Články na téma

Dexmedetomidin vs. jiná sedativa u kriticky nemocných dospělých na umělé plicní ventilaci: systematický přehled a meta-analýza randomizovaných studií
Kimberley Lewis, Fayez Alshamsi, Kallirroi Laiyla Carayannopoulos, et al.

Cílem bylo vytvořit obsáhlý systematický přehled shrnující velké množství důkazů k určení, zda dexmedetomidin snižuje výskyt deliria v porovnání s konvenčními sedativy. Sledovanými parametry byl výskyt deliria, trvání umělé plicní ventilace, délka hospitalizace na JIP, výskyt bradykardie a hypotenze.

Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 77 randomizovaných studií (n = 11,997). V porovnání s jinými sedativy, dexmedetomidin snižuje riziko deliria (RR 0.67, 95% CI 0.55 do 0.81; střední jistota), trvání umělé plicní ventilace (MD − 1.8 h, 95% CI – 2.89 do – 0.71; nízká jistota), a délku hospitalizace na JIP (MD – 0.32 dní, 95%CI – 0.42 do – 0.22; nízká jistota). Užití dexmedetomidinu zvyšuje riziko bradykardie (RR 2.39, 95% CI 1.82 do 3.13; střední jistota) a hypotenze (RR 1.32, 95% CI 1.07 do 1.63; nízká jistota).

Závěr: U pacientů na umělé plicní ventilaci vedlo podávání dexmedetomidinu k nižšímu riziku deliria, a mírnému zkrácení doby na ventilátoru a pobytu na JIP, rovněž ovšem k vyššímu riziku bradykardie a hypotenze.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-022-06712-2

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Rozdíly mezi pohlavími v intenzivní péči u dospělých pacientů: systematický přehled a meta-analýza
Lucy J. Modra, Alisa M. Higgins, Vihangi S. Abeygunawardana

Cílem přehledu bylo zhodnotit a spojit dostupnou literaturu týkající se rozdílů mezi pohlavími v intenzivní léčbě dospělých. Sledovanými parametry byla četnost mechanické ventilace, náhradu funkce ledvin (RRT) a délka hospitalizace na JIP.

Výsledky: Bylo prohledáno 4,098 publikací, z nich 21 rozpoznáno jako vhodné s 545,538 účastníky (42.7% žen). Velikost studií se pohybovala od 246 do 261,255 účastníků (medián 4,420). Většina studií (76.2%) měla velké riziko bias alespoň v jedné z domén, nejčastěji šlo o reprezentativnost a srovnatelnost. Ženy s menší pravděpodobností vyžadovaly invazivní ventilaci (OR, 0.83; 95% CI, 0.77–0.89; I2 = 90.4%) a náhradu funkce ledvin (OR, 0.79; 95% CI, 0.70–0.90; I2 = 76.2%). Pobyt na JIP byl u žen kratší než u mužů (střední rozdíl, –0.24 d; 95% CI, –0.37 to –0.12; I2 = 89.9%). Tato zjištění přetrvávala i v meta analýze dat upravených podle závažnosti onemocnění a dalších proměnných, rovněž po vyloučení studií s velkým rizikem bias. Nebyl zaznamenán významný rozdíl v délce trvání umělé plicní ventilace.

Závěr: Ženy s menší pravděpodobností vyžadovaly invazivní ventilaci a náhradu funkce ledvin, pobyt na JIP byl u žen kratší než u mužů.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005469

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Ventilace malými dechovými objemy u pacientů na urgentním příjmu: systematický přehled a meta-analýza praktických postupů a klinických dopadů
Karlee De Monnin, Emily Terian, Lauren H. Yaegar, et al.

Cílem analýzy bylo kvantifikovat dopad ventilace malými dechovými objemy započaté na urgentním příjmu (ED LTVV) na outcome pacientů a nastavení ventilace na urgentním příjmu a JIP. Primárním sledovaným parametrem byla mortalita. Mezi sekundární parametry patřila doba ventilace, délka pobytu a míra výskytu ARDS.

Výsledky: Bylo analyzováno 11 studií (n = 12,912) poskytlo data s výsledky a 10 dalších studií (n = 1,863) poskytlo popisná data k dechovým objemům na urgentních příjmech. Celkově byla kvalita důkazů nízká. Modely meta analýzy s náhodnými jevy ukázaly, že ED LTVV bylo spojeno s nižší mortalitou (26.5 %) vs. non-LTVV (31.1 %) (OR, 0.80 [0.72–0.88]). ED LTVV bylo rovněž asociováno s kratším pobytem na JIP (střední rozdíl, −1.0; 95 % CI, −1.7 do −0.3) a kratší hospitalizací (střední rozdíl, −1.2; 95 % CI, −2.3 do −0.1), s více dny bez umělé ventilace (střední rozdíl, 1.4; 95 % CI, 0.4–2.4), a nižší mírou výskytu (4.5 % vs 8.3%) ARDS (OR, 0.57 [0.44–0.75]). ED LTVV intervence souvisely s menšími dechovými objemy na urgentních příjmech (−1.5mL/kg předpokládané ideální hmotnosti [PBW] [−1.9 do −1.0]; <0.001) a JIP (−1.0mL/kg PBW [−1.8 do −0.2]; p = 0.01).

Závěr: Ventilace malými dechovými objemy je spojena s lepšími klinickými outcome a ochranou plic. Měly by být prozkoumány možné intervence cílené na zavedení a udržení tohoto nastavení ventilace v urgentní medicíně.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005459

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
92 %

Probiotika u kritických nemocí: Systematický přehled a meta analýza randomizovaných kontrolovaných studií
Sameer Sharif, Alisha Greer, Clarissa Skorupski, et al.

Bylo provedeno systematické vyhledávání randomizovaných kontrolovaných studií (RCT), které porovnávaly enterální probiotika nebo synbiotika s placebem nebo žádnou léčbou u kriticky nemocných pacientů.

Výsledky: Do 65 RCT bylo zařazeno 8 483 pacientů. Probiotika mohou snížit ventilátorovou pneumonii (VAP) (relativní riziko [RR], 0,72; 95% CI, 0,59 až 0,89 a rozdíl rizika [RD], 6,9% snížení; 95% CI, 2,7–10,2 % méně; nízká jistota), nemocniční pneumonii (HAP) (RR, 0,70; 95% CI, 0,55–0,89; RD, 5,5% snížení; 95% CI, 8,2–2,0 % méně; nízká jistota), délku pobytu na JIP (LOS) (průměr rozdíl [MD], 1,38 dne méně; 95% CI, 0,57–2,19 d méně; nízká jistota), nemocniční LOS (MD, 2,21 d méně; 95% CI, 1,18–3,24 d méně; nízká jistota) a trvání invazivní umělé plicní ventilace (MD, 2,53 d méně; 95% CI, 1,31–3,74 d méně; nízká jistota). Probiotika pravděpodobně nemají žádný vliv na mortalitu (RR, 0,95; 95% CI, 0,87–1,04 a RD, 1,1% snížení; 95% CI, 2,8% snížení na 0,8% zvýšení; mírná jistota). Post hoc analýzy citlivosti bez vysokého rizika zkreslení negovaly účinek probiotik na VAP, HAP a nemocniční LOS.

Závěr: Důkazy z randomizovaných kontrolních studií s nízkou jistotou naznačují, že probiotika nebo synbiotika během kritického onemocnění mohou snížit VAP, HAP, JIP a nemocniční LOS, ale pravděpodobně nemají žádný vliv na mortalitu.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005580

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Terapeutická hypertermie je asociována se zlepšením míry přežití u afebrilních kriticky nemocných pacientů se sepsí: pilotní randomizovaná studie
Anne M. Drewry, Nicholas M. Mohr, Enyo A. Ablordeppey, et al.

Cílem studie bylo ověřit hypotézu, že vnější ohřev vzduchem během 48 hodin s cílem o 1.5 °C vyšší teplotou, než byla nejnižší zaznamenaná teplota během 24 hodin u  kriticky nemocných afebrilních pacientů se sepsí zlepšuje imunitní funkce ve srovnání se standardním teplotním managementem. Primárním sledovaným parametrem byla exprese HLA-DR monocytárního antigenu. Sekundárními sledovanými parametry byli mortalita, tvorba IFN-γ a počet dní mimo nemocnici z 28 dní.

Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 56 pacientů. Nebyly pozorovány žádné rozdíly v HLA-DR expresi (692 vs. 2,002; p = 0.396) nebo tvorbě IFN-γ (31 vs. 69; p = 0.678) mezi skupinami. Pacienti přiřazeni k vnějšímu ohřívání měli celkově nižší 28denní mortalitu (18% vs. 43%; absolutní snížení rizika, 25%; 95% CI, 2–48%) a více dní mimo nemocnici z 28 dní (rozdíl, 2.6 d; 95% CI, 0–11.6).

Závěr: Pacienti přiřazeni k vnějšímu ohřívání vzduchem neměli zvýšenou expresi HLA-DR ani tvorbu IFN-γ. Nicméně tato skupina zaznamenala nižší mortalitu. Další výzkum by měl lépe osvětlit vliv modulace teploty na imunitně a neimunitně podmíněné procesy orgánového selhání při sepsi.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005470

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
88 %

Randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie Clazakizumabu pro léčbu pneumonie COVID-19 s hyperinflamačním stavem
Bonnie E. Lonze, Peter Spiegler, Russell N. Wesson, et al.

Cílem studie bylo zjistit, zda je clazakizumab, přímý inhibitor IL-6, přínosný pro pacienty hospitalizované s těžkým nebo kritickým COVID-19, doprovázeným  hyperinflamačním stavem. Primárním sledovaným parametrem bylo 28denní přežití bez ventilátoru. Sekundární parametry zahrnovaly celkové přežití, četnost a trvání intubace a četnost a délka pobytu na JIP.

Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 152 pacientů, z nich 74 patřili do placebo skupiny a 78 dostávalo vysoké dávky clazakizumabu. Pacienti ve skupině s clazakizumabem měli vyšší šance 28-denního přežití bez ventilátoru ( OR = 3.84; p [OR > 1] 99.9%), stejně jako celkové přežití po  28 a 60 dnech (OR = 1.75; p [OR > 1] 86.5% a OR = 2.53; p [OR > 1] 97.7%). Clazakizumab byl spojován s nižším rizikem nutnosti intubace (OR = 0.2; p [OR] <1; 99.9%) a přijetí na JIP (OR = 0.26; p [OR < 1] 99.6%);  s kratším pobytem na ventilátoru a JIP ( RR < 0.75; p [RR < 1] > 99% ); a vyšší šancí na lepší klinický stav po 14, 28, a 60 dnech (OR = 2.32, p [OR > 1] 98.1%; OR = 3.36, p [OR > 1] 99.6%; a OR = 3.52, p [OR > 1] 99.8%).

Závěr: Clazakizumab významně zlepšil 28denní přežití bez ventilátoru, 28 a 60denní celkové přežití, a také klinické výsledky pacientů hospitalizovaných s COVID-19 a hyperinflamačním stavem.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005591

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Pentraxin-3 jako prediktivní marker mortality při sepsi: aktualizovaný systematický přehled a meta analýza
Guobin Wang, Chunyan Jiang, Junjun Fang, et al.

Cílem této meta analýzy bylo objasnit prognostický význam Pentraxinu-3 (PTX3) na mortalitu pacientů se sepsí.

Výsledky: Zahrnuto bylo celkem 17 studií s 3658 pacienty se sepsí. Hladina PTX3 byla signifikantně vyšší u pacientů, kteří nepřežili, ve srovnání s pacienty, kteří přežili (SMD (95% CI): −1,06 (−1,43; −0,69), P <0,001). Zvýšená hladina PTX3 byla významně spojena s mortalitou (HR (95% CI): 2,09 (1,55; 2,81), P <0,001). Hladina PTX3 vykazovala dobrou prediktivní schopnost pro mortalitu (AUC:ES (95% CI): 0,73 (0,70; 0,77), P <0,001). Outcome srovnávající hladinu PTX3 u nepřeživších vs. přeživších a outcome asociace mezi PTX3 a mortalitou byly spojeny s velikostí vzorku, ale ne s podílem mužů.

Závěr: Hladina PTX3 byla významně vyšší u pacientů, kteří nepřežili, ve srovnání s přeživšími pacienty se sepsí. Zvýšená hladina PTX3 byla významně spojena s mortalitou.

Wang et al. Critical Care (2022) 26:167

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Intravaskulární versus povrchové chlazení u pacienta resuscitovaného po srdeční zástavě: systematický přehled a network meta-analýza se zaměřením na teplotní feedback
Ramadanov N., Arrich J. et al.

Cílem studie bylo porovnat účinek intravaskulárního chlazení (IC), povrchového chlazení s teplotním feedbackem (SCF) a povrchového chlazení bez teplotního feedbacku (SCnoF) na neurologický outcome a přežití u pacientů úspěšně resuscitovaných ze srdeční zástavy (CA) a léčených cíleným řízením teploty (TTM) při 32–34 °C.

Výsledky: Kritéria pro zařazení splnilo celkem 14 studií zahrnujících 4 062 pacientů. Čtyři studie byly randomizované kontrolované studie a 10 studií bylo nerandomizovaných observačních. IC ve srovnání s SCnoF byla významně spojena s lepším neurologickým outcomem (OR, 0,6; 95% CI, 0,49–0,74) a přežitím (OR, 0,8; 95% CI, 0,66–0,96). IC ve srovnání s SCF a SCF ve srovnání s SCnoF nevykazovaly významné rozdíly v neurologickém výsledku a přežití. Ranogram ukázal, že IC mělo nejvyšší pravděpodobnost, že bude nejpřínosnější metodou chlazení, následovaný SCF a SCnoF.

Závěr: Výsledky naznačují, že u pacientů resuscitovaných a léčených TTM při 32–34 °C má intravaskulární chlazení nejvyšší pravděpodobnost, že bude nejpřínosnější metodou chlazení pro přežití a neurologický outcome.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005463

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Léčebná nutriční terapie a klinický outcome u kriticky nemocných dospělých pacientů: Evropská multinárodní prospektivní observační kohortová studie (EuroPN)
Martin Matejovic, Olivier Huet, Karolien Dams, et al.

Cílem této prospektivní mezinárodní kohortové studie bylo posoudit postupy ve výživě na evropských jednotkách intenzivní péče (JIP) a jejich význam pro klinický outcome. Zařazeni byli pacienti pobývající na JIP ≥ 5 dnů se zaznamenáváním outcome do 90. dne. Příjem makronutrientů pomocí enterální a parenterální výživy a nenutričních zdrojů během prvních 15 dnů po přijetí na JIP byl porovnán s cíli podle guidelines ESPEN. Primární sledovaný parametr byl popsán jako medián (Q1, Q3) bilance kalorií a bílkovin, vypočítaný jako procentuální odchylka od cílů ESPEN do propuštění z JIP, úmrtí nebo maximálně do 15. dne pobytu na JIP. Porovnány jsme byly tři kategorie denního příjmu kalorií a bílkovin (nízký: <10 kcal/kg, < 0,8 g/kg; střední: 10–20 kcal/kg, 0,8–1,2 g/kg, vysoký: > 20 kcal/kg; > 1,2 g/kg) a časově se měnícími míry rizika 90denní mortality nebo úspěšným weningem od umělé plicní ventilace (UPV).

 

Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 1172 pacientů s mediánem (Q1; Q3) APACHE II skóre 18,5 (13,0; 26,0) a 24 % zemřelo do 90 dnů. Medián délky pobytu na JIP byl 10,0 (7,0; 16,0) dnů a 74 % pacientů mohlo být odpojeno od umělé plicní ventilace. Pacienti dosáhli v průměru 83 % (59; 107) doporučených kalorií dle ESPEN a 65 % (41; 91) doporučených bílkovin. Zatímco specifické důvody pro přijetí na JIP (zejména respirační onemocnění vyžadující UPV) byly spojeny s vyšším příjmem (odhad 2,43 (95% CI: 1,60; 3,25) pro příjem kalorií, 0,14 (0,09; 0,20) pro příjem bílkovin), nedostatek výživy předchozí den byl spojen s nižším příjmem kalorií (− 2,74 (− 3,28; − 2,21)) a bílkovin (− 0,12 (− 0,15; − 0,09)). Ve srovnání s nižším příjmem byl denní střední příjem spojen s vyšší pravděpodobností úspěšného weaningu (pro kalorie: maximální HR 12. den 4,59 (95% CI: 1,5; 14,09); pro proteiny: maximální HR 12. den 2,60 (1,09; 6,23)) a s nižším rizikem úmrtí (pouze pro kalorie: minimální HR 19. den 0,15, (0,05; 0,39)). Nebylo prokázáno, že by vysoký příjem kalorií nebo bílkovin byl spojen s dalším zlepšením outcome.

Závěr: Příjem kalorií byl poskytován převážně podle cílů doporučených guidelines ESPEN, ale příjem bílkovin byl nižší. U pacientů, kteří zůstali na JIP ≥ 5 dní, byl časný střední denní příjem kalorií a proteinů spojen se zlepšenými klinickým outcomem.

Matejovic et al. Critical Care (2022) 26:143

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Asociace mezi časnou kumulativní bilancí tekutin a úspěšném ukončením invazivní ventilace u pacientů s COVID-19 ARDS – poznatky ze studie PRoVENT-COVID: národní multicentrická observační kohortová analýza
Sanchit Ahuja, Harm‑Jan de Grooth, Frederique Paulus, et al.

Cílem této národní observační kohortové analýzy bylo otestovat asociaci mezi kumulativní bilancí tekutin během prvních 4 kalendářních dnů invazivní plicní ventilace a úspěšným ukončením ventilace u těchto pacientů. Předpoklad byl, že vyšší kumulativní bilance tekutin je nezávisle spojena s nižší pravděpodobností úspěšného ukončení invazivní ventilace u pacientů s COVID-19 syndromem akutní respirační tísně (ARDS). Primárním sledovaným parametrem bylo úspěšné ukončení invazivní ventilace do 28 dnů, modelované jako funkce kumulativní bilance tekutin 3. den pomocí Coxových modelů proporcionálních rizik, za použití hrubé a upravené asociace. Sekundárním sledovaným parametrem bylo akutní poškození ledvin a potřeba renální substituční terapie po 7. dni.

Výsledky: Mezi 650 pacienty byly rozpoznány tři skupiny – skupina s vyšší (1,98 l (1,27–7,72 l)), střední 0,78 l ((0,26–1,27 l)) a nižší (– 0,35 l (– 6,52–0,26 l)) střední kumulativní bilancí tekutin. Vyšší kumulativní bilance tekutin 3. den byla signifikantně spojena s nižší pravděpodobností úspěšného ukončení ventilace (upravený HR 0,86; 95% CI 0,77–0,95; P = 0,0047). Citlivostní analýzy ukázaly podobné výsledky.

Závěr: V kohortě invazivně ventilovaných pacientů s COVID-19 a ARDS byla vyšší kumulativní bilance tekutin spojena s delší dobou ventilace, což naznačuje, že omezené hospodaření s tekutinami může být u těchto pacientů prospěšné.

Ahuja et al. Critical Care (2022) 26:157

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Kyselina tranexamová u pacientů podstupujících nekardiální výkon
Devereaux P. J., Marcucci M. et al.

Pacienti byli v rámci této studie náhodně rozděleni tak, aby dostávali kyselinu tranexamovou (1 g intravenózní bolus) nebo placebo na začátku a na konci chirurgického zákroku (uvedeno zde) a s použitím parciálního faktoriálního designu, strategie vyhýbání se hypotenzi nebo vyhýbání se hypertenzi (ne hlášeno zde).

Primárním výsledkem účinnosti bylo život ohrožující krvácení, velké krvácení nebo krvácení do kritického orgánu (složený výsledek krvácení) po 30 dnech. Primárním bezpečnostním výsledkem bylo poškození myokardu po nekardiální operaci, nehemoragické cévní mozkové příhodě, periferní arteriální trombóze nebo symptomatické proximální žilní trombembolii (kompozitní kardiovaskulární výsledek) po 30 dnech.

Výsledky: Randomizaci podstoupilo celkem 9535 pacientů. Ke kompozitnímu krvácení došlo u 433 ze 4 757 pacientů (9,1 %) ve skupině s kyselinou tranexamovou a u 561 ze 4 778 pacientů (11,7 %) ve skupině s placebem (poměr rizika 0,76; 95% interval spolehlivosti [CI], 0,67 až 0,87; absolutní rozdíl, -2,6 procentních bodů; 95% CI, -3,8 až -1,4; oboustranné P<0,001 pro nadřazenost). Následná kompozitní kardiovaskulární příhoda se vyskytla u 649 ze 4 581 pacientů (14,2 %) ve skupině s kyselinou tranexamovou a u 639 ze 4 601 pacientů (13,9 %) ve skupině s placebem (poměr rizika 1,02; 95% CI, 0,92 až 1,14; horní hranice jednostranného 97,5% CI, 1,14; absolutní rozdíl, 0,3 procentního bodu; 95% CI, -1,1 až 1,7; jednostranné P = 0,04 pro noninferioritu).

Závěr: Mezi pacienty podstupujícími nekardiální výkon byla incidence kombinovaného krvácení významně nižší u kyseliny tranexamové než u placeba. Přestože rozdíl mezi skupinami ve složeném kardiovaskulárním výsledku byl malý, noninferiorita kyseliny tranexamové nebyla prokázána.

N Engl J Med 2022;386:1986-97.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

CytoSorb rescue terapie pro pacienty s COVID-19 s distribučním šokem a multiorgánovým selháním: prospektivní, otevřená, randomizovaná kontrolovaná pilotní studie
Helena Stockmann, Philipp Thelen, Fabian Stroben, et al.

Cílem studie bylo vyšetřit účinek mimotělní redukce cytokinů pomocí CytoSorb na distribuční šok způsobený COVID-19. Primárním parametrem byl čas měřený do vyřešení šoku. Sekundární parametry zahrnovaly mortalitu, koncentrace IL-6 a potřebu katecholaminů.

Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 50 pacientů. Z nich 23 dostávalo CytoSorb a 26 standardní léčbu. Vyřešení šoku bylo pozorováno u 13 z 23 pacientů (56.5%) v CytoSorb skupině a u 12 z 26 pacientů (46.2%) v kontrolní skupině po mediánu 5 dní (IQR, 4–5 d) respektive 4 dní (IQR, 3–5 d). Míra rizika (HR) pro primární parametr, upravená pro věk, pohlaví, ECMO, nebo čas od rozvoje šoku do zahrnutí do studie, byla 1.23 (95% CI, 0.54–2.79); p = 0.63. Mortalita činila 78% v CytoSorb skupině a 73% v kontrolní skupině (neupravený HR, 1.17 [95% CI, 0.61–2.23]; p = 0.64). Vliv na sekundární parametry byl u obou skupin podobný.

Závěr: U těžce nemocných pacientů s COVID-19, CytoSorb nezlepšil výsledek distribučního šoku nebo sledovaných sekundárních parametrů.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005493

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

TTCOV19: načasování tracheotomie u pacientů infikovaných SARS-CoV-2: multicentrická jednoduše zaslepená randomizovaná kontrolovaná studie
Mans Eeg-Olofsson, Nina Pauli et al.

Cílem této paralelní multicentrické jednoduše zaslepené randomizované kontrolované studie bylo vyhodnotit optimální načasování tracheotomie. Pacienti infikovaní SARS-CoV-2, kteří potřebovali intubaci byli zahrnuti a náhodně přiřazeni k časné tracheotomii (≤ 7 dnů po intubaci) nebo pozdní tracheotomii (≥ 10 dnů po intubaci). Primárním cílem porovnat celkový počet dnů umělé ventilace mezi skupinami.

Výsledky: Zahrnuto bylo 150 pacientů (průměrný věk 65 let, 79 % mužů). Z toho 72 pacientů bylo zařazeno k časné tracheotomii a 78 pacientům k pozdní tracheotomii. Tracheotomii podstoupilo 120 pacientů (68 %), z nichž 61 podstoupilo tracheotomii podle protokolu. Celkový medián počtu dní s umělou plicní ventilací byl 18 (IQR 9; 28), ale nebyl nalezen žádný významný rozdíl mezi dvěma léčebnými režimy v analýze záměrné léčby (rozdíl mezi skupinami: − 1,5 dne (95% CI − 5,7 až 2,8); p = 0,5). Ve skupině s časnou tracheotomií byl během analýzy podle protokolu zjištěn významně nižší počet dnů umělé plicní ventilace (rozdíl mezi skupinami: − 8,0 dnů (95% CI − 13,8 až − 2,27); p = 0,0064). Celková korelace mezi načasováním tracheotomie a dnyumělé plicní ventilace byla signifikantní (Spearmanova korelace: 0,39, p < 0,0001). Celková úmrtnost během intenzivní péče byla 32,7 %, ale mezi skupinami nebyly zjištěny žádné významné rozdíly ohledně přežití, komplikací nebo nežádoucích účinků.

Závěr: Potenciální superiorita  časné tracheotomie ve srovnání s pozdní tracheotomií u kriticky nemocných pacientů s COVID-19 nebyla potvrzena současnou randomizovanou kontrolovanou studií, ale jde o strategii, která by měla být zvážena ve vybraných případech, kdy není vyloučena potřeba umělé plicní ventilace po dobu delší než 14 dní.

 

Eeg‑Olofsson et al. Critical Care (2022) 26:142

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Glifloziny v léčbě kardiovaskulárních onemocnění
Eugene Braunwald

Tento článek shrnuje působení SGLT2 inhibitorů a dopady tohoto působení. Zahrnuty jsou studie hodnotící kardiovaskulární outcome u pacientů s diabetem a arteriosklerotickým onemocněním, se srdečním selháním a s renální dysfunkcí.

Závěr: Inhibitory SGLT2 jsou zodpovědné za velké změny paradigmatu v péči o pacienty se srdečním selháním nebo s vysokým rizikem srdečního selhání, s progresí chronického onemocnění ledvin nebo s obojím. Inhibice SGLT2 zlepšuje kardiovaskulární outcome u pacientů se srdečním selháním se širokým rozmezím ejekční frakce, bez ohledu na to, zda mají pacienti diabetes 2. typu. Kromě toho, že mají glykosurické a natriuretické vlastnosti, snižují také riziko terminálního stadia selhání ledvin u pacientů s diabetem 2. typu a chronickým onemocněním ledvin.

N Engl J Med 2022;386:2024-34. DOI: 10.1056/NEJMra2115011

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Weaning dexmedetomidinu v oblastech mimo jednotky intenzivní péče: snaha o implementaci postupů
Jean C. Solodiuk, Erin Sweet, Christine Greco, et al.

Cílem studie bylo vyvinout a zavést postupy pro klinickou praxi pro bezpečné odnímání dexmedetomidinových infuzí v oblastech mimo jednotky intenzivní péče. Sledovaným parametrem byla úspěšnost weaningu dexmedetomidinu u dětských pacientů překládaných z JIP na standardní oddělení, popsaná pomocí času do vysazení léku a nežádoucích účinků z vysazení.

Výsledky: Byly nalezeny 2 retrospektivní přehledy o abstinenčním syndromu z vysazení dexmedetomidinu, 1 přehled o clonidinu, a žádné prospektivní studie. Byly nalezeny kazuistiky týkající se syndromu z vysazení. Postupy byly zkoušeny na kohortě 24 pacientů hospitalizovaných na JIP. Následně byly zavedeny u pacientů, u nichž byl dexmedetomidin vysazován po překladu z JIP na standardní oddělení. Bylo zahrnuto 63 pacientů, u kterých byl dexmedetomidin úspěšně vysazen. Medián času do odnímání dexmedetomidinu po přeložení na standardní oddělení činil 5.8 dne (IQR, 4.75–15 d). 58% (n = 41) všech pacientů bylo považováno za rizikové pro abstinenční syndrom při odnímání dexmedetomidinu na základě dávky, doby podávání, a rizika fyziologického poškození při horším než mírném abstinenčním syndromu. 29 pacientů (46%) nevykazovalo žádné abstinenční příznaky při odnímání podle guidelines. Z těchto příznaků byly nejčastější tachykardie (n = 26, 40%), agitovanost (n = 9, 14%), a hypertenze (n = 9, 11%).

Závěr: Weaning dexmedetomidinu u pacientů na standartním oddělení je proveditelný a může být bezpečně dosažen i u dětských pacientů s vysokým rizikem abstinenčního syndromu při použití standardních postupů. Zavedení postupů souviselo se zkrácením pobytu na JIP u pacientů zotavujících se z těžké nemoci.

Pediatric Critical Care Medicine DOI: 10.1097/PCC.0000000000002889

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Predikce reakce na tekutinovou léčbu. Co je nového?
Xavier Monnet, Rui Shi a Jean‑Louis Teboul

Tento přehled předkládá data týkající se testů a indexů, které byly vyvinuty pro detekci závislosti preloadu a predikce reakce na tekutinovou léčbu a které byly publikovány za poslední tři roky.

Závěr: Nejnovější studie v oblasti predikce reakce na tekutinovou léčbu primárně popsaly způsoby měření efektu dobře zavedených testů odpovědi na preload, jako je PLR test, EEO test a mini-fluid challenge. Zejména byly popsány metody nahrazující invazivní a nákladná měření srdečního výdeje. Také byly lépe definovány limity těchto testů. Některé nedávné studie také vyvinuly a validovaly nové testy, z nichž nejlépe ověřeným je Vt challenge, která má tu výhodu, že je hodnocena bez přímého měření srdečního výdeje. Existují určité důkazy, že v perioperačním období použití terapeutické strategie přizpůsobující tekutinovou resuscitaci detekci odpovědi na preload snižuje pooperační komplikace. U kriticky nemocných nechirurgických pacientů, jako jsou pacienti se septickým šokem, bylo provedeno jen málo studií, které navrhují snížení množství podávané tekutiny.

Monnet et al. Annals of Intensive Care (2022) 12 doi: 10.1186/s13613-022-01022-8.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Klinické a demografické faktory spojené s obtížným nitrožilním přístupem u dětí na operačním sále
Ballard H. A., Hajduk J. et al.

Primární cíl této studie bylo identifikovat faktory spojené s obtížným cévním přístupem u dětí na operačním sále. Primární hypotézou bylo, že černá rasa, hispánská etnická příslušnost a použití ultrazvuku budou spojeny s obtížným přístupem k cévám u dětí. Měřena byla asociace mezi pacienty, kteří byli označeni jako pacienti s obtížným cévním přístupem (>2 pokusy o přístup) s demografickými, klinickými a nemocničními faktory.

Výsledky: Bylo analyzováno 12 728 zavedení intravenózního katétru. Vícerozměrná analýza ukázala významně vyšší pravděpodobnost obtížného cévního přístupu u černošské nehispánské rasy (1,43, 95% CI: 1,06–1,93, p = 0,018), mladšího věku (0,93, 95% CI: 0,89–0,98, p = 0,005 ), nadváhy (1,41, 95% CI: 1,04–1,90, p = 0,025) a obézního indexu tělesné hmotnosti (1,56, 95 % 95% CI: 1,12–2,17, p = 0,008) a fyzický stav Americké společnosti anesteziologů III (1,54, 95% CI:1,11–2,13, p = 0,01). Ošetřující anesteziolog ve srovnání se všemi ostatními praktiky (certifikovaná registrovaná sestra anesteziolog: (0,41, 95% CI: 0,31–0,56, p < 0,001, registrovaná sestra: 0,25, 95% CI: 0,13–0,48, p < 0,001, školitel 0,21, 95% CI: 0,17–0,28, p-hodnota <,001 s návštěvou jako referenční proměnnou) a použití ultrazvuku (2,61, 95% CI: 1,85–3,69, p < 0,001) byly spojeny s úspěšným zavedením intravenózního katétru.

Závěr: Černošská nehispánská rasa/etnická příslušnost, mladší věk, obezita/nadváha, fyzický stav III Americké společnosti anesteziologů a použití ultrazvuku byly spojeny s obtížným cévním přístupem na operačním sále u dětí.

Paediatr Anaesth . 2022 Jul;32(7):792-800.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Deficit vitaminu C u kriticky nemocných dětí: prospektivní observační kohortová studie
Alireza Fathi, Corcoran Downey, Aida Rabiee Gohar

Cílem studie bylo zhodnotit výskyt deficitu vitaminu C u dětských pacientů na jednotkách intenzivní péče. Sledovaným parametrem byla hladina vitaminu C, měřená u skupiny pacientů na JIP do 24 hodin od přijetí a u kontrolní skupiny nekriticky nemocných, podstupujících elektivní výkony v hluboké sedaci.

Výsledky: Deficit vitaminu C byl zaznamenán u 11/60 (18%) ve skupině dětí hospitalizovaných na JIP a 0/21 (0%) u skupiny pacientů nekriticky nemocných. (p < 0.05).

Závěr: Deficit vitaminu C se vyskytoval u pediatrických pacientů hospitalizovaných na JIP.

Pediatric Critical Care Medicine DOI: 10.1097/PCC.0000000000002914

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Platinoví partneři

Zlatí partneři

Další partneři

Adresa:

Nadační fond AKUTNĚ.CZ
Kamenice 5
625 00 Brno
IČ: 29211719, DIČ: CZ29211719
Spisová značka: N 347
vedená u rejstříkového soudu v Brně

Kontakt:

Číslo účtu: 555 000 100/5500 (Raiffeisenbank)
Telefon: +420 728 573 580
(pracovní dny Po–Pá 15:00–17:00)
E-mail: sekretariat@akutne.cz

Nastavení cookies

AKUTNĚ.CZ ISSN 1803-179X

Lidé | Spolupráce a odkazy | Sponzoři

Vytvořil Institut biostatistiky a analýz LF MU

Edukační portál AKUTNĚ.CZ je součástí vzdělávacího obsahu sítě lékařských fakult MEFANET