky, ve 23 % těsně při krikoidální chrupavce. Vzdálenost VC-CO činila 9.1 až 13.17 mm u kojenců, 11.55 až 15.17 mm u batolat, a 13.19 až 18.34 mm u dětí. Poměr A-P/T CO byl téměř 0.99 u většiny hrtanů, IAD průměr byl u všech větší než CO. CTM byla minimálně roztažitelná.

Závěr: Ačkoliv je prezentován jako bezpečnější design, proximální konec manžety nacházející se uvnitř krikoidální chrupavky při zavádění podle VC rysek teoreticky představuje vyšší riziko poranění z útlaku manžetou a nekróz. Nejlepší vzdálenost VC-CO je pro 13.5 mm pro Microcuff velikosti 3.0, 15 mm pro velikost 3.5, a 16 až 19 mm pro větší velikosti. Krikoidální lumen dětí má prakticky kruhovitý tvar. Přiměřeně velká kanyla by tedy měla dostatečně utěsnit lumen i bez manžety a zvýšeného rizika nekrózy. IAD bylo vždy větší než CO průměr, což potvrzuje, že nejužší místo dýchací cesty dětí je neroztažitelná krikoidální chrupavka. Dále, přiměřeně velké kanyly s vyfouknutou manžetou plně obturovaly CO. Tyto data vybízejí výrobce k dalšímu přehodnocení délky kanyl a umístění manžety ve vztahu k zaváděcím ryskám, zvláště pak u kojenců a batolat. CTM je minimálně roztažitelná, což má významné důsledky při urgentním zajištění dýchacích cest chirurgickou cestou.

Anesth Analg 2021;133:894–902

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Vliv přenosného nepřetržitého monitoringu životních funkcí na detekci deteriorace a klinický outcome u hospitalizovaných pacientů: systematický přehled a meta-analýza
Carlos Areia, Christopher Biggs, Mauro Santos et al.

Cílem studie bylo srovnání užití přenosného nepřetržitého monitorování (WMS – wearable monitoring systems) pro detekci deteriorace a klinických outcome u hospitalizovaných pacientů se standartní péčí. Primární parametry spojené s deteriorací zahrnovaly neplánované přijetí do intenzivní péče, aktivace rapid response nebo cardiac arrest teamu, celkový počet komplikací a četnost závažných komplikací. Sekundární sledované klinické parametry zahrnovaly nemocniční mortalitu a délku hospitalizace.

Výsledky: Do meta-analýzy bylo zahrnuto 7 studií a ukázala, že WMS, v porovnání se standartní péčí, nebyla spojena se signifikantním úbytkem přesunů do intenzivní péče (RR 0,87; 95% CI 0,66–1,15), aktivací rapid response nebo cardiac arrest teamů (RR 0,84; 95% CI 0,69–1,01), četnosti celkových (RR 0,77; 95% CI 0,44–1,32) a závažných (RR 0,55; 95% CI 0,24–1,30) komplikací. Také nebyla přítomna žádná signifikantní asociace se sníženou mortalitou (RR 0,48; 95% CI 0,18–1,29) a délkou pobytu v nemocnici (MD – 0,09; 95% CI – 0,43–0,44).

Závěr: Tento systematický přehled ukazuje, že v současnosti neexistují žádné důkazy o tom, že by zavedení WMS ovlivňovalo časnou detekci deteriorace a přidružených klinických outcome, jelikož rozdílný design/kvalita dostupných studií a diverzita výsledků ztěžuje vytvoření definitivního závěru. Naše narativní poznatky nasvědčovaly tomu, že alarmy by měly být přizpůsobeny tak, aby se minimalizovaly falešné poplachy a aby podporovaly rychlou klinickou akci v odpověď na zhoršení stavu pacienta.

Areia et al. Crit Care (2021) 25:351.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Mozkové makro- a mikrocirkulace během léčby efedrinem versus fenylefrinem u pacientů s nádorem mozku, podstupujících anestezii: randomizovaná klinická studie s použitím MRI
Klaus U. Koch, Irene K. Mikkelsen, Ulrick S. Espelund, et al.

V této monocentrické, dvojitě zaslepené, randomizované klinické studii, byl 24 pacientům s mozkovým nádorem během anestezie náhodně přidělen efedrin nebo fenylefrin. Magnetická rezonance peritumorální a kontralaterální hemisféry byla provedena před a během infuze vazopresoru. Primárním sledovaným parametrem byl rozdíl mezi skupinami v capillary transit time heterogenitě. Sekundární sledované parametry zahrnovaly změny průtoku krve mozkem, odhadovanou frakci extrakce kyslíku a tenzi kyslíku v mozkové tkáni.

Výsledky: Data od 20 pacientů ukázala, že průměrný (± SD) capillary transit time heterogeneity v kontralaterální hemisféře se během použití fenylefrinu zvýšil z 3,0 ± 0,5 na 3,2 ± 0,7 s a snížil se během použití efedrinu z 3,1 ± 0,8 až 2,7 ± 0,7 s (rozdíl fenylefrin versus rozdíl efedrin [95% CI], -0,6 [-0,9 až -0,2] s; P = 0,004). V peritumorální oblasti se průměrný capillary transit time heterogenity během podání fenylefrinu zvýšil z 4,1 ± 0,7 na 4,3 ± 0,8 s a během efedrinu se snížil z 3,5 ± 0,9 až 3,3 ± 0,9 s (rozdíl fenylefrin versus rozdíl efedrin [95% CI], -0,4 [-0,9 až 0,1] s; P = 0,130). Průtok krve mozkem (kontralaterální rozdíl poměru hemisféry [95% CI], 0,3 [0,06 až 0,54]; P = 0,018; a rozdíl v peritumorálním poměru [95% CI], 0,3 [0,06 až 0,54; P = 0,018) a odhad napětí kyslíku v mozkové tkáni (ratio difference kontralaterální hemisféry [95% CI], 0,34 [0,09 až 0,59]; P = 0,001; a ratio difference peritumorální hemisféry [95% CI], 0,33 [0,09 až 0,57]; P = 0,010) byly vyšší během použití efedrinu než fenylefrinu v obou regionech.

Závěr: Fenylefrin způsobil mikrocirkulaci v kontralaterální tkáni, měřeno capillary transit time heterogeneity, která byla horší ve srovnání s efedrinem, přestože dosáhl podobného středního arteriálního tlaku. Efedrin zlepšil průtok krve mozkem a okysličení tkání obou mozkových oblastí a může být lepší než fenylefrin při zlepšování mozkových funkcí ve smyslu makro- a mikroskopické hemodynamiky a oxygenace.

ANESTHESIOLOGY 2021; 135:788–803

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Ultrazvukové zhodnocení tloušťky čtyřhlavého stehenního svalu u kriticky nemocných dětí
Robert M. Hoffmann, Katelyn A. Ariagno, Ivy V. Pham

Cílem této prospektivní observační studie bylo prověřit spolehlivost měření tloušťky čtyřhlavého svalu stehenního pomocí ultrazvuku u kriticky nemocných dětských pacientů a popsat změny průměrné tloušťky čtyřhlavého svalu stehenního ve vztahu k bilanci tekutin a příjmu potravy. Do studie byli zahrnuti pacienti ve věku od 3 měsíců do 18 let, kteří byli nedávno hospitalizováni na jednotce intenzivní péče, kde byli sedováni a napojeni na umělou plicní ventilaci při prvním ultrazvukovým vyšetření.

Výsledky: Nebyla nalezena významná asociace mezi bilancí tekutin během 1 až 3 dnů a změnou tloušťky stehenního svalu. Byla však zjištěna významná souvislost mezi procentem cílového množství kalorií (p <0.001) nebo procentem cílového množství bílkovin (p <0.001) a změnou tloušťky čtyřhlavého stehenního svalu v průběhu 6 dnů.

Závěr: Průměrné hodnoty měření tloušťky čtyřhlavého stehenního svalu vykazují dobrou až vynikající spolehlivost a nejsou ovlivněny bilancí tekutin. Ultrazvuk je klinicky užitečný nástroj pro vyhodnocení svalové hmoty a může být ukazatelem stavu výživy.

Pediatric Critical Care Medicine DOI: 10.1097/PCC.0000000000002747

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Dodržování doporučení pro podávání antibiotik u podezření na infekci asociovanou s umělou plicní ventilací: studie VAIN2
Todd Karsies, Keiko Tarquinio, Steven L. Shein, et al.

Cílem této prospektivní, observační kohortové studie bylo zhodnotit doporučení pro podávání antibiotik u dětí mladších 3 let s podezřením na infekci spojenou s umělou plicní ventilací.

Výsledky: Po shromáždění základních údajů u dětí s podezřením na infekci spojenou s umělou plicní ventilací (fáze 1) byly vypracovány konsenzuální pokyny doporučující pokračování nebo ukončení podávání antibiotik po 48-72 hodinách (fáze 2) a tyto pokyny byly implementovány (fáze 3). Antibiotická léčba v souladu s pokyny proběhla u 158 z 227 (70%) subjektů fáze 3 ve srovnání s 213 z 281 (76%) subjekty ve fázi 1. Závažnost onemocnění a pozitivní respirační kultury byly primárními faktory, rozhodujícími o pokračování v léčbě antibiotiky. U 27 % subjektů ve fázi 3 bylo podávání antibiotik přerušeno, ačkoliv měli pozitivní respirační kulturu. Podávání antibiotik nebylo asociováno se zlepšením stavu, ale bylo spojeno se signifikantním prodloužením doby ventilace (medián o 5,5 dne delší) a s delší hospitalizací na jednotkách intenzivní péče (5 dne delší) v celé studijní populaci. Pozitivní respirační kultury nesouvisely s outcomem, bez ohledu na antibiotickou léčbu.

Závěr: Účinnost a bezpečnost doporučení podávání antibiotik zůstává nejistá z důvodu non adherence k doporučovaným postupům, místo toho se spoléhalo především na výsledky kultivace. Strategie k překonání klinického spoléhání na výsledky respiračních kultur a odstranění dalších bariér budou důležité pro zlepšení adherence k doporučením v rámci budoucích studií.

Pediatric Critical Care Medicine DOI: 10.1097/PCC.0000000000002761

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Obtížné zajištění dýchací cesty u dospělých pacientů s Covid-19: Stanovisko Společnosti pro zajištění dýchací cesty (SAM)
Lorraine J. Foley, Felipe Urdaneta, Lauren Berkow, et al.

Cílem pracovní skupiny Společnosti pro zajištění dýchacích cest bylo vytvoření doporučení postupů obtížného zajištění dýchací cesty u dospělých pacientů s infekcí Covid-19 při minimalizaci rizika nákazy.

Doporučení: Zajištění dýchací cesty zvyšuje riziko nákazy. Přísné dodržování pravidel pro používání osobních ochranných pomůcek je namístě. Obtížné zajištění dýchací cesty často trvá déle a zahrnuje vícero kroků s potenciální tvorbou aerosolu. Je-li intubace pacienta nezbytná, je dobré se vyhnout technikám se zvýšenou tvorbou aerosolu. Před zahájením intubace se doporučuje preoxygenovat pacienta těsně přiléhající obličejovou maskou. Pokud pacient nedesaturuje, je lepší ambuvak s přetlakem nepoužívat. Pro snadnější intubaci je vhodné navodit anestezii a s plnou svalovou relaxací. Samotnou intubaci lze provést v první řadě s videolaryngoskopem. Je-li nezbytné urgentní chirurgické zajištění dýchací cesty, doporučuje se upřednostnit scalpel-bougie-tube techniku před transtracheální tryskovou ventilací.

Závěr: Stanovisko představuje doporučení pracovní skupiny SAM s cílem zlepšit postupy úspěšného zajištění dýchacích cest COVID-19 pacientů, při minimalizaci rizika nákazy zdravotníků.

Anesth Analg 2021;133:876–90)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Načasování antibiotické terapie na JIP
Marin H. Kollef, Andrew F. Shorr, Matteo Bassetti et al.

Cílem tohoto přehledu je vyzdvihnout důležitost správného načasování antimikrobiální léčby u septického šoku, bakteriálních infekcí a mykotických infekcí na JIP. Zaměřuje se také na vyvarování se rezistencí pomocí antimikrobiální deeskalace, dobu trvání antibiotické terapie s ohledem na optimalizaci farmakokinetiky léčiva se snahou o minimalizaci nadměrného používání těchto léčiv.

Závěr: Přehled zkoumá časové proměnné ovlivňující optimalizaci antibiotik v souvislosti s léčbou život ohrožujících infekcí na JIP. Kromě zdůraznění důležitosti načasování antibiotické léčby na JIP se přehled snaží nabídnout přístup minimalizující nepotřebné použití antimikrobiálních látek. 

Kollef et al. Crit Care (2021) 25:360.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Dopad na spotřebu antimikrobiálních látek u antibiotické terapie řízené prokalcitoninem u pneumonie/pneumonitidy spojené s aspirací u komatózních pacientů na umělé plicní ventilaci: multicentrická randomizovaná kontrolovaná studie
Guylaine Labro, François Aptel, Marc Puyraveau et al.

Tato multicentrická prospektivní randomizovaná kontrolovaná, jednoduše zaslepená studie testovala použití algoritmu, založeném na hodnotách prokalcitoninu (PCT) pro rozhodnutí k zahájení či ukončení antibiotické léčby u intubovaných pacientů. Byly porovnány dvě strategie: (1) experimentální skupina, kde byly hodnoty PCT použity k řízení antibiotické léčby (PCT skupina) a (2) kontrolní skupina, kde byla antibiotická léčba řízena podle uvážení lékaře. Primárním parametrem byla délka antibiotické léčby během prvních 15 dnů po přijetí na JIP.

Výsledky: K analýze k dispozici data od 159 pacientů, z toho 81 bylo v PCT skupině a 78 v kontrolní skupině. Celkem 67 pacientů (43 %) dostalo antibiotika na jednotce intenzivní péče (JIP), mezi skupinami nebyl žádný významný rozdíl (37 z PCT skupiny (46 %) vs. 30 z kontrolní skupiny (40 %), p = 0,432). Střední doba trvání antibiotické léčby během prvních 15 dnů na JIP byla 2,7 ± 3,8 dní, zde nebyl žádný významný rozdíl mezi skupinami (3,0 ± 4,1 dní (PCT) vs. 2,3 ± 3,4 dní (kontrola), p = 0,311). Průměrný počet dní umělé plicní ventilace byl signifikantně vyšší u PCT skupiny (3,7 ± 3,6 dní) než u skupiny kontrolní (2,7 ± 2,5 dní, p = 0,033). Délka pobytu na JIP byla také signifikantně delší u PCT skupiny: 6,4 ± 6,5 dní vs. 4,6 ± 3,5 dní u kontrolní skupiny (p = 0,043). Po úpravě SAPS II skóre již nebyl rozdíl mezi délkou pobytu a délkou mechanické ventilace mezi skupinami značný.

Závěr: Použití hodnot prokalcitoninu k řízení terapie, v porovnání s užitím klinických, biologických (kromě hodnot PCT) a radiologických kritérií, neovlivňuje dobu léčby antibiotiky u intubovaných komatózních pacientů.

Ann Intensive Care. 2021 Oct 12;11(1):145.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Vliv používání špuntů do uší a očních masek na kvalitu spánku po velkých břišních operacích: randomizovaná kontrolovaná studie
R. W. Leong, L. J. Davies, S. Fook-Chong, et al.

Cílem této randomizované studie bylo vyhodnotit účinnost špuntů do uší a očních masek na zlepšování kvality spánku a spokojenosti pacientů, což snižuje ošetřování nároky a na výskytu deliria u pacientů po velkých břišních operacích. Provedli jsme randomizovanou kontrolovanou studii u 100 pacientů, podstupujících velkou břišní operaci. Náhodně jsme rozdělili pacienty na ty, co spali se špunty do uší a maskami na oči, nebo bez nich, první až třetí pooperační den. Primárním měřeným outcomem byla kvalita spánku měřená Richardsovým-Campbellovým spánkovým dotazníkem. Sekundární outcomy byly spokojenost pacientů, frekvence požadavků na ošetření a výskyt deliria měřený pomocí Neelon and Champagne Confusion Scale.

Výsledky:  Medián (IQR [rozsah]) skóre spánku byl 64 (38–74 [0–100] a 60 (44–82 [18–100]) pro kontrolní a intervenční skupinu, dle pořadí (p = 0,310). Věk a Pittsburgh Sleep Quality Index Score byly zjištěny jako významné faktory ovlivňující kvalitu spánku. U pacientů po velké operaci břicha nebyly zjištěny žádné rozdíly ve spokojenosti, snížení frekvence ošetřovatelských nároků nebo výskyt deliria první až třetí pooperační den. Míra compliance v intervenční skupině bylo 60–65%.

Závěr: Tato studie prokázala, že používání špuntů do uší a očních masek nepřispělo ke zlepšení kvality spánku. Je třeba poznamenat, že kvalita spánku byla střední, přičemž vyšší věk a horší výchozí kvalita spánku přispěly k horšímu skóre spánku. Je zapotřebí více studií k tomu, aby bylo možné prozkoumat další intervence ke zlepšení kvality spánku po velké břišní operaci.

Anaesthesia 2021, 76, 1482–1491

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Předpověď výsledku extubace podle síly stisku ruky: prospektivní multicentrická studie
Guillaume Cottereau, Jonathan Messika, Bruno Megarbane, et al.

Primárním sledovaným parametrem této prospektivní multicentrické studie bylo zjistit asociaci mezi svalovou slabostí, hodnocenou pomocí síly stisku ruky a výsledkem extubace.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 233 pacientů, kteří byli na umělé plicní ventilaci alespoň 48 hodin. K selhání extubace došlo u 51 (22,5 %) pacientů, 39 (17,2 %) pacientů vyžadovalo reintubaci. Síla stisku ruky byla u úspěšných extubací 12 [6-20] kg a u neúspěšných extubací 12 [8-20] kg (p = 0,85). Nebyla zjištěna žádná souvislost mezi výsledkem extubace a skóre Medical Reseach Council (MRC), Maximálním Inspiračním tlakem (MIP) nebo Peakovým kašlacím expiračním flow (PCEF). Síla stisku ruky dobře korelovala se skórem MRC (r = 0,718, p < 0,0001). Délka pobytu na jednotce intenzivní péče a v nemocnici byla významně vyšší v podskupině pacientů, u nichž se vyskytovala svalová slabost, která byla definovaná podle síly stisku ruky, provedeného při prvním pokusu o odpojení od ventilátoru (15 [10-25] dnů oproti 11 [7-17] dnů, p = 0,001 a 34 [19-66] dnů oproti 22 [15-43] dnů, p = 0,002).

Závěr: Nebyla zjištěna žádná souvislost mezi silou stisku ruky a výsledkem extubace.

Cottereau et al. Ann. Intensive Care (2021) 11:144

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Pravdivost a přesnost kontinuálního monitoringu neinvazivního arteriálního tlaku v intenzivní péči: systematický přehled a meta-analýza - NLZP publikace
Navpreet Kamboj, Kristina Chang, Kelly Metcalfe

Cíl: Shrnout důkazy týkající se pravdivosti kontinuálního monitoringu neinvazivního arteriálního tlaku u dospělých pacientů v intenzivní péči.

Metodologie výzkumu: Medline, EMBASE a CINAHL byly využity pro hledaní studií, které zahrnovaly komparativní hodnocení monitoringu neinvazivního a invazivního arteriálního tlaku u  kriticky nemocných dospělých pacientů. Studie byly vybrány a hodnoceny z hlediska rizika zkreslení (bias) pomocí nástroje revidované kvality pro posouzení přesnosti diagnostických studií (The Revised Quality Assessment of Diagnostic Accuracy Studies tool) dvěma nezávislými recenzenty. Byla použita klasifikace doporučení, analýzy, vývoje a hodnocení. Byly vypočteny souhrnné odhady středního vychýlení a limity shody s vnějšími 95% intervaly spolehlivosti (tzv. populační limity shody).

Výsledky: Populační limity shody pro systolický krevní tlak byly široké, v rozsahu od -36,13 mmHg do 28,28 mmHg (18 studií; 785 účastníků). Přesnost měření diastolického krevního tlaku byla vysoce nekonzistentní napříč studiemi, což vedlo k nepřesným odhadům pro populační limity shody. Populační limity shody pro střední arteriální tlak se rozprostírají od 39,96 mmHg do 44,36 mmHg (17 studií; 765 účastníků). Důkazy byly hodnoceny jako nízké kvality kvůli velmi vážným nedostatkům týkajícím se heterogenity a nepřesností.

Závěr: Byli identifikované podstatné rozdíly mezi měřeními u kontinuálního neinvazivního a invazivního monitoringu krevního tlaku. Zdravotníci by měli vzít v úvahu  výše popsaný rozsah nepřesnosti  pokud tento monitoring krevního tlaku použijí v dalším klinickém rozhodování v intenzivní péči. 

Intensive & Critical Care Nursing 67 (2021) 103091

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Nefarmakologické intervence spánku u dospělých kriticky nemocných - NLZP publikace
Jeehye Jun, Mary C. Kapella, Patricia E. Hershberger

Cíl: Zhodnotit současné nefarmakologické intervence spánku u kriticky nemocných dospělých pacientů na jednotkách intenzivní péče. Poskytnout doporučení pro budoucí studie nefarmakologických prostředků ke zlepšení kvality spánku této populace.

Metodika výzkumu/Design: Vyhledávání literatury bylo provedeno podle pokynů PRISMA. Sedm databází CINAHL, PsycINFO, Embase, Medline, Cochrane Library, Web of Science a Scopus.

Byla použita klíčová slova, spánek, intervence a jednotka intenzivní péče. Byly zváženy všechny možné kombinace klíčových slov a podobných slov. Zahrnuté studie byly primární studie, zahrnující dospělé pacienty na jednotce intenzivní péče, zaměřené na nefarmakologické intervence spánku, měřené subjektivně a/nebo objektivně na kvalitu spánku a byly publikovány v angličtině mezi lednem 2010 a zářím 2020.

Výsledky: 20 zahrnutých studií zkoumalo různé typy nefarmakologických intervencí spánku zahrnující použití ucpávek do uší, oční masky, bílého šumu, hudby, aromaterapie, masáže, akupresury, intenzity světla, protokol spánkové hygieny, klidová doba a minimalizace ošetřovatelské péče. Z 18 studií většina uvedla, že nefarmakologické intervence zlepšily kvalitu spánku. Všechny tyto intervence zahrnovaly faktory prostředí nebo doplňkové relaxační strategie.

Závěr: Tento systematický přehled dospěl k závěru, že nefarmakologické intervence zaměřené na kontrolu prostředí a odpočinek mohou zlepšit kvalitu spánku pacientů na JIP. Závažné onemocnění a neznámé prostředí JIP vyvolávají poruchy spánku u pacientů. Ke zlepšení kvality spánku pacientů patří ošetřovatelské činnosti, které zahrnují hodnocení a zlepšování modifikovatelných složek prostředí JIP.

Intensive & Critical Care Nursing 67 (2021) 103124

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Komplikace pronační polohy u pacientů s COVID-19 : průřezová studie - NLZP publikace
Filippo Binda a,b, Alessandro Galazzi a,c, Federica Marelli

Cíl: Určení prevalence komplikací u pacientů s COVID-19 podstoupili pronační polohu , se zaměřením na rozvoj dekubitů souvisejících se zvýšenou mírou náchylnosti u této polohy.

Metody: Průřezová studie provedená v centru COVID-19 v Miláně (Itálie) v období od března do června 2020. Zařazeni byli všichni pacienti s COVID-19 přijatí na jednotku intenzivní péče na umělé plicní  ventilaci a léčení polohou na břiše. Souvislost vzniku dekubitů u této polohy a vybranými proměnnými byla zkoumána pomocí logistické regrese.

Výsledky: Celkem bylo provedeno 219 cyklů pronační polohy u 63 pacientů ve věku 57,6 (10,8) a převážně obézních mužů (66,7 %). Hlavními zaznamenanými komplikacemi byly: rozvoj dekubitů  (30,2 %), krvácení (25,4 %) a nesprávním umístěním, zavedením zdravotnických pomůcek (12,7 %), i když nebyla zaznamenána žádná neplánovaná extubace. U většiny pacientů (17,5 %) došlo ke krvácení do horních cest dýchacích. Přerušeno bylo pouze 15 polohovacích cyklů (6,8 %), které vyžadovaly, aby personál otočil ( změnil polohu) pacienta zpět do polohy vleže – na záda. Pravděpodobnost vzniku dekubitů byla nezávisle spojena s délkou trvání pronační polohy , vzhledem na věk, hypoxemickou hladinu a nutriční stav (OR 1.9, 95% CI 1,04-3,6).

Závěr : Použití pronační polohy u pacientů s COVID-19 byla bezpečnou a proveditelnou léčbou, a to i u obézních pacientů, kteří by si mohli zasloužit větší dohled a aktivní prevenci ze strany personálu jednotky intenzivní péče.

Intensive & Critical Care Nursing 67 (2021) 103088

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Dlouhodobé přežití u pacientů na umělé plicní ventilaci se závažným průběhem COVID-19: observační kohortová studie
Oscar Penuelas, Laura del Campo‑Albendea, Amanda Lesmes Gonzalez de Aledo et al.

Cílem této retrospektivní multicentrické národní kohortové studie bylo odhadnout 180denní mortalitu (primární sledovaný parametr) u pacientů s onemocněním COVID-19, vyžadujících invazivní ventilaci a vyvinout prediktivní model pro dlouhodobou úmrtnost.  Sekundárním sledovaným parametrem byla délka pobytu na JIP a v nemocnici a mortalita na JIP nebo v rámci hospitalizace.

Výsledky: Ve studii bylo zahrnuto 868 pacientů (věkový medián 64 let (IQR 56–71 let, 72 % mužů). Závažnost stavu při přijetí na JIP, odhadnutá pomocí SAPS3, činila 56 bodů (IQR 50–63). Před intubací dostalo 26 % pacientů nějakou formu neinvazivní respirační podpory. Celková neupravená míra 180denního přežití byla 59 % (95% CI 56–62%). Predikční faktory měřené během pobytu na JIP, které jsou spojené s 180denním přežitím, byly: věk (OR pro nárůst o 1 rok 1,051; 95% CI 1,033–1,068), SAPS3 (OR pro nárůst o 1 bod 1,027; 95% CI 1,011–1,044), diabetes (OR 1,546; 95% CI 1,085–2,204), poměr neutrofilů k lymfocytům (OR pro nárůst o 1 jednotku 1,008; 95% CI 1,001–1,016), neúspěšné pokusy o neinvazivní ventilaci pozitivním přetlakem před orotracheální intubací (OR 1,878 (95% CI 1,124–3,140)), použití strategie selektivní dekontaminace trávicího traktu během pobytu na JIP (OR 0,590 (95% CI 0,358–0,972)) a podávání nízké dávky kortikosteroidů (methylprednisolon 1 mg/kg) (OR 2,042 (95% CI 1,205–3,460)).

Závěr: Dlouhodobé přežití pacientů na umělé plicní ventilaci se závažným průběhem onemocnění COVID-19 dosahuje více než 50 % a může pomoci poskytnout individualizovanou stratifikaci rizik a potenciální léčbu.

Peńuelas et al. Ann. Intensive Care (2021) 11:143.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
68 %

Péče a léčba související se svalovou slabostí kriticky nemocných (ICUAW):kohortová studie - NLZP publikace
M. Raurell-Torreda, S. Arias-Rivera, J.D. Martí et al.

Intensive care unit – acquired muscle weakness (ICUAW) má incidenci 40 až 60%. Je známo, že prevencí je časná mobilizace. Cílem studie bylo identifikovat výskyt ICUAW ve Španělsku a vyhodnotit proměnné, které pravděpodobně přispívají k rozvoji ICUAW.

Metodika: 4 měsíční observační multicentrická kohortová  studie byla provedena na pacientech, kteří byli invazivně mechanicky ventilování po dobu nejméně 48 hodin.  Data byla sbírána od 3. dne na ICU až do propuštění z ICU. Primárním výsledkem byla přítomnost ICUAW(diagnostikována podle stupnice MRC). Sekundárním výstupem byl počet sester na pacienta, dostupnost fyzioterapeuta, analgezie, management sedace a deliria, kontrola glykémie a denní úroveň mobility dle stupnice mobility  ICU. Logistický regresní model byl zkonstruován výhradně na 3 až 5 dne pobytu na ICU.

Výsledky: Byla analyzována data 642 pacientů z 80 ICU, což představuje 35% všech ICU ve Španělsku. Incidence ICUAW byla 58% (275 ze 474 pacientů) interval spolehlivosti [CI] [53-62]). Prediktory pro ICUAW byly: vyšší věk (poměr pravděpodobnosti [OR] = 1,01; 95% CI [1,00-1,03]) a vícedenní substituční terapie ledvinných funkcí (OR =1,01; 95% CI [1,00-1,02]). Prevencí  ICUAW byly: mužské pohlaví (OR = 0,58; 95% CI [0,38-0,89]), vyšší Barthelův index (vykazuje přednemocniční zvládání všedních denních činností, funkční nezávislosti) (nebo = 0,97; 95% CI [0,95-0,99]), více dní bdění a spolupráce (definováno proveditelným MRC hodnocením) (OR = 0,98; 95% CI [0,97-0,99]), přítomnost deliria (OR = 0,98; 95% CI [0,97-0,99]) a více dní aktivní mobilizace (škála ICU mobility ≥ 4 (OR = 0,98; 95% CI [ 0,97-0,99]).

Závěr: V této studii byla incidence ICUAW ve Španělsku vyšší než incidence publikovaná v nejnovějším systematickém přehledu v literatuře. I přes malou přítomnost fyzioterapeutů na ICU a nízkou míru aktivní mobilizace pacientů během pobytu se svalová síla zlepšila u 65,7% s alespoň dvěma hodnoceními MRC. Identifikované rizikové faktory pro ICUAW byly přednemocniční funkční závislost, ženské pohlaví, vyšší věk a substituční terapie ledvinných funkcí jako důvod přijetí na ICU. Preventivní faktory vzniku ICUAW byly proveditelnost MRC hodnocení, přítomnost deliria a aktivní mobilizace během prvních 5 dnů na ICU.

Australian Critical Care 34 (2021) 435e445

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Platinoví partneři

Zlatí partneři

Další partneři

Adresa:

Nadační fond AKUTNĚ.CZ
Kamenice 5
625 00 Brno
IČ: 29211719, DIČ: CZ29211719
Spisová značka: N 347
vedená u rejstříkového soudu v Brně

Kontakt:

Číslo účtu: 555 000 100/5500 (Raiffeisenbank)
Telefon: +420 728 573 580
(pracovní dny Po–Pá 15:00–17:00)
E-mail: sekretariat@akutne.cz

AKUTNĚ.CZ ISSN 1803-179X

Lidé | Spolupráce a odkazy | Sponzoři

Vytvořil Institut biostatistiky a analýz LF MU

Edukační portál AKUTNĚ.CZ je součástí vzdělávacího obsahu sítě lékařských fakult MEFANET